V Česku se začíná ozývat opatrná kritika izraelských kroků v Pásmu Gazy, Česká televize ale zůstává na svém. Podle jejího zpravodaje Davida Borka je pro Izrael překážkou „fotogeničnost“ etnické čistky.
Válka v Pásmu Gazy trvá už skoro jednadvacet měsíců. V těch několika posledních jsme sledovali další zásadní posuny ve způsobu, jakým Izrael vede své operace.
Do Gazy neproudila přes dva měsíce žádná humanitární pomoc a i nyní je její přísun velmi omezený, takže lidé dál hladoví. Den co den navíc dochází k masivním útokům napříč palestinskou oblastí – v sobotu 24. května jich bylo více než sto.
Civilisté, často po vyšších desítkách denně, nepřestávají umírat.
Izraelská vláda v čele s Benjaminem Netanjahuem se netají plány celé území zabrat a držet, klidně i dlouhodobě, zatímco palestinské obyvatelstvo přesune „někam jinam“.
Slova Izraele o „nutné obraně“ jako by přežila sebe sama. Ve chvíli, kdy je podle oficiálních čísel v Gaze přes 55 tisíc obětí, přičemž neoficiální odhady hlásí násobně vyšší počty, se jim věří těžko.
O to hůř, když Izrael sám vyšetřuje svou vlastní armádu z využívání Palestinců jakožto lidských štítů, a když se neustále dozvídáme o útocích na sotva fungující nemocnice nebo třeba školy, které nyní slouží jako přístřešek pro vysídlené.
Evropské země i celý takzvaný Západ se donedávna držely velice zpátky – kritika od velkých hráčů příliš nezaznívala.
I to se změnilo. Minulý týden přišli lídři Velké Británie, Kanady a Francie se společným prohlášením, ve kterém Izrael vyzývají k ukončení vojenských operací a umožnění přísunu humanitární pomoci do Gazy. Není to mnoho, ale posun je to jednoznačný.
I fakt, že Donald Trump nenavštívil při své cestě po Perském zálivu svého blízkého spojence Benjamina Netanjahua, se nakonec dá brát jako kritické dloubnutí – byť poněkud bezvýznamné a oportunistické, namířené na pohledy arabských zemí.
Posuny v zahraničí jako by odšpuntovaly i opatrnou kritiku z Česka.
„Mám za to, že je v pořádku, když členské státy Unie začínají bít na poplach. Protože jsme svědky utrpení milionu lidí, kteří nemají jídlo, vodu, elektřinu a lékaře. A za to všechno odpovídá jako okupační mocnost právě Izrael. Je potřeba to Izraeli připomínat,“ zdůraznil například senátor Pavel Fischer.
Proti krokům Izraele se vyjádřil i prezident Petr Pavel a lze vnímat celkový posun v přístupu veřejnosti k utrpení palestinské populace v Gaze.
Nic z toho se ovšem nepropsalo do způsobu, jak o válce reportuje Česká televize.
„Všimněme si, jak záběry světových médií plní neustále záběry z Gazy. Čímž neříkám, že jde o nějaké spiknutí, ale ony jsou prostě fotogenické,“ nechal se o víkendu slyšet zpravodaj ČT na Blízkém východě David Borek.
Jako kdyby to Palestinci skoro dělali schválně.
„Ony fungují, zasahují srdce a duše lidí po celém světě, zatímco izraelské tanky srdce a duše lidí nezasahují,“ pokračoval. Jde podle něj o „vietnamské dilema“, jakému čelila Amerika na přelomu 60. a 70. let.
Zpravodaj mluví o nefér hře – na jedné straně smrtící ocelové mašiny, na druhé děti i dospělí se šrapnely zarytými do těla a bez končetin, hladovějící už několik měsíců. Jako kdyby to Palestinci skoro dělali schválně, že jsou tak fotogeničtí!
Izrael to prostě podle Borka nemá jednoduché. Mohl by „geopoliticky významný konflikt se zatvrzelým nepřítelem“ vést naplno, ale nesměli by se mu do cesty připlétat civilisté, kteří na záběrech trpí.
David Borek ve svém živém vstupu pokračuje slovy, že Izrael nemůže vést válku proti Hamásu „na plný plyn“. Benjamin Netanjahu i jeho bývalý ministr obrany Jo’av Galant přitom už nyní čelí zatykači od Mezinárodního trestního soudu kvůli obviněním z válečných zločinů, zatímco jiná instituce, Mezinárodní soudní dvůr, Izrael vyšetřuje z údajného páchání genocidy.
Zůstává tedy otázkou, co si Borek pod „plným plynem“ vlastně představuje.
Čtěte také: Svědectví izraelských vojáků: „Udělali jsme z Gazy Hirošimu“
Fascinující je, s jakou lehkostí Borek situaci vysvětluje. Čiší z něj naprostá jistota – nejen z toho, že stojí „na správné straně historie“, ale že se svým pohledem na věc není v České televizi sám.
Má se o co a o koho opřít, a proto může do živého vysílání trpělivě, skoro blahosklonně popisovat těžkosti státu, který přitom podle mnohých – včetně Vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka – páchá na palestinském obyvatelstvu Pásma Gazy etnickou čistku.
Pojďme ale zpravodajovo vyjádření postavit na hlavu. Palestincům a Palestinkám totiž v tuto chvíli ve skutečnosti nezbývá o mnoho víc než právě globální pozornost.
Dokud záběry na rozbombardované nemocnice, mrtvá těla různého věku zabalená do bílé látky, hladové děti a krvavá zranění civilistů „zasahují srdce a duše lidí po celém světě“, můžeme mluvit aspoň o zbytcích lidskosti a svědomí, které v nás zůstávají. Apatii a mediální únavě navzdory.
Izrael má tedy vážně smůlu, že svět ještě neodvrátil zrak. V případě, kdy jeho vojenské akce pohánějí krajně pravicoví politici jako Becal’el Smotrič, který volá po „dobytí“ a „totálním zničení“ Gazy, nezbývá než doufat, že „fotogenické“ snímky a videa pozornost ještě nějakou dobu udrží.
Stojíme o čtenáře, kteří chápou, že nezávislá média nevznikají shora, ale zdola – společně. Vaše podpora pro nás není jen finanční zázemí. Je to závazek. Každý nový člen nám dává jistotu, že můžeme psát příběhy, které pomáhají chápat svět. Bez kompromisů, bez zkreslení, bez tlaků zvenčí.
