Kolumbie chce vyzvednout potopenou galeonu San José z doby kolonií, jež ukrývá zboží v nedozírné hodnotě. Nárok na ni si ale dělají i další hráči, včetně Španělska nebo potomků původních obyvatel.
Říká se jí „svatý grál mezi vraky“. Hluboko pod vodou, ve tmě, kam neproniknou paprsky Slunce, se přes 300 let ukrývá poklad nedozírné hodnoty. Zlato, stříbro, mince, drahé kameny – včetně oslnivě zelených smaragdů – a ještě mnohem víc odpočívá ve vraku španělské galeony. Tu kdysi potopilo britské Královské námořnictvo u břehů dnešní Kolumbie.
Kde přesně leží, ví jen pár lidí na světě. Je to pečlivě střežené tajemství, které nesmí uniknout. Pokud by se tak stalo, mohlo by přilákat třeba dobrodruhy nebo zloděje pokladů.
Po letech čekání a příprav potopená galeona možná brzy vydá své pečlivě ukryté tajemství. Kolumbie před několika dny zahájila průzkum oblasti, kde vrak leží. Doufá, že se jí časem podaří cenný poklad v hodnotě až 20 miliard dolarů vynést zpět na světlo a díky němu nahlédnout hluboko do historie.
Společně s tím však znovu ožila otázka, komu vlastně poklad ze začátku 18. století patří. Kdo se bude opájet krásou smaragdů? V jakém muzeu skončí zlaté mince? Zájemců je hned několik. Nárok si dělá jak někdejší koloniální mocnost Španělsko, tak Kolumbie, v jejíchž vodách vrak leží, nebo také společnost Sea Search Armada. Té se podařilo před lety najít přesnou polohu vraku. O část pokladu se hlásí i potomci původních obyvatel – drahé kovy totiž pochází právě z jejich území.
Do Španělska se loď už nikdy nevrátila
Na začátku června roku 1708 vyplula třístěžňová galeona San José z dnešní Panamy do přístavu Cartagena, který leží v nynější Kolumbii. Na palubě měla bohatý náklad zahrnující až 200 tun drahých kamenů, hlavně smaragdů, zlatých mincí, stříbra z Potosí nebo keramiky z doby čínské dynastie Qing.
Už jí zbývala jen jedna zastávka a loď měla vyplout zpět do Španělska, kde ji bez ustání vyhlížel tehdejší král Filip V. Ten počítal s tím, že mu poklad umožní financovat konflikt, o kterém se nyní děti ve školách učí jako o Válce o španělské dědictví.
V roce 2015 Kolumbie oznámila, že se jí podařilo najít přesnou polohu vraku.
Na Pyrenejský poloostrov však loď už nikdy nedoplula. Flotilu poblíž poloostrova Barú překvapilo britské námořnictvo, jež si dělalo zálusk na tučnou kořist. Rozhořela se divoká bitva a z podpalubí španělské galeony se najednou ozval obrovský výbuch. Během několika málo chvilek loď klesla ke dnu. Z 600 členů posádky přežilo jen 11 mužů.
Potopená galeona dlouhá léta odpočívala před zvědavci na dně moře. Až v roce 1981 přišla společnost Sea Search Armada se senzační zprávou, že se jí prý podařilo vrak najít.
V dalších letech se pokusila vyjednávat s kolumbijskou vládou a získat nárok na poklad, který loď převážela. Nemohly však najít společnou řeč. Hádaly se o to, jaký by měl mít kdo podíl. Firma, jež nadále tvrdí, že vrak lokalizovala, se obrátila na soud. Ten nakonec v roce 2011 rozhodl, že vrak patří právě Kolumbii.
Čtěte také: Vraždy a drogy ve jménu božím. V Latinské Americe nic neobvyklého
S tím se ale vedení Sea Search Armada nesmířilo a nález si stále nárokuje.
Kolumbie se ovšem nakonec obešla bez jejich pomoci a v roce 2015 oznámila, že se jí podařilo najít přesnou polohu vraku. Tehdejší prezident Juan Manuel Santos to označil za „jeden z největších, ne-li vůbec největší podmořský nález v historii“.
Kdo je tady majitel?
Tato zpráva znova rozpoutala otázky, komu vlastně náklad patří. Bogota je přesvědčena, že právo je na její straně. Vždyť loď leží právě v jejích teritoriálních vodách.
V oficiálních vyjádřeních tamní vláda nepoužívá slovo „poklad“ a místo toho mluví o „národním dědictví, které je nedělitelné a nezcizitelné“.
Od roku 2015, kdy Kolumbie oznámila, že vrak našla, si jej nárokuje rovněž Španělsko. Loď a její náklad totiž tehdy patřily španělské koruně. Na palubě byli navíc španělští vojáci a posádka. Nejedná se tedy jen o náklad, ale také o to, co se stane s jejich ostatky.
Přesná poloha vraku je v Kolumbii státním tajemstvím.
Nevzdává se ani společnost Sea Search Armada. Ta požaduje deset miliard dolarů, tedy polovinu odhadované hodnoty San José a jejího pokladu. Společnost se už obrátila na Mezinárodní arbitrážní soud v Haagu a zatím vyčkává, jak se záležitost vyvine.
Jiný postoj zaujali původní obyvatelé. Vědci se totiž domnívají, že velká část drahokamů a cenných kovů zlata nebo smaragdů pochází z dolů v Potosí v dnešní jižní Bolívii. Vytěžili je v krutých podmínkách indiáni – konkrétně třeba členové kmene Qhara Qhara – které Španělé v koloniálních dobách podrobili.
A to je důvod, proč se jejich potomci nyní domnívají, že Kolumbie nemá právo vrak z moře vytáhnout. Obrátili se proto na Španělsko a UNESCO s výzvou, aby v tom Bogotě zabránily.
V případě, že by kolumbijská vláda náklad přeci jen vyzdvihla a použila pro zisk – a to například i v muzeích – měli by původní obyvatelé dostat „spravedlivou náhradu za využití jejich kulturního dědictví“.
Nahlédneme do minulosti
Přesná poloha vraku je v Kolumbii státním tajemstvím. „Je to místo, které je relativně chráněné před mořskými proudy,“ řekl k tomu kolumbijský admirál Hermann Leon pro deník Le Monde bez dalších detailů.
„Hloubka, v níž leží, ho uchránila po tři staletí,“ doplnil k tomu v narážce na hledače pokladů a dobrodruhy.
Bogota se však obává, aby přeci jen nenalákal někoho, kdo by jí chtěl cenný nález ukrást. „Musíme zůstat ostražití,“ doplnil admirál s tím, že místo, kde vrak leží, bedlivě sleduje satelitní systém.
A co nyní Kolumbie chystá? Během první fáze projektu využije dálkové senzory. Ty jí umožní vytvořit snímky oblasti, kde vrak leží. Očekává se, že díky tomu průzkumníci získají detailnější přehled, co přesně se ve vraku skrývá.
Roboti, kteří mohou „pracovat“ pod vodní hladinou, pak prozkoumají a nafotí okolí.
Kolumbijský institut antropologie a historie k tomu oznámil, že tato první fáze otevře cestu k dalšímu průzkumu vraku a jeho okolí. Získané snímky se pak použijí k vytvoření seznamu všech archeologických nálezů. Institut přitom místo, kde vrak leží, označil za „chráněnou archeologickou oblast“.
Vytažení cenného pokladu označuje kolumbijský prezident za svou prioritu.
Nad další fází projektu ovšem zatím visí otazník. Bude záviset na tom, co se přesně archeologům a dalším podaří vyčíst ze získaných materiálů.
Historici a vědci přitom poukazují na to, že není jasné, v jakém stavu poklad bude. „Nevíme, jak materiál po třech stoletích ve vodě přežil,“ řekl k tomu kolumbijský ministr kultury Juan David Correa.
Tamní vláda tedy nejprve posoudí několik prvních artefaktů a nálezů a až pak přistoupí k vytažení celého vraku.
Kdy přesně se zlaté mince, čínský porcelán nebo smaragdy dostanou zase na světlo, zatím není jasné. Zřejmě to potrvá několik let. Prezident Gustavo Petro nicméně vyzvednutí alespoň části vraku nebo jeho nákladu označil za prioritu svého mandátu, který skončí v roce 2026.
Jeho předchůdce Juan Manuel Santos přitom dříve slíbil, že v Cartageně vyroste muzeum, které bude věnované právě tomuto senzačnímu nálezu. A Petro chce tento dřívější slib dodržet.
„Děláme něco, co nemá obdoby. Prozkoumáme potopenou galeonu, což je možnost jak pochopit historii a kulturu,“ prohlásil ministr kultury Correa.
Čtěte také: Do čela Mexika se poprvé postaví žena. Řešit bude drogové kartely i migraci
Tyto kroky a podobné zprávy o tom, komu vrak a jeho náklad vlastně patří, vytváří kolem něj doslova mýtus. Někteří experti přitom poukazují na to, že odhadovaná hodnota až 20 miliard dolarů je přemrštěná. Historické dokumenty z další lodě, která potopenou galeonu doprovázela, ukazují, že zřejmě vezla mnohem menší náklad, než se nyní udává.
Nález má přesto pro Kolumbii obrovský význam, protože jí pomůže dát alespoň částečně dohromady obrázek o dění jak v někdejších koloniích, tak ve Španělsku, a přinese cenné poznatky o tehdejším mezinárodním obchodu.
