„Přijde mi, že je morální základ mezinárodního práva důležitý pro posuzování toho, co se ve válce děje. Mně třeba principy proporcionality a další pomohly si udělat jasno – jsou dobré k tomu, aby člověk mohl překonat morální dilemata,“ zamýšlí se na úvod podcastu sociolog Daniel Prokop.
Výzkumnice Nikola Kurková Klímová vysvětluje, jak se morální otázky promítají do mezinárodního práva: „Morálka se ztrácí z aspektu ‚jus ad bellum‘, tedy zda je vůbec možné konflikt začít. Intenzivně však zůstává v ‚jus in bello‘, mezinárodním humanitárním právu – v pravidlech, jež upravují chování stran konfliktu. Co se smí, co se nesmí, jako zbraně se smí použít, které jsou zakázané. Morálka je do právního jazyka vtělena principem lidskosti, čemuž se říká Martensova klauzule.“
Poslechněte si také: PULS | K čemu je nám vlastně NATO?
„Vnímání morálky v konfliktech se z pohledu mezinárodních vztahů určitě proměňuje,“ potvrzuje politolog Michal Smetana s tím, že ačkoliv samotný obor mezinárodních vztahů nefunguje příliš dlouho, tyto otázky jsou na stole již po staletí.
„Co je spravedlivá válka, řešilo Tomáš Akvinský ve třináctém století. Vidíme, že některé principy zůstávají na nějaké abstraktnější rovině stejné – proměňují se ale konkrétní normy, které byly třeba ne zas tak dávno považované za běžný standard chování. Například: když jste v 19. století vedli útočnou válku a zabrali kus protivníkova území, nemuselo se mu to líbit, ale málokdo by tvrdil, že je to amorální akt,“ popisuje Smetana.
Jak řešit morálku i právo v nové válce, kde se používají drony nebo autonomní systémy? Kde končí hranice práva na sebeobranu? Co může být na konfliktech morálního? A do jaké míry jsou instituce jako Mezinárodní trestní soud efektivní ve vymáhání práva? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.