V Súdánu se už rok válčí. Desetitisíce lidí zemřely, další ztratily domov. Ze znásilňování se stala válečná zbraň. O tamním utrpení se ale příliš nemluví, což ukazuje na širší nezájem o dění v Africe. Měli bychom jí ale věnovat pozornost. Budoucnost kontinentu je totiž propojená s tou naší.
O Africe se v Česku v posledních týdnech nečekaně hodně mluvilo. Její blízkost Evropě byla totiž cítit ve vzduchu. Písek, který sem zavál ze Sahary, měl každý na očích. Hlubší zájem ale nepřinesl. A po pár dnech byl pryč.
Afrika se krátce nato dostala do pozornosti hned podruhé díky třídenní návštěvě Rwandy prezidenta Petra Pavla. Ten do Kigali dorazil na výročí 30 let od tamní genocidy. Krátce po něm se do Afriky vydal předseda Senátu Miloš Vystrčil, který jednal v Zambii.
Jenže větší zájem budí nabídky cestovních kanceláří, které lákají na žirafy, zebry či tradičně oblečené Masaje. Zájemce se snaží zlákat také tím, že o subsaharské Africe mluví jako o „černém kontinentu“ – v čemž jim sekundují mnohá média – a toto rasistické označení s kořeny v kolonialismu se snaží omluvit například nedostatkem elektřiny.
Čtěte také: Afrika byla a bude queer. Proč se daří homofobii z evropského dovozu?
Společnost a obyvatelstvo v Africe pak mnozí často vnímají skrze události, jako byla genocida ve Rwandě, která je celospolečensky známá. Tedy jako kontinent plný násilí, nestability a utrpení. A není se čemu divit. Na kontinentu s 55 státy, mnoha regionálními uskupeními, bohatou historií a různorodými jazyky je těžké se vyznat. S rostoucím zájmem světových velmocí i představitelů Česka o Afriku bychom se jí ale měli věnovat více než jen pomocí stereotypních příběhů. To, co se na tomto kontinentu stane, nás ovlivňuje, a nezájem se nám může nepříjemně vymstít.
Dekády přehlíženého utrpení
Ve Rwandě prezident Pavel řekl, že „lidstvo je velmi odolné vůči učení se z vlastních chyb“. Dodal ale, že z tamní genocidy si svět částečnou lekci vzal.
Na to poučení jsme však rychle zapomněli. Přístup k africkým státům a tamním problémům se totiž příliš nezměnil. Mocnosti jako Francie či USA se na kontinent dívaly spatra a nyní s podivem sledují, jak afričtí vůdci hledají partnery jinde. Může za to ale nejen arogance našich spojenců a lídrů, nýbrž také zavírání očí před tamním děním. Vždyť s patřičným povědomím o podmínkách v Africe mohla být tehdejší evropská společnost méně překvapená z postupu nacistického Německa vůči židům.
Holocaust byl totiž vyvrcholením určitého druhu evropského násilí v koloniích. Byla to finální epizoda řady seriálu, ve kterém evropské velmoci – navzdory svým tvrzením o tom, že jsou nositelé Osvícení – prosazovali mír genocidami. Nutno podotknout, že tento seriál běží dodnes.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
