Konflikt v Tchajwanské úžině by zasáhl celý svět. Těžit by z něj mohla snad jen Čína. Ve snaze o zajištění bezpečnosti ostrova mění Washington způsob, jakým bude Tchaj-peji nadále poskytovat vojenskou pomoc.
Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) v posledním zářijovém týdnu opět zahájila vojenská cvičení, a to na pobřeží provincie Fu-ťien. Ta se nachází na protější straně Tchajwanské úžiny. Jedná se o pokračování snah důkladně se připravit na nadcházející invazi.
V sobotu 30. září pak došlo k incidentu v tchajwanských teritoriálních vodách. Čínská civilní loď, jež nelegálně rybařila zhruba 20 kilometrů od města Sin-ču, narazila do tchajwanské pobřežní hlídky. Tato událost zatím nevyvolala žádné ostré reakce, nicméně právě podobné příhody mají potenciál stát se záminkou k eskalaci konfliktu.
Čína dává Tchaj-wanu ostentativně najevo, že by v nejbližší době ráda dovršila proces sjednocení a konečně „osvobodila“ svou poslední „vzbouřeneckou provincii“. Otázkou již není, zda se říše středu rozhodne ostrov napadnout, ale kdy.
Ozbrojený střet v Indo-Pacifiku by zasáhl celý svět, a to nejen po ekonomické stránce. To, co se stane v Tchajwanském průlivu, bude mít dopad na podobu mezinárodního řádu a budoucnost demokracie.
„Prázdninová diplomacie“ pokračuje
Přestože USA od Tchaj-wanu dělí tisíce kilometrů, je zřejmé, že osud ostrova bude mít dopad i na jejich bezpečnost a hospodářství. Jsou si toho plně vědomy. Ačkoliv s Tchaj-wanem neudržují oficiální diplomatické styky v souladu s respektovanou politikou jedné Číny, otevřeně mu projevují podporu.
Prezident Biden několikrát veřejně prohlásil, že v případě čínského útoku se nebude zdráhat ostrov bránit vojenskou silou. „Ano (…) K tomu jsme se zavázali,“ potvrdil to naposledy v CBS News.
Podle tchajwanského šéfa diplomacie Josepha Wu by k útoku mohlo dojít v roce 2027, armádní představitelé USA ale tyto předpovědi zpochybňují.
Svůj postoj Spojené státy dokládají i četnými návštěvami. Delegace z Kongresu na Tchaj-wan jezdí již s železnou pravidelností a zároveň i tamní vrcholný politici se při svých cestách za diplomatickými spojenci v Latinské Americe většinou neopomenou krátce zastavit v USA.
Viceprezident Tchaj-wanu William Lai tak již před svým srpnovým odjezdem do Paraguaye prohlásil, že „návštěvu využije nejen k prohloubení vztahů s touto zemí, ale také k sebevědomým výměnám s dalšími zeměmi“. Taková setkání se pak snaží Bidenova administrativa udržet v tajnosti, aby nedošlo ke zvýšení napětí před nadcházejícími prezidentskými volbami na Tchaj-wanu. Zároveň i pro zachování prostoru k jednání s vysokými čínskými představiteli.
Tímto Tchaj-wan v podstatě navazuje na zahraničněpolitickou strategii bývalého prezidenta Li Teng-chueje, známou jako „prázdninová diplomacie“. Ten se během osobních cest do zahraničí neformálně setkával s místní politickou reprezentací a snažil se tím získat širší mezinárodní uznání. Podobně se tak dnes tchajwanští státníci vydávají do USA.
Čtěte také: Čína začíná být netrpělivá. Připravujeme se na nejhorší a doufáme, že se to nestane, říká Tingting Liu
I tak tato diplomatická strategie vyvolává ostré reakce Číny, jež podobné kroky důrazně odsuzuje. Vrcholné tchajwanské představitele nazývá „potížisty“, kteří „vážně porušují princip jedné Číny a narušují její suverenitu a územní celistvost“.
ČLOA tedy i z tohoto důvodu podniká konkrétní výstražné kroky. Například v podobě společného cvičení námořnictva a letectva poblíž ostrova. Ty mají za úkol zlepšit připravenost armády a vytvořit jasnou strategii napadení.
Podle tchajwanského ministra zahraničí Josepha Wu by k útoku mohlo dojít nejspíš v roce 2027, nejvyšší armádní představitelé USA však tyto předpovědi zpochybňují. Podobnému zastrašování Tchaj-wan čelí již dlouho. Intenzivně naposledy po návštěvě Nancy Pelosi loni v srpnu. Tehdy byla navíc cvičení spojena s částečnou blokádou ostrova.
Nejde jen o Tchaj-wan
Spojené státy situaci bedlivě sledují, neboť mají zájem na udržení současného statu quo. A to hned z několika důvodů. Pokud bude Čína dále rozšiřovat svůj vliv v Indo-Pacifiku, má potenciál kontrolovat zhruba polovinu světové ekonomiky. Může se tak stát nejbohatší a ekonomicky nejvlivnější zemí světa, v níž se budou slévat všechny obchodní toky. Z jejích firem vzejdou lídři planety a světová ekonomika poběží podle jejích pravidel.
Pokud by ale došlo ke konfliktu, globální ekonomiku by to v prvé řadě zásadně ochromilo, neboť tchajwanské společnosti vyrábějí přibližně 70 % světové produkce polovodičů a 90 % nejpokročilejších čipů. V případě útoku by tato výroba byla zastavena a žádná jiná společnost nemá kapacitu ji nahradit. Celý svět by tak byl odříznut od dodávek nezbytných komponentů pro chytré telefony, počítače či automobily.
Dříve USA Tchaj-wanu zbraně prodávaly, nově je poskytnou na základě prezidentského zmocnění k čerpání zásob, což celý proces urychlí.
Geopolitická poloha Tchaj-wanu zároveň ovlivňuje rovnováhu sil v regionu. Pokud by Čína ostrov skutečně anektovala, vybudovala na něm vojenské základny, ovládla jeho vzdušný prostor a v okolních vodách rozmístila ponorky a podvodní sledovací zařízení, významně by tím omezila akceschopnost americké armády.
Zároveň jde o jakýsi štít pro obranu Japonska, Jižní Koreje a Filipín. V případě diskutované války by pro Spojené státy bylo komplikované bránit nejen samotný Tchaj-wan, ale i své ostatní asijské spojence. Došlo by tak k výraznému narušení rovnováhy sil v Indo-Pacifiku a Čína by byla jen krůček od dovršení své snahy o regionální dominanci.
Americké odstrašování
Spojené státy tak chtějí hrozícímu konfliktu v prvé řadě zabránit. Kromě výše zmíněných diplomatických kroků proto Washington Tchaj-peji dodává i vojenský materiál.
Na konci července USA oznámily, že Tchaj-wanu poskytnou zbraně v hodnotě 345 milionů amerických dolarů. Jedná se o první část dodávky. Celková hodnota zbraní by měla dosáhnout jedné miliardy dolarů. Spojené státy se zároveň pravidelně zapojují do vojenských výměn a výcvikových programů. Tchajwanští vojáci absolvují výcvik v USA a stejně tak opačným směrem cestuje americká armáda.
Letos v únoru se také Spojené státy rozhodly zvýšit počet amerických vojáků, kteří budou na ostrově školit své tchajwanské kolegy. Prezidentka Cchaj Jing-wen pak oznámila, že má v úmyslu stávající vojenské výměny ještě více posílit.
Pravidelné „operace za svobodu plavby“ (Freedom of Navigation Operation) v Tchajwanském průlivu provádí i americké námořnictvo. Tím demonstruje svůj závazek zajistit bezpečnost a stabilitu regionu. Tyto operace slouží jako významné symbolické gesto Tchaj-wanu i Číně, zdůrazňující význam bezpečnosti této ostře sledované mořské úžiny.
Čtěte také: Modelová situace: Čína zaútočila na Tchaj-wan. Co přijde po ostřelování, blokádě nebo vylodění?
Zda by v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu USA skutečně zasáhly, nyní s jistotou tvrdit nelze. Nicméně v současné chvíli je důležité Tchaj-wan podporovat jak symbolicky – pomocí vzájemných návštěv a slovních ujištění o podpoře –, tak i prakticky, a tedy i prostřednictvím dodávek vojenského materiálu.
Navíc nyní nelze předvídat, jak by konflikt probíhal. V případě, že dojde k úplné blokádě ostrova, nebude možné, aby kdokoliv, a tedy ani USA, na něm nebo v jeho okolí operoval. A právě proto je nesmírně důležité jednat již nyní.
Změny v dodávkách zbraní
Nejdůležitější částí americké vojenské podpory Tchaj-wanu jsou již zmíněné dodávky zbraní. Letos ohlášený další balíček vojenské pomoci se pak od svých předchůdců liší.
Dříve Spojené státy Tchaj-wanu zbraně prodávaly. Například v roce 2019 Trumpova administrativa schválila prodej zbraní v hodnotě osmi miliard dolarů, který zahrnoval 66 zcela nových stíhaček F-16C/D. Nově USA vojenské vybavení Tchaj-wanu poskytnou na základě prezidentského „zmocnění k čerpání zásob“. Jde o stejný mechanismus, který Spojené státy používají k zasílání zbraní na Ukrajinu.
Celý proces dodávek se tím urychlí, neboť nebude omezen poměrně skromným rozpočtem, který je na obranu Tchaj-wanu vymezen. Nebude také nutné jeho zdlouhavé přezkoumání.
Rostoucí obavy z invaze přiměly ostrovní zemi k modernizaci všech složek svých ozbrojených sil.
Konkrétní obsah balíčku je v současnosti nezvykle nejasný, nicméně podle dostupných informací by se mělo jednat o přenosné systémy protivzdušné obrany, zařízení se zpravodajskými a pozorovacími schopnostmi, střelné zbraně a rakety. Součástí vojenské pomoci budou i další výcvikové a vzdělávací projekty. Konkrétní detaily zůstávají zatím v utajení.
A zbraně poputují na ostrov rychleji také proto, že nebudou procházet procesem zahraničního vojenského prodeje. Kongres k němu nebude muset vydávat souhlas. Nový způsob dodávek zbraní se od klasického prodeje liší i tím, že jakožto transfer neobsahuje prvek vlastního ekonomického zájmu, a lze ho tedy považovat za přímý příspěvek Spojených států k obraně Tchaj-wanu.
„Kdo chce mír, chystá válku“
Pro srovnání s podporou Ukrajiny lze uvést, že se USA zavázaly poskytnout této napadené zemi pomoc ve výši 40 miliard dolarů. To je stokrát více než červencový balíček pro Tchaj-wan.
Obsah obou balíčků je svou strukturou do jisté míry totožný a Spojené státy nyní musejí diverzifikovat své armádní zásoby. To vede k úbytku vojenského materiálu určeného k jejich vlastní spotřebě. Zbrojní průmysl časem poptávku dožene, v současnosti to však pro něj představuje nemalý zásah.
Většina amerických politiků ale nový způsob dodávek zbraní na Tchaj-wan podporuje. Například Michael McCaul, republikánský šéf zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, označil balíček za „velmi potřebný“ a přivítal ho s tím, že „je nezbytný, neboť Čína vyhlíží další agresi proti Tchaj-wanu“. Zároveň však Bidenovu administrativu obvinil z toho, že „ustupuje“ Pekingu, jelikož schvalování zbraní pro Tchaj-pej důrazněji neurychlila.
Čtěte také: Česko chceme zapojit do výroby čipů. O návštěvě Pavla budu snít, říká ministr Wu
Zatímco zbraně dodané Ukrajině její armáda rovnou využívá k aktivní obraně před agresorem, svému asijskému partnerovi je USA posílají v rámci prevence. Rostoucí obavy z invaze přiměly ostrovní zemi k modernizaci všech složek jejích ozbrojených sil. Spojené státy pak Tchaj-wanu především pomáhají rozšířit vlastní schopnost obrany nad rámec toho, co může současný rozpočet tamního ministerstva obrany pokrýt.
Nicméně jak říká známé latinské přísloví, „Si vis pacem, para bellum“, tedy „Kdo chce mír, chystá se na válku“. Případ Ukrajiny Spojeným státům i celému světu názorně demonstroval, jak důležité je pro ohroženou zemi nejen včasné posílení vlastní obrany, ale i mezinárodní podpora.
Podívejte se také na video Vojtěcha Boháče z Tchaj-wanu:
