„Kdybych dostal za úkol radikalizovat tiktokovou generaci, tohle laťku nastavuje vysoko,“ říká o před nedávnem publikovaném manuálu The Hard Reset: A Terrorgram Publication marketér a odborník na komunikaci ozbrojených skupin Rudolf Kvíz.
Sedíme v autě zaparkovaném na břehu Vltavy. Je pár dní před Vánoci, venku mrzne, křupe namrzlý sníh a nahrávku našeho rozhovoru podkreslují zvuky vrtícího psího ocasu narážejícího do podlahy. O ultrapravicovém teroristickém manuálu The Hard Reset mluvím s Rudolfem Kvízem, ředitelem a spolumajitelem komunikační agentury Konektor. Krom jeho profesního zázemí to má i další důvod: Rudolf se dlouhodobě zajímá o komunikační strategie povstaleckých a teroristických skupin po celém světě.
Nejdřív ale ukázky z manuálu:
„Čeká se od tebe, že budeš mít rád Harryho Pottera a necháš ženské, aby si hrály s tvým zadkem. Ledaže bys porušil dost zákonů na to, aby ses stal lidovým hrdinou.“
„Útoky, sabotáže, násilí a brutalita – to vše je akceleracionismus. Jsou to věci, které se dějí z nenávisti, a které dokážou ukázat, kdo je proti nám. Naši nepřátelé tohle všechno pocítí mnohem víc, než kdybys jen doufal ve zhroucení systému.“
„Když se necháš zaměstnat jako doručovatel, dozvíš se adresy zrádců a nepřátel. Zapamatuj si je, sleduj je a udeř, až to budou nejmíň čekat. Podezřelé zásilky se vždy hlásí – kromě těch, které doručíš ty sám.“
Obálka manuálu a jeho úvodní stránka s citátem Adolfa Hitlera / Zdroj: The Hard Reset
Co stránka, to téma. Myšlenka doplněná grafikou, návodem nebo jen upřesněním. Publikace vydaná v létě 2022 vzešla z prostředí internetových fór, ve kterých stovky mladých mužů sní o totální destrukci stávajícího společenského systému. Aby z jeho trosek a popela mohla vzejít šance na nové uspořádání, opět ovládané dnes podle nich tak utlačovanými bílými heterosexuálními muži, je potřeba páchat útoky na životy i na infrastrukturu.
Breivik se radikalizoval postupně, pročítal různé blogy, mluvil s mnoha lidmi a prošel si slepými uličkami. Toto velmi zkracuje cestu.
Jedním z lidí uvízlých v soukolí vzájemně se utvrzující radikalizace byl i střelec z bratislavského klubu Tepláreň, kde loni v říjnu zavraždil náhodné návštěvníky Matúše a Juraje. Po útěku z místa činu proti sobě obrátil pistoli ukradenou otci, který v roce 2020 kandidoval za ultrapravicovou stranu Vlasť. Střelec při plánování útoku sepsal i manifest, ve kterém se ke zmíněnému manuálu a komunitě jej obklopující explicitně hlásí.
Tyto struktury vzniklé syntézou několika okrajových proudů evropských i amerických neonacistických hnutí vytvořily svou vlastní svébytnou estetiku, komunikační styl i identitu hraničící s náboženstvím. Teprve po násilných zločinech získaly více pozornosti.
Pokud bys měl The Hard Reset představit optikou marketingu, co bys o něm řekl?
Je to jednoduchý a srozumitelný návod, který obsahuje všechno potřebné k seberadikalizaci. Od povídání a mýtů, které vše ukotvují do ideologického rámce, přes ospravedlnění toho, proč to udělat, až po taktickou část, která obsahuje praktické návody typu jak vykolejit vlak, jak a kde útočit na energetické sítě, jak provádět sabotáže, vyrábět výbušniny, jak se chovat u výslechu… Nakonec obsahuje i volání do zbraně: vykroč z davu, staň světcem, vojákem v naší válce.
Je to intuitivní a zároveň funkční starter pack ultrapravicového osamělého vlka. Významně ušetří čas i práci s obstaráváním know-how. Zároveň čtenář nevzbudí zájem bezpečnostních složek hledáním velkého množství informací.
Vše je napůl vážné, napůl s humorem, jako hajlování po šestém pivu s přáteli v hospodě. Postupně to však jede po spirále.
Vše je tady přehledně sepsáno v jednom balíčku. Je tam vše potřebné, či alespoň základ, který hodně tlačí směrem, který je pro část lidí sexy a dává jim smysl. Takový Anders Breivik se radikalizoval postupně, pročítal různé blogy, mluvil s mnoha lidmi a prošel si slepými uličkami.
Brána vyhlazovacího tábora Osvětim – Březinka a motivační citáty / Zdroj: The Hard Reset
Toto může cestu velmi zkrátit. Navíc se manuál nese v duchu alt-right meme archetypů, se kterými se zde pracuje velmi umně. Vše je ve zkratkách, z každé stránky je možné udělat příspěvek na sociální média, což je velmi šikovné. Upřímně musím říct, že kdybych jako marketér dostal za úkol radikalizovat tiktokovou generaci, tohle laťku nastavuje poměrně vysoko.
Kdo je autorem? V souvislosti s vydáním The Hard Reset byl letos v létě zatčen a na podzim slovenským soudem k šesti letům vězení odsouzen neonacista Pavol Beňadik.
Jedná se o kolektivní práci širokého spektra Terrorgramu. Tato volná síť několika různých skupin vykrystalizovala na síti Telegram mezi lety 2017 až 2019. Ideologicky hodně čerpá z webového fóra Iron March a Siege Culture – ideologického konceptu odvozeného od myšlenek amerického neonacisty Jamese Masona a akceleracionistických myšlenek obecně.
Čtěte také: 3 důvody, proč už Evropu neděsí útoky islamistů. A může jejich teror opět vzplanout?
Nejde o práci jedné osoby. Pro tuto kulturu je naopak typické, že výstupy vznikají jako kolektivní dílo. U této konkrétní publikace lze hovořit přibližně o šesti hlavních autorech. Publikace jich uvádí celkem dvanáct, ale když se podíváme na jednotlivé části, zjistíme, že jde o jádro tvořené šesti lidmi a příspěvek zbylých šesti byl jen velmi dílčí.
Pokud jde o Pavola Beňadika, známého pod přezdívkou Slovakbro, jsou silné indicie, že vydání publikace se zpozdilo právě kvůli jeho zatčení. Už to je důkazem toho, že byl zásadní postavou. Slovakbro byl velmi aktivní, na základě toho si ho patrně FBI vyhmátla. Studoval v Česku a česká policie ho sebrala na základě informací od FBI. Nejspíš se mu stalo osudným, že se zároveň ucházel i o pozici v americké telekomunikační firmě. Jako Slovakbro se ve zprávách zmiňoval, že by mu to mohlo umožnit útočit na systém zevnitř.
Lze v textu samotném rozlišit jednotlivé autory?
Ano, jsou tam vždy podepsaní vojenskými kódy typu Kilo, Alfa, Sierra a podobně.
Zajímavé je srovnat tři dosud vydané publikace. Nejstarší, Do It for the Gram, je velmi neukotvená, zahlcená textem s množstvím grafomanského balastu. Jedná se o nějakých 260 stran textu s velkou řadou autorů, z nichž každý dostal prostor pro své vývody. Troufám si říct, že celou publikaci snad ani nikdo nemohl dobrovolně přečíst. Maximálně ten, kdo ji kompletoval – a pak lidé, co ji četli jako analytici.
Druhá publikace, Militant Accelerationism, už má hodně nakročeno k té současné, tedy třetí, za kterou stojí mnohem méně autorů. Je mnohem lépe strukturovaná, textově sesekaná do lehce stravitelných celků a hodně se posunula i graficky. Nejedná se o grafomanský kompilát, jednotlivé části fungují i samostatně.
Je formát publikace pojatý způsobem, kterým se dnes komunikuje i v jiných oborech, nebo ho vygeneroval právě Terrorgram?
Marketing na sociálních sítích má svůj způsob komunikace a logiku. Nikdo není ochotný čekat a sledovat byť minutové video. Vše je rychlé – fungují pohyblivé a výrazně barevné a grafické obrázky, vše se děje lusknutím prstu a střídá v rychlém sledu. Publikace vychází ze stejných principů, proto je tak atraktivní.
Autoři hodně věcí přizpůsobují formě a až geniálně a intuitivně osekávají balast a obsah se soustředí jen na podstatné věci. Spousta věcí v manuálu existuje jen ve formě jakýchsi bannerů: claim, subclaim, jedna věc, kterou si má člověk odnést.
Zajímavý je i systém, kterým na publikaci upozorňují a kterým vše hypují – snaha vytvořit kolem vydání vlny, kampaň, stejně jako když chystáš nový seriál – postupné uvolňování trailerů, teaserů apod. Realita je, že dosah těchto mikrokampaní není reálně moc veliký a hype probíhá v menší uzavřené komunitě, ale tento postup je velmi dobře dělaný intuitivní marketing, ve kterém se kopírují a vytvářejí memy. Dropuješ toho spoustu a rozpracováváš, co má úspěch. Zbytek opouštíš.
Kde jsou kořeny kultury, ze které publikace The Hard Reset vzešla?
Je to propaganda mladých pro mladé. Sami uvádějí minimální věk 18 let, ale čím mladší, tím lepší. Nevěř nikomu nad 30. Pokud je někomu nad 26 a chceš ho začlenit do své buňky, ujisti se, že má za sebou nějakou historii, neber nikoho neprověřeného. Když člověk začne studovat odhalené kauzy, jeví se to jako dobré pravidlo.
Celý narativ stojí na tom, že je potřeba chránit ženy a děti, o čemž ale hovoří muži, kteří bývají ve vztazích či jejich navazování zoufale neúspěšní. A bezdětní.
Nedávno jsem se díval na kurz Masterclass od bývalého agenta FBI Johna Douglasse o profilování sériových vrahů. Říká tam, že pro ně existují jisté společné rysy typu krutost ke zvířatům, pomočování se, nezdravý vztah s matkou apod. V profilech osamělých vlků, Franze Fuchse, Theodora Kaczynskiho, Breivika apod., je spousta věcí společných. Vždy je zde nějaká frustrace, neschopnost vztahu s opačným pohlavím, do jisté míry i incelství.
Lonewolfství je mix ideologie a frustrace, zneuznání a nenaplnění, plus dalších osobních důvodů, například neschopnosti navázat vztah a odmítnutí kolektivem. Ti lidé obvykle nepocházejí z dezolátních poměrů, bývají i poměrně inteligentní. Jenže nejsou populární u lidí, u kterých by populární chtěli být.
Je incel culture explicitně přítomná i v The Hard Reset?
Explicitně ne, ale jsou tam jasně misogynní věci. Členem skupiny nemůže být žena, ta může mít pouze podpůrnou roli, například jako „vojákova“ přítelkyně, manželka anebo matka jeho dítěte. Z celé alt-right scény srší incelství. Máš tady velký paradox: podněcování k obraně něčeho, co toho jedince v podstatě odmítá. Celý narativ stojí na tom, že je potřeba chránit ženy a děti, o čemž ale hovoří muži, kteří bývají ve vztazích či jejich navazování zoufale neúspěšní. A bezdětní.
Vždy to byl mix ideologie a vnitřních frustrací a psychických problémů. I manifest střelce z Bratislavy zmiňuje šikanu a nutnost střídat školy. Tito lidé nemají moc přátel, útěchu nachází online na internetu u anonymních „bros“.
V čem je kultura, jejímž je The Hard Reset asi nejpropracovanějším uceleným výstupem, unikátní?
Tato komunita přišla s něčím novým a relativně uceleným. Jsem přesvědčen o tom, že budou následovat další útoky, které tím budou poznamenané nebo přímo inspirované. Je to kultura s vlastní estetikou, vlastním jazykem, vlastní sanktifikací, tedy práci s vlastními svatými – opravdu tento termín užívají.
Modlitby, afirmace o osvobození bílé rasy terorem a rady, jak má jednou pachatel vypadat v médiích / Zdroj: The Hard Reset
Důležitou věcí, kterou zmiňuje Jake Hanrahan (autor webu, časopisu a podcastu Popular Front – pozn. red.), je míchání určitého nadhledu s braním se naopak až přehnaně vážně. Na jedné straně tam je patos, ezoterika až transcendence, ideály a okouzlení vlastní rolí. Ale do toho je to všechno takové sebeironické až sarkastické.
Je to skvělý způsob, jak zkoušet hranice, posouvat je a celkově podmazávat radikální aspekt. Vše je napůl vážné, napůl s humorem, jako hajlování po šestém pivu s přáteli v hospodě. Postupně to však jede po spirále.
Nežer zpracované potraviny, žer raději játra, pij nepasterizované mléko, zvedej činky, choď brzo spát a nemasturbuj.
Vždycky si na to vzpomenu, když vidím na Twitteru vtipy s vrtulníky (narážka na představitele ultrapravicových režimů v Chile a Argentině, kteří nechali své odpůrce vyhazovat z vrtulníků – pozn. red.). Jakmile se proti tomu někdo vymezí, jde mu odpovědět: to je jenom vtip, jsi snowflake, levičáci pláčou, piju jejich slzy. Tenhle druh alt-right memů startuje ze srandy, ale najednou jsi na klouzačce a hrozí, že sjedeš hluboko.
Je to první takový modus operandi, nebo existují nějaké paralely v minulosti, ke kterým by se tahle kultura dala připodobnit?
Tato publikace je pro mě návod, který říká, proč to děláš a co přesně bys měl a neměl dělat. Všechno je to zabalené do narážek a určité memové „chad culture“. Nežer zpracované potraviny, žer raději játra, pij nepasterizované mléko, zvedej činky, choď brzo spát a nemasturbuj.
Je to takový džihád bez islámu. Místo rituálů typu modliteb tu jsou ekvivalenty typu neponocuj, ráno si zacvič, večer šiř propagandu. Dává to ukotvení lidem, kteří jsou v osobním životě ztracení. Je to i kult mučedníků, světců. Islám ale nechceme, takže určitým způsobem vypreparujeme křesťanství.
Když si Auguste Comte udělal z pozitivismu náboženství, vykradl katolické rituály, ale zavrhl Boha a postavil do středu člověka. Tito lidé dělají to samé, jenže tam mají rasu.
Dají se dnes identifikovat nějaké základní ideje a metody, na kterých terrogramová radikalizace stojí?
Lone wolf terorismus a radikalizace jsou relativně široce zkoumané jevy. Dle francouzského sociologa Michela Wieviorky probíhá radikalizace ve třech oddělitelných sférách. Na prvním místě je to identita. Původní mýtus – za koho bojujeme. Často je vágní, právě typu budoucnost bílé rasy. Na druhém definování opozice. Tedy nepřátel, kteří jsou dehumanizováni – jsou to židé, policie, LGBT, Antifa apod. Na třetím místě je pak řešení a jeho takzvaná totalita. Radikalizující se jedinec dospěje k tomu, že ve stávajícím systému sám nic nezmění, že změna není vůbec možná. Jediná cesta je systém rozbít a svrhnout. Pak přichází naděje na vznik nového, lepšího uspořádání.
Návody na výrobu zápalných směsí v Minecraft stylu a útoky na vedení vysokého napětí / Zdroj: The Hard Reset
Na jednu stranu mluvíš o komunitě a tom, jak se vzájemně podporuje až ke spáchání teroristického činu. Zároveň se však nevyhýbáš pojmu lone wolf. Není v tom rozpor? Co definuje osamělého vlka? To, že samotný konkrétní útok plánuje sám?
Ano, nejsi součástí žádné klasické organizace. Chodíš, vtipkuješ, znáš se s nějakými lidmi, setkáváš se s určitými vjemy, to vše tě postupně formuje. V dnešní generaci relativně mladých účastníků, zejména v amerických reáliích, vycházíš z nějakého vzájemného hecování komunity, která tě následně glorifikuje a sanktifikuje do pozice světce.
Čtěte také: Pučisté v Německu: „zmatený“ princ, vzhlížení k Rusku i zrada armádních elit. A česká paralela?
Samotné úkoly však plánuješ sám. Ani Hard Reset ti neříká, co konkrétně máš udělat. Jen radí: nesoustřeď se na malé cíle, nedělej zbytečné věci typu že někoho zmlátíš. Tam je vliv na zhroucení systému minimální, zatímco riziko pro tebe velké. Mysli ve velkém, s nikým se o tom nebav, nenos u sebe telefon, vždy měj u sebe auto apod. Je jedno, zda zaútočíš na LGBT, rozvodnu nebo černochy, hlavně něco udělej velkého, něco nebo někoho zlikviduj. Takto přesně jsme to mohli vidět i v manifestu slovenského střelce.
Lone wolf se s existencí fór, vzájemné podpory a svébytné kultury vůbec nevylučuje. Modus operandi útoků je stejný jako v 90. letech, ale tehdy scházela možnost anonymně se bavit s podobně smýšlejícími lidmi. Navíc pokročila globalizace – Feuerkrieg Division založil třináctiletý Estonec. Terrorgram je primárně americký, ale byli tam minimálně dva Slováci. Jeden byl velmi aktivní ideologicky, druhý zastřelil dva náhodné homosexuály.
A jak vypadá zakotvení Terrorgram scény mezi ultrapravicí celkově?
I z pohledu ultrapravice je to naprosto okrajová věc. Zároveň je ale schopná vygenerovat relativně spoustu akce, pozornosti a násilí. Když použiju analogii – neonacistů z Árijského bratrstva je amerických vězeních docela málo, jenže zvládli projevit spoustu brutality a získali si ohromnou pozornost. To je ve své podstatě i základ kvalitního a úspěšného marketingu. S malými zdroji a za levno chceme udělat co největší efekt. V tomto směru to, co Terrorgram scéna produkuje a tlačí ven, funguje.
