Česká diplomacie plánuje v nejbližších měsících obnovit své kulturní centrum v Moskvě. Jaké ji k tomu vedou úmysly a má vůbec cenu, pouštět se v časech stupňující ruské agrese do kulturního dialogu?
Žádné kurzy češtiny, výstavy ani besedy se spisovateli či spisovatelkami. Téměř tři a půl roku se České centrum v Moskvě, označované také jako Český dům, nachází ve stavu naprosté hibernace.
Zdaleka největší kulturní mise české diplomacie pozastavila v březnu 2022 se začátkem ruského vpádu do Ukrajiny veškerou činnost. Ani předtím už však nijak napěchovaný program nenabízela.
Po vrbětické aféře z roku 2021 byly aktivity Českého domu značně utlumeny. Teď však přichází velká změna.
Praha dospěla k závěru, že je čas oprášit kulturní dialog s ruskou veřejností a činnost populárního centra opět probudit k životu. Zatím ne přímo jmenováním nového ředitele v Moskvě, nýbrž ve virtuální podobě.
Česká centra
Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR s úkolem posilovat kulturní vazby s ostatními zeměmi. Pořádají rovněž kurzy českého jazyka a organizují certifikované zkoušky. V současnosti po světě působí 26 poboček, včetně zemí jako je Ukrajina, Izrael či Tchaj-wan.
S překvapivou zprávou přišlo ministerstvo zahraničí, pod nějž síť Českých center spadá, na konci letošního června. Jak přesně bude restart vypadat, a co to představuje pro naši diplomacii vůči Moskvě?
„Naše zahraniční politika vůči Rusku se nikterak nemění,“ ujišťuje Voxpot náměstek Ministerstva zahraničí Jan Marian. A neočekáva, že by tomu mělo být jinak – bez ohledu na připravovanou online iniciativu.
Kolem ní se však rozprostírá ze strany úřadů tajemno a mlčenlivost. Místo konkrétních odpovědí zaznívají spíše neurčitá slova a hypotézy.
„Je to velice senzitivní materiál,“ upozorňuje při našem rozhovoru opakovaně generální ředitelka Českých center Jitka Pánek Jurková.
Využít páky
V nejbližších měsících má být spuštěna webová stránka, která Rusům přiblíží vzájemné vztahy s Českou republikou, založené však na demokratickém základu.
„Bude se jednat o historické vazby i ty s přesahem do současnosti… Příběhy jedinců nebo tvorby,“ doplňuje Pánek Jurková. Šíření obsahu mají aktivně sloužit v Rusku populární sociální sítě: Telegram či Instagram.
V další fázi by pak České centrum podle Pánek Jurkové rádo oživilo spolupráci s vybranými ruskými partnery, jimž by poskytlo svůj prostor. O jaké instituce či umělce by mohlo jít, už ale ředitelka neprozradila.
Nastala správná chvíle oživovat aktivity v Rusku?
Impulzem ke kampani cílící na ruské publikum byl podle ní také nedávný návrat českého velvyslance – Daniela Koštovala – do Moskvy. A zároveň touha využít všechny páky, které kulturní dialog nabízí.
„Veřejná diplomacie je fascinujícím nástrojem zahraniční politiky. V časech konfliktu, kdy oficiální politická relace selhávala, bývala umělecká výměna často jediným instrumentem, který zůstal,“ vysvětluje Pánek Jurková.
Odkazuje se přitom na období studené války, kdy tehdy znesvářené Spojené státy a Sovětský svaz vzájemně hostily své umělce. Takové ambice sice Český dům v Moskvě zatím nemá, avšak s účastí pečlivě vybraných ruských partnerů počítá minimálně v další fázi projektu.
Leckdo by se však mohl ptát, zda zrovna teď, když Kreml stupňuje rétoriku i krvavé útoky na Ukrajině, nastala správná chvíle oživovat aktivity v Rusku. Názory odbornictva i politické sféry se přitom různí.
Čtěte také: Rusko na NATO klidně zaútočí
Snaze o navázání dialogu s ruskou veřejností například tleská poslanec hnutí STAN Martin Exner.
„Rusko nám sem bezostyšně posílá svou propagandu. V rámci hybridního boje je proto důležité, abychom čelili ruské propagandě i uvnitř Ruska a šířili tam naše hodnoty,“ sdělil Voxpotu. A to i za předpokladu, že by se webová stránka Českého domu dostala brzy na černou listinu Moskvy.
Stejně to vidí analytik mezinárodních vztahů a člen Pirátů Vladimír Votápek: „Jakákoliv iniciativa, která by přenesla informace do Ruska, je nepochybně záslužná.“
Oba zároveň připouštějí, že za současného represivního ovzduší v Putinově autokracii může webová stránka skončit na černé listině velmi rychle. K jak velkému publiku se tak může iniciativa české kulturní diplomacie reálně dostat?
Sama Jitka Pánek Jurková sice Voxpotu řekla, že cílem Českého centra je proniknout k co možná k nejširšímu okruhu zájemců, avšak v červencovém rozhovoru pro server Hlídací pes připustila, že nepůjde o masový projekt pro tisíce lidí.
Právě to vzbuzuje u některých tuzemských hlasů značnou skepsi. „To, co do toho vložíme, se nám zdaleka nevrátí. V praktické rovině si to neumím představit,“ soudí bývalý velvyslanec v Rusku a současný poradce prezidenta Petr Kolář.
Česká diplomacie má podle něj jen velmi omezené možnosti, jak v Rusku působit. Podle historika a publicisty ruského původu Alexeje Kelina většina demokraticky smýšlejících obyvatel, kteří by mohli být našimi možnými příjemci, už zemi dávno opustila – část z nich pak skončila za mřížemi.
Kdo dosud vydržel, patrně nebude chtít za stávajícího společenského napětí riskovat problémy s režimem.
Kreml navíc Česko ještě před plnohodnotnou invazí vyhlásil hned po Spojených státech za nepřátelský stát.
„Potenciální spoluprací by se naši partneři mohli vystavit nařčení, že jsou zahraniční agenti,“ vysvětluje Kelin svůj skeptický postoj k iniciativě. Čerstvou zkušenost má v tomto ohledu například britské velvyslanectví v Moskvě.
Jím spravovaná organizace British Council pořádající převážně kurzy angličtiny se začátkem letošního června dostala na seznam „nežádoucích organizací. Ruský prokurátor ji tehdy obvinil, že se „pod rouškou výuky angličtiny“ údajně pokouší prosazovat britské zájmy šíří v zemi zakázané „LGBT hnutí“.
Koncerty i dýchanky
Zdaleka ne všechny západní instituce působící pod velvyslanectvími však v Rusku potkal podobně chmurný osud. Většina evropských států na rozdíl od Česka v zemi nadále kulturně působí.
Například Francie, Německo nebo Itálie dveře svých center spadajících pod jejich ambasády dávno otevřely a dnes pořádají v Moskvě a dalších velkých městech dokonce přednášky, konverzační setkání anebo výstavy.
Stejnou cestou se překvapivě vydalo i vůči Kremlu silně kritické Polsko. Zatímco webové stránky Českého domu zatím zejí prázdnotou, Polský kulturní institut v Moskvě zdobí pestrá nabídka akcí, na něž může člověk v ruské metropoli vyrazit.
Začátkem letošního června si takto mohli ruští zájemci vyslechnout v Polském institutu koncert vážné hudby k tisíciletému výročí korunovace polského krále Boleslava Chrabrého.
I když výčet událostí naznačuje, že k určitému útlumu činnosti po invazi na Ukrajinu stejně došlo, k jeho úplnému zastavení polská diplomacie nikdy nepřistoupila. Na začátku března 2022, tedy jen pár dní po vypuknutí války, dokonce organizovala online konverzační klub polštiny a od té doby své akce rozšiřuje i do fyzických formátů.
Vedle kulturních akcí všechny zmiňované země pořádají také jazykové kurzy a na stránkách svých center aktivně propagují studium na svých univerzitách.
Takové ambice sice České centrum v Moskvě zatím mít nemůže – v reakci na Ruskem rozpoutanou válku přestala Praha vydávat Rusům studentská víza, a neplánuje ani otevírat jazykové kurzy.
Čtěte také: Na české občanství zapomeňte, vzkázali Rusům poslanci
Na pozici ředitele Českého centra v Moskvě působil v letech 2005-2007 rusista Tomáš Glanc a tamní terén coby odborník velmi dobře zná. Navzdory síle proměny společensko-politické atmosféry v zemi za posledních dvacet let je přesvědčen, že u vyšších vzdělanějších vrstev nalezne česká kultura přijetí i nyní.
Své zájemce si podle Glance našla v době jeho působení i mimo největší ruská města. Za stávající ruské cenzury se tak úspěch obnovy provozu Českého centra bude do velké míry odvíjet od pomyslné tenkosti ledu, na který se centrum výběrem témat vydá.
