O „věznicích pro neposlušné“ ženy v Saúdské Arábii se toho příliš nevědělo. Britský deník The Guardian teď přichází s investigativou, která na základě četných svědectví popisuje zařízení plná násilí a nátlaku.
Mladá žena zahalená do černé abáji a dlouhých svrchních šatů zakrývajících tělo stojí na římse okna žluté budovy. Na dalším snímku ji skupina mužů za pomoci zdvižné plošiny dostává dolů.
Dvojice fotografií prolétla před dvanácti lety saúdskoarabskými médii mimo jiné s titulkem: „Dvě chovanky se pokusily o útěk z pečovatelského centra pro dívky“.
Poté, co jim bylo zakázáno pokračovat ve studiu, se měly ženy snažit ze zařízení uprchnout – média tehdy vyloučila pokus o sebevraždu.
Saúdskoarabský list Al Watan podléhající přísné státní cenzuře popsal zmíněné centrum jako pečovatelskou instituci, kterou spravuje ženská charitativní společnost krále Chálida. Britský deník The Guardian ale ve své nové investigativě místo popisuje odlišně.
Podle sesbíraných materiálů jde o státem utajované věznice, kde země drží ženy vyhoštěné svými rodinami nebo manžely za „neposlušnost“, mimomanželské vztahy nebo nepřítomnost v domácnosti.
Čtěte také: Popravy na denním pořádku. Tresty smrti jsou letos v Saudské Arábii rekordní
Fotografie, které se v médiích objevily, tak podle všeho dávají nahlédnout do reality nejméně stovek dívek a mladých žen, které jsou v těchto zařízeních vězněny za účelem „převýchovy“. Držené jsou tak dlouho, dokud „pravidla“ nepřijmou – teprve potom se mohou vrátit ke svým rodinám.
„Každá dívka, která vyrůstá v Saúdské Arábii, ví o Dar al-Reaya (pojmenování pro centra v arabštině, pozn. red.) a jak strašné to tam je. Je to jako peklo. Pokusila jsem se vzít si život, když jsem zjistila, že mě tam vezmou. Věděla jsem, co se tam ženám děje, a myslela si: ‚To nepřežiju‘,“ vypověděla Guardianu mladá žena, které se podařilo utéct do exilu.
Nemodlí se, dostane ránu
Případů, kdy vězněné dívky a ženy spáchaly sebevraždu nebo se o ni pokusily, je známo více. Podle svědectví nashromážděných britským deníkem jsou ženy drženy zcela mimo kontakt s vnějším světem. Co týden zažívají bičování a musí se účastnit náboženské výuky.
Aktivistka Sarah Al-Yahia, která proti převýchovným zařízením vede kampaň, mluvila s dívkami, které popisovaly týrání různými způsoby.
Vězenkyně jsou například při příchodu do „domova“ podrobeny osobním prohlídkám, při kterých jsou nuceny vysvléct se do naha, i testům panenství. Dostávají také sedativa, aby usnuly.
„Je to vězení, ne pečovatelský dům, jak tomu rádi říkají. Oslovují se jen čísly, třeba ‚Číslo 35, pojď sem.‘ Když jedna z dívek prozradila své příjmení, dostala rány bičem,“ popsala Al-Yahia.
„Pokud se nemodlí, dostane rány. Pokud je přistižena sama s jinou ženou, dostane rány a je obviněna z homosexuality. Dozor se shromáždí a sleduje, jak jsou dívky bičovány.“
Sama respondentka vězením neprošla, avšak zažila od svého otce spoustu výhružek, že ji tam pošle. Od třinácti let čelila z jeho strany sexuálnímu násilí, kdy Dar al-Reaya používal jako vyjednávací páku – pokud se mu nepodvolí, skončí na převýchově.
Saúdskoarabské dívky a ženy podle Al-Yahii často čelí dilematu: rozhodují se mezi pobytem ve věznici nebo setrváním v násilnickém domově.
Tamní organizace na ochranu lidských práv ALQST uvádí, že zařízení Dar al-Reaya jsou v Saúdské Arábii nechvalně známá jako nástroje státu pro prosazování genderových norem. Ostře tak kontrastují s oficiálním narativem saúdských úřadů o posilování postavení žen.
Mluvčí saúdskoarabské vlády sice potvrdil, že existuje síť specializovaných pečovatelských zařízení podporujících zranitelné skupiny včetně žen a dětí postižených domácím násilím – kategoricky však odmítl jakékoli tvrzení o nuceném zadržování, špatném zacházení nebo nátlaku.
