Chtěla jsem napsat novinářský text o tom, proč rezignovalo vedení BBC. Narazila jsem ale na zeď mlčení, a to nejen u bývalých zaměstnanců prestižního veřejnoprávního média. To samo o sobě vypovídá o instituci víc než samotná kauza sestříhaného videa Trumpa.
Na redakční poradě jsem se přihlásila, že připravím analýzu odchodu generálního ředitele a šéfky zpravodajství BBC. Myslela jsem si, že půjde o rutinní novinářskou práci.
Chtěla jsem popsat, že oba skončili poté, co se ukázalo, že prestižní dokumentární seriál BBC Panorama sestříhal Trumpův projev a posunul tím jeho význam. Od respondentů jsem chtěla slyšet, jaký dopad může kauza mít na budoucnost celé instituce.
Kontaktovala jsem přes patnáct novinářů, bývalých zaměstnanců BBC, mediálních výzkumníků i politologů. Místo obvyklé otevřenosti, na kterou jsem u britských novinářů zvyklá, jsem však narážela na mlčení. Někteří odmítli bez udání důvodu, jiní s tím, že se k věci vyjadřovat nesmí.
Zda za jejich mlčením stojí loajalita k jednomu nejprestižnějších médií světa, nebo atmosféra strachu uvnitř instituce, můžeme jen hádat.
Faktem je, že i lidé, kteří už v BBC roky nepracují, dnes pečlivě váží, co řeknou. A to je pro instituci, která staví svou pověst na transparentnosti a odvaze, alarmující.
Není to navíc poprvé, kdy BBC paralyzuje vlastní vnitřní kultura.
V letech 2012 až 2013 otřásla institucí jedna z největších krizí v historii. Ukázalo se, že její dlouholetá hvězda Jimmy Savile, moderátor, komik a filantrop s obrazem národního strýčka, po desetiletí sexuálně zneužíval děti i dospívající – a často přímo v prostorách BBC.
Když vyšlo najevo, že redakce Newsnight připravila reportáž o jeho zločinech, kterou vedení zastavilo, a následně odvysílala oslavný pořad o Savilově kariéře, instituce se ocitla pod palbou kritiky.
Skandál vyústil v rezignaci vedení BBC. Zprávy tehdy mediální dům popsaly jako organizaci ovládanou strachem, rigidní hierarchií a nefunkčními komunikačními kanály.
Ticho, které se okolo odchodu vedení BBC ozývá i od těch, kteří v ní už dávno nepracují, proto nepůsobí jako anomálie. Připomíná návrat problémů, které se nikdy úplně nevyřešily. A ukazuje na dlouhodobou neschopnost veřejnoprávní instituce zvládat krizovou komunikaci (to se však netýká pouze BBC).
Oslovila jsem ohledně tohoto tématu mediálního etika Jana Motala. Podle něj BBC působí jako „velký, pomalu se valící moloch“, který neumí rychle a efektivně reagovat na kritiku.
Ačkoli jednou z hlavních výtek vůči BBC v tomto případě byla politická zaujatost, přičemž objektivita je jedním ze základních pilířů veřejnoprávního média, je nutné připomenout, že samotná instituce má ve své správní struktuře několik kuriozit.
Například to, že pět členů Rady BBC jmenuje přímo vláda a zbývajících pět nevýkonných členů volí samotná Rada.
A to mě přivádí k ústřední postavě celé současné kauzy – Robbiemu Gibbovi.
Bývalý tiskový tajemník konzervativní vlády v Downing Street 10, kterého do Rady BBC v roce 2021 jmenoval kabinet Borise Johnsona, poslední čtyři roky usiluje o rozklad toho, co považuje za „liberální zaujatost“ BBC.
Jeho dlouholetý známý, bývalý novinář a externí poradce BBC Michael Prescott, v létě 2025 sepsal interní zprávu, v níž kritizoval právě údajnou liberální zaujatost BBC. A to v tématech, jako je válka v Gaze, otázky trans lidí nebo domnělý rasismus v pojišťovnictví.
Poslechněte si také: PULS | „Vybrat si stranu“ není nutně špatně. Tedy pokud je to strana humanity
Odborník Motal k tomu poznamenává, že jediným kritickým bodem, který měl skutečnou faktickou váhu, bylo sestříhané video Donalda Trumpa.
Ten ve svém projevu řekl: „Půjdeme ke Kapitolu a budeme povzbuzovat naše statečné senátory a kongresmanky a kongresmany.“ O více než padesát minut později ve stejném projevu řekl: „A bojujeme. Bojujeme jako ďábel.“
V pořadu Panorama byl tento úsek sestříhán tak, že Trump říká: „Půjdeme ke Kapitolu… a já tam budu s vámi. A bojujeme. Bojujeme jako ďábel.“
Za sestřih se šéfka BBC Deborah Turness následně omluvila. Rada BBC se však ohradila s tím, že omluva je nedostatečná. Turness odstoupila a po ní i generální ředitel Tim Davie.
Podle Motala nešlo o vytvoření fake news, ale spíše o přibarvení reality. A za něco takového se podle něj běžně neodstupuje.
S tím souhlasí i bývalý editor BBC Lewis Goodall. „Tento příběh, ve skutečnosti poměrně drobný editační přešlap, se stal obsesí deníků Mail, Telegraph a Times / Sunday Times,“ píše ve svém komentáři.
Je samozřejmé, že BBC musí dodržovat vyšší standardy než jiná média, ale odchod Davieho a Turness se těchto standardů netýká.
Jde o výsledek politického útoku a zastrašování, které dosud probíhalo za zavřenými dveřmi. To, co vidíme dnes na zpravodajských webech, je nahlédnutí do něčeho, co se v rámci BBC odehrává už dlouho, alespoň natolik dlouho, že na to Turness ani Davies už nemají nervy.
A co bude dál? Podle Motala nejde o to, že by BBC ztratila důvěryhodnost. „Ta je stále silná. Spíše hrozí další polarizace vztahu veřejnosti k BBC, podobně jako v České republice vůči České televizi.“
To vše se odehrává v hluboce rozdělené společnosti, v níž se politické konflikty automaticky přelévají do debaty o veřejnoprávních médiích, dodává.
Můžeme tedy očekávat, že se stále sílící konflikt mezi středovým liberalismem a ultrapravicí bude dále přenášet do diskuse o veřejnoprávních médiích. A současné dění naznačuje, že její tón určují především konzervativní tábory.
