
Izrael zažil jedny z největších demonstrací za konec války v Gaze a propuštění izraelských rukojmích. Dochází Izraelcům trpělivost s premiérem, který dohodu o rukojmích obětoval na oltář své politické moci?
Bubny. Hlasité skandování a transparenty s obličeji unesených. Tak vypadala neděle v Izraeli, kdy se do protestů za propuštění rukojmích podle organizátorů zapojilo přes milion lidí.
Jen v Tel Avivu jich na demonstraci dorazilo kolem 500 tisíc a jednalo se tak o jeden z největších protestů dosud. Na Náměstí rukojmích k davu promluvila Einav Zangauker, jejíž syn je stále držen Hamásem v Gaze.
„Požadujeme, co je právoplatně naše – naše děti. Izraelská vláda proměnila válku v bezpředmětnou válku,“ zdůraznila Zangauker, která je jednou z vůdčích osobností protestů.
Krátce předtím odvysílala média záběry jejího syna Matana. V něm svou matku prosí aby „dál dělala hluk“ a dodává, že věří v jejich brzké setkání.
WATCH: The family of Israeli hostage Matan Zangauker reveals new footage from his captivity in Gaza, revealing his deteriorating health and faint calls to protest until all the hostages are returned.https://t.co/6lRRLZ4fHn pic.twitter.com/ixeoRKYzLs
— The Jerusalem Post (@Jerusalem_Post) August 17, 2025
Protestující zablokovali Jeruzalémský tunel a na dálnici vedoucí do Tel Avivu zapálili barikádu z pneumatik. Ke stávce se připojily stovky podniků, univerzity i místní úřady.
Zatímco na některých místech policie proti demonstrujícím nasadila vodní děla, izraelský premiér Benjamin Netanjahu nešetřil kritikou. Protesty podle jeho mínění „nejen posílí pozici Hamásu a oddálí propuštění rukojmích, ale zajistí opakování hrůz ze 7. října“.
Na premiérovu osobu přitom mířilo největší rozhořčení – k vidění byly transparenty „Ukončete Bibiho válku“.
„Žijeme mezi teroristickou organizací, která drží naše děti, a vládou, která odmítá jejich propuštění z politických důvodů,“ vyjádřila frustraci Yehuda Cohen, jejíž syn Nimrod je stále držen v Gaze.
V izraelské společnosti roste nesouhlas s plánovanou ofenzivou v nejhustěji osídlených částech Gazy. Tisíce Izraelců spolu s rodinami unesených požadují, aby vláda přistoupila na dohodu s Hamásem.
„Vítězství = dohoda o propuštění“, objevovalo se například na tričkách některých demonstrujících.
Čtěte také: Chceme vyjednávání, ne okupaci Gazy City, zní od rodin izraelských rukojmích
Izraelská vláda je ale jiného názoru. „Političtí spojenci Netanjahua veřejně prohlašují, že jsou ochotni obětovat zbývající rukojmí, aby dosáhli širšího cíle, jímž je obnovení plné izraelské kontroly nad Gazou,“ konstatuje pro Voxpot odborník na Blízký východ Shai Ginsburg z Duke University.
Netanjahův tanec
První velká příležitost, kdy mohl Netanjahu válku v Gaze ukončit, nastala šest měsíců po jejím vypuknutí. V dubnu 2024 probíhala jednání o prodlouženém příměří s Hamásem a ten byl ochoten souhlasit s kompromisem.
Příměří však pro izraelského premiéra znamenalo velké politické riziko. Vedl křehkou koalici závislou na podpoře krajně pravicových ministrů, kteří chtěli Gazu obsadit celou. Pokud by je proti sobě poštval, hrozilo rozbití koalice a předčasné volby.
Ty by podle průzkumů Netanjahu prohrál a ocitl se v ohrožení, že ho doženou předválečné prohřešky – od roku 2020 čelí premiér obviněním z korupce.
Netanjahu volil mezi propuštěním rukojmích a svým politickým přežitím.
Přesto byl podle informací deníku The New York Times připraven přistoupit k vyjednávání z mírnějších pozic. Tehdejší jednání kabinetu ale přerušil krajně pravicový ministr financí Becal’el Smotrič.
„Chci, abyste věděli, že pokud bude předložena dohoda o ústupu, jako je tato, už nebudete mít vládu,“ prohlásil a postavil Netanjaha k volbě mezi příměřím spolu s propuštěním rukojmích a jeho politickým přežitím.
Vybral si své přežití.
V září 2024 opoziční politik Gid’on Sa’ar souhlasil s převedením své malé strany do vládní koalice. Pro Smotriče a jeho krajně pravicového kolegy Itamara Ben Gvira, ministra pro národní bezpečnost, tak bylo mnohem obtížnější dávat ultimáta.
S větším manévrovacím prostorem a zdánlivou podporou nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa nakonec Netanjahu letos v lednu s příměřím souhlasil. Ben Gvir na protest rezignoval.
@voxpotcz Příměří v Gaze 🇮🇱🇵🇸
Jenže už v březnu Netanjahuova politická hra opět změnila pravidla. Členové ultraortodoxní koalice vyhrožovali pádem vlády, protože byli nespokojení s ústupky pro jejich komunitu ve státním rozpočtu. Ben Gvir proto nabídl návrat za podmínky, že válka bude pokračovat.
V polovině března zahájilo izraelské letectvo bombardování Gazy, čímž porušilo příměří. Následující den se Ben-Gvir vrátil do vlády.
Rozpočet prošel, vláda přežila, válka pokračovala.
Čtěte také: Hlavně obnovit konflikt. Jak příměří otřásá izraelskou vládou?
Poté začal Netanjahu uchvacovat moc. Opět vrátil na stůl kontroverzní otázku většího vlivu politiků na jmenování soudců Nejvyššího soudu, kterou odložil útok Hamásu a izraelská odveta. Při úřednických čistkách také odvolal ředitele kontrarozvědky Šin Bet Ronena Bara.
Propuštění odůvodnil Barovým profesionálním selháním stran nezabránění masakru ze 7. října 2023. Nezmínil se však, že Bar šetří premiérovy poradce podezřelé z pobírání peněz od katarského lobbisty, ani že Šin Bet vyšetřuje možnou „infiltraci kahanistů“ do Ben Gvirova ministerstva národní bezpečnosti.
Proti odvolání se vyslovila pouze generální prokurátorka Gali Baharav-Miara. „Celý tento proces není legální,“ konstatovala. O tři dny později jí kabinet jednomyslně vyslovil nedůvěru.
Nezájem o rukojmí
Uprostřed srpna schválil izraelský bezpečnostní kabinet plán na převzetí kontroly nad Gaza City. A setkal se s mezinárodním odsudkem.
„Akce neudělá nic pro ukončení konfliktu, ani nezajistí propuštění rukojmích. Přinese jen další krveprolití,“ prohlásil například britský premiér Keir Starmer.
@voxpotcz 🇮🇱 Netanjahu stanovil pět podmínek pro ukončení války v Gaze – od odzbrojení Hamásu po převzetí bezpečnostní kontroly Izraelem. Ve videu popisuje Jolana Humpálová spory o humanitární pomoc i plán přesídlit Palestince do Jižního Súdánu. 🎥
Rozhodnutí tentokrát přineslo Netanjahuovi problémy také ze strany velení izraelské armády. „Jedná se o nejvážnější krizi v historii vztahů mezi politickými vrstvami a armádou od války v roce 1948,“ hodnotil Yagil Levy z Open University of Israel pro deník The Guardian.
Odpor generálporučíka Eyala Zamira vyústil až k situaci, kdy byl premiérovým synem obviněn ze vzpoury. Takové roztržky vládě dál ubírají body u veřejnosti, která armádu dlouhodobě podporuje.
Nesouhlas se pak šíří i mezi řadovými vojáky. Rostoucí počet z nich se odmítá vrátit do Gazy, protože jimi otřáslo množství civilních obětí z řad Palestinců.
Rozhodnutí o převzetí kontroly nad Gaza City dává všanc životy zbytku přeživších rukojmích. Kritici vládě vyčítají, že o životy rukojmích jí vůbec nejde. S tímto pohledem se ztotožňuje i bezpečnostní expert Josef Kraus z Masarykovy univerzity.
„Pokud by šlo izraelské vládě primárně o rukojmí, už dávno by se s Hamásem nějak dohodla – těch příležitostí zde bylo v uplynulých měsících mnoho,“ říká Voxpotu.
S takovým pohledem souhlasí i Shai Ginsburg. „Konflikt je poháněn hlubšími politickými a strategickými cíli, které přesahují bezprostřední krizi s rukojmími,“ zdůrazňuje.
O izraelsko-palestinském konfliktu píšeme bez rasistických klapek na očích. Čelíme kvůli tomu tvrdým útokům, ale nehodláme slevit z principů nezávislé novinařiny. Pokud nám chcete pomoct s udržením naší redakce, přidejte se do Voxpot Klubu a řekněte o nás svému okolí. Děkujeme, že nezůstáváte lhostejní!
Izrael věří, že v Gaze je stále naživu dvacet rukojmích ze 7. října 2023. Hamás by měl mít v držení také třicet těl.
Většina unesených byla osvobozena výměnou za palestinské vězně. Sedm rukojmích Hamás popravil, když se blížili izraelští vojáci, čtyři zemřeli při izraelských náletech.
Tři rukojmí zastřelili vojáci IDF, protože si je spletli s Palestinci, a jeden byl zabit v křížové palbě. Smrt dalších šestadvaceti zůstává neobjasněná.
Josef Kraus vysvětluje, že osvobození unesených je důležitý cíl izraelské ofenzivy, ale nikoli jediný. „Vojenské operace a snaha o propuštění rukojmích se navzájem ovlivňují, ale jedna neznamená automaticky konec druhé,“ připomíná.
To ostatně zaznívá také z úst vládních představitelů Izraele. Už loni v listopadu mluvčí vlády prohlásil, že válka bude pokračovat, i když budou rukojmí propuštěni.
O měsíc později jeho slova zopakoval ministr zemědělství a potravinové bezpečnosti Avi Dichter. „I pokud by se rukojmí vrátili zítra, válka neskončí,“ nechal se slyšet.
V květnu letošního roku pak prohlásil sám premiér Netanjahu vyjádřil své přesvědčení, že „neexistuje způsob“, jak by Izrael válku zastavil, dokud Hamás nebude poražen. Mluvčí armády přitom už vloni konstatoval, že myšlenka na možnou porážku Hamásu je mylná.
Čtěte také: Svědectví izraelských vojáků: „Udělali jsme z Gazy Hirošimu“
Palestinské hnutí požaduje výměnou za rukojmí ukončení izraelské ofenzivy a částečné nebo úplně stažení izraelských sil z Gazy. Izrael naopak vnímá propuštění rukojmích jako předpoklad k omezení bojů – nikoli důvod k okamžitému stažení.
Hamás vidí podle Krause v držení rukojmích poslední naději na zastavení izraelské armády v plné destrukci Gazy. Odborník vysvětluje, že po vyjádřeních izraelského vedení se hnutí nechce rukojmích zbavit, protože jsou jedinou kartou ve vyjednávání.
„IDF se v převážné míře nepodařilo získat živé rukojmí prostřednictvím vojenských operací,“ podtrhuje situaci Ginsburg.
Na rozdíl od dojednaných výměn tak vojenská síla doposud selhala a izraelská armáda si to uvědomuje – i proto vyjadřuje nesouhlas s premiérem. Nesouhlas, který sílí i v izraelských ulicích.