Nebezpečí, které zůstane ukryté v zemi ještě 40 let. Podívejte se, jak probíhá odminovávání Donbasu.

Každá práce je nebezpečná

V hrobovém tichu prohledává Nataša pomocí malé tyčinky každý lístek a větvičku. Hledá nástražné vlasce signálních min a improvizovaných výbušných zařízení. Jakýkoliv prudší pohyb by mohl vytrhnout pojistku granátu zavěšeného na větvi nebo odpálit nálož signální miny.

„Víte, každá práce je nebezpečná,” říká Nataša a dodává, že pokud dodržujete všechna opatření, tak nebezpečí klesá. Aby mohla odminovávat, stačilo jí projít dvouměsíčním kurzem a složit závěrečné zkoušky. „Začalo mě to zajímat a navíc pomáháme místním obyvatelům od následků války,“ dodává. Hledání min občas připomíná práci zahradnice. Nataša zatlouká do země velkým kladivem dřevěné kolíky vytyčující prostor k odminování. Zahradními nůžkami pak nízko u země stříhá trávu, aby mohla místo prohledat detektorem kovu. „Našla jsem už tři nástražné nálože a jednu signální minu. Zpočátku jsem měla strach, ale nakonec bylo vše OK,“ usměje se.

Minové pole, na kterém pracuje Nataša se svým týmem z mezinárodní neziskové organizace HALO Trust, leží pár kilometrů od stotisícového Slovjansku. V roce 2014 tudy prošla fronta a na přilehlém kopci Karačun byly umístěny minometné pozice ukrajinské armády. Probíhaly tu těžké boje a ostřelování, po kterém v zemi zůstala nevybuchlá munice, většinou dělostřelecké granáty. K zajištění ukrajinských pozic tu tenkrát vojáci také nastražili množství protitankových, signálních a improvizovaných min.

Zemědělci tak mají možnost riskovat život, nebo čekat bez výdělku na vyčištění polí třeba i desítky let.

Minová pole daleko od fronty

Předpokládá se, že je minami a nevybuchlou municí kontaminováno minimálně 16 000 kilometrů čtverečních Donbasu, to je území o velikosti pětiny České republiky. Necelá polovina se rozprostírá na území kontrolovaném Ukrajinou, větší část je na separatistických územích. Prohlásit za bezpečné se zatím podařilo jen necelá čtyři procenta. V prvních letech války se frontová linie dynamicky posunovala a kontaminovaná území jsou tak často velmi daleko od probíhajících bojů. Hora Karačun je 50 kilometrů od dnešní frontové linie, ale některá místa jsou i dvakrát tak daleko.

Velkou část z těchto území tvoří zemědělská půda. Pole je i na odminované severní části Karačunu. Pro zemědělce představují největší nebezpečí protitankové miny a nevybuchlé nálože, které mohou snadno detonovat pod traktory, kombajny nebo jinou zemědělskou technikou. Zemědělci tak mají možnost riskovat život, nebo čekat bez výdělku na vyčištění polí třeba i desítky let.

Tymur Pistriuha je šéf soukromé odminovací společnosti Demining Solutions, kterou si mohou zemědělci najmout na odminování svých polí. Podle jeho slov ale skoro žádná zemědělská společnost na Ukrajině ani v zahraničí nemá dostatek peněz na to, aby si sama zaplatila odminování a proto je jeho podnik v mínusu.

Otravují nás hlavně komáři, vosy a jedovatí hadi

Jižní část hory Karačun je pokrytá stromy a nízkými keři. Velitel odminovací skupiny Dmytro Herasymjuk s úsměvem komentuje těžkosti hledání min. „Otravují nás vosy, komáři a jedovatí hadi. Bojujeme s nimi pomocí sprejů,“ popisuje. Před válkou byl lesík populárním místem pro místní turisty. Už rok po začátku války v roce 2015 tu ale dva houbaři zavadili o nástražný vlasec připevněný k pojistce granátu. Incident sice přežili, ale oba utrpěli středně těžká zranění.

Kromě více než 600 obětí za první čtyři roky války utrpělo následkem min nebo nevybuchlých náloží více než 1 300 lidí vážná zranění s doživotními následky. Na začátku války evidovala organizace HALO Trust okolo 60 incidentů každý měsíc, do roku 2019 se jejich počet snížil na zhruba deset měsíčně. Je to hlavně díky mapování potenciálně kontaminovaných území a vzdělávání o minovém nebezpečí. 

Operace týmu HALO Trust na hoře Karačun začala v červnu 2016. Za tři a půl roku práce tu odhalili přes padesát min různých druhů. Signální miny a granáty jsou často zavěšeny ve vzduchu na nástražných vlascích zachycených za větve stromů. I když k čištění terénu používají občas i těžkou techniku, velkým nebezpečím je hlavně u signálních min možnost zapálení suchých stromů. Velký požár tu vypukl v roce 2017 a jen díky tomu, že velká část území byla už odminovaná, mohli hasiči požár uhasit. 

Možná deset, možná čtyřicet let

Mapování kontaminovaného území, vyznačování jednotlivých lokací, netechnický průzkum, prohledávání každého čtverečního centimetru vyznačeného stanoviště, likvidace min a předání území. Tímto postupem musí projít všechna potvrzená minová pole. Organizace HALO Trust společně s Ministerstvem obrany identifikují na 1 200 potenciálně kontaminovaných oblastí, mezi kterými jsou velká minová pole i malé strategické oblasti. Zhruba jedno z pěti se následně prokáže jako zaminované.

V oblastech, kde dochází k bojům, mají zaminování i odminování na starosti armádní ženisté. Na zbytku území Donbasu pak probíhá takzvané humanitární odminovávání, které neslouží k bojovým účelům, ale k ochraně civilistů. Ukrajinské vládní složky samy provádí odminovávání a na některé činnosti najímají i soukromé společnosti. Kvůli probíhající válce ale mají omezené možnosti. Kapacitu doplňují mezinárodní neziskové organizace, které fungují díky zahraničním dárcům. Do jara minulého roku působily na Ukrajině tři – HALO Trust, Danish Demining Group a FSD. Poslední zmiňovaná ale musela ukončit svoji činnost, protože jí došly peníze.

S přihlédnutím k omezeným kapacitám a zdlouhavému procesu této mravenčí práce jsou pochopitelné odhady expertů OSN, kteří tvrdí, že každý rok války odpovídá deseti letům odminování. Na Ukrajině to vychází na více než 40 let. Nabízí se srovnání s Bosnou a Hercegovinou, kde válka probíhala tři a půl roku. Podobně jako na Ukrajině provádějí odminovávání v Bosně vládní složky, mezinárodní neziskové organizace a přidaly se i jednotky NATO. Mezi lety 1996 a 2017 tam bylo očištěno více než 3 000 kilometrů čtverečních a rok 2019 byl stanoven jako rok dokončení prací. To se ale nepodařilo a stále zbývá okolo tisíce čtverečních kilometrů. Je tedy pravděpodobné, že se odhady OSN potvrdí. 

Pomohlo by lepší financování

V Bosně bylo zaminovaných okolo 4 500 čtverečních kilometrů, na Ukrajině je to aspoň 16 000, to samo o sobě nabízí perspektivu rozsahu problému. Ne všichni se ale smiřují s dekádami odminování. Ředitel soukromé odminovací společnosti Tymur Pistruha říká, že by mohlo být hotovo i za deset let. „Je mnoho zahraničních příkladů dobré praxe. Když je dostatečná finanční podpora a dobrá organizace uvnitř země, pomůže to vyřešit problém s minami velmi rychle. Dobrým příkladem je Chorvatsko,“ nastiňuje.

Umístění jedné miny vyjde zhruba na 60 korun, její odhalení a likvidace stojí asi 23 tisíc.

Chorvatsko je jedním z největších příjemců finanční pomoci pro tento účel. V roce 2018 tam například putovalo skoro šestkrát tolik peněz, co do Bosny. Také tam vytvořili národní koordinační těleso. Podle Pistruhy by stejné těleso mělo vzniknout i na Ukrajině. „Nejdřív musí vzniknout tento národní orgán a až pak bychom měli na jeho činnost shánět podporu u zahraničních donorů,“ říká.

Na Ukrajině zatím neexistuje žádný odhad rozsahu problému ani toho, kolik bude stát odminování. Experti odhadují, že umístění jedné miny vyjde zhruba na 60 korun, její odhalení a likvidace stojí asi 23 tisíc. Hlavním problémem je, že na Ukrajině stále není implementován zákon o odminování, který by stanovil plán činnosti, vytvořil národní koordinační orgán, a umožnil získávat a přerozdělovat finanční prostředky.

Jak financovat a nerozkrást

Snaha o nový systém činnosti dokonce vyústila v diplomatickou roztržku mezi ukrajinskými úřady a zahraničními donory. Podle původního zákona o odminování, který ukrajinský parlament schválil na konci roku 2018, měla všechna zahraniční pomoc směřovat do jednoho státního fondu, který by následně prostředky přerozděloval.

Proti tomuto způsobu ale začaly bít na poplach zahraniční neziskové organizace. Ty byly doposud financovány přímo do donorů, kterými byly většinou západní vlády. „Tohle by byla celosvětová výjimka, (…) nemůžete donorům říkat, jak mají utrácet své peníze,“ objasňuje s americkou vlajkou na hrudi mluvčí HALO Trust na Ukrajině Maryna Lantuch.

Do boje proti tomuto způsobu financování se po přijetí zákona zapojila i britská velvyslankyně Judith Goth. Ta v dopise, který publikovala Ukrajinská pravda, píše, že kdyby „fondy musely jít přímo do státního rozpočtu, ztratili bychom kontrolu nad tím, jak jsou utraceny peníze britských daňových poplatníků,” a označila to za ‚červenou čáru‘, přes kterou Británie není ochotná jít. K protestům se přidala i americká ambasáda. Brzy po tom byl zákon změněn a dotace tak dále putují přímo mezinárodním organizacím.

V rámci humanitární pomoci Ukrajině darovala organizaci HALO Trust v roce 2019 celkem milion korun i Česká republika. Díky tomuto daru mohla organizace vybavit jeden celý odminovávací tým vozidlem, detektory a dalším vybavením.  Takových týmů má HALO Trust na Ukrajině 25, další skupiny provádějí mechanické čištění, podporu, vzdělávání a průzkum. Celkem je to přes 300 lidí s rozpočtem více než 113 milionů korun.

Složitý způsob zneškodňování min

Dalším problémem, který komplikuje odminovávání, je ukrajinská regulace likvidace min. Podle platného zákona můžou nalezené miny zneškodnit jen armádní ženisté. V praxi tedy tým HALO Trust označí nalezené miny a jednou za několik měsíců přijedou ženisté, kteří nálože na místě zneškodní nebo je odvezou. Jinde ve světě zneškodňuje organizace HALO Trust miny sama.

Podobně jako ukrajinští státní odminovači, tak i armádní ženisté mají ale kvůli nedostatečnému financování často zastaralé nebo nedostatečné vybavení. Je to i kvůli probíhající válce, která údajně Ukrajinu stojí více než 100 milionů korun každý den. Na problémy s financováním a vybavováním armády reagují neziskové organizace a veřejné sbírky.

Jedna z nich se jmenuje Vrať se živý a kromě jiného vybavuje armádní ženisty a organizuje pro ně cvičení. „Náš první tréninkový program začal už v roce 2015 (…) dosud jsme vyškolili více než 800 lidí, profesionálních ženistů a jejich kolegů,“ říká Natalia Kalmykova, vedoucí vojenského oddělení organizace. Většinu financování získávají z kampaní mezi Ukrajinci, jejich Facebookovou stránku sleduje více než 2,5 milionu lidí, zbytek pak putuje od zahraničních dárců. 

Mýty o hledačích pokladů

Problém min a nevybuchlých náloží bude na východě Ukrajiny ještě dlouho, proto je teď pro ochranu co největšího množství lidí potřeba mapování a vzdělávání o minovém nebezpečí. Sergej pracuje jako instruktor ve společnosti Demining Solutions a v minulosti vycvičil více než 1000 dalších instruktorů a dobrovolníků na Donbase. Hlavní součástí vzdělávání jsou přednášky na školách. „Děti jsou nejaktivnější část našeho obyvatelstva. Jsou hodně mobilní a nikdy neposedí (…) Rodiče jsou navíc zaneprázdnění a nemají čas starat se o to, kde jsou děti. Proto jsou přednášky na školách tak důležité. Máme příklady, kdy samy děti učily dospělé, jak se chovat,“ říká instruktor.

Pracovníci HALO Trust zase chodí dům od domu v blízkosti zaminovaných lokalit a vysvětlují lide, jaká jsou možná nebezpečí. Dobrovolníci se snaží zvyšovat povědomí i v oblastech, kde zrovna probíhají boje. 

Vzdělávání o minovém nebezpečí je také důležité k zabránění šíření různých mýtů. V některých oblastech se například šířily zvěsti, že odminovací týmy ve skutečnosti hledají zakopané poklady nebo připravují zákopy pro další boje.

Občas se ale objevují jiné poklady. „Když jsme pracovali u Mariupolu, asi pět kilometrů od frontové linie, tak jsme našli nevybuchlou munici ještě z druhé světové války,“ říká šéf Demining Solutions Pystriuha. Nevybuchlá munice stará 70 let stále leží v zemi po celé Ukrajině.

Východní Ukrajina bude s největší pravděpodobností následovat příklad dalších postkonfliktních oblastí a bude se s problémem min potýkat ještě desítky let po skončení bojů. Mapování, odminování a vzdělávání s dostatečnou zahraniční podporou může teď pomoct ochránit co nejvíce životů, dlouhodobě je ale potřeba dobře nastavit organizaci činnosti a co nejúčelněji využívat tuto zahraniční podporu.

Podívejte se na naši reportáž z frontové linie: