U někdejšího ústavu pro ženy a děti v irském Tuamu byl odkryt masový hrob nemluvňat. Za hrůzným nálezem stojí usilovná práce amatérské historičky Catherine Corless, která irské společnosti odhaluje temnou kapitolu tamních dějin.
Odhodlaná, odvážná, neúnavná. Irský a britský tisk nešetří superlativy na adresu jednasedmdesátileté Catherine Corless. Drobná žena s krátkými vlasy a živýma očima svou dlouholetou prací naplno odhalila temnou kapitolu irských dějin, která nepřestává otřásat tamní společností.
V malém městě Tuam vzdáleném tři hodiny jízdy na západ od Dublinu kdysi jeptišky provozovaly ústav pro svobodné ženy s dětmi, žijící v přísně katolické zemi na okraji společnosti.
Corless odhalila, že poblíž ústavu bylo pohřbeno na osm set kojenců a malých dětí. Nebýt odhodlání amatérské badatelky, jejich osudy by možná zůstaly navždy ukryty v minulosti.
Zhruba sto let poté, co irské jeptišky začaly děti ukládat do neoznačeného masového hrobu, na místo dorazili archeologové a archeoložky. Společně pak kousek po kousku odkrývají nejen ostatky dětí, ale dávají dohromady i ucelenější obrázek toho, co se za zdmi nyní už zbouraného ústavu dělo.
Jak nad tím mohl někdo zavírat oči?
Vykopávky potrvají dva roky a už teď představují novou etapu v irském vyrovnání se s hrůznou minulostí: se zneužíváním a zanedbáváním dětí v církevních a státních zařízeních – předeším dětí narozených mimo manželství.
„Je to významný okamžik, který přišel jedenáct let poté, co Corless zveřejnila, že v podzemních částech bývalého septiku může být pohřbeno až 796 nemluvňat – a osm let poté, co expertní technická skupina našla důkazy o ostatcích,“ komentuje pro Voxpot zahájení archeologických a forenzních prací Sarah-Anne Buckley, profesorka historie z University of Galway.
„Tuam je jeden z mnoha podobných ústavů, ale jsou tu i další místa, která zaslouží pozornost,“ zdůrazňuje.
Nejdřív se posmívali
„Nikdy jsem nepochopila, jak nad tím mohl někdo zavírat oči,“ prohlásila sama Catherine Corless, pro kterou se skrze vykopávky v Tuamu jedna osobní kapitola uzavírá, ale další otevírá. „O nic jiného jsem nikdy od začátku nežádala. Jsou to pokřtěné děti, musíme je dostat ven,“ vyjádřila se pro deník The Times.
Jednasedmdesátiletá žena se kdysi začala zabývat historií své rodiny i Tuamu – zjistila totiž, že její matka Kathleen pocházela z nemanželského vztahu a po svém narození skončila v pěstounské péči. Catherine si zároveň matné vybavovala, jak v mládí s dětmi z podobných ústavů přicházela do kontaktu.
Když v roce 2011 prošla kurzem historie v blízké vesnici Kilkerrin, začala se zajímat právě o tuamský ústav pro matky a děti. Postupně se dostala k archivům, kde narazila na podivný nesoulad.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
