Poslední týdny se mohlo zdát, že po dlouhých měsících bezradnosti nachází vedení Demokratické strany bojovného ducha i způsoby, jak oponovat Bílému domu. Pak ale opět zvítězily dlouholeté instinkty vedení strany. Pod praporem „kompromisu“ se vzdalo bez větších ústupků.
Z minulého týdne vycházeli američtí demokraté posílení. Série volebních vítězství jim nabídla nové sebevědomí do bojů s administrativou Donalda Trumpa.
Tím nejdůležitějším je aktuálně zápas o podobu rozpočtu federální vlády. Kvůli neochotě obou amerických dominantních politických stran se dohodnout spor vyústil až v nejdelší uzavírání úřadů v historii Spojených států.
Řadoví demokraté tedy slavili nově získanou energii a i prezident Trump uznával, že takzvaný „government shutdown“ jeho stranu v očích veřejnosti poškozuje.
Hrstka demokratických senátorů se ovšem rozhodla vydat zcela opačným směrem.
Senátní republikáni jejich hlasy potřebovali, protože v horní komoře Kongresu je potřeba kvůli zdejším archaickým blokačním nástrojům na schválení většiny návrhů v praxi potřeba třípětinové většiny.
Za pomoci hlasů osmi nominálně demokratických senátorů schválila republikánská většina rozpočtový kompromis – a kompromis je tu až příliš štědré slovo.
Washington za sebou má sice nejdelší shutdown v historii, ale nabídka republikánů, na kterou osm demokratických odpadlíků přistoupilo, ležela na stole od prvních momentů vyjednávání. A není příliš vábná.
Umožňuje financovat chod federální vlády až do ledna s tím, že některé kritické části jsou v bezpečí na celý příští fiskální rok.
Demokraté se tvářili, že za to budou chtít garance o pokračování zdravotních subvencí vyplývajících z reformy pojištění prosazené za Baracka Obamy. Nic takového však nedostali.
Republikáni přikývli v zásadě jen tomu, že se Senát bude o pokračování těchto subvencí příští měsíc hlasovat. Nic jim nebrání v prosinci subvence zamítnout – bylo by překvapivé, kdyby udělali cokoliv jiného.
Schumer si umyl ruce
Rozpočtový návrh v tuto chvíli prošel jen Senátem a míří do Sněmovny reprezentantů. Jenže i tady mají republikáni většinu ještě těsnější.
Je pravděpodobné, že i v dolní komoře budou muset najít pár demokratických přeběhlíků. Mimo jiné proto, že je velmi možné, že k návrhu vysloví výhrady hrstka republikánských zastupitelů naopak z konzervativních pozic.
Dynamiku ve Washingtonu ale další demokratická kapitulace zcela proměnila.
Zatímco minulý týden tu dominoval příběh o radikálních republikánech, od kterých se odvrací americká veřejnost, teď se opět mluví jen o bezradnosti demokratů, jejich vnitrostranických hádkách a neschopnosti vedení.
Američtí političtí komentátoři přitom poukazují, že se ani jeden z demokratických přeběhlíků nemusí bezprostředně obávat toho, že by byl potrestán voliči.
Senátor Dick Durbin z Illinois a senátorka Jeanne Shaheen z New Hampshire už oba oznámili, že se příští rok nebudou ucházet o znovuzvolení. Zbylou šestici čekají volby až v letech 2028 a 2030 – zákonodárci doufají, že do té doby bude vše zapomenuto.
Profesor Eric Blanc, který dlouhodobě popisuje snahy revitalizovat americké odborové hnutí a paralelně kritizuje vedení velkých odborových svazů, z kapitulace neviní jen vedení demokratické strany.
„Hlavním zlomem, který vedl k včerejší kapitulaci, bylo rozhodnutí vedení Americké federace vládních zaměstnanců (AFGE) ze dne 27. října vyzvat demokraty, aby ukončili shutdown podle Trumpových podmínek. Bez jakýchkoli záruk pro zdravotní pojištění desítek milionů Američanů,“ píše Blanc.
Čtěte také: Na procházce s newyorským odborářem. Chystá se comeback americké levice?
Přímo šéf senátních demokratů, newyorský senátor Chuck Schumer, hlasoval proti republikánskému návrhu. Každý, kdo bedlivě sleduje washingtonskou politiku, ale tuší, že jde velmi pravděpodobně jen o zástěrku.
Je jen marginální šance, že by se osm členů demokratického senátního klubu odhodlalo pomoct republikánům bez jakéhosi ujištění od Schumera.
Lídr senátních demokratů se nejpravděpodobněji chtěl svým hlasem proti návrhu krýt před podobnou kritikou, jaká se na něj nahrnula poté, co pomohl republikánům z rozpočtových problémů letos na jaře.
I když bychom ale na současnou Schumerovu hru přistoupili, nevychází z toho dobře. Buďto se opět vystrašeně podvolil, nebo si jeho spolustraníci dělají, co chtějí – svému šéfovi navzdory.
Hlasy volající po odchodu Schumera se ozývaly už po jeho jarní rozpočtové kapitulaci. Teď už jen tak neutichnou – otevřeně po něm volají už i někteří demokratičí kongresmani.
A jisté je, že jestli se k odchodu neodhodlá sám, nabrousí si na něj před primárkami v roce 2028 zuby newyorská levice posílená vítězstvím Zohrana Mamdaniho.
