Izrael se dohodl s Hamásem na příměří v Gaze. Dojde k propuštění rukojmích držených ozbrojenci i palestinských vězňů, přerušení bojů i dodávce humanitární pomoci. „Svět to bude bedlivě sledovat. Nedovedu si představit, že za tak citlivé situace by příměří jedna či druhá strana porušila,“ říká Břetislav Tureček.
Čtyři dny bez bojů. Ty nyní po týdnech jednání Hamásu a Izraele čekají Pásmo Gazy. Co všechno dohoda zajišťuje? Proč ji zprostředkoval zrovna Katar? A jak na příměří nahlížet? Přečtěte si rozhovor s Břetislavem Turečkem, expertem na Blízký východ z Metropolitní univerzity.
Mohl byste shrnout, jak vypadalo vyjednávání příměří mezi Izraelem a Hamásem a co z něj vzešlo?
Vyjednávání probíhala několik týdnů, zprostředkovával je převážně Katar a podařilo se dojednat tuto dohodu. Představuje kompromis, jež zcela neuspokojí ani jednu stranu, ale jde o jakýsi průnik protichůdných požadavků, který je nakonec přijatelný pro Izrael i Hamás. Ten v uplynulých týdnech už několikrát nabízel propouštění zajatých rukojmí výměnou za různě dlouhá příměří, což nakonec vždycky ztroskotalo na číslech – na tom, kolik lidí propustit za jak dlouhý klid zbraní. Tentokrát se ale přes Katar podařilo stanovisko Hamásu stabilizovat.
V noci na dnešek kulminovalo kalibrování izraelské odpovědi. V izraelské politice zaznívaly z jedné strany požadavky na to, aby Izrael zajistil propuštění všech rukojmí v Gaze. A ze strany druhé pak byla izraelská vláda pod tlakem názoru, že by k uzavření dohody vůbec dojít nemělo. Že by Izrael neměl přistoupit na žádný klid zbraní.
Co všechno dohoda o příměří zahrnuje?
Z Gazy se dostane podstatná část nejzranitelnějších a psychologicky nejcitlivějších případů rukojmích – 50 žen a dětí. V pásmu ale zůstávají další dvě stovky zajatých, i když nevíme, jestli jsou stále naživu. Od jejich příbuzných pak zaznívá, že s propuštěním těch nejzranitelnějších už pak Izrael nebude mít důvod přerušovat vojenskou aktivitu, aby zachránil zbývající rukojmí. To jsou většinově muži, někdy vojáci, na jejichž záchranu veřejnost možná nebude vyvíjet takový tlak.
Není ovšem pravda, že by Izrael příměří vždy striktně dodržoval. Naopak se stávalo, že klid zbraní porušil zcela jednoznačnými akcemi.
Co se ale stane teď? Izrael na čtyři dny, 96 hodin, přeruší boje v Gaze a během té doby budou v několika fázích propouštěni rukojmí Hamásu. Zároveň má Izrael také propustit asi 150 lidí ze svých věznic. Ačkoli se v českém veřejném prostoru často ozývá, že Izrael drží „tisíce palestinských teroristů“, nejde o žádné teroristy, jsou to ženy a nezletilí do 18 let.
Proč jsou tedy ve vězení?
Dopustili se třeba toho, že házeli zápalné láhve nebo kamení. Nikoliv na izraelské civilisty, ale na izraelské okupační vojáky na Západním břehu. Takže mezi těmi 150 Araby, kteří mají být propuštěni, nemá být nikdo, kdo by se podílel na nějakém smrtícím teroristickém ani povstaleckém útoku.
Činitelé Hamásu sice opakovaně zmiňovali, že mají dost zajatců na výměnu za všechny palestinské vězně, které Izrael má. Teď ale vidíme, že 50 nejcennějších rukojmí, ženy a děti, vyměnili za pouhých 150 z oněch nejméně sedmi tisíc vězňů, které drží Izrael. Znamená to tedy, že slevovat ze svých požadavků musely obě strany.
Očekáváte, že strany klid zbraní dodrží? Tedy s přihlédnutím k tomu, jak to vypadalo při podobných situacích v minulosti?
Tato výměna samozřejmě není první svého druhu. V uplynulých dekádách se něco podobného odehrálo mnohokrát – třeba i mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem. Nicméně, v minulosti jsme obvykle byli svědky toho, že když už se příměří mezi Izraelem a Hamásem domluvilo – dosud zpravidla přes Egypt – tak drželo. Není ovšem pravda, že by Izrael příměří vždy striktně dodržoval a Palestinci jej začali dříve či později porušovat nebo ignorovat. Naopak se stávalo, že klid zbraní porušil zcela jednoznačnými akcemi Izrael, zatímco Gaza jej v té době – ještě – dodržovala.
Současné příměří má ale i humanitární rozměr. Jde v něm mimo jiné o to, že má do Gazy zamířit až 300 kamionů s humanitární pomocí za den. Světová veřejnost, zejména Spojené státy a Katar jako garant, to budou bedlivě sledovat. Nedovedu si tedy představit, že za této situace, kdy je ve hře tolik citlivých věcí, by příměří jedna či druhá strana porušila.
Říkám si, jak na dojednané příměří vlastně nahlížet. Jaký má politický význam?
V podobných případech je vždy důležité, aby obě strany mohly dohodu vykládat jako svou výhru. Kdyby převažoval názor, že jedna strana zcela ustoupila a vydala se všanc té druhé, příměří nemá naději na zásadní úspěch. Hamás teď může říkat: „Dostali jsme naše ženy a děti z izraelských žalářů, zařídili jsme, že do Gazy konečně může proudit humanitární pomoc navzdory izraelské blokádě a že se konečně nebude bojovat.“
Izraelská vláda s premiérem Benjaminem Netanjahuem v čele zase může říct, že zajistila propuštění izraelských žen a dětí z Gazy a dostala je do nemocnic, kde mají být ošetřené a také izolované od novinářů. To je mimochodem zajímavé: před několika týdny Hamás propustil jednu zajatou izraelskou stařenku a pro Izrael to byl poměrně velký PR debakl. Ona totiž v nestřežené chvíli začala do médií vykládat, jak se k ní ozbrojenci Hamásu pěkně chovali. Z toho se Izrael poučil a nebude k propuštěným rukojmím novináře pouštět.
Rijád dnes musí říkat to, co jiné arabské země: zabíjení tisíců civilistů a tisíců dětí izraelským bombardováním je pro nás nepřijatelné.
Netanjahu také opakovaně zdůraznil, že příměří neznamená konec války a bojových operací. Až tato dohoda vyprší, Izrael bude pokračovat ve svém cíli, což je podle jeho tvrzení úplné zničení Hamásu.
Přesně tak, Benjamin Netanjahu zopakoval, že příměřím válka nekončí. Zmiňoval jste, jaké jsou nálady uvnitř Izraele. Mě by ještě zajímalo, jakou podporu má teď ze zahraničí, od spojenců?
To je složitá otázka. Podpora Izraele má totiž různé podoby. Daleko větší význam má teď pro stát praktická podpora než zahalování se do vlajek a hrdinné tweetování. Joe Biden má sice dlouhodobě problém s Netanjahuem coby osobností a odmítal jej až do této války pozvat do Bílého domu, teď ale Američané k situaci přistupují velmi pragmaticky. Stojí za Izraelem jako strategickým spojencem, dodávají mu munici a kryjí jej v Radě bezpečnosti OSN. Zároveň však očekávají i něco nazpátek.
Biden na jednu stranu říká, že USA stojí za Izraelem, který se stal terčem brutálního terorismu, na druhou stranu ale prosazují dvoustátní řešení. Aby Izrael konečně umožnil i vznik Palestinského státu. Takto podle mě vypadá pragmatická podpora nejzásadnějšího spojence Izraele, jež má nakonec větší váhu než nějaká gesta jinde ve světě.
V Kataru, který se ve vyjednávání tohoto příměří zhostil role mediátora, žije část vedení Hamásu. Jakou pozici země zastává, pokud jde o izraelsko-palestinský konflikt?
Podobnou jako celá řada jiných arabských zemí včetně Saúdské Arábie. O té se ještě před dvěma měsíci říkalo, že je už jen krůček od navázání diplomatických vztahů s Izraelem, což nakonec tento konflikt prozatím zhatil. Spekuluje se také o tom, že právě kvůli saúdsko-izraelskému smiřování Hamás boje odstartoval. Rijád dnes chtě nechtě musí říkat to, co jiné arabské země: zabíjení tisíců civilistů a tisíců dětí izraelským bombardováním je pro nás nepřijatelné.
A to říká i Katar. Zároveň však pragmaticky umožňuje i řešení konfliktu. Nejenže v Kataru sídlí někteří vůdci hnutí Hamás, nedávno tam přicestoval i ředitel izraelské tajné služby Mosad. A Bílý dům o této věci s Katarem jedná, byť jen na dálku. Země je sice rozkročená na všechny strany a leckdo na Západě ji kritizuje s tím, že udržuje kontakty s teroristy – kdyby ovšem nebyly takové státy či vlády, s těmi teroristy nebo povstalci by se nikdy nedalo nic dojednat. To je holt role zprostředkovatelů.
Není to zdaleka poprvé, kdy Katar stojí uprostřed jednání o příměří. Proč na sebe roli zprostředkovatele bere?
Katar je malá země sevřená mezi dvěma regionálními mocnostmi – Saúdskou Arábií a Íránem. Co se týče armády, výzbroje a vojenského rozpočtu, nemůže jim konkurovat. Ale aby na geopolitické šachovnici nějak obstála, používá zbraně typu „soft power“, kterou představuje třeba katarská televize Al Jazeera. Katařané to otevřeně říkají: „Nemáme sice tolik letadel jako Saúdové, máme ale televizi, kterou sleduje celý arabský svět.“ A tato zprostředkovatelská role pak poskytuje Kataru určitou ochranu.
Připomenu například, že v roce 2017 vyhlásil Rijád totální blokádu Dauhá o 13 požadavcích. Aby Katar přerušil vztahy s Íránem, vypověděl turecké jednotky, zavřel Al Jazeeru. Po odmítnutí těchto ultimát Saúdská Arábie zemi zcela odřízla, a to včetně vzdušného prostoru. Po několika letech došlo k usmíření, kdy Saúdové museli slézt ze stromu a uznat, že bez Kataru, který navíc blokádu ustál, se prostě neobejdou. Země tedy ukázala, že dokáže jednoznačně vzdorovat i takové mocnosti a jejím satelitům.
