Pán ukáže a lid tančí kozáčka. Reportáž z ruských voleb daleko od Moskvy

„Ahoj! :) Nehledě na to, že podporuješ extrémistické myšlenky, jsme rádi, že budeš hlasovat v Moskvě...“ přišla dnes mnoha opozičně naladěným moskevským voličům na telefon zpráva, která je obviňuje z podpory extrémismu a žádá, ať se nenechají manipulovat a hlasují „bez front.“ Zpráva reaguje na plán lidí nesouhlasících s režimem přijít hromadně volit v neděli v pravé poledne a stvořit tak spontánní tichou demonstraci.

V Rusku tento víkend probíhají prezidentské volby a tato možnost protestu je prakticky tím posledním, co nespokojeným Rusům zůstalo. Kandidáti představující alternativu vůči současnému režimu byli z voleb v lepším případě vyloučeni, v horším zabiti ve vězení za polárním kruhem. V zemi dnes prakticky neexistuje alternativa k všudypřítomnému hlasu vlády. Čím častěji zní ve volebních reportážích na státním Prvním kanále slova o tom, že jde o klíčové hlasování pro budoucnost země, tím víckrát je jen podtržena skutečnost, že o žádnou volbu nejde.

V druhý den trvání této volební události přinášíme kapitolu z knihy Vojtěcha Boháče Všechny cesty vedou k válce, která přibližuje náladu a praktiky poslední prezidentské volby v roce 2018 v Čečenské vesnici Centroj, kde toho roku hlasoval Ramzan Kadyrov. Kromě čečenského lídra se v ní potkáte i s Alexejem Navalným a dalšími postavami, které umožní srovnat proměnu Ruska za tuto dobu.

Knihu Všechny cesty vedou k válce si můžete koupit v našem shopu na tomto odkaze.

***

Centoroj stojí na úpatí prvních větších kopců, které se na další stovce kilometrů šplhají až ke čtyřtisícovým vrcholům Kavkazu na hranici s Gruzií. Centoroj nevypadá jako běžné ruské městečko, na první pohled bych ho zařadil spíš někam do podhůří Alp. Většina domů je nově postavená, střechy jim září a na ulicích se leskne nedávno položený asfalt. Je tu i několik velkých zdobených mešit. Za školou č. 1 stojí fotbalové hřiště s umělou trávou. Na jejím dvorku panuje nervozita. Asi stovka lidí, většina v tradičních čečenských krojích, se tu skládá do půlkruhu. Stařec dostává do ruky košík s chlebem, stařena slánku. Centoroj je rodné městečko čečenského lídra Ramzana Kadyrova. Každou chvíli se tu má objevit, aby odvolil v ruských prezidentských volbách. Je neděle 18. března 2018.

Do Centoroje jsme přijeli brzy ráno, protože nikdo nevěděl, kdy se Kadyrov objeví. Kromě nás tu na něj čekalo i několik dalších novinářů, většina z čečenských a ruských médií. Od rána jsme od místních neslyšeli nic než totální chválu na čečenského lídra.

„Od chvíle, co se stal našim prezidentem, Čečensko vzkvétá. Stačí se podívat na naše městečko, které je toho důkazem,“ říkal mi zdejší učitel. Ani jsem nečekal, že bychom se tu dozvěděli něco jiného.

Čtěte také: Mít naději znamená lhát sám sobě. Reportáž z míst, kam se tlačí ruská vojska

Kadyrov předevčírem prohlásil, že tyto volby budou „nejtransparentnějšími a nejdemokratičtějšími ze všech voleb na světě“. Ještě než do Čečenska vyrazilo asi padesát pozorovatelů vyslaných Alexejem Navalným, rozhořela se debata o jejich bezpečí. Novináři i zástupci opozičních stran Navalného od nápadu zrazovali, protože jim v Čečensku může jít o život. Kadyrov na tyto spekulace odpověděl, že řeči o bezpečí v jeho republice nedávají smysl, protože Čečensko je „nejklidnější, nejmírumilovnější a nejbezpečnější region planety“.

Najednou se na ulici objeví pět terénních aut se zatemněnými skly. Na dvorek před školou naběhne asi desítka mužů v černém se sluchátkem v uchu, někteří ozbrojení. Začíná hrát čečenská hudba. Kadyrov rovný jak pravítko kráčí vstříc uvítacímu výboru. Utrhne kus nabízeného chleba a solí si ho. Je rád, že se v tento sváteční den sešlo v jeho rodném městečku tolik lidí. Začíná se tancovat. Vůdce stojí mezi ostatními a působí potěšeně. Ukazuje na starší ženu. Ta jde do kola a tančí. Pak Kadyrov ukáže na starého šedivého pána. Ten se strachem v očích skáče za ženou, jde do dřepu a ze všech sil v kozáčkovi střídavě vyhazuje nohy do vzduchu. Nejváženější rodák se nepřestává spokojeně usmívat. Ukazuje na dalšího muže, ten se přidá ke kozáčku. Kadyrov začíná v rytmu hudby tleskat, ostatní tleskají s ním. Všeobecné křepčení se přesouvá dovnitř školy. Vůdce míří k volební urně. Desítky lidí včetně nás se tlačí v těsném závěsu.

„Ramzane Achmatoviči, pro koho jste hlasoval?“ ptá se reportérka Prvního kanálu.

„Nálada je dneska skvělá, máme tu svátek, protože celý čečenský národ šel k volbám. Hlasoval jsem pro naši důstojnou budoucnost,“ odpovídá a rukou si urovnává rezavý plnovous.

„Co si myslíte o tvrzení, že v republice nemusí být bezpečno?“ navazuje reportér NTV.

„O tom mluvili někteří pozorovatelé nebo provokatéři, ale žádné problémy tu nejsou. Vše je skvělé, lidi tancují, hlasují, zpívají písničky, máme tu sváteční náladu, máme pěkné počasí. Myslím, že účast bude obrovská,“ uzavírá Kadyrov a spokojeně odchází. Shromáždění se rozchází.

***

Odpoledne vyrážíme po prázdné široké silnici zpět do Grozného. I před druhou volební místností dnes hraje hudba. Chlapci a dívky v tradičních krojích tančí a skáčou přemety a salta, kolem postávají rodiče a prarodiče. Kdyby při společném tanci kluk zakopnul a dotkl se dívky, znamenalo by to pro ni zostuzení, za které by se její rodina mohla mstít. Možnosti jsou pak pro tanečníka prý dvě: svatba, nebo smrt. Nechce se mi tomu věřit, ale postarší pán mě přesvědčuje, že to tak skutečně je. Nebo aspoň bylo.

„Už se to dávno nestalo, takže těžko říct, jak by to dnes dopadlo. Přeci jen se tu hodně věcí změnilo,“ přemýšlí. Dříve to ale podle něj bylo běžné.

Členka volební komise nám říká, že tu vše probíhá tak, jak má. V chodbě se pak potkáváme s nejdiskutovanějším zjevením letošních voleb. Stojí tu dva pozorovatelé ze štábu Alexeje Navalného. Oběma může být kolem pětadvaceti. Zrzek s krátkými zrzavými vousy se jmenuje Boris, druhý, tmavovlasý a o něco nenápadnější, je Sergej.

Čtěte také: Výhružky a nátlak na voliče v okupovaných oblastech. Rusko pořádá volební divadlo

Ptám se jich, jestli je všechno v takovém pořádku, jak nás přesvědčuje paní z komise. Boris se rozhlédne, jestli nikdo neposlouchá. Pak tiše zašeptá, že mají problém. Volby končí za hodinu a zatím napočítali účast lehce přes 30 procent. Ostatní pozorovatelé zaznamenali podobný nezájem. Minule přitom oficiální čísla hlásila po celém Čečensku téměř stoprocentní účast. S tímhle budou pozorovatelé snadno označeni za provokatéry.

„Dějí se tu kolem nás divné věci. Už od příletu je nám pořád někdo v patách, chtějí nám ukázat, že nás sledují,“ pořád šeptá Boris. „Kolegové psali, že je v jednu chvíli odtáhli od urny a nutili je, ať se napijí vína a pak s nimi jedou na výlet.“ Přizná se, že se se Sergejem bojí o život.