Do Gazy se dostává jen zlomek potřebné pomoci. Hlady trpí také palestinské zdravotnictvo, které neustává ve snaze zachraňovat životy.
„Něco takového jsem ještě nikdy neviděla“.
Krátká věta projektové manažerky Lékařů bez hranic Caroline Willemen vystihuje podmínky, panující ve zbývajících zdravotnických zařízeních v Pásmu Gazy.
V malém pruhu území na pobřeží Středozemního moře se tísní přes dva miliony obyvatel. Vinou izraelské blokády humanitární pomoci se dlouhé týdny potýkají s nedostatkem potravin, hygienických potřeb a paliva.
Krev musí věnovat sami zdravotníci.
Situace se neustále zhoršuje a hlad se nevyhýbá těm, kdo mají lidem v tísni pomáhat: lékařům a lékařkám i dalšímu zdravotnickému personálu.
„Vyčerpání a hlad vidíme i u našich kolegů. Mnozí chodí do práce hladoví. Někdy nejedli dvacet čtyři hodin, jindy čtyřicet osm,“ popisuje Caroline Willemen ve zvukovém záznamu, který Voxpotu poskytla pražská pobočka Lékařů bez hranic.
Zdravotnictvo se v Gaze potýká se stejnými problémy jako všichni taamní Palestinci, včetně zaměstnanců ministerstva zdravotnictví – lidí, kteří mají udržet zdravotní systém v chodu.
„Už teď sotva funguje kvůli nedostatku zásob, paliva a elektřiny,“ vyjmenovává Willemen.
Přesčasy a prázdný žaludek
Světová zdravotnická organizace letos v květnu informovala, že nejméně devadesát čtyři procent všech nemocnic v Gaze bylo poškozeno nebo zničeno. A jen devatenáct z celkového počtu šestatřiceti zvládlo nadále přijímat pacienty.
I tyto nemocnice se potýkají s vážnými problémy. Lékaři bez hranic v červnu varovali, že chybí základní vybavení jako jsou sterilní obvazy, rukavice nebo analgetika. Nejsou ani zásoby krve, takže ji musí darovat sami zdravotníci.
Šéf Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě Philippe Lazzarini na konci července prohlásil, že zaměstnanci pracující v první linii v Pásmu Gazy omdlévají hlady.
„Když nemají dostatek jídla, celý humanitární systém se rozpadá,“ zdůraznil Lazzarini.
„Podmínky jsou týden od týdne horší. Momentálně zdravotníci i pacienti jedí někdy i jen jedno jídlo za dva dny, jsou vyčerpaní a frustrovaní,“ potvrzuje Voxpotu Nikola Kaňovská Tenevová, tisková koordinátorka Lékařů bez hranic.
„Řeší, jak nakrmit rodinu i sebe, mnozí chodí spát do stanu, jedou často osmačtyřicet hodin v kuse, protože není, kdo by je vystřídal,“ nastiňuje, jak izraelské vojenské operace a blokády dopadají na fungování nemocnic a životy zdravotnického personálu v Pásmu.
„Každý ztratil nějakého člena rodiny,“ dodává.
O izraelsko-palestinském konfliktu píšeme bez rasistických klapek na očích. Čelíme kvůli tomu dlouhodobým mediálním útokům a nařčením, poškozujícím naši práci. Děkujeme všem, kdo při nás stojíte a pomáháte nám odolávat tlakům ze strany těch, kdo odmítají vidět svět, jaký doopravdy je.
Jak vypadá situace v tamní vůbec největší nemocnici Šífa? „Jsou ve stavu extrémního vyčerpání. Někteří omdleli na operačních sálech,“ vypověděl ředitel nemocnice Mohammed Abú Selmia pro The Guardian.
Lékaři a lékařky se tak dostávají do slepé uličky. Snaží se nadále pracovat a čelit obrovskému nápor pacientů, i když jim dochází síly, ale mezitím hladoví také jejich rodiny.
„Dnes jsem sloužil čtyřiadvacet hodin,“ přiznal jeden z lékařů. „V nemocnici by nám měli dát za každou směnu trochu rýže, jenže dnes nám řekli, že žádná není. Já a můj kolega jsme ošetřili na šedesát neurochirurgických pacientů a teď už nemůžu ani stát,“ svěřil se.
Podobně mluví i další lékař z Šífy. „Od včerejška jsem nejedl. Ani moje rodina nemá co k jídlu. Celý den přemýšlím, jak jim sehnat mouku, čočku nebo cokoliv jiného. Na trzích ale nic není. Nevím, co dělat.“
Jeho slova poukazují na dilema, kterému zdravotnický personál v Gaze čelí: zůstat v nemocnicích a ošetřovat pacienty, nebo jít do distribučních center a zkusit sehnat alespoň nějaké zásoby pro své blízké?
Další se pak svěřili se svými obavami, že je zoufalá situace nakonec pro potraviny vyrazit – jenže distribučních centra znamenají loterii, že vás izraelská armáda zavraždí.
Čtěte také: Izrael rozjel novou pozemní operaci, dál vybíjí civilisty čekající na potraviny
O situaci u potravinových center promluvila i Caroline Willemen z Lékařů bez hranic. „Moji kolegové byli před několika dny na pohotovosti, když dovnitř přivezli desítky a desítky lidí – zraněných i mrtvých. Všichni byli postřeleni,“ popsala.
„Byli to lidé, kteří šli k nákladním vozidlům s moukou. Když se k nim přiblížili, izraelští vojáci po nich začali střílet.“
Oslabená těla
Nemocnice s vyčerpaným personálem se plní podvyživenými lidmi, a hlavně pak dětmi. Lékaři popisují, že mnozí pacienti kvůli podvýživě zemřeli na zranění nebo choroby, ze kterých by se jinak vyléčili.
„Musíme si uvědomit, že podvýživa má dopad také na zdravotní problémy, které už lidé mají. Máme desítky pacientů, kteří mají hrozivé popáleniny, střelná nebo ortopedická zranění. Pokud tito lidé nemají potřebné jídlo, tak se to hrozně těžko hojí,“ vypověděla Willemen z Lékařů bez hranic.
„Výsledkem je nárůst v infekcích, případech dehydratace a dokonce kolapsech imunitního systému u nemluvňat,“ popsal Hani al-Falít, pediatr z nemocnice ve střední Gaze. Příčina úmrtí je podle něj zjevná: „Dítě nemělo dost jídla, stejně jako jeho matka“.
Hladovění má celou řadu různých dopadů: ženy kvůli němu potrácejí nebo rodí dříve než v termínu, zatímco přibývá podvyživených nemluvňat s nalomenou imunitou.
Zdravotní problémy je budou doprovázet možná i celý život – podvýživa v raném věku má dlouhodobé dopady, jako například zpomalený tělesný či kognitivní vývoj.
V Pásmu Gazy se hlad rozmáhá především od začátku března, kdy Izrael zavedl téměř totální blokádu potravinové a další pomoci.
Dříve v Pásmu fungovala síť vedená OSN, která zahrnovala stovky potravinových středisek rozmístěných poblíž měst, vesnic nebo třeba uprchlických táborů – blízko míst, kde žili lidé.
Distribuci potravin v Gaze ale převzala kontroverzní Gaza Humanitarian Foundation podporovaná Izraelem a USA. Nahradila většinu ostatních humanitárních organizací a záhy sklidila světovou kritiku, že slouží jako nástroj etnické čistky páchané Izraelem na Palestincích.
Čtěte také: Chtěli jídlo, dostali kulku. Zločiny v Gaze pokračují, i když se nedíváme
Systém, který provozuje, je chaotický a nebezpečný a hrstka distribučních center naprosto nedostačuje. Většina z nich je navíc umístěna na jihu Gazy, což znamená, že lidé se musí za pomocí složitě přesouvat a riskovat u toho životy.
Od května jich ve frontách na jídlo více než tisíc zabili izraelští vojáci, když například podle vyjádření armády „špatně vyhodnotili“ situaci.
V obchodech v Pásmu je sice možné nakoupit občas nějaké zboží, avšak ceny jsou astronomické a většina populace si je nemůže dovolit. Kilo mouky nebo rajčat stojí například až třicet dolarů, tedy v přepočtu 650 korun. Jiné potraviny, jako jsou maso nebo rýže, se pak prakticky nedají sehnat, popisuje reportáž The New York Times.
Izrael nový systém distribuce potravin obhajoval lživým tvrzením, že pomoc jinak rozkrádají příslušníci hnutí Hamás. Interní zpráva vypracovaná americkou Agenturou USA pro mezinárodní rozvoj ale tvrzení vyvrátila – a deník The New York Times s odkazem na dobře informovaný zdroj z izraelské armády dospěl ke stejnému závěru.
Třetina Palestinců žijících v Gaze musí vydržet bez jídla několik dní v řadě, varoval v červencové zprávě Světový potravinový program, spadající pod OSN. Jedna čtvrtina dětí a těhotných žen ošetřovaných na klinikách provozovaných Lékaři bez hranic, pak trpí podvýživou.
„Fakta jsou jasná a nepopiratelná. Palestinci v Gaze zažívají humanitární katastrofu epických rozměrů,“ komentoval situaci generální tajemník OSN António Guterres.
„To je realita, odehrávající se před našima očima. Kapka pomoci se musí proměnit v oceán. Potraviny, voda, léky a palivo musí do Gazy proudit bez překážek,“ vyzval.
Naděje na zlepšení je ale zatím v nedohlednu. Rozhovory mezi Izraelem a Hamásem v katarském Dauhá odstartovaly už před několika týdny a zatím trčí ve slepé uličce.
Hladovějících lidí v Pásmu mezitím přibývá. Doktor Mohammed Abú Mughaisiba, koordinující jednotku traumatologie a popálenin v Násirově nemocnici v Chán Júnisu, v poslední době přežívá na jednom jídle za dva dny.
„Očekává se od nás, že budeme zachraňovat životy, zatímco ty naše pomalu zanikají. Nejde jen o hlad, ale pomalou destrukci života, integrity a lidskosti,“ říká ve videu Lékařů bez hranic.
