Býval jednou z výrazných tváří palestinského vzdoru vůči izraelské okupaci. I proto skončil za mřížemi, podobně jako kdysi Nelson Mandela bojující proti jihoafrickému apartheidu. Je ale Marwán Barghútí opravdu symbolem naděje, nebo potenciálním nebezpečím?
Když jsem v letech druhé intifády pobýval v Jeruzalémě, dělo se toho opravdu mnoho. Eskalovalo izraelsko-palestinské násilí, přibývalo sebevražedných útoků Hamásu i brutálních izraelských vojenských operací.
V té době ještě žila celá generace politických lídrů, kteří výrazně formovali tamní vztahy během klíčových fází studené války i následného mírového procesu. Ten byl ovšem smeten několikaletou, mimořádně násilnou a depresivní vlnou nepokojů, která propukla na podzim roku 2000.
Intifáda se tehdy neodmyslitelně spojovala se jmény dvou ústředních politických postav: nově zvoleného izraelského premiéra Ariela Šarona a palestinského prezidenta Jásira Arafata. Stále ještě žila také generace zakladatelů Hamásu, v čele se šajchem Ahmadem Jásínem, která však byla během intifády postupně likvidována izraelskými atentáty.
Současně sílila nová generace politiků a radikálů, která se zformovala během mírového procesu devadesátých let – nejen jeho zastánci, ale i hlasití kritici. Patřili k ní například Benjamin Netanjahu, Josi Bejlin, Muhammad Dahlán, Fajsal Husajní, Marwán Barghútí a řada dalších.
Na palestinské scéně se po Arafatovi nejvíce hovořilo právě o Barghútím. O tři desetiletí mladší politik byl spojován s establishmentem Fatahu a považován za přirozeného Arafatova nástupce i jednoho z hlavních vůdců druhé intifády.
Nikoliv však na platformě Hamásu, který krvavými útoky stále více přebíral iniciativu, ale v rámci sekulárně-nacionalistických sil soustředěných kolem Fatahu a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).
Ani terorista, ani pacifista
Marwán Barghútí se narodil roku 1959 ve vesnici Kobar nedaleko Ramalláhu na Západním břehu. Politicky aktivní byl už od svých studentských let na univerzitě Bir Zeit, kde studoval historii a politologii. Brzy se projevil jako charismatický mladý vůdce a na vlastní kůži zažil izraelské represe i brutální zásahy a zatýkání při demonstracích.
Na univerzitě organizoval protesty proti okupaci, a ještě před narozením svého prvního syna byl znovu zatčen a půl roku vězněn. Jeho rostoucí vliv vedl roku 1987 k vyhoštění do exilu, který strávil převážně v jordánském Ammánu.
Během pěti let působení mimo Palestinu se stal důležitým spojovacím článkem mezi Palestinci žijícími pod okupací a exilovými vůdci OOP. Po uzavření dohod z Osla v roce 1993, kdy se Jásir Arafat s izraelským premiérem Jicchakem Rabinem dohodli mimo jiné na ukončení první intifády, byla Barghútímu udělena milost a mohl se spolu s dalšími palestinskými exulanty vrátit na okupovaná území.
Čtěte také: Izrael vždy prodával okupaci jako legální. Proto ho soudy OSN děsí, říká právnička
Barghútí pomohl ke konci roku 2000 Arafatovi založit ozbrojené křídlo Tanzím, tedy radikální frakce Fatahu, pod názvem Brigády mučedníků al-Aksá. Ty se zpočátku omezovaly na útoky proti osadám a izraelským vojákům na okupovaných územích – což bohatě stačilo, aby se Barghútí dostal do hledáčku izraelských bezpečnostních složek.
Nesnažím se zničit Izrael, chci jen ukončit jeho okupaci mé země.
Kontarozvědka Šin Bet na něj dokonce později připravovala atentát, který však nebyl realizován. Když jeho vozidlo dostalo zásah granátem z izraelského tanku a zahynul Barghútího bodyguard, sám Barghútí chápal útok jako varování.
Kvůli neustálému ohrožení přespával každou noc v jiném domě. Jeho izraelští přátelé ho tehdy přesvědčovali, aby se militantních aktivit vzdal.
„Nejsem terorista, ale ani pacifista,“ napsal tehdy v úvodníku pro The Washington Post. „Nesnažím se zničit Izrael, chci jen ukončit jeho okupaci mé země.“
V roce 2001 se jeden z izraelských architektů dohody z Osla, Ron Pundak, tajně setkal s Barghútím v bezpečném domě na Západním břehu. Ten mu vytýkal jeho inklinaci k násilí. Barghútí prý rázně odvětil: „Nemůžeme přenechat ulici Hamásu.“
Barghútí měl i překvapivé osobní vazby na izraelské politiky.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
