Giulia Cecchettin. Měla z ní být inženýrka, místo toho se stala obětí femicidy. Zavraždil ji její bývalý přítel, který se nemohl přenést přes rozchod. V Itálii v reakci na její vraždu zesílila debata o tom, proč je i přes dostupnou legislativu násilí na ženách a dívkách stále tak běžné.
Poslechněte si text i v audiu a nezapomeňte zakliknout sledování v podcastových aplikacích.
Sobota 25. listopadu, Mezinárodní den boje proti násilí na ženách. Rok co rok v tento den zaplaví veřejný prostor hrozivé statistiky, příběhy obětí i bezútěšné vyhlídky – ať už jde o situaci v Mexiku, Turecku, nebo třeba v Itálii.
Právě v jihoevropské zemi dostala letošní připomínka násilí obzvlášť naléhavý tón plný vzteku a frustrace. Itálií totiž zrovna cloumá násilná smrt dvaadvacetileté Giulie Cecchettin – tamní bezpečnostní složky vraždu vyšetřují, obvinily z ní jejího bývalého přítele. Ulice italských měst, od Milána po Neapol, proto zaplnily desítky tisíc lidí s jedním cílem: vzkázat do světa, že už toho mají dost.
„Spousta žen a dívek se v tom Giuliiném tragickém příběhu poznává – myslí si, že by měly mužům a chlapcům, kteří prostě neakceptují, že jejich vztah končí, nějak pomoci. A dostávají se tak do pasti. Rodiny a blízcí obětí pak v jejím případu rozpoznávají situace ze svého okolí,“ popisuje Voxpotu právnička Ilaria Boiano z italské organizace Differenza Donna.
Tělo ženy bylo zabalené do černého igelitového pytle a neslo známky brutální vraždy – hlavu a krk pokrývalo nejméně 20 hlubokých bodných ran.
Vztahy, v nichž dochází k fyzickému nebo psychickému násilí, ostatně na Apeninském poloostrově nejsou nic neobvyklého. „Po zmizení Giulie Cecchettin, po její vraždě, začalo více lidí volat na naši helplinku – příbuzní, přátelé obětí. Chtějí vědět, jak svým dcerám, sestrám nebo třeba kamarádkám mohou pomoci, aby se z takové situace zvládly dostat,“ říká Boiano.
Příběh Giulie Cecchettin
Podle jedněch zpráv studovala design, podle jiných z ní měla být biomedicínská inženýrka. Tak či onak, vysokoškolačka Giulia Cecchettin, bruneta s tmavě hnědýma očima a hřejivým úsměvem, měla mít v listopadu promoce. Právě pro tuto příležitost si chtěla koupit nové šaty, jedenáctého listopadu tedy vyrazila na nákupy. V obchodním centru se setkala s jednadvacetiletým Filippem Turettou, expřítelem, s nímž se rozešla loni v srpnu. Pak se po ní slehla zem.
Čtěte také: Andrew Tate šíří temné myšlenky mužství a vydává je za světlé. A dost na nich vydělává
Co se mezitím stalo? Sto padesát metrů od Giuliina domova ve Vigonovo, městě u Benátek, napadl muž svou expřítelkyni poprvé, cituje deník La Repubblica svědectví souseda. Skrze kamerový systém CCTV se potom našel záznam jejích nejspíš posledních chvil na tomto světě. Scéna se odehrála v průmyslové oblasti – Filippo Turetta na záběrech zaútočí na mladou ženu zezadu, ona spadne a udeří se do hlavy. Giulia se nezvedá, muž ji bezvládnou naloží zpátky do černého Fiatu Punto.
GIULIA 🌹#giuliacechettin #nonunadimeno
Murale di Fabio Ingrassia pic.twitter.com/PVaUYmMssj— Morgana (@Morganarampa) November 27, 2023
Tělo mladé ženy našli policisté po týdnu hledání v příkopu u jezera ležícího na úpatí Alp. Bylo zabalené do černého igelitového pytle a neslo známky brutální vraždy – hlavu a krk pokrývalo nejméně 20 hlubokých bodných ran. Podle dostupných informací Giulia zemřela v noci 11. listopadu.
Na Filippa Turettu vydala italská policie mezinárodní zatykač. Prchal z Itálie přes Rakousko do Německa, kde jej policejní složky zatkly nedaleko Lipska. Vlastně zcela náhodou: parkoval na dálnici se zhasnutými světly, čehož si všiml projíždějící řidič, který – netuše, že jde o hledaného muže – raději zavolal policii. Ta jej následně vydala svým italským kolegům.
„Nebudu se vyhýbat odpovědnosti“
Podle blízkých oběti se „majetnický“ muž nemohl přenést přes to, že jeho partnerka vztah ukončila. To ostatně potvrzuje i ona sama na nahrávce, kterou získala italská veřejnoprávní stanice RAI. „Chci, aby Filippo zmizel z mého života. Nechci s ním mít už nic společného,“ říká na ní mladá žena.
Dále vysvětluje, že neví, jak má kontakt se svým expřítelem ukončit, protože se obává toho, že by si ublížil. Turetta jí totiž říkal, že trpí depresemi, nejí a že si chce vzít život. Po rozchodu jí prý řekl, že „ona je jeho jediná naděje“.
Nejenže femicidy páchají osoby velmi blízké oběti, ze 77 % k nim navíc dochází v domácím prostředí. Na místech, která oběti považují za bezpečná.
Mladý muž je obviněný z úmyslného zabití a únosu. Jeho situace by se mohla ještě zhoršit v případě, že by obžaloba žádala přihlédnout k přitěžujícím okolnostem, jako jsou třeba úmysl, krutost, zavrženíhodné pohnutky a další související projevy. Podle právního zástupce Eleny Cecchettin, sestry oběti, do této kategorie patří i stalking.
První slyšení před soudem ve veronské věznici proběhlo v úterý 28. listopadu. A příliš dlouho netrvalo. Turetta podle listu La Repubblica sice využil svého práva nevypovídat, mlčení ale sám prolomil. Přiznal, že „zabil svou expřítelkyni“ a slíbil, že „za to zaplatí tak, jak je spravedlivé“ a že se „nebude vyhýbat odpovědnosti“. Obžalovaný tak potvrdil přiznání, které učinil už při výslechu německou policií.
„Když se dotknou jedné, dotknou se všech“
Ve spontánním prohlášení během výslechu ve věznici se muž odkazuje na zjitřené emoce a tvrdí, že má zlomené srdce. Podobné výlevy pachatelů vedly v minulosti k tomu, že se takovým činům začalo říkat „zločin z vášně“. Toto romantizující, eufemistické slovní spojení vystřídal jiný, trefnější termín: femicida. Jde o nejzávažnější formu genderově podmíněného násilí, vrcholnou diskriminaci vůči této části populace. Ženy jsou v těchto případech vražděny proto, že jsou ženami.
Termín, který do českého veřejného prostoru teprve proniká, se v tom italském už zabydlel. Zejména v posledních letech na něj různé lidskoprávní organizace i aktivisté a aktivistky upozorňují čím dál častěji.
Ukázaly to i protesty, které se v sobotu rozhořely po celé zemi. „Jsme hlasitým a zuřivým křikem všech žen, které už nemají hlas,“ skandovali rozhořčení lidé v Padově. „Když se dotknou jedné, dotknou se všech,“ stálo na jednom z transparentů, jež se objevily na masivní demonstraci v Římě.
Poslechněte si také: PULS | Ženy krášlily tribuny a plodily hráče. Teď jim FIFA slibuje rovné odměny
Za letošek zatím došlo podle statistik ke 106 případům femicidy, loňská data zase ukazovala mezi srpnem 2021 a 2022 celkem 125 takových vražd. Podle Francescy Maur, členky Národní rady významné italské organizace D.i.Re (Donne in Rete), se čísla rok od roku prakticky nemění. „I přes celkové ubývání vražd v posledních 30 letech zůstává počet femicid prakticky stejný. Každý rok jde o plus mínus 100 případů,“ potvrzuje Voxpotu Maur.
S femicidami se také pojí jasně se opakující vzorce. Nejčastěji je mají podle Francescy Maur na svědomí intimní partneři či manželé obětí – ti stávající ze 46 %, bývalí ze 12 %. Pachateli jsou mnohdy i rodinní příslušníci, kteří tvoří skoro čtvrtinu z pomyslného koláče.
„Nejenže femicidy mají na svědomí osoby velmi blízké oběti, ze 77 % k nim navíc dochází v domácím prostředí. Na místech, která oběti považují za bezpečná,“ poukazuje členka Národní rady D.i.Re s odkazem na data sesbíraná boloňskou organizací Casa delle donne per non subire violenza.
„Řešení na papíře nestačí“
Jméno zavražděné Giulie Cecchettin tento měsíc rezonovalo nejen v médiích nebo veřejné debatě, ale i v italském Senátu: tamní zákonodárci diskutovali o posílení legislativní ochrany žen. Tu pak ve středu 22. listopadu jednohlasně prosadili, stejně jako předtím poslanci dolní komory parlamentu, přijetím nového zákona. Zavádí například udělování priority případům domácího násilí u soudu.
Vzpomeňte si na nějaký sexistický vtip, na italské reklamy, obtěžování na pracovišti a neschopnost mnoha mužů přijmout ženskou autoritu.
K vraždě se postupně vyjádřili i lidé ze současného italského kabinetu, který vede Giorgia Meloni, lídryně pravicového populistického uskupení Bratři Itálie. Premiérka v příspěvku na sociálních sítích popsala vládní plány na potírání násilí na ženách a dodala: „To vše bude k ničemu, pokud nebudeme schopni potvrdit onu velkou pravdu, kterou v této srdcervoucí chvíli připomněl otec mladé Giulie Cecchettin: ‚Pravá láska nezabíjí. Opravdová láska nikdy neubližuje, to dokáže jen zvrácené pojetí vztahu mezi mužem a ženou’.“
[infobox id=”2″]
Na jednom se nicméně experti shodují: co se zákonů týče, Itálie je na tom vlastně dobře. „Současná legislativa je dostatečná pro to, abychom se mohli – formálně – bránit vůči genderově podmíněnému násilí. Skutečným problémem je ale implementace takových zákonů,“ podotýká Voxpotem oslovená právnička Ilaria Boiano z Differenza Donna.
Mít řešení vykreslená na papíře ovšem nestačí – Itálie je toho jasným důkazem. Přijala sice různá legislativní opatření a politiky včetně Istanbulské úmluvy, násilí na ženách a dívkách je však stále rozšířené.
„GREVIO (Expertní skupina pro potírání násilí na ženách a domácího násilí při Radě Evropy) uvádí, že ‚Itálie přijala řadu opatření k provedení Istanbulské úmluvy‘, která ‚zvyšují účinnost soudní reakce na násilí páchané na ženách a zlepšují ochranu obětí‘,“ připomíná Francesca Maur z D.i.Re. Podle ní ale systém postrádá opatření pro prevenci, vyhodnocování rizika napadení a financování specializovaných podpůrných služeb a azylových domů.
Narativ „dobrého otce“
Italskou debatou o femicidách a násilí na ženách prostupují různé narativy. Jedním z nich je i ten, který zesílil po loňském nástupu současné vlády a nakládá břímě zodpovědnosti na ženská bedra.
„Podle rétoriky této vlády, která se vůči ženským právům staví konzervativně, to vypadá, že by si měly ženy být vědomy nebezpečí, která jim hrozí. Že by se měly samy chránit – jako by to bylo jen na nich!“ poznamenává hořce Ilaria Boiano.
Veřejný prostor pak podle ní opanuje i „příběh hodného chlapce nebo muže“. Setkávají se s ním ženy, které se proti násilnému partnerovi vymezily, a okolí jim začalo předhazovat, že „on sice možná není dobrý manžel, ale je přece dobrý otec“. Přeživší pak mají problém dokázat, že se za tím „dobrým otcem“ nebo „dobře vychovaným mladíkem“ schovává násilník.
Čtěte také: Domácí násilí za války: „Jestli mě nezabijí Rusové, zabije mě možná on.“
V italské společnosti jednoduše přetrvávají sexistické, patriarchální stereotypy. Podle Boiano se nevyhýbají ani profesionální sféře – od soudních kruhů po sociální pracovníky, kteří pracují s přeživšími násilí i samotnými případy.
Co s tím? „Zapotřebí je společenská a kulturní změna, která vymýtí předsudky, zvyky, tradice a všechny další praktiky založené na představě o podřadnosti žen nebo na stereotypních rolích žen a mužů. Promítnout se to musí zejména do oblasti vzdělávání a odborné přípravy profesionálů,“ míní členka Národní rady D.i.Re Maur.
Popsanou situaci potvrzují i slova senátorky Valerie Valente, členky středolevicové Demokratické strany, která poukázala na souvislost mezi domácím násilím a šovinismem hluboce zakořeněným v italské mentalitě:
„Vzpomeňte si na nějaký sexistický vtip, na italské reklamy, obtěžování na pracovišti a neschopnost mnoha mužů přijmout ženskou autoritu. Není to o jednom násilném muži – jde o obecný přístup (společnosti).“
