Tradiční senegalský rybolov čelí od osmdesátých let tvrdé zahraniční konkurenci. Jak vypadá každodenní boj nejenom se samotným oceánem? A čím se Evropa svými zásahy střílí do vlastní nohy?
Kashefovi je šedesát let a rybaří už od dětství. Sedí na plastové židli na jedné z dakarských pláží a čeká až se uvaří sladký zelený čaj.
Pozoruje vlny Atlantského oceánu. Nekonečná modř je s jeho životem neoddělitelně propojena.
„Nikdo tady neučí děti plavat,“ říká, když se očima zaměří na svého vnuka. „Ani mě to rodiče neučili, a to jsem s rybolovem pomáhal už od čtyř let,“ vypráví. Popisuje, že plavat se člověk musí naučit sám, protože jen tak si vybuduje s oceánem vztah.
Živel, který senegalské rybáře může zabít, jim zároveň poskytuje jídlo a práci. Jedna rybářská loď – zde nazývaná piroga – si zrovna skrz vlny razí cestu na pevninu. Rybáři ve vysokých zelených holínkách vytahují na palubu závěsný motor a ostatní odnášejí jejich dnešní úlovek.
Není toho moc a ryby jsou většinou malé. Kashef vysvětluje, že ne vždy se podaří něco chytit, ale situace je lepší než minulé roky.
„Oceán může znovu dýchat,“ říká zkušený rybář. Odkazuje tím na fakt, že Evropská unie a Senegal zatím neuzavřely novou dohodu o rybolovu a počet obřích ocelových rybářských lodí klesl.
Poslední smlouva o rybaření vypršela po pěti letech loni v půlce listopadu a obě strany se nastalou situaci snaží představit jako své vlastní rozhodnutí.
Unijní velvyslanec pro západní Afriku Jean-Marc Pisani uvedl, že dohoda prozatím obnovena nebude, protože Senegal nezasáhl proti nezákonnému a neregulovanému rybolovu – na což Brusel západoafrické zemi v rámci ujednání poskytl osm a půl milionu eur.
Pisani dodal, že evropská plavidla nepředstavovala žádnou reálnou konkurenci pro senegalský rybářský sektor. Jenže čísla mluví jasně: od prvních smluv o rybolovu senegalský trh klesl a počet tradičních rybářských lodí spadl na polovinu.
Dohody se zahraničními partnery jsou proto v Dakaru velmi nepopulární. Téměř každý, koho se zeptáte, je přesvědčen, že to byl Senegal, kdo smlouvy neprodloužil. A že je to tak správně.
Tvrdí to i představitelé země. Ministryně rybolovu Fatou Diouf uvedla, že se tak stalo proto, aby šlo zhodnotit bohatství Senegalu.
Dvojitá hrozba
Kritika rybářských dohod z vládních řad se vystupňovala po březnových prezidentských volbách, kdy do úřadu nastoupil Bassirou Diomaye Faye.
Nový prezident se stal nejmladší demokraticky zvolenou hlavou na kontinentu (v době zvolení mu bylo čtyřiačtyřicet) a od začátku sliboval, že ukončí status quo. Už v kampani burcoval proti establishmentu a zejména mladé voliče lákal na radikální panafrikanismus.
Mezi rybáři je Faye velmi populární. „Jsem rád že už tady evropské a čínské lodě nemohou lovit,“ říká mi rezolutně Magel, který si zrovna pořídil novou pirogu. Právě dokončuje její pestrobarevný nátěr. Pojmenoval ji na počest svého zesnulého otce.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
