Málokterý myslivec se snaží zasáhnout zajíce či bažanta kulkou z malorážky. Spíše volí brokovnici – zbraň vystřelující velké množství drobných projektilů pokrývajících větší plochu. A brokovnice představuje asi nejsrozumitelnější přirovnání pro to, jak funguje kazetová dělostřelecká munice, jejíž dodávka Ukrajině vyvolala mezinárodní kontroverzi.
Zjednodušeně řečeno, americká kazetová munice DPICM dělá z ukrajinských děl cosi jako gigantické brokovnice. Jenže stejně důležité jako shody jsou i rozdíly.
Standardní municí pro děla je tříštivotrhavý granát. Jedná se o duté válcové, vpředu zašpičatělé těleso s několikamilimetrovou ocelovou stěnou, které vyplňuje trhavina. Na hrotu je našroubován zapalovač propojený s roznětkou vsunutou do trhaviny. U standardních ráží dnešních děl, s vnitřním průměrem hlavně 152–155 milimetrů, se hmotnost takového granátu blíží pytli s cementem.
Nejpoužívanější zapalovač je nárazový, reaguje při dopadu granátu na překážku. Obvykle má nejméně dva módy fungování: okamžité, nebo se zpožděním. V prvním případě granát vybuchuje těsně při povrchu překážky a jeho stěny se tříští na velké množství rozlétajících se střepin. Ve druhém k výbuchu dojde až poté, co střela vnikla do určité hloubky, a cíl je spíše ničen tlakovou vlnou.
S rozprostíráním jednotek na větších plochách klesá účinnost dělostřeleckých paleb. Jedním ze způsobů, jak tento trend obejít, je kazetová munice.
Zatímco ruční palné zbraně jako útočné pušky nebo kulomety mají v moderních konfliktech na svědomí 3–5 % způsobených ztrát, u dělostřelectva to bývá 50–90 %. A to navzdory faktu, že byly již během první světové války zavedeny ochranné přilby snižující ztráty způsobené střepinami dělostřeleckých granátů zhruba o polovinu. Později přibyly ochranné vesty s podobným efektem, normalizované zákopy, a konečně zákopy s takzvanou předprsní a s vrchním překrytím (DePuy fighting hole).
Na druhé straně však existuje i trvalý nárůst palebné síly dělostřelectva. Před sto lety měla většina děl ráži kolem 75 mm. Během druhé světové války se ve většině armád stala standardem ráže 105 mm a v současnosti, jak už jsem zmínil, je to 152–155 mm. Větší granáty nesou více trhaviny, jejich střepiny působí na větší vzdálenosti – a došlo také k vývoji v oblasti takzvané předfragmentace těla granátu, která zlepšuje formování střepin.
Čtěte také: Letouny F-16 pro Ukrajinu: Pomoc ano, trumf už ne
Matematické modely ozbrojených konfliktů jako TNDM vyvinutý plukovníkem Trevorem Dupuyem však ukazují, že ještě rychleji než palebná síla roste na moderním bojišti rozptýlení jednotek. Jeho smyslem je pokud možno nenabízet nepříteli atraktivní hromadný cíl. S rozprostíráním vojska na větších plochách klesá účinnost dělostřeleckých paleb, stoupá spotřeba klasických granátů a zátěž logistických systémů i muničních závodů.
Jedním ze způsobů, jak tyto trendy obejít, měla být dělostřelecká kazetová munice.
Jak změnit dělo v „brokovnici“?
Broky působí na cíl výhradně pohybovou energií, kterou získávají při výstřelu díky shoření střelného prachu v hlavni. Kazetová munice ale obsahuje větší počet druhotných střel naplněných trhavinou, jejichž účinek můžeme přirovnat k ručnímu granátu.
Při výstřelu z brokovnice vyletí projektily z hlavně v poměrně těsném shluku, jehož velikost (rozptyl) se ale s přibývající vzdáleností od ústí zbraně zvětšuje. To znamená, že, řekněme, ve vzdálenosti 100 metrů od střelce se už vzduchem pohybuje mrak broků o průměru spíše decimetrovém než centimetrovém. Malá hmotnost střely a aerodynamicky nevhodný tvar navíc způsobuje rychlý pokles kinetické energie. Za hranicí zhruba 200 metrů už není příliš pravděpodobné, že by střelec z brokovnice zasáhl cíl a nějak významněji mu uškodil.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
