Přestože do Gazy po příměří proudí více potravin, humanitární situace zůstává extrémně těžká.
Například komunitní kuchyně Anera denně vaří přes 20 tisíc teplých jídel a pokrývá více než třicet táborů vysídlených lidí, což je několikanásobně víc než před půl rokem. Potravin je ale stále nedostatek a humanitárním organizacím je zakázáno dovážet čerstvou zeleninu, maso i drůbež.
Většina jídel se tak točí kolem rýže, těstovin a čočky. Lidé nemají hotovost a nemohou proto nakupovat na trzích. Mnoho rodin jí pouze jednou denně.
Vedoucí zmíněné komunitní kuchyně Sami Matar zdůrazňuje, že „lidé chtějí jen bezpečí a možnost uvařit teplé jídlo pro své děti.“
Situaci komplikují deště a chlad, zhoršující život v provizorních stanech. OSN a humanitární organizace vyzývají Izrael, aby otevřel další přechody a umožnil navýšení dodávek.
Čtěte také: Hlad jako nástroj pomsty
Autorka: ako | Foto: Shutterstock