Světoví lídři se stihli ve své komunikaci rychle přizpůsobit nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu. Jestli jsme se v první čtvrtině 21. století smáli Vladimiru Putinovi na koni bez trička, v tom druhém může mrazit ze signálů vysílaných skrze fotky světových lídrů stylizovaných do gangů z předměstí.
„Jmenuji se Si a mám mocnou zemi. Není tak velká, jak bych měla být, ale můžu vám slíbit, že už brzy bude aspoň o jeden vzpurný ostrov větší,“ říká v imaginárním gangsterském filmu nad skupinovou fotografií čínský lídr Si Ťin-pching.
„Vedle mě jde Vladimir. Má ještě větší zemi na severu. Je v ní prakticky nekonečně plynu a ropy a taky má velkou armádu. Dělá dusno v Evropě a nikdo se mu nedokáže postavit. Vážím si ho,“ ukazuje na postavu, která jde na fotografii vedle něj.
„A tady vedle je náš Kim. Není tak mocný jako my dva, ale má jaderné zbraně a taky vojáky, kteří jdou na smrt a ani u toho nemrknou. Moc bych ho nedráždil. Nemá to totiž v hlavě úplně v pořádku,“ zasměje se.
„Vidíš, a tam vzadu je Robert,“ poklepe na Roberta Fica vzadu v davu lídrů pochodujících Pekingem. „Ten byl ještě nedávno s vámi. Jak se ty časy mění, nemám pravdu?“ vydechne očividně potěšený Si.
Tahle scéna se reálně nestala. Byla ale prvním, co mě napadlo při pohledu na záběry z pekingské oslavy výročí osmdesáti let od japonské kapitulace ve druhé světové válce.
Turkey's president Erdogan attended the SCO summit in China, but skipped his counterpart Xi's parade. It's the equivalent of saying: "I'll come to your birthday party, but can't stay for cake!" -Ankara's foreign policy vice Beijing in a nutshell… pic.twitter.com/ogFeyTlmmY
— Soner Cagaptay (@SonerCagaptay) September 5, 2025
A nebude to náhoda. Celá choreografie pekingských oslav i fotek z předcházejícího summitu Šangajské organizace pro spolupráci nesla silnou symboliku.
Kromě semknutého davu více i méně autoritářských vůdců se objevila i družná debata Si Ťin-pchinga s Vladimirem Putinem a ještě nedávno klíčovým spojencem USA v regionu, Naréndrou Módím.
Čtěte také: Mrtvá ekonomika? Kam dostane Indii ruská ropa a Trumpovy hrozby
Stále více světových lídrů si – možná i díky videím, které na své síti Truth Social sdílí jejich americký kolega Donald Trump – připomenula, jak fungují velmi prostá a přímočará sdělení.
Tedy mávání nobelovými cenami, darování Boeingu za 400 milionů dolarů a v nejnovějším vývoji i gangsterské fotky vyvolávající otázku, jestli být na straně siláků debatujících o nesmrtelnosti není zábavnější.
Svět podle Trumpa
Oslavy v Pekingu sice dotáhly vizuální komunikaci „mezinárodních gangů“ k dokonalosti, nicméně s taktikou přišli už o týden dříve evropští lídři na návštěvě Bílého domu. Po únorovém debaklu Volodymyra Zelenského ve Washingtonu se při druhém setkání s Trumpem v půlce srpna mezi západními spojenci rozhodlo, že se situace nesmí opakovat.
Podle zdrojů deníku The New York Times netrvalo ani čtyřiadvacet hodin, než se evropští lídři rozhodli, že ukončí své letní dovolené a na návštěvu ukrajinského prezidenta v Bílém domě vyrazí s ním.
Neplánovaný výlet složený narychlo částečně ze silných (Keir Starmer, Friedrich Merz a Emmanuel Macron) a částečně z Trumpových oblíbených evropských lídrů (Mark Rutte, Georgia Meloni, Alexander Stubb) ukazoval, že hlavním cílem není ani tak předat Trumpovi nějaký argument, ale především stát za Zelenským a dávat americkému prezidentovi jasně najevo, že v tom ukrajinský prezident není sám.
A jestli se někdo chce zapsat do dějin – což je docela zjevně jeden z hlavních cílů Donalda Trumpa – tak právě tady k tomu má příležitost.
Čtěte také: Koberec pro Putina, Zelenského do obleku. Za jakou cenu chce Trump mír na Ukrajině?
Jak plasticky popsal deník Financial Times, Trump už v týmu nemá žádné experty s hlubokou znalostí Ruska. Právě minulé pohoření snah vysvětlit mu skrze jasné argumenty současnou situaci mezi Ukrajinou a Ruskem vedl mnohem víc k problémům, než k jakémukoli pozitivnímu posunu.
Lídři se ale učí a místo nepříjemných argumentů, že se Rusko nechce domluvit a tahá Trumpa za nos, teď přistoupili k možnosti být součástí silné a odhodlané skupiny bojující na správné straně dějin.
Tato strategie se zdá funkčnější, než ty předchozí spoléhající na racionalitu. Návštěva Zelenského a jeho evropské „družiny“ v Bílém domě přinesla jakýsi milník v Trumpově rétorice vůči Rusku. Slyšeli jsme od té doby jednak to, že je připravený přejít ke druhé fázi sankcí proti Rusku, ale i tlak na evropské země, které stále nakupují ruský plyn.
Trump zároveň ukázal, že komunikace z Číny nevyvolala u amerického lídra ani tak FOMO z neúčasti na debatách o nesmrtelnosti, jako strach ze spiknutí proti USA.
„Ať má prezident Si a skvělí lidé Číny velký a trvalý den oslav. Prosím, pozdravujte ode mě Vladimira Putina a Kim Čong-una během svých konspirací proti Spojeným státům americkým,“ napsal Trump na Truth Social během vojenské přehlídky.
Jen o pár dní později zareagoval dalším gestem, které by nám ještě před rokem připadalo jako z historického filmu: přejmenoval americké ministerstvo obrany na ministerstvo války.
Spolu s Trumpem jsme se velmi rychle ocitli ve světě, kde sledování výjevů jak z gangsterek Martina Scorseseho a – obrazně řečeno – porovnávání přirození může být vhodnějším nástrojem k pochopení mezinárodní politiky, než dlouhé a složité studie a analýzy.
Politika tak nejspíš částečně vyslyšela volání, aby byla srozumitelnější pro davy. Porozumění zaťatým svalům a argumentaci kamarádem z posilovny má ostatně většina lidí zažité už od školy.
Proměna dříve chirurgického umění diplomacie do jazyka spektakulárních siláckých gest nicméně nevede ke světu, který by byl pro kohokoli bezpečnější. Zatímco rolí diplomacie je vyhnout se násilí, gangsterské příběhy u něj naopak končí.
