Nejznámější americký domácí terorista, který zachraňoval koně, se chce přiznat

Syn syrských uprchlíků, bezpečnostní analytik Microsoftu, akademik na soukromé univerzitě nedaleko Damašku a podnikatel v oboru alternativních paliv v Rusku. Tím vším byl ve svém životě Joseph Mahmoud Dibee. Dnes žije v Seattlu v domácím vězení, stará se o otce stiženého stařeckou demencí a jeho advokát se snaží uzavřít se státním zástupcem dohodu o výši trestu výměnou za přiznání viny.

Americký sen na druhý pokus

Podobně jako on jsou i jeho rodiče vícenásobnými uprchlíky. Poprvé přišli do USA ze Sýrie koncem 50. let. V roce 1970 se i s Josephem, jenž se narodil v roce 1967, vrátili zpět do vlasti. Jejich představa o americkém snu se tehdy nenaplnila. V roce 1976, po první syrské invazi do Libanonu, která byla jednou z předzvěstí budoucího válečného chaosu, se však do Spojených států vracejí

A tentokrát se jim daří uchytit se mnohem lépe než při prvním pokusu. Khalil Dibee, otec Josepha, se stává profesorem ekonomie na univerzitě v Seattlu. Joseph, který do té doby mluvil převážně arabsky, svůj jazykový handicap kompenzuje zaujetím pro biologii a matematiku. Rodina podniká víkendové výlety po nedalekých horách a lesích a věnuje se v USA velmi neobvyklé zálibě: houbaření. Později Joseph vyprávěl, že právě tyto výlety ho nasměrovaly k myšlenkám, které později stály u činů, jež odstartovaly jeho dráhu domácího teroristy.

Podle FBI to byl právě Dibee, kdo zajistil vybavení, jímž skupina provrtala zdi v momentě, kdy zvuky nářadí překrývalo hučení chladicího zařízení.

Rodina se při svých výletech ráda vracela na palouk v lese, kterým protékal potok. Na louce žili tetřevi a Joseph v potoce pozoroval pstruhy. Jednou však našli louku a potok rozježděné těžkými pneumatikami a okolní les byl vykácen. Podobné zážitky z raných teenagerských let vedly ilustrátora a spisovatele Ernesta Thompsona Setona k tomu, že se stal na konci 19. století průkopníkem ochrany přírody, woodcrafterského hnutí a pacifistické větve skautingu. V Josephovi ale tento i pozdější zážitky, kdy viděl, jak lesy státu Washington ustupují těžbě a výstavbě infrastruktury, vyvolaly přesvědčení, že takový proces je třeba zastavit. A to nikoli morálními apely nebo postupným reformistickým úsilím, ale i za cenu boje za hranou zákona.

Mustangové do salámu

V roce 1997 odhalili američtí investigativní novináři zvrácené podnikatelské schéma. Federální agentura Bureau of Land Management, jejímž posláním je správa půdy v majetku USA, provozovala léta dotovaný program adopce mustangů, volně žijících divokých koni, jednoho ze symbolů Divokého západu. S nákladem více než tisícovky dolarů na jednoho koně byli mustangové odchytáváni, veterinárně vyšetřeni, očkováni a následně přepravováni a nabízeni k adopci za symbolický poplatek 125 dolarů. Skupina zaměstnanců úřadu však tento program pojala za svůj značně specificky.

Na sebe i na jména svých dětí, dalších členů rodiny, přátel a známých léta adoptovala koně v maximálním povoleném množství čtyř jedinců za rok. Ušlechtilá zvířata pak byla vzápětí převážena na jatka, která je vykupovala přibližně za 700 dolarů za jednoho. Případ vzbudil veřejné pohoršení, program skončil, ale úsilí stíhat do tohoto schématu zapojené osoby vyznělo do ztracena. Nad argumentací, že není možné, aby zaměstnanci federálního úřadu profitovali z jeho dotačního programu (nehledě na etickou stránku věci) zvítězila interpretace, že koně adoptovali jako soukromé osoby a poté už jen svobodně nakládali se svým majetkem.

Čtěte také: Jak vyhodit do povětří ropovod se v textu nedozvíte, ale možná byste si to zjistit měli

Několik měsíců po odhalení lehly kompletně popelem belgickou firmou provozovaná jatka Cavel West v Redmondu ve státě Oregonu. Ta se stala jedním z hlavních míst, kam byly na svou poslední cestu poslány tisíce mustangů adoptovaných právě v rámci programu Bureau of Land Management. Zanedlouho se k jejich zničení přihlásily buňky Fronty za osvobození zvířat (ALF) a Fronty za osvobození Země (ELF).

ALF a ELF jsou  neformální sítě aktivistických kolektivů bez centrálního vedení. Jejich inspirační zdroje vzešly ze skupin na Britských ostrovech, které dokumentovaly devastaci přírody a zacházení se zvířaty v laboratořích, cirkusech či velkochovech. ALF a ELF se však nespokojily jen s investigativou, ale své působení rozšířily o sabotáže honů, osvobozování zvířat a útoky na majetek laboratoří, jatek, dřevařských firem a dalších subjektů. Zároveň ale vždy při prosazování své agendy striktně a bez výjimky odmítaly útoky na živé tvory, ať už lidi nebo například lovecké psy.

Domácí terorismus poprvé

V atmosféře pro 11. září 2001 se problematika terorismu vyhoupla na nejvyšší příčky státních priorit. Nejednalo se ale jen o mezinárodní, z valné většiny islamistický terorismus. Do popředí se v USA dostal i pojem takzvaného domácího terorismu.

V lednu 2002 sekční šéf FBI James Jarboe při senátním slyšení přímo uvedl: „V posledních několika letech se jako vážná teroristická hrozba objevil zájmový extremismus, který představují Fronta za osvobození zvířat a Fronta za osvobození Země.“ Zatímco před útokem na newyorská Dvojčata se domácí teroristické problematice věnovaly desítky osob, jejich počet brzy vzrostl o dva řády. Nejvyšší prioritou těchto specialistů se staly právě buňky ALF a ELF, které podle FBI od roku 1995 způsobily škody v řádu desítek milionů dolarů.

Díky personálnímu, politickému, materiálnímu a finančnímu posílení se v tažení FBI proti ALF a ELF, jež dostalo krycím název Operace Backfire, časem podařilo získat ke spolupráci osobu z prostředí skupiny působící ve státech Washington, Oregon a Kalifornie. A tak se federální agenti nejpozději v roce 2005 dostali až k bezpečnostnímu IT expertovi z Microsoftu jménem Joseph Mahmoud Dibee.

Dvanáct let na útěku

Během výslechu agenti FBI Josepha Dibeeho informovali, že mají dost informací, na základě kterých může být odsouzen na doživotí. Byl to podle nich právě on, kdo vyrobil zápalnou směs a kdo vybral místo a způsob, kterým byla dopravena do objektu jatek Cawel West. Byl to podle FBI i on, kdo zajistil vybavení, jímž skupina provrtala zdi v momentě, kdy zvuky nářadí překrývalo hučení chladicího zařízení. Na výběr má tedy jen dvě možnosti: stát se spolupracovníkem FBI, anebo prožít další desítky let ve věznici s maximální ostrahou.

Po zadržení na Kubě nejdříve zapírá. Podle jeho tvrzení je mu vyhrožováno mučením a na dvoře policejní stanice je držen na slunci bez vody.

Dibee zvolil třetí možnost. Krátce po výslechu zničil doma vše, co ho s ALF a ELF spojovalo, a po zemi ilegálně překročil hranici do Mexika. Odtud na platný syrský pas na jméno Yousef Deba odcestoval do Sýrie. Ta mu kromě znalosti jazyka, prostředí a širší rodiny poskytla další výhodu. Absenci dohody s USA o vydávání osob.

V následných letech se podařilo v rámci Operace Backfire zatknout přibližně dvacet mužů a žen a odsoudit je k trestům od jednoho do dvaceti let vězení. Jedinými výjimkami byli dva lidé stíhaní jako uprchlí – Joseph Dibee a jeho spolupachatelka Josephine Overaker, občanským povoláním mimo jiné i členka požárního sboru.

V Sýrii Dibee působil jako přednášející na University of Kalamoon severně od Damašku, nedaleko hranic s Libanonem. Zde přednášel informatiku a pracoval na projektování slunečních elektráren. Klidnému životu v Sýrii ale udělala konec občanská válka, která vypukla v roce 2011.

Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy

Oblast příhraničí s Libanonem se v roce 2012 stala dějištěm krvavých bitev mezi syrskou armádou podporovanou Hizballáhem a protivládními ozbrojenci, tehdy ještě otevřeně spolupracujícími s Islámským státem. Tou dobou už ale Dibee na tamní univerzitě nepůsobil. Koncem roku se opět odstěhoval. Tentokrát do místa, odkud pocházela manželka, s níž se v Sýrii oženil a se kterou vychovával syna z jejího předchozího vztahu. Do Krasnodaru na úpatí Kavkazu.

V Rusku pak žije dalších sedm let. Vlastní startupovou firmu zkoumající biopaliva. Po neshodě se společníkem se ale rozhodne opět změnit místo k životu. A odletí do Ekvádoru, další země po Sýrii a Rusku, o níž předpokládá, že z ní nemůže být vydán do USA.

Dopaden na Kubě

Poté, co se rozhodne usadit se v Ekvádoru natrvalo, se vrací zpět do Ruska za rodinou. Už při přestupu v Salvadoru se o něj zajímá místní imigrační policie. Po vyptávání se, odběru otisků prstů a snímků duhovky je mu ale povoleno nastoupit na další spoj do kubánské Havany.

Tam už jde místní policie najisto. Mávají na něj fotografií z pátrání FBI, označují ho za teroristu. Nejdříve zapírá. Podle jeho tvrzení je mu vyhrožováno mučením a na dvoře policejní stanice je držen na slunci bez vody. Po několika dnech kapituluje a je vydán do Spojených států. A to i přesto, že od roku 2016 se Trumpovým přičiněním do té doby oteplující se vztahy Kuby s USA zase výrazně ochladily.

Domácí terorismus podruhé

Merrick Garland, ministr spravedlnosti ve vládě Joea Bidena, klasifikuje domácí terorismus jako „užití násilí k narušení demokratických procesů“. Federální zákony ho popisují touto poněkud nezáživnou právní definicí: „Jde o činy představující ohrožení pro lidský život, které jsou porušením trestních zákonů Spojených států nebo kteréhokoli státu, jejichž cílem je zastrašit nebo donutit civilní obyvatelstvo, ovlivnit politiku vlády zastrašováním nebo nátlakem, případně ovlivnit jednání vlády hromadným ničením, atentátem nebo únosem, a k nimž dochází převážně v rámci územní jurisdikce Spojených států.“

Na kotníku má sledovací náramek a pracuje na projektu ,chytrých bójí‘ monitorujících růst řas v pobřežních vodách.

Od přelomu tisíciletí, kdy byly ALF a ELF hlavním cílem boje proti domácímu terorismu, se mnohé změnilo. V minulosti kritici tohoto konceptu upozorňovali na to, že tito pachatelé deklaratorně i fakticky nikdy úmyslně neohrožovali na zdraví a životech jiné lidi a způsobovali jen majetkovou škodu. Na druhou stranu optikou domácího terorismu v té době nebyly posuzovány zločiny formací typu Ku-klux-klan, které se prokazatelně organizovaného násilí, vražd a únosů s cílem zastrašovat civilní obyvatelstvo dopouštěly.

Za vlády prezidenta Trumpa i po událostech souvisejících s jeho opětovným nezvolením se do popředí dostaly jiné skupiny a motivace. Již zmiňovaný Ku-klux-klan, ale i Proud Boys, Antifa, Oath Keepers, Boogaloo movement a další.

I tady se samozřejmě promítají politické tendence těch, kteří se k věci vyjadřují. Stejně tak dodnes neexistuje shoda na jednoznačném výkladu, kdy ochota použít násilí k dosažení cíle bude považována za domácí terorismus.

Sledovací náramek a soud

Od roku 2018 tedy žije Joseph Dibee opět v USA. V lednu 2021 byl propuštěn z vazební věznice Inverness v Portlandu do domácího vězení. Na kotníku má sledovací náramek a může se pohybovat jen v místě bydliště, kde pečuje o nevyléčitelně nemocného otce. Pracuje na projektu „chytrých bójí“ monitorujících růst řas v pobřežních vodách a spolupracuje s ekologickými nevládními organizacemi.

Ke své minulosti říká, že řešením nejsou ani přímé akce, ani demonstrace: „Nejlepší způsob jak dosáhnout změny je vytvořit dobré environmentální a ekonomické postupy. Jak plyne doba, lidé se vyvíjejí, v průběhu času se mění. Učíme se ze svých chyb.“

Třicátého března toho roku oznámili Dibeeho obhájce Matthew Schindler a státní zástupce Quinn Harrington oregonské obvodní soudkyni Ann Aiken, že jeho klient je připraven přijmout nabídku na přiznání viny.