K volebním urnám jdeme v atmosféře xenofobie a rasismu. Tu zde mnozí politici dlouhodobě budují a jejich vyjádření český rasismus normalizují. Proč ho nesmíme odmávat jako něco samozřejmého?
Volební kampaň vrcholí a veřejným prostorem zní xenofobie a rasismus.
Mnohé strany varují před zánikem „naší civilizace“ a za jasné ohrožení označují muslimy, Afričany, lidi tmavé pleti.
Přeborník v politickém vytěžování tuzemského rasismu Tomio Okamura pak využívá jakýchkoli světových tragédií, které se mu hodí do rasistického narativu, k získání voličů pro své hnutí SPD. Dlouhodobě tím hnojí nenávist k určitým skupinám obyvatel a označuje je za původce všech problémů.
Neštítí se zneužít ani vraždy Iryny Zarucké v USA a naznačuje, že bílý muž by takového činu nebyl schopen.
Na to se nabalují další rasističtí uživatelé a sociální sítě náhle vypadají jako koloniální propaganda minulých století, která se zuby nehty snažila dokázat bělošskou nadřazenost a jedinečnost. „Pralesní a pouštní lidé nejsou kompatibilní se západní civilizací,“ píše jeden z uživatelů sítě X.
Pralesní a pouštní lidé nejsou kompatibilní se Západní civilizací.
Je v zájmu nás a našich dětí je poslat domů. Všechny. Dokud to jde po dobrém. pic.twitter.com/UkFDZinrbH— František Vávra (@frvavra) September 10, 2025
Do okruhu lidí bránících domnělou bělošskou nadřazenost se pak řadí i kandidátstvo Stačilo!, které například podpořilo zářijovou londýnskou demonstraci krajní pravice. Zazněla na ní mimo jiné konspirační teorie „velké výměny“ Evropanů a Evropanek.
Čtěte také: Jak mluvit s rasistou. Jihoafrický prezident vyškolil Trumpa
V dnešních dnech se tak politici nestydí k podpoře od neonacistů hlásit. S radostí ji sdílel například předseda Svobodných Libor Ondráček, kterého by kroužkoval odsouzený rasista zpochybňující holokaust – slovenský europoslanec Milan Mazurek.
Není divu, když pak v předvolebním Česku v roce 2025 útočí ve stylu divokých devadesátých let maskovaní a ozbrojení sympatizanti nacistické ideologie na pokojnou demonstraci proti fašismu.
Takový „devadesátkový“ útok se odehrál uprostřed září ve Frýdku-Místku. Třicet útočníků tam za přihlížení policie zranilo několik demonstrujících a jeden demonstrant skončil s těžkým zraněním v nemocnici.
Přijde nám to normální
Nálada, kterou mnozí politici svými sděleními šíří, se ale neodráží pouze na demonstracích a neprobírá jen při debatách novinářstva ve velkých městech. Rasismus raší s novou energií téměř kdekoli.
Můj známý ze Zambie přijel studovat do Prahy a začátek jeho semestru se kryl s vyvrcholením volební kampaně. Chtěl by samozřejmě poznat i jiné kouty Česka a já mu nabídl návštěvu mé rodné vesnice. Přibližný termín jsme ale stanovili až na zimu.
Zdůvodnil jsem to pracovním vytížením – ve skutečnosti chci ale počkat na uklidnění xenofobní volební atmosféry. V rozhovorech u nás na vesnici totiž často slýchám názory podobné těm z úst kandidujících politiků.
V hospodě u piva se mezi panáky rumů nadává na Ukrajince a Ukrajinky a zmiňuje se samozřejmě i nebezpečnost lidí z Afriky. Dotyční argumentují, že myslí jen ty „nepřizpůsobivé“. My Češi a Češky přece rasističtí vůbec nejsme.
@voxpotcz
V takové společenské náladě je představa být v České republice nebílé barvy pleti obtížná. Útoky přitom nemusí být vůbec fyzické a často jsou zdánlivě nenápadné – drobné rasistické jehly zapichující se pod kůži. Jenže jich mohou být tisíce.
V době voleb jsou pak tyto jehly vpichovány s mnohem větším sebevědomím, protože sami politici je normalizují. Rasistické konstrukty stojí na sdílení určitých znaků a kódů, které se během let nepřetržitého užívání staly běžnou součástí našeho jazyka. A ten politici přebírají a dále živí.
Odpudivé xenofobní myšlenky tak bohužel nezmizí spolu s volbami. Nenávist v české společností zůstane a znovu rozdmýchaný rasismus námi bude prohnívat i nadále.
