Ekonom Gabriel Zucman připomíná, že ultrabohaté občany zatěžují daně méně než zbytek společnosti. Navrhuje proto, aby platili spravedlivý díl, s čímž souhlasí drtivá většina Francouzů. Takzvaná Zucmanova daň přesto rozděluje tamní politiku.
Nejbohatší Evropan a majitel luxusního impéria LVMH Bernard Arnault dostal nedávno nečekaný dárek. Akcie společnosti, ve které vlastní přibližně poloviční podíl, poskočily v polovině října o zhruba dvanáct procent.
Arnaultovo jmění se tak za jediný den rozrostlo o zhruba devatenáct miliard dolarů.
Skokový nárůst ve Francii znovu oživil debatu o zdanění ultrabohatých. „Nejlepší reklama pro Zucmanovu daň,“ nechal se slyšet poslanec Éric Coquerel ze strany Nepoddajná Francie, označované za krajně levicovou.
„Když Bernard Arnault vydělá devatenáct miliard dolarů za jediný den, jak můžeme chtít, aby se snížily příspěvky na zdravotní péči, zmrazily důchody a platové tarify ve veřejných funkcích?“ ptal se v televizní debatě lídr francouzských socialistů Olivier Faure.
Quand Bernard Arnault gagne 19 milliards de dollars en une seule journée, comment peut-on vouloir rogner sur les franchises médicales, geler les retraites ou les points d’indice de la fonction publique ?
Depuis 1996, ces milliardaires ont vu leur fortune exploser de 7 à 12 %.… pic.twitter.com/2StfE3GORH
— Olivier Faure (@faureolivier) October 16, 2025
S čím počítá návrh na daň pojmenovanou po mladém francouzském ekonomovi Gabrielu Zucmanovi, o kterém se spekuluje jako o budoucím laureátovi Nobelovy ceny?
Lidé se jměním nad sto milionů eur mají každoročně odvést daň ve výši dvou procent. Platili by ji z veškerého svého majetku – například z podílů ve firmách, nemovitostí nebo také hodnoty vlastněných akcií.
Mezi Francouzi je návrh Zucmanovy daně obrovsky populární. „Francouzský národ má dlouhodobě vášeň pro rovnost a zároveň opravdovou averzi k daním – pokud se netýkají těch nejbohatších,“ komentuje nálady v zemi pro Voxpot francouzský politolog Jean-Yves Camus a připomíná, že právě daňová nespravedlnost byla jedním z hlavních důvodů francouzské revoluce.
„Všichni francouzští populisté, ať už z pravice, nebo levice, vedou od devatenáctého století kampaň za zrušení privilegií těch, které označují za boháče. Jejich jmění není ve Francii vnímáno jako výsledek úsilí nebo talentu, ale jako jako produkt spekulací a dědictví bez zvláštních zásluh. Je tedy podle nich formou sociální nespravedlnosti,“ vysvětluje.
Akademická rockstar
Jen málokdy se stane, aby v nějaké zemi dostal takovou pozornost a téměř denně plnil přední stránky novin akademik či akademička. Osmatřicetiletý ekonom Zucman, žák Thomase Pikettyho, je ale výjimkou.
Ve Francii ho dnes zná většina veřejnosti, jeho jméno se objevuje na demonstracích zaměřených proti vládním škrtům a francouzská média dokonce mluví o „Zucmanii“.
Návrh na zdanění bohatých ale rozdělil tamní politickou scénu ve chvíli, kdy se Francie potýká s nestabilitou a kdy se doslova ze všech stran ozývá varování před vysokým rozpočtových schodkem a zadlužením druhé největší ekonomiky eurozóny.
Úsporný balíček stál křeslo předchozího premiéra, ostříleného centristu Françoise Bayroua. Na něj navázal prezidentův blízký spolupracovník Sébastien Lecornu.
Čtěte také: Macron v úzkých. Francie vyhlíží protesty i předčasné volby
Lecornu také hledá cesty, jak zkrotit vysoký schodek a uklidnit tím trhy i ratingové agentury – agentura Fitch snížila 12. září úvěrové hodnocení Francie a 18. října se přidala i Standard & Poor’s, což Paříži prodražuje náklady na obsluhu dluhu.
V návrhu rozpočtu na příští rok navrhuje premiér úspory a škrty v objemu třicet miliard eur, aby deficit klesl z letošních 5,4 na 4,7 procenta HDP. Podobné škrty ale mnozí Francouzi pocítí ve svých peněženkách a znovu se tím prohloubí jejich nespokojenost, doutnající minimálně od protestů žlutých vest.
Prosazení dalších škrtů je politickým hlavolamem a zdá se nevyhnutelné, že se stát pokusí najít jiné zdroje, které by zalátaly díru v rozpočtu. Neměli by proto přispět ti nejbohatší, kteří nejsou tolik zatížení jako lidé bez miliard na účtech a v aktivech?
Ekonom Zucman tvrdí, že ultrabohatí lidé daní svůj majetek nižší sazbou než ostatní lidé, a to hlavně díky různým optimalizacím a úpravám, kdy například majetek přesouvají do holdingových společností nezatížených daní z příjmu fyzických osob.
„Miliardáři by platili stejně, avšak ne víc, než sociální vrstvy pod nimi,“ poznamenal ke svému návrhu. Souhlasí s ním i řada světových miliardářů: namátkou třeba „věštec z Omahy“ a investiční mág Warren Buffett nebo George Soros.
Bohatší bohatnou
Zucman si ve Francii všímá, že i tam majetek těch vůbec nejbohatších v posledních letech roste rychleji než bohatství celého národa.
Podle ekonomického magazínu Challenges představovala hodnota jmění pětistovky nejmajetnějších ještě v roce 1996 šest procent francouzského HDP. Nyní je to podle odhadů více než čtyřicet procent.
„Ekonomická situace ve Francii je složitá. Po vysoké inflaci z let 2022 až 2023, která snížila kupní sílu domácností a prohloubila schodky, zažila země tři po sobě jdoucí roky rozpočtových otřesů,“ vyjmenovává Simon-Pierre Sengayrac, ředitel Ekonomické observatoře Nadace Jean-Jaurèse blízké tamní Socialistické straně.
„Snižování schodků zdaněním těchto majetků se tak jeví jako logické řešení, které je přijatelnější než omezování sociálních politik,“ konstatuje.
Nová daň by se podle Zucmana vztahovala na 1800 domácností. Podle jeho výpočtů by každý rok do rozpočtu vynesla dvacet až pětadvacet miliard eur. Dokázala by tak do značné míry pokrýt škrty naplánované v rozpočtu na příští rok, které mají dosáhnout třiceti miliard eur.
O částce vypočítané Zucmanem se však vedou diskuze. Podle skupiny sedmi francouzských ekonomů, kteří napsali sloupek do listu Le Monde, by daň přinesla mnohem méně: zhruba pět miliard eur.
Ekonomové argumentují, že část ultrabohatých by z Francie jednoduše odešla pryč. Zucman ale podobná očekávání odmítá – akademické studie podle něj ukazují, že miliardáři nejsou až tak „mobilní“, jak to na první pohled vypadá.
„Stálo by jim za odstěhování, když víme, že firmy, sítě, okruhy vlivu a rodinné i profesní vazby těchto miliardářů jsou ve Francii? Někteří si možná takovou kalkulaci udělají. Ale myšlenka, že dojde k masovému odchodu, je pouhá fantazie,“ domnívá se Zucman.
Obavy z ničitele
Proti jeho myšlenkám se postavilo několik významných osobností francouzského byznysového světa v čele s Bernardem Arnaultem, do jehož impéria patří také šperkařství Tiffany nebo módní značka Dior.
„Nejde zjevně o technickou nebo ekonomickou debatu, ale spíše jasně formulovanou snahu zničit francouzskou ekonomiku,“ tvrdí nejbohatší Evropan.
V prohlášení pro The Times pak Zucmana označil za „krajně levicového aktivistu“ a zpochybnil ekonomovy akademické kvality. Zucman přitom působí na pařížské École normale supérieure a také na University of California v Berkeley. V roce navíc získal 2023 prestižní ocenění Johna Batese Clarka pro nejlepší ekonomy do čtyřiceti let.
Na straně nejbohatších zůstává také prezident Emmanuel Macron. Ten se obává, že by podobná daň přímo zasáhla jeho úsilí vytvořit z Francie „startupový národ“.
Arthur Mensch, spoluzakladatel francouzského jednorožce Mistral AI připustil, že Francie potřebuje více „daňové spravedlnosti“. Na druhou stranu ale dodal, že sám by nebyl schopen Zucmanovu daň zaplatit.
I pro takové případy má ale ekonom řešení: v případě nemožnosti daň zaplatit by šlo předat státu podíly v dané firmě.
Návrh na zavedení Zucmanovy daně prošel Národním shromážděním letos v únoru, kdy pro něj zvedli ruku levicoví poslanci, zatímco zákonodárci z krajní pravice se zdrželi hlasování. V červnu ale neprošel Senátem.
Nyní je daň znovu ve hře. Proti se opakovaně vyjadřoval bývalý premiér Bayrou, část poslanců z Macronovy strany Renaissance a konzervativní Republikáni.
„Nevím, proč ve Francii nemáme rádi bohaté. Musíme přestat útočit na lidi, kteří pracují, vytváří a investují,“ komentoval nedávno návrh daně republikánský europoslanec Chris Gomart.
Taxe Zucman : "Je ne sais pas pourquoi en France, on n'aime pas les riches", déplore @Chris_Gomart. "Il faut arrêter de taper sur les gens qui travaillent, qui produisent, qui investissent."#BonjourChezVous pic.twitter.com/lykpk0dXYh
— Public Sénat (@publicsenat) September 15, 2025
Národní sdružení Marine Le Pen se hlasování nejprve zdrželo, ale později se postavilo proti. V rozhovoru pro list Sud-Ouest pak Marine Le Pen označila Zucmanovu daň za „neefektivní, nespravedlivou a nebezpečnou, protože by zkomplikovala rozvoj podniků“.
Dietní verze
Otázka vyššího zdanění bohatých teď možná rozhodne o osudu francouzské vlády. Lídr socialistů Olivier Faure pohrozil, že pokud na ni Lecornuův kabinet nekývne, přidá se stranu Národního sdružení a dalších a vysloví vládě nedůvěru.
Socialisté přitom mluví o takzvané odlehčené verzi Zucmanovy daně. „Navrhují zdanit majetek v hodnotě nad deset milionů eur sazbou tři procenta a vyjmout z toho startupy a rodinné firmy,“ vysvětluje politolog Camus.
„V novém návrhu by se daň nevztahovala na akcionáře jednorožců, tedy podniků jako je Mistral, které mají hodnotu několika miliard eur, ale generují jen malé příjmy,“ dodává Simon-Pierre Sengayrac.
„Pokud daň nebude schválena, pravice a macronisté budou vypadat jako antisociálové pracující ve prospěch bohatých,“ doplňuje Camus. Navíc hrozí, že se Francie nevyhne předčasným volbám, ve kterých posílí extrémy – ať už na pravé, nebo levé straně politického spektra.
Čtěte také: Bazuka na USA. Macron vytáhl do boje proti Trumpovým clům
Gabriel Zucman má ale jasno. „Čím dříve daň zavedeme, tím rychleji odblokujeme situaci kolem rozpočtu. Bude velmi těžké žádat po Francouzích jakékoliv úsilí, když miliardáři platí na daních tak málo,“ zdůraznil v nedávném rozhovoru pro deník Le Monde.
A lidé mu dávají za pravdu. Průzkum společnosti Ifop ze zhruba poloviny září ukázal, že se zavedením Zucmanovy daně souhlasí osmdesát šest procent lidí. „Je to opatření, které vyvolalo zdaleka nejširší konsenzus,“ uvádí studie.
Francouzi mají podle Simona-Pierra Sengayraca pocit, že existují dvě Francie. „Ta obyčejných lidí, kteří musí denně pracovat, aby dostali ne zas tak vysoký plat. A pak Francie miliardářů, kteří se daním vyhýbají, což jim umožňuje se ještě více obohacovat. Francouzi proto podporují daň, která by tuhle nespravedlnost napravila,“ vysvětluje.
Hvězdnému ekonomovi Zucmanovi se tak podařilo otevřít citlivé téma a vyvolat širokou společenskou debatu. Říká se, že „kam jde Francie, tam jde i Evropa“ – přelije se tamní diskuze o vyšším zdanění bohatých i za hranice?
