Na jedné straně zabetonovaný prezident posílající nad města armádní stíhačky i vrtulníky. Na straně druhé pestré spektrum demonstrujících, kterým dochází trpělivost. Kam eskalují další protivládní protesty v Srbsku?
Na potemnělém a deštěm skrápěném bulváru leží promáčená a potrhaná srbská vlajka. Poslední opozdilci pospíchají podél několikrát přestříkaných graffiti do svých domovů a v tichém šumu velkoměsta je zdáli slyšet hlahol turistů vycházejících z jedné z uzavírajících se hospod.
Najednou noc prořízne tlumený rytmický dusot těžkých bot vystřídaný dutými ránami a vyplašeným křikem. Zavládne panika. Vyhlédnu za roh a vidím, jak policejní hlídka drží v poutech sehnutého mladíka a nevybíravě ho strká do služebního auta.
Dále v ulici potkám jeho ztracenou botu, zahozený transparent a o zeď opřené policejní štíty. Se skloněnou hlavou projdu křižovatkou a netrvá dlouho, než minu další ze všudypřítomných bezpečnostních složek.
Jeden z ozbrojenců mě provrtá pohledem, ale nakonec odvrátí zrak.
Protesty trvají od loňského listopadu.
S hlubokým výdechem zahnu do známé neosvětlené uličky nedaleko mého bytu. Otupené smysly nijak nevzruší, ani když z jednoho z mnoha zrezavělých kontejnerů vítězoslavně zamává ruka držící igelitku následovaná střapatou hlavou jednoho z místních bezdomovců.
Moje noha na kluzkém chodníku mezitím došlápne na něco tvrdého, takže se mírně zapotácím. Chvíli mi trvá, než pochopím, že se dívám na vypotřebovanou plechovku slzného plynu. O kousek dál leží další dvě.
Tak vypadá cesta nočním Bělehradem – jen pár bloků pod parlamentem, kde před chvílí skončila protivládní demonstrace.
Protesty v Srbsku, vyvolané tragédií v Novém Sadu, trvají od listopadu 2024, letos v březnu hnutí čítalo více než sto tisíc lidí. Demonstrace rovněž překročily svůj původní rámec a získaly širší politický náboj.
V jejich centru se objevil požadavek na předčasné a skutečně svobodné volby, který reagoval na dlouhodobé podezření, že prezident Aleksandar Vučić ovlivňuje volby prostřednictvím médií, korupce a volebních podvodů.
Přestože Vučić již v minulosti využil mimořádné volby ke konsolidaci moci, aktuální výzvu kategoricky odmítl – ztratil totiž podporu veřejnosti, která se ocitla poprvé za poslední dekády na hranici třiceti procent.
To se ostatně plně projevilo v červencových komunálních volbách v Zaječaru a Kosjeriči, kde prezidentova vládnoucí a dříve dominantní Srbská pokroková strana jen těsně obhájila vítězství.
Protivládní aktivisté vytvořili striktní osmnáctibodový program volební kontroly, kterým se hnutí hlásí k dohledu nad volbami a zajištění dodržení principů právního státu. Rozšířili taktéž požadavky ohledně svobody médií, nezávislosti soudů nebo důsledného vyšetření korupce.
V průběhu léta účast na protestech i jejich počet klesl, avšak nový cyklus protestů je velikostně alespoň prozatím srovnatelný se zimními a jarními protesty.
Všichni do ulic
Po letním oddechu, způsobeném dovolenými i únavou z dlouhých protestů, přišla první zářijová demonstrace, pořádaná výjimečně středoškolskými studenty.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
