• Analýzy
  • Dlouhé čtení
  • 17. května 2021

Jednostrannou podporou Izraele by Česko udělalo chybu, za vyhrocení situace může apartheidní režim

Úvodní foto: Palestinské pole spálené židovskými osadníky / Zdroj: Petr Racek/Voxpot /
Úvodní foto: Palestinské pole spálené židovskými osadníky / Zdroj: Petr Racek/Voxpot /
Autor
Alexandra Gerasimčiková
Ničivá eskalace násilí v Gaze, Izraeli a na Západním břehu Jordánu bohužel není ničím překvapivým.  Situace v Palestině se kvůli izraelské okupaci stále zhoršuje. Česko by mělo být slabou reakcí Evropy na dlouhodobé porušování práv Palestinců silně znepokojeno.

Pro Palestince žijící v anektovaném východním Jeruzalémě letošní ramadán oslavami neskončil. Desetitisíce muslimských věřících se 7. května shromáždily v areálu jeruzalémské mešity Al-Aksá (třetí nejposvátnější místo islámu), aby se pomodlily v nejsvětější noc tohoto svátku. Mnozí z nich zůstali na místě, aby také protestovali proti chystanému vystěhování rodin z okupované východojeruzalémské čtvrti Šejch Džarráh. Na místě v důsledku došlo ke konfliktu s izraelskou policií.

Na drobné provokace silové složky zareagovaly velmi tvrdě. Policisté nasadili gumové projektily, omračující granáty a další zbraně na kontrolu davu, jako je například skunková voda (extrémně zapáchající voda, jež působí na dávící reflex). Během zásahu a dalších protestů v okolí východního Jeruzaléma bylo jen té noci zraněno nejméně 205 Palestinců a 17 izraelských policistů, což vyvolalo jedny z nejhorších střetů ve městě za poslední roky.

Brutální střety pokračovaly i o víkendu po skončení ramadánu, kdy izraelské bezpečnostní síly znovu vtrhly do areálu mešity Al-Aksá. Tentokrát už Hamás odpověděl vypálením raket na Jeruzalém, na což izraelské síly odpověděly nepřetržitým bombardováním pásma Gazy. Násilí si vyžádalo již nejméně 200 mrtvých Palestinců v Gaze a osm Izraelců. Jde o nejintenzivnější střety od sedmitýdenní války v Gaze v roce 2014. Děje se tak v době, kdy si Palestinci připomínají „Nakbu,“ ničivé vyhnání z jejich země v roce 1948.

Vždy jde o Jeruzalém

Současné palestinské hnutí, které se zmobilizovalo v centru Jeruzaléma, vzniklo během protestů proti nucenému vystěhování několika rodin z Šejch Džarráh. Místo nich se do jejich domovů mají nastěhovat izraelští osadníci. Odvetné akce Hamásu a na ně reagující ničivé bombardování Gazy způsobují na místě škody a teror v míře, kterou si jen těžko dokážeme představit. Všechno doprovází další nepokoje, útoky izraelských krajně pravicových lynčujících davů a boje mezi Palestinci, izraelskými osadníky a izraelskými silami v Palestině a Izraeli.

V Praze byla mezitím na přání Miloše Zemana vyvěšena izraelská vlajka na Pražském hradě, na Úřadu vlády a na Ministerstvu zahraničních věcí. Podle českého ministra zahraničí Jakuba Kulhánka ,,čelí stát Izrael nehoráznému, barbarskému útoku.“ Vojenskou okupací palestinského území a právy Palestinců se už nikdo nezabývá.

Důsledky okupace, které jsou hlavní příčinou současné eskalace, se neomezují pouze na rodiny z Šejch Džarráhu. Dalších přibližně 970 Palestinců čelí nucenému vystěhování z východního Jeruzaléma, který je pod izraelskou správou od roku 1967. Násilný exodus má usnadnit odsun palestinského obyvatelstva a usnadnit zabydlování izraelských osadníků na jejich místě, což je podle mezinárodního práva nezákonné.

Palestinští obyvatelé Jeruzaléma jsou neustále vystaveni riziku, že jim bude odebrán status rezidenta. Stále jim tak hrozí ztráta domova. Na rozdíl od Izraelců je jim také systematicky odpíráno povolení ke stavbě domů.

Vystěhovávání je pouze jednou ze strategií aktuální izraelské politiky, jejímž cílem je dosáhnout ve městě židovské demografické většiny. Kvůli stávajícím zákonům jsou palestinští obyvatelé Jeruzaléma (obvykle bez státní příslušnosti) například neustále vystaveni riziku, že jim bude odebrán status rezidenta. Hrozí jim tak neustále ztráta domova. Na rozdíl od Izraelců je jim také systematicky odpíráno povolení ke stavbě domů. Podobná diskriminační nařízení nutí palestinské obyvatele opustit Jeruzalém a přestěhovat se do jiných částí okupovaného území.

Významná nevládní organizace zabývající se dodržováním lidských práv Human Rights Watch v dubnu letošního roku vydala průlomovou zprávu. Obvinila v ní izraelské představitele z páchání zločinů apartheidu a pronásledování v rámci zastřešující politiky ,,udržování nadvlády židovských Izraelců nad Palestinci“. Human Rights Watch se stala první významnou mezinárodní lidskoprávní organizací, která v souvislosti s izraelským státem použila termín ,,apartheid“. Připojila se tak k řadě palestinských a izraelských organizací, které si jej již osvojily.

Izraelské osady na Západním břehu Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) se v současnosti rozšiřují nejrychleji za posledních několik desítek let. V praxi to pro Palestince znamená zábory půdy, rostoucí násilné útoky osadníků, rostoucí vysídlování palestinských pasteveckých komunit a demolice jejich domovů izraelskou armádou.

Fragmentace území do tzv. bantustanů a přísná omezení pohybu nejen mezi Západním břehem Jordánu, Izraelem a Jeruzalémem, ale i v rámci samotných palestinských území, omezují  každodenní život Palestinců. Také účinně znemožňují rozvoj Palestiny bez závislosti na mezinárodní pomoci.

Izraelští osadníci a Palestinci na Západním břehu zároveň žijí každý ve dvou různých právních systémech. Palestinci jsou souzeni vojenskými soudy, zatímco osadníci civilními. Palestinci mají také oproti Izraelcům mnohem omezenější přístup ke zdravotní péči (což se zásadně projevilo například během pandemie koronaviru), stejně jako ke vzdělávání, elektřině, vodní síti a dalším zdrojům.

Vyhrocení násilí v Izraeli a Palestině

Současný chaos v ulicích Izraele a Palestiny připomíná svou intenzitou druhou intifádu. Uvnitř Izraele je mnoho měst ohniskem krutého násilí a nepřátelství mezi komunitami, jež nebylo k vidění po celá desetiletí. Izraelští lídři dokonce situaci přirovnávají k občanské válce.

Podle palestinských představitelů podobná prohlášení ale zavádějícím způsobem odvádí pozornost od  policejní brutality vůči protestujícím a také provokací izraelských osadníků a židovských extremistů. V každém případě si lze po těchto událostech jen těžko představit, že se současná eskalace obejde bez trvalých následků.

Palestinské organizace na ochranu lidských práv odsuzují použití síly proti civilnímu obyvatelstvu v Gaze a  upozorňují, že Palestinci uvěznění v pásmu nemají kvůli izraelské blokádě kam uniknout. Jedná se o jedno z nejhustěji osídlených míst na světě, které se navíc nachází v katastrofálním humanitárním stavu.

Lidskoprávní organizace Gisha monitorující dění v Gaze ve svém aktuálním prohlášení říká, že ,,Izrael musí chránit své občany, ale porušování válečných zákonů protistranou v konfliktu neopravňuje ani neospravedlňuje porušování povinností Izraele vůči obyvatelům Gazy žijících pod jeho okupační správou.“

Podle palestinské autorky a aktivistky Yary Hawari Palestinci na Západním břehu reagují na bombardování Gazy a přetrvávající násilnosti v Izraeli a na Západním břehu bezprecedentními koordinovanými demonstracemi. ,,Je to povstání,“ říká. Široce rozšířený duch solidarity mezi Palestinci je pro mnohé inspirativní, i když, jak vysvětluje analytik Ziad al-Qattan, protesty nemusí být počátkem trvalého politického vzepětí. Realita okupace velmi ztěžuje udržení masové mobilizace.

Tento víkend se koná mnoho solidárních protestů po celém světě včetně evropských měst. Některé státy se obávají střetů a polarizace doma. V Paříži policie zakázala palestinskou solidární demonstraci v obavě z konfliktů. V Německu a Anglii došlo v reakci na rostoucí násilí k útokům na synagogy a jiné antisemitské incidenty, které byly evropskými vládami okamžitě odsouzeny.

Oslabení společného postoje

Většina západních zemí již několik let odsunuje izraelsko-palestinský konflikt i okupaci na okraj pozornosti. Nakonec to byla americká Trumpova administrativa, která navrhla poslední plán pro Blízký východ. Fakticky tím dostala zelenou anexe území Západního břehu Jordánu, přičemž Bidenova administrativa se v tomto směru zatím jasně nevyjádřila. Amerika, největší dárce vojenské pomoci izraelské vládě, je klíčovým mezinárodním hráčem, který jako jeden z mála, dokáže usměrnit izraelskou politiku.

Evropská unie, která uznává dopady okupace, je největším finančním dárcem Palestinců.  V posledních letech toho kromě rozvojové pomoci, pro řešení neustále se zhoršující situace v Palestině ovšem mnoho neudělala. Evropští představitelé především doufají, že období relativního klidu umožní odsunout nutnost řešit vojenskou okupaci před vlastním prahem.

Dokonce i dnes, kdy jsou obavy z vypuknutí války v Izraeli velmi přítomné, zaujímají evropští představitelé velmi opatrný a většinou neutrální postoj ohledně odpovědnosti za jeho eskalaci. Nápadně to kontrastuje s jasnými postoji evropských politiků v otázkách konfliktu mezi mezi Ruskem a Ukrajinou nebo ohledně situace v Bělorusku.

V posledních letech Česká republika spolu s několika dalšími státy jako je Maďarsko nebo Polsko přispěla k oslabení společného evropského postoje ke konfliktu. Přispěla tím k porušování mezinárodního práva na okupovaném palestinském území. Tentokrát to však nejsou jen východoevropské vlády, které nestojí za lidskými právy Palestinců.

Někteří evropští ministři sice uznali brutální reakci izraelských bezpečnostních sil, neudržitelnou situaci v Gaze nebo vystěhování ze Šejch Džarráh. Většina politiků ale zůstala u selektivního odsouzení, přičemž ignorovala zjevný nepoměr sil mezi izraelskou armádou a Palestinci, a samozřejmě i trvající okupaci.

Nejvíce jednostranná byla prohlášení rakouského a slovinského premiéra (oba také vyvěsili izraelskou vlajku na vládních budovách) a ministrů zahraničí Německa, Maďarska a Česka. Po několika dnech mlčení se do klubu přidala i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.

Česko musí hájit rovná práva Palestinců

Pro Benjamina Netanjahua, současného a nejdéle sloužícího izraelského premiéra, jsou středoevropské vlády spojenci v rámci EU. Pomáhají mu snížit tlak Bruselu na Izrael kvůli porušování lidských práv v souvislosti s okupací Palestiny. Maďarsko, Česká republika a některé další členské státy už několikrát pomohly zablokovat prohlášení o blízkovýchodním mírovém procesu.

V případě Česka, ale také Maďarska, Polska a v poslední době i Kypru a Řecka, je prioritou snaha o rozšíření spolupráce s Izraelem. Méně jakákoliv veřejná či soukromá kritika okupace a jejích následků. V Česku jsou navíc historicky pozitivní vztahy a příležitosti plynoucí z obchodní, bezpečnostní, vědecké a turistické spolupráce s Izraelem vysoce ceněny.

Někteří významní čeští politici se však pro podporu práv Palestinců vyslovili. Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš v reakci na aktuální události připustil, že současná situace je důsledkem dlouhodobého napětí a plánovaného vystěhování palestinských rodin z jejich domů v Šejch Džarráh. Několik poslanců Pirátů také podepsalo celoevropské parlamentní iniciativy proti formální i faktické anexi území Západního břehu Jordánu a na podporu rovných práv Izraelců a Palestinců.

V květnu loňského roku Miloš Zeman a Andrej Babiš odsoudili společný text tehdejšího a dvou bývalých českých ministrů zahraničí. Tomáš Petříček, Karel Schwarzenberg a Lubomír Zaorálek v něm konstatovali, že případná anexe Západního břehu Jordánu, tak jak ji předpokládá Trumpův návrh, by byla v rozporu s mezinárodním právem. Navíc by vyvolala otázky o demokratické budoucnosti Izraele.

Karel Schwarzenberg byl také jedním ze signatářů dopisu podepsaného 50 bývalými evropskými ministry, kteří varovali před Trumpovým blízkovýchodním plánem a obsazením Západního břehu Jordánu. Zároveň vyzvali EU k zachování důstojnosti a práv Palestinců.

Nehledě na všechna prohlášení má Evropská unie i v tomto případě k dispozici ještě celou řadu nástrojů zahraniční politiky, které může použít k ochraně mezinárodního práva. Protože bez toho a bez zajištění rovnosti Palestinců a Izraelců násilí nikdy skutečně nezmizí.

Všichni vedoucí představitelé a úředníci v Bruselu se však předhánějí ve zdůrazňování nemožnosti. Pro nasazení robustnějších nástrojů zahraniční politiky EU, jako jsou například cílené sankce vůči Izraeli, je totiž nutné jednomyslné hlasování. To by ovšem skoro jistě blokovali země jako Česko nebo Maďarsko a možná i Německo.

Jenže existuje mnoho dalších nástrojů, které jednomyslnost nevyžadují. Patří mezi ně například komunikace evropské komise ohledně zvyšování informovanosti občanů a podniků působících v izraelských osadách. K ničemu z toho však není dostatečná politická vůle.

Snadnost, s jakou může Evropská unie odsunout na vedlejší kolej závažné porušování mezinárodního práva a lidských práv ve svém sousedství, by měla být alarmující pro každý členský stát. Je to zvláště nebezpečný vzkaz pro Česko a jeho sousedy ve Visegrádské čtyřce.  Ti se stále více potýkají s vlastními problémy s právním státem, lidskými právy, svobodou médií a dalšími ústupky demokracii. Evropa ani Česko nemohou nadále pěstovat nerovné vztahy ani uvnitř, ani vně jejich hranic. Je proto i v zájmu české veřejnosti hájit mezinárodní právo, a to i rovná práva pro Izraelce a Palestince.

Sledujte také naši reportáž o exportu českých zbraní: