Více než rok od vypuknutí protestů se v Íránu stupňuje represe. Teokratický režim používá sexuální násilí jako zbraň proti protestujícím a znepokojivý je i rekordní nárůst poprav. Teherán zneužívá toho, že se světová pozornost přesunula na konflikt mezi Izraelem a Hamásem.
Dvě z nejprestižnějších lidskoprávních ocenění letos získaly íránské ženy. Evropský parlament v úterý udělí Sacharovovu cenu za svobodu myšlení Mahse Amíní, jejíž smrt z rukou mravnostní policie rozvířila loni v Íránu protesty za práva žen a proti teokratickému vedení země.
V neděli 10. prosince pak obdržela Nobelovu cenu míru známá disidentka a intelektuálka Narges Mohammadí za „boj proti útlaku žen v Íránu a za prosazování lidských práv a svobody pro všechny“.
Nobelův výbor také uvedl, že letošní cena je zároveň dodatečným oceněním statisíců lidí demonstrujících proti útlaku. Mohammadí si však ocenění převzít nemůže, nachází se totiž ve vězení, kam byla umístěna za údajné šíření protistátní propagandy. Cenu za ni na slavnostní ceremonii v Oslu přebraly její děti.
Čtěte také: I rok po smrti Mahsy Amíní ženy v Íránu vzdorují patriarchátu. Život se jim ale nezlepšuje, říká odbornice
„Po boku statečných íránských matek budu i nadále bojovat proti diskriminaci, tyranii a genderovému útlaku náboženské vlády, dokud nedojde k osvobození žen. Doufám, že tato cena posílí íránské protesty za změnu. Vítězství je blízko,“ napsala Mohammadí ve vyjádření pro New York Times.
Jednapadesátiletá aktivistka sedí za mřížemi již počtvrté od roku 1998. Režim ji zatknul už třináctkrát, odsoudil ji ke 154 ranám bičem a ke 31 letům vězení.
Šestnáctiletý syn Mohammadí Alí popsal, jak matku viděl naposledy: připravila snídani pro něj a jeho sestru, řekla dětem, ať se pilně učí, a poslala je do školy. Když se sourozenci vrátili, byla pryč. Alímu tehdy bylo osm let. Nyní žije se svým otcem a sestrou v exilu v Paříži, matčin odpor ale podporují.
„Každý den se o maminku bojíme. Nobelova cena je pro ni znamením, aby pokračovala dál, aby to nevzdávala,“ uvedl Alí pro New York Times.
„Bývala jsem bojovnicí“
Narges Mohammadí se dlouhodobě věnuje dokumentování hrůzných podmínek v íránských věznicích a násilí, které se za jejich zdmi odehrává. V knize White torture přinesla svědectví 12 žen držených v nechvalně proslulém žaláři Evín, kam jsou posíláni političtí vězni. Ženskému oddělení se přezdívá „údolí pekla“ – cely jsou velké 2 x 3 metry a jsou v nich zoufale špatné hygienické podmínky.
Zůstala jsem ležet na zemi. A pak přišel druhý muž, a i ten mě znásilnil. Už jsem se nedokázala ani bránit, byla jsem jako bez života.
„Podlaha byla kamenná. Měla jsem špinavou deku, na které jsem mohla ležet, a nedostatečně teplou přikrývku. Byla zima a já spala v kabátu, džínech a bundě. Nesměla jsem se sprchovat, řekli mi, ať se umyju v záchodě,“ popsala Zahra Zehtabchi, socioložka odsouzená k devítiletému vězení.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
