Národně-bezpečnostního poradce premiéra Tomáše Pojara mnozí vidí jako českého Kissingera, který pragmaticky prosazuje české geopolitické a ekonomické zájmy. Jak těmto zájmům prospívá zpochybňování mezinárodního práva a urputná podpora Izraeli, však přestává být jasné.
Zatímco ve světě sílí tlak na Izrael, aby zastavil svou vojenskou operaci v hustě obydleném jihogazánském Rafahu, jedna věc zůstává neměnná: neochvějná podpora české vlády. Tu výrazně formuje poradce premiéra pro národní bezpečnost, viceprezident Česko-izraelské obchodní komory a bývalý velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar.
V kontextu pokračující ofenzivy v Rafahu a žádosti prokurátora Mezinárodního trestního soudu (ICC) o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, již český premiér Petr Fiala označil za děsivou a nepřijatelnou, je na čase se ptát, komu česká bezbřehá podpora Izraele slouží.
Jsou to skutečně české geopolitické, případně alespoň ekonomické zájmy? Nebo je česká politika zkrátka formována osobní náklonností Pojara, která v českém diplomatickém i politickém prostředí prostě jen padá na velmi úrodnou půdu?
Poslední květnový víkend izraelská raketa zabila desítky lidí ve stanovém městečku v Rafahu, kam 1,4 milionu Gazanů uteklo před izraelskými útoky v jiných částech pásma. Těsně před víkendem přitom Mezinárodní soudní dvůr (ICJ, hlavní soudní orgán OSN) Izraeli nařídil ofenzivu v Rafahu okamžitě zastavit.
Dle soudu má Izrael také umožnit vstup orgánům OSN, aby mohly vyšetřit obvinění z genocidy. Že se má zdržet kroků, které by mohly odporovat Úmluvě o genocidě, přitom stejný soud Izraeli nařídil už v lednu. „Humanitární situace v Gaze dnes může být označena za katastrofální,“ konstatoval ICJ v květnu. Dle aktuálních odhadů OSN od 7. října zemřelo přes 35 000 Gazanů a 1,7 milionu lidí – tedy většina populace – musela opustit své domovy. Není přitom pravda, že by OSN odhad celkového počtu obětí snížila, jak informovala některá média.
Čtěte také: Ano, je to genocida
Dva dny po útoku v Rafahu vydal server Aktuálně.cz rozhovor s Tomášem Pojarem. Ten se nejprve podobně jako jeho nadřízený podivil nad rozhodnutím prokurátora Mezinárodního trestního soudu, který prý staví „demokraticky zvolené představitele“ na roveň teroristů. Dále Pojar český postoj k Izraeli označil za „morálně čistý a čitelný“, oceňovaný zejména nejmenovanými arabskými mocnostmi, jež mají problémy s islámským terorismem. Takové vysvětlení by nám ale k ospravedlnění české neochvějné – a čím dál tím izolovanější – podpory Izraele stačit rozhodně nemělo.
Český Kissinger? Ne tak docela
Když Tomáš Pojar nastupoval do pozice národně-bezpečnostního poradce premiéra Fialy, označovala ho média za českého Kissingera. Tuto pozici, která před Pojarem v Česku neexistovala, totiž v americké administrativě v minulosti zastával právě i Henry Kissinger. Tento loni zesnulý diplomat byl předním zastáncem a teoretikem reálně-politického přístupu k mezinárodním vztahům – tedy přístupu, jenž před ideologickými, morálními či etickými hledisky v mezinárodní politice prosazuje pragmatismus a národní zájmy.
Tento přístup Kissingera nepochybně zařadil ke kontroverzním postavám – kritici jej obviňují mimo jiné z orchestrování americké podpory vojenského puče v Chile a dalších jihoamerických zemích. Americké zájmy tam byly prosazeny na úkor demokratického sebeurčení těchto zemí i životů tisíců lidí.
Čtěte také: Mezi válečným zločincem a nobelistou za mír. Odešel Henry Kissinger
Zda se sám Tomáš Pojar vidí jako český Henry Kissinger, nevíme – jeho přístup i komentování české zahraniční politiky však naznačuje, že i on má k reálpolitickému přístupu k mezinárodním vztahům blízko. V rozhovoru pro Voxpot se například vyjádřil, že probíhající rozpad unipolárního světa dominovaného Spojenými státy je v rozporu s českými zájmy. A Česká republika by proto měla patřit k hlavním nositelům těchto zájmů, ať už na Ukrajině, v Izraeli, nebo na Tchaj-wanu.
V souladu s reálpolitickou tradicí bychom tedy se špetkou shovívavosti Pojarův postoj k Izraeli mohli vysvětlit tak, že jako český Kissinger zkrátka vystupuje pragmaticky a na morálku tolik nehledí. V jeho případě ale na rozdíl od Kissingera v Chile ani není jasné, zda českým zahraničněpolitickým zájmům bezpodmínečnou podporou Izraele a zpochybňováním mezinárodního práva a institucí vůbec prospívá.
Nakonec tak naše bezhlavá podpora Izraeli ohrožuje i naše bytostné zájmy na obraně Ukrajiny.
Jak již v Deníku Referendum trefně poznamenal Jakub Patočka, Česká republika nejsou Spojené státy. A pokud se podpora Izraele i dalších režimů s pochybným přístupem k demokracii a lidským právům dá u Američanů aspoň pochopit (byť ne ospravedlnit) skrze zájmy o uchování geopolitické a ekonomické dominance ve světě, Česká republika tyto globální zájmy nemá.
Česko je menší země ve střední Evropě, na jejímž zápraží zuří válka a v jejímž bytostném zájmu je dodržování mezinárodního práva namísto práv silnějšího. Dodržování pravidel v mezinárodních vztazích při svých zahraničních cestách zdůrazňuje jako prioritu i český premiér Petr Fiala a jako jeden ze svých klíčových principů je prosazuje i Evropská unie.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
