Evropská unie nedokáže najít shodu ve svém postoji k válce v Gaze. Čeká ji přitom přezkum asociační dohody s Izraelem, kdy nejde jen o postoj k izraelsko-palestinskému konfliktu, ale o celkové vnímání evropského společenství ve světě.
„Situace v Gaze je katastrofální.“ Jedna krátká věta ukrývá obrovské utrpení – i obrovský posun.
Pronesla ji šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas na nedávném zasedání unijních ministrů zahraničí v Bruselu. Vzápětí oznámila, že po měsících váhání Evropská unie přezkoumá asociační dohodu s Izraelem, která vstoupila v platnost v roce 2000.
Jde o klíčový dokument upravující politické a obchodní vztahy mezi oběma zeměmi. EU je pro Izrael největší obchodní partner a dohoda umožňuje například bezcelní nebo preferenční vstup na unijní trh pro některé izraelské výrobky.
Zatímco před několika měsíci se zdálo, že podobný krok byl nereálný, brutální postup Izraele přesvědčil i dříve váhající.
Podle Kallas rozhodnutí podpořila „silná většina“ ministrů zahraničí – agentura Reuters mluví o sedmnácti. Český mezi nimi scházel.
Čtěte také: Česko odmítá mezinárodní právo. Zatykač na Netanjahua pobouřil zástupce vlády
Ve hře ale není jen budoucnost asociační dohody nebo obchodní vztahy s Izraelem, ale také důvěryhodnost Evropské unie a etické zásady, jako je univerzální dodržování lidských práv a mezinárodních norem.
„Vzhledem k téměř úplně nečinnosti Evropské unie ve vztahu ke Gaze působíme jako pokrytci. A myslím, že oprávněně,“ říká Voxpotu Marek Matusiak, koordinátor projektu EU-Izrael z polského Centra pro východní studia.
„Zejména v muslimském světě mají pocit, že v Evropě máme dvojí metr, když používáme odlišnou rétoriku a argumenty v případě Ukrajiny a v případě Gazy,“ vysvětluje.
„Samotné formulace, slova a pojmy, které používáme, jsou v případě Gazy úplně jiné,“ všímá si expert.
Rozpory přetrvávají
Diplomatický tlak na Izrael, a to nejen ze strany Evropské unie, už několik týdnů roste. V pondělí 19. května lídři Francie, Velké Británie a Kanady vydali společné prohlášení, ve kterém odsoudili postup izraelské armády.
„Nebudeme přihlížet, jak Netanjahuova vláda pokračuje v zavrženíhodných krocích,“ konstatovali rezolutně.
Během své návštěvy Bruselu o den později pak český prezident Petr Pavel konstatoval, že „humanitární situace v Gaze se stává neudržitelnou“ a vyžaduje urgentní řešení.
Pavel nastínil, že Praha by měla oddělit obecnou podporu Izraele od podpory některých kroků vlády izraelského premiéra. „Ještě před několika měsíci by takový postoj byl nemyslitelný,“ komentoval prezidentova slova francouzský deník Le Monde.
Státy jako Česko nebo Maďarsko nadále nekriticky podporují Izrael.
Přestože podobných výroků mezi unijními lídry a lídryněmi přibývá, situace ještě nedosáhla do bodu, aby se členské země sjednotily a výrazněji mobilizovaly.
Několik států, jako například Česko nebo také Maďarsko, nadále nekriticky podporují Izrael a ostřejší výrazy z Prahy – jako ty od prezidenta – nebo Budapešti zaznívají jen výjimečně a okrajově.
Jiné země typu Irska, Španělska nebo v poslední době Nizozemska naopak postup Izraele otevřeně kritizují.
„Evropská unie byla v pohledu na izraelsko-palestinský konflikt rozdělena vždy, to není nic nového. Po útocích ze 7. října 2023 se jen nakrátko objevila chvíle, kdy byla Unie jednotná a dosáhla konsenzu,“ říká pro Voxpot Hugh Lovatt, odborník ze think tanku European Council on Foreign Relations.
Na stranu Izraele se tehdy postavily také země, které jsou obvykle k jeho krokům kritičtější.
„Nyní ale vidíme, že rozpory mezi členskými státy se opět objevily. A to je do značné míry důsledek izraelského nepřiměřeného a bezhlavého násilí v Gaze, útoků na palestinské civilisty nebo rozhodnutí upustit od příměří a pozastavit pomoc Gaze,“ doplňuje expert.
Madrid a Dublin už loni v únoru vyzvaly Brusel, aby asociační dohodu s Izraelem z roku 2000 přehodnotil. V dohodě se ostatně obě strany zavazují k „respektu k lidským právům a demokratickým principům“.
Ve společném dopise se na šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyen a tehdejšího vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josepa Borrella obrátili španělský předseda vlády Pedro Sánchez a tehdejší irský premiér Leo Varadkar. Poukázali mimo jiné na „zhoršující se situaci v Gaze“ a požadovali, aby blok urychleně prověřil, zda Izrael skutečně naplňuje své dohodou dané závazky.
Tehdy však oba státníci neuspěli. Až nyní se zdá, že s přibývajícími zprávami o brutálním postupu Izraele se nálady otáčí.
Čtěte také: Izrael využíval Palestince jako lidské štíty
Ke Španělsku a Irsku se přidalo také Nizozemsko a další. „Situace v Gaze nás nutí k tomuto kroku,“ napsal v dopise adresovaném Kaje Kallas nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp a doplnil, že EU musí urychleně přezkoumat asociační dohodu.
V dopise pak ministr kritizoval Izrael kvůli vojenským operacím v Pásmu Gazy a v Sýrii a také se do něj opřel kvůli tomu, že země dostatečně nepotírá násilí osadníků na okupovaném Západním břehu.
Nizozemsko přitom svůj postoj vůči Izraeli, který v Gaze postupuje stále agresivněji, měnilo a přitvrzovalo postupně od chvíle, kdy Izrael v březnu obnovil boje a naděje na další příměří ztroskotaly.
Postoj ministra ale vyvolal na tamní politické scéně diskuzi. Postavil se proti němu krajně pravicový politik Geert Wilders, jehož Strana pro svobodu je součástí tamní vládní koalice. Veldkampa označil za „slabého politika“.
Evropská unie však konečně svolila k přezkumu asociační dohody. Vyslovily se pro něj země jako třeba Francie, Belgie, Španělsko, Irsko nebo Rumunsko. Proti byla Itálie, Německo nebo Chorvatsko.
Jak popisuje deník Le Monde, ještě před zasedáním ministrů zahraničí, kde rozhodnutí padlo, neskrývala Kaja Kallas svou skepsi.
„Když ale viděla, že země jako Rakousko, Slovensko a Polsko přezkum podporují a státy typu Německa vyjadřují opravdové obavy o dění v Gaze, změnila názor,“ řekl deníku ministr zahraničí jedné z unijních zemí, který si přál zůstat v anonymitě.
Český ministr Jan Lipavský podle agentury Reuters navrhl, aby blok nejprve uspořádal schůzku s Izraelem, na které by vyjádřil své znepokojení.
„Obecně platí, že česká diplomacie považuje za lepší asociační dohodu s Izraelem mít, dialog vést a říkat mu kritiku osobně, než tuto platformu přerušit,“ komentoval zprávu pro Voxpot mluvčí ministerstva Daniel Drake.
Žádné pochyby
Nyní se míček přesouvá k Evropské komisi a k Evropské službě pro vnější činnost, které by měly prověřit, zda jsou kroky izraelské vlády v souladu s asociační dohodou.
V případě negativního závěru navrhne Komise opatření, která mohou zahrnovat pozastavení dokumentu. Členské státy by v takovém případě měly zasednout za jednací stůl a diskutovat, schválit nebo odmítnout navržená opatření.
„Cítím, že nejsou žádné pochyby, že dochází k porušování lidských práv,“ řekl belgický ministr zahraničí Maxime Prévot s tím, že ale nechce předjímat rozhodnutí Komise.
„Já sleduji vnitropolitický vývoj v Izraeli velmi pozorně už dlouho. Výroky, které tam zaznívají, nenechávají žádný prostor pro jakékoli pochyby nebo polemiku,“ poznamenává odborník Marek Matusiak.
Někteří izraelští politici se nijak netají tím, že chtějí Palestince vyhnat z Gazy nebo že jejich cílem je Gazu zničit.
„Zatímco se v Evropě hádáme, zda se v Gaze odehrávají válečné zločiny, v jakém rozsahu a kdo je za ně odpovědný, v Izraeli se o tom otevřeně mluví. Takže to není otázka faktů, ale politických rozhodnutí,“ komentuje postoj členských států Matusiak.
Izrael na zprávu o přezkumu dohody reagoval ostře. „Naprosto odmítáme směr, kterým se ubírá prohlášení. Odráží naprosté nepochopení komplexní reality, které Izrael čelí, a jen povzbuzuje Hamás, aby se držel své taktiky,“ napsal mluvčí izraelského ministerstva zahraničí Oren Marmorstein.
Lze však v rozdělené EU, kde se v postoji k Izraeli nedaří najít shodu, očekávat opravdové zrušení asociační dohody? Podle odborníků oslovených Voxpotem se to nestane.
Pokud by chtěla Unie zmrazit „celou“ dohodu, byl by potřeba konsenzus celé sedmadvacítky bez jediného veta.
„Dokážu si představit, že pokud by se v Evropské unii hlasovalo o pozastavení asociační dohody, Česká republika by s největší pravděpodobností hlasovala proti,“ odhaduje Matusiak.
„Nedávno jsem četl o akademické konferenci v českém parlamentu, které se mají účastnit zástupci univerzit ze Západního břehu, z nelegálních izraelských osad. Za běžných okolností, i kdyby nebyla válka v Gaze, by to bylo v mnoha jiných členských zemích Evropské unie kontroverzní,“ poznamenává na adresu Prahy.
Čtěte také: Legitimizovat okupaci skrze vědu. V Praze budou Izrael reprezentovat nelegální osadníci
Česko by ale podle něj nebylo jediným státem, který by se postavil proti pozastavení nebo konci dohody.
„V rámci Evropské unie jsou země, které jsou velmi proizraelské a mají blízko k tamní vládě, jako třeba Maďarsko. Jsem si téměř jistý, že pokud by došlo na hlasování, tak nejméně jeden členský stát by pozastavení asociační dohody vetoval,“ dodává Marek Matusiak.
Děláme novinařinu, která Česko propojuje se světem. Nic z toho ale nejde bez vás. Jsme malá redakce, která si nehraje na nic víc, než čím je – ale ví, že odvést světovou práci jde i z Česka, když za vámi stojí komunita, která to vidí stejně. Podpořte Voxpot měsíčním předplatným a neztraťte se v rozbouřeném světě.
I proto jsou ve hře jiné možnosti. Hugh Lovatt si myslí, že Evropská unie spíše pozastaví některé části dohody dotýkající se obchodu nebo preferenčních cel pro Izrael.
„Jinými slovy by to znamenalo znovuzavedení cel na izraelské produkty nebo pozastavení účasti Izraele v projektech jako je Horizon Europe (grantový program pro výzkum a inovace, pozn. red.), ze kterého hodně těží,“ dodává Lovatt.
Expert poukazuje, že v takovém případě se už nerozhoduje na základě konsenzu, ale zmíněnou kvalifikovanou většinou, které lze dosáhnout mnohem snadněji.
Nejde jen o Gazu
Stejně jako Marek Matusiak mluví i Lovatt o pokrytectví a dvojím metru Evropské unie, které však válce v Gaze předcházely.
„Právě válka ale k tomuto dvojímu metru přitáhla pozornost, hlavně ve světle všeho, co Evropa udělala na obranu Ukrajiny, její suverenity a teritoriální integrity,“ komentuje Lovatt, podle nějž rozpor podkopává pozici Evropy ve světě, hlavně pak na Blízkém východě.
„Jak Evropa odpovídá na válku v Gaze, není jen o izraelsko-palestinském konfliktu, není to jen o Gaze, ale také o regionálním a globálním postavení Evropy, o její vlastní deklarované podpoře mezinárodního práva,“ uzavírá.
