V dávných konfliktech bývalo vyhladovění nepřítele běžnou součástí obléhacích taktik. S izraelskou válkou v Gaze se ale z hladu stala metoda, jak se jeden národ mstí jinému.
„Kolektivní selhání, etická absurdita a historický hřích.“
Těmito slovy odsoudil papež Lev XIV. na říjnový Mezinárodní den za odstranění bídy skutečnost, že miliony lidí na světě žijí a umírají jako oběti hladu.
Podobné mezinárodní dny často působí až pateticky: mají být jedinou chvílí, kdy si vzpomeneme na hladomor v Súdánu, Gaze, Jemenu – a další den už o nich zase nevíme?
Co papež nazývá „historickým hříchem“, popisuje americký historik Timothy Snyder jako „politiku věčnosti“ – svět, kde čas neplyne vpřed, ale točí se v kruhu a neustále se v něm vracejí zdánlivě překonané hrozby.
Z chudoby se navíc často stává živná půda pro ještě temnější fenomén: hladomor.
Vyhladov a panuj
Hladomor je hluboko v našem vědomí zakořeněn jako následek přírodní katastrofy, nebo jako postihující pouze „chudé a nevyspělé“ země. Ve skutečnosti je ale ve většině případů politickým nástrojem upevnění moci.
Příkladů je nespočet, od stalinského holodomoru na Ukrajině přes der Hungerplan, zosnovaný nacistickým Německem proti Sovětskému svazu, americkou válku ve Vietnamu nebo hladomor v Etiopii, až po současné války v Súdánu a v Gaze.
Karim El Mufti, profesor mezinárodního práva a politologie na pařížské univerzitě Sciences Po, připomíná využívání hladomoru jako vojenské zbraně po celá tisíciletí.
První dochovaná zmínka o hladomoru pochází ze stély v Karnaku, která popisuje obléhání a hlad jako faraonskou strategii. „Obléhání bylo legitimní válečnou taktikou, dokonce oslavovanou v národní paměti. Hlad byla zbraň, kterou nasadíte proti bojovníkům,“ popisuje El Mufti.
„V Gaze to bylo jiné: hlad byl použit proti populaci, která se nemohla bránit ani rozptýlit,“ zdůrazňuje.
Čtěte také: Omdlévají hlady, ale pomáhají dál. Jak čelí hladomoru zdravotnictvo v Gaze
Co přesně dělá hlad lidskému tělu podrobně zaznamenává výzkumnice Lizzie Collingham ve své knize The Taste of War. Po vyčerpání tukových zásob se rozkládají svaly, tenké střevo atrofuje a schopnost vstřebávat živiny klesá. Tělo zpomaluje činnost životně důležitých orgánů.
Následuje slabost, vyčerpání, zhoršený zrak, bolesti, třes a ztráta vlády nad končetinami. Postupně se prohlubuje apatická necitlivost, touha po sacharidech a soli, průjmy. Vše končí selháním orgánů a smrtí.
Hlad není jen prázdný žaludek.
Obětmi je hlad popisován jako horší než přímá smrt – pomalejší a bolestivější. Collingham uvádí svědectví z koncentračních táborů i z hladomoru na Ukrajině: lidé se v úplné otupělosti cítili jako „chodící mrtvoly“. Podobné výpovědi dnes přicházejí i z Gazy.
Analýza deníku The Guardian o distribučních plánech organizace Gaza Humanitarian Foundation (GHF) ukázala, jak plán distribuce potravin v Pásmu vedl k hromadnému hladovění v pásmu Gazy.
Již od začátku izraelské války v Gaze byla humanitární pomoc velmi omezená. Od března letošního roku až do říjnového uzavření příměří pak Izrael blokoval veškerou humanitární podporu a nahradil ji organizací, založenou ve Spojených státech.
Podle zjištění OSN bylo od 27. května tohoto roku při snaze získat jídlo v okolí stanovišť GHF a podél tras potravinových konvojů zabito izraelskou armádou nejméně 1373 Palestinců.
Čtěte také: Chtěli jídlo, dostali kulku. Zločiny v Gaze pokračují, i když se nedíváme
„Hlad není jen prázdný žaludek. Je to všeprostupující necitlivost, která se plíživě šíří od střev až do mozku. Plete vzpomínky a oslabuje zrak,“ napsal palestinský básník Hussam Maarouf pro server Raseef22.
„Myšlení se stává luxusem. Hladu se bojím víc než smrti. Bere si člověka po etapách, mění ho v blednoucí stín, který se tiše hroutí, aniž by vydal jediný výkřik.“
Jak stíhat hladomor
Odbornictvo se shoduje, že právní stíhání hladovění jakožto zločinu je obtížné. Jedním z problémů je složitá prokazatelnost úmyslu. Dalším pak skutečnost, že jde o relativně nový právní pojem.
„Dříve bylo nucené hladovění považováno za něco zcela přijatelného. Právě proto je velmi obtížné měnit zažité praktiky,“ vysvětluje profesor El Mufti.
Hladomor klasifikovaný mezinárodním právem jako válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo akt genocidy, byl poprvé formálně uznán až v roce 1977 rozšířením Ženevské úmluvy o dva protokoly. Do té doby nebyli viníci hladomoru stíháni a například v rámci Norimberských procesů s nacistikými pohlaváry byly zločiny spojené s hladem zarhnuty do jiných obvinění.
V říjnu minulého vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) roku zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Jo’ava Galanta za válečné zločiny včetně hladovění. Šlo o první případ v dějinách, kdy se mezinárodní soud soustředil na stíhání válečných zločinů právě v souvislosti s hladem.
Izrael první ze zmíněných dvou protokolů z roku 1977 nepřijal, a proto se na něj v zásadě nevztahuje. Obecná pravidla mezinárodního práva však stanovují, že povinností okupující mocnosti je zajištění obživy obyvatelstva.
Překvapila však reakce některých států v čele s USA – americký prezident Donald Trump uvalil na Mezinárodní trestní soud odvetné sankce. Podle prezidentky ICC Tomoko Akane tak soud vystavil „existenční hrozbě“.
Čtěte také: Haag vydal zatykač na izraelského premiéra a někdejšího ministra obrany
El Mufti poukazuje, že cílené útoky na instituce mezinárodního práva oslabují nástroje spravedlnosti.
„Je jasné, proč dochází k blokování nástrojů Mezinárodního trestního soudu, postihnutí soudců a přerušení financování. Před soudcm by se Izraelci samozřejmě ocitli ve velkých potížích, protože soud má všechna potřebná fakta. Oni se vlastně sami usvědčili,“ je přesvědčen.
Jako silné důkazy ostatně slouží i přímé výroky některých izraelských politiků. Například izraelský ministr financí Becal’el Smotrič se v srpnu loňského roku vyjádřil zcela jasně: „Nikdo na světě nám nedovolí nechat dva miliony lidí vyhladovět, i kdyby to bylo ospravedlnitelné a morální kvůli osvobození rukojmích.“
Podobně přímočarý byl poslanec Moše Saada ze strany Likud v rozhovoru pro izraelskou stanici Channel 14. „Ano, necháme obyvatele Gazy vyhladovět – je to naše povinnost,“ prohlásil.
Otázkou zůstává, jestli Spojené státy podniknou proti ICC další kroky. Profesor El Mufti je velmi kritický a označuje USA za impérium podobné římskému: „Soud a impéria nejsou kompatibilní. Uvidíme, zda bude chtít americké impérium Mezinárodní trestní soud zničit. Pokud ano, tak ho zničí.“
Utrpení, ke kterému nemuselo dojít
El Mufti nerozporuje, že válka z principu přináší utrpení. Zdůrazňuje ale, že porušením mezinárodního humanitárního práva je utrpení, kterému se dalo vyhnout.
„Pokud si položíme otázku, zda mohlo být hladomoru v Gaze zabráněno, odpověď je ano,“ říká El Mufti.
Profesor vysvětluje, že odůvodnění některých izraelských válečných praktik v Gaze má hluboké historické a náboženské kořeny. Náboženský diskurz často pracuje s obrazem utrpení a pomsty, odkazuje na biblické Filištíny jakožto nepřátele Davidova království a čerpá z historických příběhů, na které se izraelská společnost opakovaně obrací.
Typickým příkladem je pevnost Masada, v níž se podle tradice židovští bojovníci rozhodli po letech hrdinné obrany pro kolektivní sebevraždu, aby se vyhnuli zotročení Římany. Dnes se v izraelských médiích o Masadě mluví tak, že má posluchače odstrašit: „My to vydrželi, vy jste zbabělci,“ popisuje El Mufti.
Výše uvedený narativ podle něj pomáhá vysvětlit i události po 7. říjnu 2023, kdy Izrael po bezprecedentním útoku Hamásu vystupuje jako oběť, jejíž čest a prestiž byly narušeny. Logika pomsty „oko za oko“ se pak promítá do brutálního přístupu vůči Palestincům, vykreslovaným jako absolutním protivníkům.
V tu chvíli je hladomor „legitimizován“, i když mu schází vojenský záměr. „I během křížových výprav nebo v jiných velkých náboženských válkách mělo obléhání a vyhladovění vojenský smysl: ukončit boj, přinutit ozbrojeného nepřítele ke kapitulaci, získat území nebo potlačit politické povstání,“ vyjmenovává.
„V případě Gazy však Izrael podle svých slov válku již vyhrál, Hamás je poražený, Gaza je obsazená a ‚teroristická hrozba byla eliminována‘. Z vojenského hlediska byl tedy cíl dosažen. Proč pak dva miliony lidí mučit hlady, abychom získali několik rukojmích?“ ptá se.
„Existují jiné prostředky, jiné páky – trestat hladem celou populaci kvůli zisku čtyřiceti osob, to je nástroj pomsty,“ hodnotí.
Čtěte také: Izrael drtí Gaza City. Vojensky už není čeho dosáhnout, varuje bývalý šéf Šin Bet
V úvodu zmiňovaný historik Timothy Snyder mluví o fenoménu božské pomsty, který popisuje na příkladu Ruska. Země si od časů filozofa Ivana Iljin, k jehož myšlenkám se hlásí Vladimir Putina, zakládá na ideji „boží celistvosti“.
Snyder konstatuje, že v Rusku představuje veškeré dění buď útok vnějšího světa na ruskou nevinu, anebo oprávněnou ruskou odpověď na vnější hrozbu. „Rusko nikdy nečiní nic zlého – vždy je jen obětí křivd. Na faktech nezáleží a zodpovědnost se vytrácí,“ píše Snyder ve své knize Cesta k nesvobodě.
Přijetí odpovědnosti
Válku v Gaze zastavilo příměří mezi Izraelem a Hamásem podepsané 9. října. Skončilo tak dvouleté bombardování a systematické hladovění palestinského obyvatelstva.
Přesto utrpení nekončí: hlad se normalizoval a svět už to méně šokuje, ale lidé dál zoufale trpí. Stejné je to i v Súdánu nebo Jemenu, kde hladomory pokračují s katastrofálními důsledky. V Súdánu jsou hladem ohroženy až dva miliony lidí, což představuje nejvyšší počet hladovějících na světě, zatímco v Jemenu více než milion dětí trpí akutní podvýživou.
Co z toho plyne do budoucna a jak mohou být takové činy potrestány? V případě Gazy jsou nadějí procesy, které by mohly proběhnout přímo v Izraeli – podobně jako po druhé světové válce v Německu. Tehdy vedly k přijetí kolektivní odpovědnosti a otevřely proces mezigeneračního vyrovnávání. Taková forma spravedlnosti umožňuje usmiřování a zodpovědnost, i když vyžaduje čas a politickou vůli.
„V krátkodobém horizontu cenu platí obyvatelé Gazy. Důvěra v instituce ale bude oslabena na desetiletí. Doufejme, že nové generace, nové státy a nové režimy opět obnoví respekt k právu,“ uzavírá El Mufti.
Pohled na svět bez rasistických klapek na očích můžeme přinášet jen díky členstvu našeho Voxpot Klubu. Děkujeme všem, kdo nám pomáháte ustát tlak, kterému kvůli své nezávislé novinařině neustále čelíme.
