Izrael obhajuje útok na Írán nejenom domnělou přípravou jaderné zbraně, ale také podnícením íránského lidu k revoluci proti teokratickým vládcům. Ta se ale s padajícími bombami, které zabíjejí aktivisty, dělá těžce.
Moderátorka íránské státní televize uprostřed výkladu výrazně gestikuluje. Najednou se ozve obří rána. Pozadí studia zmizí a obraz vyplní dým.
Izraelská armáda zasáhla hlásnou troubu íránského režimu.
The IDF just bombed Iran's state TV studio while it was live on air. pic.twitter.com/J9oMkHP6MK
— Séamus Malekafzali (@Seamus_Malek) June 16, 2025
Izrael si za cíl svého vojenského útoku nevytyčil pouze zničení jaderného programu, ale také povzbuzení íránského lidu ke svržení svých vládců.
Zasažené televizi se přezdívá „mučící TV“ – vysílá například „přiznání“ lidí, kteří se znelíbili revolučním gardám nebo jiným vlivným osobám. Provinilci jsou k doznání údajné viny často donuceni. Než se objeví před kamerou, je mnoho z nich fyzicky i psychicky mučeno.
Mučení zažila i novinářka Nazila Marúfjan. Poprvé byla zatčena v listopadu 2022 po zveřejnění rozhovoru s otcem Mahsy Amíni, kterou zabila mravnostní policie, protože jí z pod hidžábu vykukovaly vlasy.
Amínina smrt spustila největší protivládní protesty za poslední roky. Vedly je zejména ženy a policie proti nim brutálně zasahovala. Zemřely stovky lidí, režim zintenzivnil dohled a narostly počty poprav.
Čtěte také: Zatčena za zpěv bez hidžábu. Íránem zní další nesouhlas se zahalováním
Tehdy dvaadvacetiletou Marúfjan po dvou měsících ve vězení také donutili k vykonstruovanému přiznání před kamerou.
„Řekni, že jsi dostala peníze z Izraele,“ popisuje novinářka průběh natáčení.
„Řekni, že si voláš s Amerikou.“
„Řekni, že tě k tomu donutili a teď toho lituješ.“
Příkazy pracovníků televize měly jasně ukázat na „skutečného“ nepřítele. Záběry se ale nakonec neodvysílaly, protože jak Marúfjan vypráví na síti X, celou dobu příliš brečela.
Přesto má ohledně zničení budovy televize „rozporuplné pocity“. „Útočí na mou zemi a zabíjí spoustu civilistů,“ vysvětluje.
Režim škrtí dál
Zásah budovy vysílání navíc výrobu videí s „přiznáními“ neukončil. V posledních dnech se režim opět snaží svalit svou neschopnost na zadržené, které nazývá zrádci a obviňuje je ze spolupráce s izraelskou zpravodajskou službou Mosad.
Od pátku 13. června, kdy Izrael zahájil útoky, bylo jen v Teheránu zatčeno a obviněno ze špionáže osmadvacet lidí.
V pondělí došlo k popravě člověka zatčeného kvůli špionáži před dvěma lety – poprava měla nejspíš sloužit jako výhružka každému, kdo proti režimu zkusí vystoupit.
Další desítky lidí bylo zatčeno po celé zemi za údajné sdílení článků „na podporu sionistického režimu“. Obviněni byli z narušení „psychologické bezpečnosti společnosti“.
Vznikla dokonce speciální jednotka, která má monitorovat lidi s významnou sledovaností na sociálních sítích.
Úřady také vyzvaly uživatele aplikace WhatsApp k jejímu odstranění ze svých přístrojů. Írán tvrdí, že vlastník WhatsAppu – společnost Meta – posílá uživatelské informace do Izraele. Meta narčení odmítá a dodává, že režim se snaží službu zablokovat, když ji „lidé potřebují nejvíce“.
Vláda nakonec výrazně omezila celý přístup k internetu v zemi. „Narušení internetu slouží především k udržení kontroly nad informacemi,“ podotýká analytička Mahsa Alimardani pro časopis Wired. Nedostatek informací pak ohrožuje především obyvatele Teheránu.
V jeho ulicích visí plakáty s upozorněním, že podezřelí z kolaborace s nepřítelem jsou lidé „s klobouky, rouškami nebo ve slunečních brýlích“. Pozor si podle reklamní společnosti napojené na íránský bezpečnostní aparát máte dávat také na sousedy, kterým například chodí příliš balíčků.
Intenzivní vlna zatýkání a zesílené propagandy přichází v době, kdy se Teherán vzpamatovává z izraelské operace, kdy operativci Mosadu vpašovali do země kamikaze drony, které následně vyřadily z provozu protiraketovou obranu.
Čtěte také: Co se děje mezi Izraelem a Iránem
Zpravodajské informace shromážděné agenty Izraele v Íránu také pomohly izraelskému letectvu zacílit vyšší íránské velitele a vědce.
Zasažení televize ale snaze podpořit Íránce a Íránky v revoltě nemusí příliš pomoci. Podle průzkumu Iranian Students Polling Agency konzumuje zprávy ze státní televize a rádia pouze 12,5 procent populace. V roce 2017 to přitom bylo 51 procent respondentů.
I to donutilo ajatolláha Alího Chameneího k opětovnému navýšení rozpočtu. Na začátku letošního perského roku, který začíná 21. března, byl rozpočet státních médií zvýšen o padesát procent.
Jde nicméně o další zásah symbolu islámské republiky. Jenže pokud chce Izrael v zemi podpořit protirežimní osoby, měl by je přestat zabíjet.
Civilní cíle
Izrael a Írán se vzájemně ostřelují již sedmým dnem a na obou stranách narůstají počty mrtvých.
Do čtvrtka 19. června zabily íránské bezpilotní letouny a rakety nejméně dvacet čtyři Izraelců. Zasažena byla také hlavní nemocnice v jižním Izraeli – naštěstí v ní nikdo neutrpěl vážná zranění.
Izraelské údery si podle Íránské skupiny pro lidská práva vyžádaly přes 639 obětí a více než 1300 zranily. Z prozatímního celkového počtu mrtvých má na íránské straně být 263 civilistů, a to včetně odpůrců režimu.
Čtěte také: Další válka na Blízkém východě mír ani bezpečí nepřinese
Raketa zabila například pětatřicetiletou Zahru Shams, která sice nosila hidžáb, ale hlasitě se stavěla proti jeho vnucování. V jejím domě bydlel představitel režimu.
V první den izraelských náletů byla spolu s rodiči a bratrem zabita třiadvacetiletá básnířka a učitelka angličtiny Parnia Abbasi. Její otec byl zaměstnancem ministerstva školství v důchodu a matka před důchodem pracovala v bance.
V budově zároveň bydlel odborník na reaktorovou fyziku. Raketa zabila jeho i všechny v okolních bytech.
„IDF se zaměřuje pouze na vojenské objekty a jedná tak, aby zabránila civilním obětem,“ tvrdí mluvčí izraelské armády, ale praxe se liší.
Děláme novinařinu, která Česko propojuje se světem. Nic z toho ale nejde bez vás. Jsme malá redakce, která si nehraje na nic víc, než čím je – ale ví, že odvést světovou práci jde i z Česka, když za vámi stojí komunita, která to vidí stejně. Podpořte Voxpot měsíčním předplatným a neztraťte se v rozbouřeném světě.
„Jsem proti Islámské republice a Chamenejímu celým svým bytím,“ vypověděla aktivistka, která se zúčastnila protestů před třemi lety, deníku The Atlantic. „Teď ale o svržení režimu přemýšlet nemůžu. Mám strach. Mám obavy. Bojím se o život svůj a všech kolem mě,“ svěřila se.
Podobně je na tom většina tváří íránské občanské společnosti. Zprvu se přitom mnoho z nich radovalo.
Prominentní oponentka režimu Masih Alinejad napsala, že zabití velitelé jsou „vzpomínáni jako ti, kteří dali rozkazy střílet na demonstranty“.
Iranians are worried because people didn’t choose war.
But listen closely… that’s not silence, that’s laughter.
Laughter at the faces of IRGC commanders who once ruled by fear, now reduced to billboards.I’ve received thousands of messages from inside Iran showing young women… pic.twitter.com/TrMuoWde6k
— Masih Alinejad 🏳️ (@AlinejadMasih) June 14, 2025
Po několika dnech války už ale její sítě plní hlavně videa a obrázky vyděšených lidí. „Rakety stále přilétají. Lidé utíkají o život. Nemají se kam schovat,“ přibližuje Alinejad zkušenosti svých známých z místa.
Přesto izraelský premiér Benjamin Netanjahu nepřestává tvrdit, že válka s Íránem „by určitě mohla“ vést ke změně režimu. Jak by ale taková změna vypadala?
Žádné dobré možnosti
Republika založená v roce 1979 po islámské revoluci má ve své struktuře demokratické, teokratické a autoritářské prvky.
Zemi ovládá jednokomorový zákonodárný sbor a prezident. Pro oba „demokratické“ elementy se konají volby – jenže jde o uzavřenou smyčku, udržující u moci klerikální elitu s nejvyšším vůdcem Chamenejím na vrcholu.
Organizace Freedom House dává Íránu skóre globální svobody pouhých jedenáct ze sta.
Who calls the shots in Iran? https://t.co/XuD0DS10Nv pic.twitter.com/OiBgHxuqjQ
— Council on Foreign Relations (@CFR_org) January 8, 2018
Íránská politika je navíc extrémně frakční. Najdeme v ní reformisty, umírněné i konzervativce – všichni přitom soupeří o vliv s vůdcem a klerikální elitou. Žádná frakce ale není přátelská k USA a už vůbec ne k Izraeli.
Jednou z nejsilnějších institucionálních frakcí soupeřících o moc jsou pak revoluční gardy. Ty často převyšovaly i vliv prezidentů a jejich bojová síla se vyrovná pravidelné armádě.
Gardy jsou také silně zapleteny do černé ekonomiky používané k obcházení sankcí.
Podle odborníka na Blízký východ Andrewa Thomase gardy v době míru převrat zorganizovat nezvládnou, ale ve válce tomu může být jinak. „Byly by asi nejpravděpodobnější politickou entitou, která by převzala moc,“ uvažuje.
Změna režimu by tak podle Thomase posílila frakci, která dlouho prosazuje militantnější reakci vůči Spojeným státům i Izraeli.
Předpovídat lidové povstání je ale náročnější. Ve zmatku, který válka přináší, je mobilizace v ulicích velmi obtížná a demonstrujícím hrozí nebezpečí jak od režimu, tak od intervenující strany.
Írán má navíc mnoho etnických menšin. Většinu obyvatelstva sice tvoří šíitští Peršané, ale v zemi dále žijí sunnitští Kurdové, Azariové, Balúčové a Arabové.
A ti všichni mají separatistické tendence.
