Navzdory ostré kritice z Pekingu rezonovalo soukromé setkání prezidenta Petra Pavla s dalajlamou v tuzemsku pozitivně. Odráží navíc širší trend silné veřejné podpory Tibetu a rostoucí skepse vůči Číně.
„Čína vyjadřuje silné znepokojení a rozhodný nesouhlas s tím, že prezident Pavel nerespektoval vážné stanovisko Číny a celkovou situaci čínsko-českých vztahů a trval na cestě do Indie, aby se setkal se 14. dalajlamou.“
Takto se k setkání dalajlamy a prezidenta Pavla vyjádřilo Velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze v oficiálním prohlášení.
„S ohledem na závažnost Pavlova provokativního setkání se Čína rozhodla ukončit s ním veškeré kontakty,“ dodalo o pár dní později čínské ministerstvo zahraničí.
K setkání došlo 27. července, když se prezident Pavel vracel z oficiální návštěvy Japonska. Na webu Pražského hradu o něm zmínku nenajdete – zastávka nebyla součástí oficiálního programu. Prezident chtěl na cestě osobně pogratulovat dalajlamovi k jeho devadesátým narozeninám.
Ačkoli šlo o soukromou akci, měla i politické dopady, potvrzené rychlou reakcí čínského velvyslanectví.
Čína považuje Tibet a vše, co se ho týká, za své „klíčové zájmy“. Jakýkoli kontakt s dalajlamou či Ústřední tibetskou správou (exilovou vládou) vyvolává okamžitá obvinění z vměšování do „vnitřních záležitostí Číny“.
Svědčí však především o geopolitické nejistotě Pekingu, spojené s neúspěchem získat si loajalitu tibetského obyvatelstva od ozbrojené anexe Tibetu na počátku 50. let.
Češi za Pavlem
Zatímco velvyslanectví Číny zuřilo, česká veřejnost vnímala setkávání politických představitelů s dalajlamou úplně jinak.
Letošní průzkum veřejného mínění Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS), uskutečněný koncem února a začátkem března v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku, jasně ukázal, že Češi jsou ze čtyř středoevropských národů nejvíce prоtibetští – a zároveň k Číně nejkritičtější.
Podle průzkumu má téměř 60 procent českých respondentů na Čínu velmi negativní či negativní názor, zatímco jen něco přes 20 procent ji vnímá pozitivně či velmi pozitivně.
Postoj je poměrně stabilní napříč politickým spektrem. Mezi voliči současných vládních stran se podíl těch, kdo mají negativní pohled na Čínu, pohybuje mezi 73–83 procenty.
Převážně negativní je také u antisystémových Motoristů (58 procent) a populistického hnutí ANO (52 procent), hlavní opoziční sily a favorita nadcházejících parlamentních voleb.
Méně kritické k Číně jsou jen tábory krajně pravicové SPD a krajně levicové koalice Stačilo! vedené Komunistickou stranou Čech a Moravy. Negativní vnímání vyjadřuje pouze 37, respektive 23 procent voličů.
Široce negativní pohled na Čínu se přirozeně promítá i do toho, jak Češi vnímají čínskou kontrolu nad Tibetem a setkávání politiků s dalajlamou – navzdory snahám Pekingu ovládnout diskusi o Tibetu a mazat jeho identitu.
Až 55 procent respondentů hodnotí čínskou politiku vůči Tibetu negativně, což představuje nejvyšší podíl ve střední Evropě). Pozitivně ji vnímá jen zanedbatelná část dotázaných.
Na otázku, zda by se čeští politici a političky měli s dalajlamou setkávat i přes čínskou kritiku, vyjádřili Češi nadpoloviční podporu: pro je 57 procent respondentů, proti méně než 10 procent.
Návrat ke kořenům naší demokracie
Na rozdíl od čínského velvyslanectví označila tibetská exilová vláda Pavlovu návštěvu za „historický moment“. Právem.
Pavlova cesta je prvním setkáním dalajlamy s úřadující hlavou státu ze střední Evropy od roku 2016, kdy duchovní vůdce navštívil Slovensko a soukromě poobědval s tehdejším prezidentem Andrejem Kiskou. Zároveň šlo o úplně první setkání hlavy státu z jakékoliv země s dalajlamou přímo v Indii.
Setkáním s dalajlamou se Pavel přihlásil k „havlovskému“ odkazu české politiky. Václav Havel měl k dalajlamovi blízký osobní vztah. Podle údajů na oficiálním webu dalajlamy se během Havlova mandátu setkali nejméně pětkrát a po odchodu z funkce ještě šestkrát.
Jejich přátelství trvalo až do Havlovy smrti v prosinci 2011, pouhých osm dní po posledním setkání obou mužů v Praze.
To ostře kontrastuje s Havlovými nástupci, prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Oba zaujali výrazně pragmatický přístup k Číně a s tibetským lídrem se nesetkali ani ve funkci, ani po ní.
Svým odletem do Indie se prezident Pavel od svých dvou předchůdců jednoznačně odklonil. Jasný signál ostatně vyslal už krátce po svém zvolení v roce 2023, kdy veřejně přijal gratulační telefonát od Tsai Ing-wen, tehdejší prezidentky Tchaj-wanu – a političky, která je Pekingem démonizována jako údajná „protičínská separatistka“.
Autor je výkonným ředitelem CEIAS.
