Spojené státy loni kolektivně řešily, jak se postavit ke stáří svého prezidenta, který dostatečně nebojuje proti inflaci. Otázky zůstaly i po volbách, ale dnes Američany kvůli věku a zdravotnímu stavu prezidenta zaměstnává jiná myšlenka: jak by se úřadu zhostil viceprezident J. D. Vance?
V průběhu srpna dominovaly americkým titulkům dvě témata: návrat experimentů Donalda Trumpa s navyšováním cel a jeho snahy podvolit si americký Federální rezervní systém. Obojí může Američanům přinést inflaci, kvůli jejímuž zkrocení přitom řada z nich Trumpa volila.
Na sklonku měsíce však vše přehlušily spekulace jiné – a o poznání méně fundované.
Nejprve kvůli modřinám na prezidentových rukou a před posledním srpnovým víkendem přibyly obavy, proč se Trump neukazuje na veřejnosti.
Spekulací o zdravotním stavu prezidenta zažily Spojené státy spoustu i dříve, než se staly leitmotivem úřadování Joea Bidena.
Woodrow Wilson strávil poslední rok a půl prezidentování takřka neschopný svůj úřad vykonávat. Franklin D. Roosevelt tutlal své zápolení s následky dětské obrny během všech čtyř svých funkčních období. A jestli Ronald Reagan netrpěl Alzheimerovou chorobou už za svého úřadu, o tom se vedou debaty dodnes.
Ale právě proto, že Bidenovo úřadování a opětovná kandidatura skončily takovým popraskem, není divu, že mají Američané ohledně vysokého věku svých politiků zvýšenou citlivost.
Trump je navíc na cestě stát se nejstarším úřadujícím americkým prezidentem – v den návratu do úřadu byl o necelý půlrok starší než Biden během své inaugurace v lednu 2021. Možná po Bidenovi působí vitálněji, ale rozdíl oproti Trumpovu prvnímu nástupu do úřadu je markantní.
Co naplat, že Trumpova aktuální „neviditelnost“ byla dost možná zapříčiněna primárně tím, že v USA byl díky takzvanému Labor Day prodloužený víkend. Trump v neděli na svůj oficiální účet na sociální síti Truth Social nasdílel fotografii, jak hraje golf, avšak fotka byla z předchozího víkendu.
Trump měl být skutečně spatřen na golfu tento víkend. Pochybovačům ale v této fázi nestačilo ani to, když na své sociální sítě charakteristicky verzálkami napsal, že se „V ŽIVOTĚ NECÍTIL LÉPE“.
Je jistě možné, že stárnoucí Trump skutečně není v nejlepším zdravotním stavu – zkoumáním pixelů rozmazaných fotek na oficiálních vládních účtech na sociálních sítích se k tomu ale nedoberete.
V úterý odpoledne pak Bílý dům uspořádal živou tiskovou konferenci, na které Trump oznámil přesunutí vedení Vesmírné síly Spojených států amerických z Colorada do Alabamy.
„Biden občas neměl tiskovku několik měsíců – nikdo ho neviděl, ale nikdo neříkal, že není v pořádku, i když teď už víme, že opravdu nebyl ve formě,“ vtipkoval Trump na přímý dotaz novinářů, jestli slyšel víkendové zvěsti o tom, že zemřel. Mainstreamová média tím trochu upokojil, byť internetové vtípky o svém zdravotním stavu tím stejně nezarazil.
Prezident Vance
Spekulacím nepomohl ani viceprezident J. D. Vance. Ten sice ujišťoval veřejnost, že „prezident je v neuvěřitelně dobrém zdravotní stavu“ a má „neuvěřitelně mnoho energie“.
Ve stejném rozhovoru pro USA Today ale zároveň vyjádřil přesvědčení, že je připravený se chopit prezidentského úřadu. „Pokud, nedej bože, dojde k nějaké hrozné tragédii, nedokážu si představit lepší zaškolení v praxi než to, které jsem absolvoval za posledních dvě stě dní,“ chlubil se viceprezident.
Největší výzvou případného nastupujícího prezidenta Vance by bylo udržet po pokličkou všechny možné rozpory a spory současné republikánské strany.
Americká média v uplynulé dekádě ráda Trumpovi přezdívají „Teflonový Don“, což má značit prezidentovu unikátní schopnost vyvléknout se z ledajaké kauzy, jako kdyby po něm stekla jako po teflonu. Na vnitrostranické hádky by to šlo vztáhnout také.
Ať už by se stal Trumpovým nástupcem kdokoliv, bude se muset vypořádat s převzetím strany, jejíž jednotlivé frakce mají mnohdy protichůdné zájmy. Jeden ze zlomů existuje mezi republikány, kteří by chtěli osekávat státní aparát na dřeň, a těmi, kteří by raději síly federálních úřadů využívali k disciplinování svých politických odpůrců.
Některé osobnosti strany, jako právě viceprezident Vance nebo podnikatel Vivek Ramaswamy, se obě tendence snaží jaksi propojit, ale není ani zdaleka jasné, jestli se jim to může povést.
Nám už je jasné, že s Voxpotem se povedlo vytvořit nezávislé médium, které spojuje Česko se světem a obstojí i v konkurenci velkých mediálních domů. Díky všem, kdo nás přímo podporujete členstvím ve Voxpot Klubu!
Určitými představiteli opačné strany této debaty jsou Trumpův někdejší poradce Steve Bannon, který ve svém podcastu dennodenně mluví o nutnosti drtit nepřátele současné administrativy, a technologický magnát Elon Musk, který v Trumpově administrativě vedl tažení za škrty všeho druhu.
Bannon obratně uplatňuje svůj vliv na Kapitolu.
J. D. Vance mnohdy naskakuje na teze Bannonova „národního populismu“, který technologické oligarchy často označuje za přímé ohrožení trumpovské republikánské strany. Zároveň má více než dekádu osobně blízko k další výrazné figuře amerického technologického světa s úzkými vazbami na současnou administrativu: Peteru Thielovi.
Nechalo by se Silicon Valley uplatit k opuštění „volnotržní“ a „škrtové“ logiky masivními federálními subvencemi do umělé inteligence? Byl by Vance schopný udržet tuto křehkou rovnováhu jinak, nebo by se byl nucený přiklonit k jedné či druhé straně?
Na rozdíl od mnohdy nemotorného Muska umí Bannon skrze svoje mediální pařáty uplatňovat svůj vliv na Kapitolu velmi obratně. Musk po odchodu z Trumpovy administrativy začal vyhrožovat založením vlastní třetí strany, která by oponovala jak demokratům, tak republikánům.
Od té doby o „The America Party“ není skoro vůbec slyšet, ale to by se mohlo po odchodu Trumpa ze scény změnit.
Republikáni z mnoha frakcí si v uplynulých několika letech mnohokrát ověřili, že není radno se pokoušet tvářit, že jejich stranu momentálně vede někdo jiný než Trump.
Ve chvíli, kdy by v čele strany stanul o poznání méně dominantní Vance, to spousta z nich může vnímat jako příležitost změnit kurz.
Ostatně kvůli zkušenostem demokratů jak v případě Kamaly Harris, tak předtím Hillary Clinton, jsou teď Američané na snahy stran bez většího vnitrostranického boje korunovat očekávané nástupce podobně citliví, jako se obávají stárnoucích politiků.
Čtěte také: Evangelikálové proti Izraeli? Američtí konzervativci se zlobí nejen kvůli válce
Vance je služebně mladý a těží především z ochranné ruky, kterou nad ním drží právě Trump. A ani ta není neochvějná – v nedávném rozhovoru označil svého viceprezidenta pouze za svého „pravděpodobně favorizovaného“ nástupce.
Proti Vancovi by však svou dominanci ve straně zkusila uplatnit celá řada republikánů v čele s jindy Trumpem vyzdvihovaným ministrem zahraničních věcí Marcem Rubiem, floridským guvernérem Ronem DeSantisem nebo například bývalou Trumpovou mluvčí a současnou guvernérkou Arkansasu Sarah Huckabee Sanders.
Naopak Vance se může ocitnout v podobně ošemetné situaci jako loni Kamala Harris. Viceprezidentce se nepodařilo vyřešit dilema zachování loajality vůči Bidenovi v kontrastu s vlastní nezávislou profilací a vymezením se vůči neoblíbeným částem Bidenova politického odkazu.
Než začal jít Trumpovi na ruku, přirovnal Vance před necelou dekádou svého dnešního šéfa k Hitlerovi. Kdyby došlo k viceprezidentem hypotetizované „hrozné tragédii“, možná by si v tu chvíli jako nastupující prezident pokládal otázku ze slavné titulní stránky afrikánských novin ze sklonku druhé světové války: „Hitler dood. Wat nou?“
