Odnož kurdského osvobozeneckého hnutí v Turecku skládá zbraně a zkouší spustit novou, méně krvavou fázi boje za svá práva. Tímto směrem nedávno z vězení zavelel šéf místní Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullah Öcalan. Přinese mu proces po více než čtvrtstoletí svobodu?
V Turecku uvězněný lídr Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullah Öcalan letos na sklonku února vyzval svou stranu, aby složila zbraně. O dva měsíce později jeho přání stvrdilo vedení strany na svém sjezdu.
„Jako gesto dobré vůle řada bojovníků PKK, kteří se v posledních letech účastnili bojů proti tureckým silám, při slavnostním ceremoniálu zničí nebo spálí své zbraně,“ řekl agentuře AFP nejmenovaný kurdský představitel.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan rozhodnutí chválí. „Zcela strhne a odhodí krvavé okovy, které byly naší zemi nasazeny na nohy,“ komentoval probíhající odzbrojení.
Podle Öcalana, který je tureckými úřady vězněn od roku 1999, ozbrojená fáze konfliktu splnila svůj účel. Rozhodnutí ale může souviset také s náznaky turecké vládní koalice, že by v mohl být Öcalan v případě odzbrojení propuštěn na svobodu.
Jak ale upozorňuje deník The New York Times, turecká strana dle svých prohlášení v rámci procesu nehodlá nabídnout žádné ústupky v kurdských požadavcích ve věci jazykových, kulturních nebo politických práv.
Boj za autonomii vedou tamní Kurdové v současné podobě od roku 1984. Konflikt si od té doby vyžádal přes 40 tisíc obětí.
Čtěte také: Konec dlouholetého konfliktu? PKK slíbila složit zbraně
Velkou otázkou je, jak se rozhodnutí turecké PKK propíše do širšího regionu včetně sousední Sýrie, vymotávající se z letité občanské války. Také vedení íránské odnože kurdského hnutí PJAK (Strana svobodného života Kurdistánu) navíc v květnu uvedlo, že zbraně skládat nehodlá.
Öcalan označuje proces za „dobrovolný přechod z fáze ozbrojeného konfliktu do fáze demokratické politiky a práva“.
Čtěte také: Co z vás udělá teroristu? Nic neříkej je seriál poučný nejen v irském kontextu
Kurdský server Medya News hledá paralely mezi probíhajícím složením zbraní PKK a Belfastskou dohodou, která před necelými třemi dekádami ukončila nejkrvavější fázi konfliktu v Severním Irsku.
„Severoirská mírová dohoda zajistila pokles násilí a ukončení drtivé britské vojenské přítomnosti a jedinečné represivní legislativy. Odklon od ozbrojeného boje zároveň přinesl legitimizaci a následný růst republikánské politiky. Úspěch byl však přísně omezený,“ píše přispěvatelka serveru Sarah Glynn.
Zároveň ale upozorňuje, že autonomie Severního Irska zůstává i nadále velmi malá.
