• Analýzy
  • 11. června 2020

Dominic Cummings: Mýtus kariérního psychopata

Adam Zámečník / Úvodní foto: Socha Dominic Cummings, PA/Yui Mok.
Na přelomu května a června se v britském tisku rozebírá především to, jak Dominic Cummings, hlavní poradce Borise Johnsona, porušil pravidla izolace. I přes nelibost médií a veřejnosti se Johnson svého poradce zastal a Cummings svoji klíčovou pozici v britské vládě má i nadále zaručenou. Nešlo ale o jeho první přešlap. Johnsonův kabinet se už v minulosti setkal s nelibostí voličů — v případě drahé a rozvleklé výstavby první fáze rychlodráhy HS2 nebo kvůli špatné přípravě na pandemii koronaviru. Jenže až když se konzervativní vláda postavila za Cummingse, srazilo to její voličské hlasy výrazným způsobem. Proč se Johnson zastává všeobecně neoblíbeného poradce, který už dříve způsobil několik kontroverzí a není ani členem britských konzervativců?

V českých médiích je Dominic Cummings spojován především se svým působením v kampani za odstoupení Británie z Evropské unie. Tento „šílený génius“ a politický outsider prý stál nejen za vítězstvím euroskeptiků v referendu v roce 2016, ale přispěl také k drtivému vítězství konzervativců v posledních parlamentních volbách. Více než skutečnost ale jeho mediální obraz připomíná postavu Cummingse v televizním filmu Brexit: The Uncivil War. Ve filmové Británii tak po vítězství odchází Benedict Cumberbatch jako Cummings potichu odchází ze štábu kampaně Vote Leave zmítán vnitřními rozpory, zatímco ostatní slaví.

Dominic Cummings ztvárněný Benedictem Cumberbatchem představuje Borisi Johnsonovi červený autobus se slibem 350 milionů liber pro NHS.

Poradce britského premiéra je vykreslován jako geniální podivín a schopný politický taktik. O dost méně se ale mluví o dřívějších problémech doprovázejících Cummingsovu kariéru. Především o jeho nechvalně známém vyhlášení konkurzu na nové poradce pro Johnsonovu vládu, které proběhlo letos v lednu. Konkurz skončil přijetím Andrewa Sabiského, který se zajímal o eugeniku a je popisován jako údajný statistický vizionář. Díky svému netradičnímu zájmu Sabisky brzy získal pozornost britských médií. Podobně jako teď v případě Cummingse, i tehdy se Downing Street Sabiského nejprve zastala. Až po zveřejnění svých radikálních názorů na Twitteru a na svém blogu byl Sabinsky donucen odstoupit. Šlo třeba o příspěvky popisující rasové rozdíly v lidské inteligenci nebo o povinné předepisování antikoncepce dívkám na začátku puberty za účelem omezení množství neplánovaných početí.

Právě skandál okolo konkurzu na nového poradce je ve vykreslení osobnosti Dominica Cummingse zásadnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Konkurz byl vyhlášen skrze Cummingsův blog, kde vyjádřil svůj zájem zaměstnat kromě manažerů a politických expertů také “super-talentované podivíny”.

Jak pochopit Putina?

Přestože sám Cummings vystudoval historii na jedné z nejstarších kolejí oxfordské univerzity Exeter College, o další absolventy elitních škol zájem neměl: „Pokud chcete pochopit, kdo se točí kolem Putina nebo jak se dostanou gangy skrz naše hranice, nezaměstnávejte stále dokola jen další absolventy anglické literatury z Oxfordu, kteří budou plkat o Jacquesovi Lacanovi na večeřích s televizními producenty a šířit fake news o fake news,” píše Cummings na svém blogu k příležitosti vyhlášení konkurzu.

Cummingsem vybraný Andrew Sabisky se přitom zas až tak od popisovaných absolventů Oxfordu nelišil. Bývalý poradce má magisterský titul z prestižní londýnské univerzity UCL a zajímá se o britskou společnost osmnáctého století. Sabisky jako samozvaný “super-prognostik” zaujal Cummingse i díky svému nadšení pro eugeniku, prognostiku a statistiku, účastnil se také vysoce kontroverzní konference o eugenice, která byla tajně pořádaná několik let přímo v areálu UCL. Na toto téma napsal Sabisky příspěvek právě na Cummingsův blog. Je proto úplně jedno, že údajný “vizionář” nedokázal jako prognostik ani odhadnout výsledek referenda o Brexitu v roce 2016, Cummings v něm totiž viděl především sám sebe.

Dominic Cummings vysvětluje na tiskové konferenci, proč opustil karanténu. Zdroj: Video z tiskové konference.

Nejlepší představu o osobnosti Dominica Cummingse si lze utvořit skrze jeho zmíněný blog, kam píše rozsáhlé, vyčerpávající statě, a to možná i proto, že titul z historie, který má, pro něj není zakončením studia, ale pomyslným začátkem, vydáním se na “odyseu za vzděláním”. Co pro něj vzdělání vůbec znamená, rozebírá Cummings podrobně v přes 200 stran dlouhé eseji „Some thoughts on education and political priorities“. Až příliš velké množství britských politiků totiž studovalo “elitářské” obory jako je angličtina nebo historie — takové studium je nedokáže připravit na kariéru v politické a státní správě. Přitom tyto obory studovalo mnoho politiků v současném Johnsonově kabinetu, Cummingse nevyjímaje. To mu ale nijak nebrání v představě o celkové proměně britského vzdělání, které má upustit od sociálních a humanitních věd a soustředit se na fyziku, matematiku a statistiku.

Pandemie? Věděl jsem o ní už před rokem.

Cummings si nepochybně udržuje velmi široký všeobecný přehled, v čele stojí jeho fascinace teorií her, která se může odrážet také v tom, jak postupoval při brexitové kampani. Na svém vědění Cummings staví svůj vlastní mediální obraz — tedy reputaci excentrického renesančního muže. A to je hlavní způsob, jak si udržuje své jméno a strhává na sebe pozornost britských bulvárních médií. Cummingsovi na jeho veřejné personě totiž opravdu záleží. A tak ji aktivně také upravuje, jak se to hodí. Naposledy třeba v dubnu, kdy upravil rok starý článek na blogu, ve kterém údajně už tenkrát varoval před koronavirovou pandemií. V nové editaci Cummings zmiňuje riziko rozšíření virů z laboratoří, přestože Covid-19 v laboratoři podle shody většiny vědců nevznikl. Této editace posléze využil na své konferenci 25. května, kde kromě obhajoby porušení izolace zmínil i to, že právě před rokem varoval o možné pandemii.

Podle britských novin The Times byl Cummings jedním z hlavních zastánců konceptu kolektivní imunity jako hlavního řešení koronaviru. Prosazování takového plánu v mnohém zpomalilo celkovou reakci britské vlády v prvních týdnech pandemie. Cummings měl navíc prohlásit, že smrt seniorů bude jakýmsi nutným zlem k přečkání krize. Tyto výroky následně dementoval, hned poté ale začal odkazovat na svůj (později poupravený) příspěvek na blogu.

Zatímco nelze pochybovat o Cummingsově klíčové roli v kampani za Brexit, jeho působení v posledních volbách na podzim 2019 paradoxně nebylo tak důležité, navzdory jeho mediálnímu obrazu. S tolikrát zmiňovanou prohrou labouristů v dříve loajálních oblastech na severu Anglie sám Cummings totiž neměl tolik co dočinění. Výrazně důležitější roli v tomto vítězství sehrál Australan Isaac Levido, který se proslavil svou klíčovou rolí v kampani Liberální strany v australských federálních volbách v roce 2019. Právě Levido a jeho tým stál za úderností a triviálností sloganů konzervativců jak v parlamentních volbách, tak i v nynější kampani během koronavirové krize, která částečně spočívá v užívání jednoduchých hesel a internetových memů. Levidův úspěch byl navíc tak uznávaný, že dočasně zastoupil Cummingse, když onemocněl koronavirem.

Když Cummings onemocněl koronavirem, dočasně jej zastoupil Isaac Levido, který stál za úspěchem konzervativců v parlamentních volbách.

Stát vysoko nad pravidly

V posledních měsících se Cummings ukázal také jako vysoce kontroverzní jedinec v kontextu britské konzervativní strany. Řadu důležitých konzervativců totiž znepokojil rozsah a netransparentnost jeho pravomocí. Přestože sám Cummings není ani členem Toryů a do své pozice se dostal díky Borisi Johnsonovi, ve vládním kabinetu figuruje jako poradce s velmi silným vlivem. I přes nedostatečnou kvalifikaci se totiž opakovaně účastnil setkání SAGE, tedy uzavřené skupiny složené převážně z lékařů a vědců, která má za cíl studovat koronavirovou pandemii. Zatímco Cummings se takových setkání účastnit mohl, vysoce postavení a kvalifikovaní politici ne, včetně Franka Athertona, nejvyššího poradce zdravotnictví velšské vlády, což probudilo nevoli celé řady politiků. Svou účastí ale Cummings aktivně porušoval nařízení samotné vlády, podle kterých mají být setkání SAGE politicky neutrální. Účast hlavního premiérova poradce ve výsledku dokáže ovlivnit vyjádření některých účastníků, a tak poškodit přínosnost těchto setkání. Odbornost samotných setkání zároveň vyžaduje následný pečlivý výklad, který lze podat premiérovi a ostatním státníkům, což sám Cummings nedokáže.

Na popisovaných setkáních SAGE se často objevoval i Ben Warner, další z Cummingsových oblíbenců, který se dříve podílel na kampani za Brexit — pracoval pro analytickou firmu Faculty. Johnsonova vláda letos tuto firmu najala, aby analyzovala data ze sociálních sítí a napomohla tak vládě s koronavirovou pandemií, což podnítilo kritiku médií, která se bojí budoucího trendu prodeje osobních informací soukromým holdingům v Británii.

Cummings zároveň upadl v nemilost u řady důležitých konzervativců, včetně Sajida Javida, teď už bývalého ministra financí. Pozice ministra financí má v rámci historie britské politiky významnou roli a v rámci jednotlivých kabinetů je tento post často považován za druhý nejdůležitější. To však Cummingsovi nebránilo v propuštění Javidovy poradkyně Sonii Khan, kterou nuceně vyvedl policií z Downing Street minulý srpen, v době kdy sám Javid ještě byl ministrem financí. Khan byla údajně propuštěna z důvodu svého napojení na členy předešlého kabinetu Theresy May. Podle některých za tímto odstupem však lze vidět Cummingsovu touhu o vybudování “atmosféry strachu”, kvůli které mimojiné od momentu, kdy byl zvolen Boris Johnson, odstoupily rovnou 4 poradkyně. Vyhazov Khan zároveň vyústil v rozepře mezi Javidem a Johnsonem, který si stěžoval na dlouhodobé podrývání svých pravomocí právě Cummingsem. Toto “podrývání” však nepřestalo, a Javid byl po svém odstoupení v únoru nahrazen loajálním Rishim Sunakem, který si udržoval blízké vztahy jak s Johnsonem, tak i s Cummingsem. 

V mnohém je proto paradoxní, že se Cummings stal terčem kritiky ze strany pro-konzervativního tisku až se svým porušením izolace. Jako poradce se totiž prokázal jako nesmírně kontroverzní postava i v rámci samotného kabinetu, který ovlivňuje dění napříč ministerstvy a úřady. Image šíleného génia ale nepochybně vystřídal zcela jiný obraz. Obraz arogantního a netransparentního loajalisty, který zneužívá své blízkosti k Johnsonovi, a staví se tak nad jakákoliv pravidla, platící pro všechny ostatní. Přestože zatím Johnson za Cummingsem stojí, je otázkou, jestli se jeho přístup v budoucnosti nezmění. Skandály totiž neustávají, a kritiků přibývá.

Podívejte se na naši reportáž o brexitu ze Severního Irska: