Čína vede diplomatickou ofenzivu. Nejprve uspořádala summit Šanghajské organizace pro spolupráci a krátce po ní obrovskou vojenskou přehlídku oslavující osmdesáté výročí konce druhé světové války. O konkrétních strategických cílech Číny jsme mluvili s odborníkem Filipem Šebokem.
„Čína je velmi transparentní v tom, že chce být mocností i ve vojenském smyslu slova,“ konstatuje Filip Šebok, šéf pražské pobočky Central European Institute of Asian Studies (CEIAS).
„Během posledních několika dekád probíhá rapidní vojenská modernizace, která je spojená s navyšováním výdajů na obranu, a také s čínským technologickým posunem,“ říká v rozhovoru pro Voxpot.
Jsou summit i velkolepá vojenská přehlídka výraznými diplomatickými úspěchy Číny?
Určitě. V případě summitů jde často o symboliku, na čemž si Čína dává velmi záležet. Je schopná zorganizovat mezinárodní summity s velkou pompou a dokonalou choreografií, kdy je vše detailně naplánované, aby to vyslalo nějaký signál.
Například záběry, na kterých jsou Putin s Modím a Si Ťin-pchingem v blízkém kontaktu a drží se za ruce – toho chtěla Čína dosáhnout. Ukázat, že právě ona dokázala shromáždit všechny tyto lídry primárně nezápadního světa. Říká tím, že dnes představuje významnou mocnost, která stojí v centru jejich vztahů.
Čtěte také: Fico vedle Putina a Kima. Slovenský premiér dorazí na čínskou přehlídku
Čínský prezident Si Ťin-pching mluví o novém světovém řádu, ve kterém už nebudu mít prim Spojené státy. Co to v praxi znamená?
Čína dlouhodobě hovoří o multipolárním světovém pořádku, kterému nebude dominovat žádná konkrétní mocnost. Součástí toho je aspekt, že každý stát má právo stanovit si, jakým způsobem spravuje svoje záležitosti, což je vlastně princip nezasahování do vnitřních záležitostí.
Je to zároveň svět, kde neexistují nějaké ambice prosazovat konkrétní univerzální hodnoty. Čína má velký problém s tím, co považuje za partikulární interpretaci univerzálních hodnot jako jsou demokracie a lidská práva.Tvrdí, že tyto hodnoty má právo si každý stát způsobem definovat sám, protože vychází z jiných historických, kulturních a civilizačních aspektů.
Čína chce svět, kde bude její komunistický režim vnímaný jako absolutně legitimní a nebude považován za nějaký odklon od těch „správných“ norem, prosazovaných západními státy.
A co to znamená pro lidská práva?
Konkrétně v otázce lidských práv Čína dlouhodobě bojuje o změnu definice, co lidské práva znamenají a co se v rámci této definice zdůrazňuje. Pro ni jde o definici skrze sociální a ekonomická práva – tedy právo lidí na nějaký blahobyt, na pokrytí jejich základních životních podmínek.
Nejde tedy o politická práva prosazovaná na Západě, ať už právo volební, svobodu médií, projevu a tak dále. Čína se snaží zdůrazňovat to, v čem tvrdí, že je velmi dobrá: že dokázala přinést svému obyvatelstvu dramatický nárůst životní úrovně.
Během vojenské přehlídky Čína předvedla, jakými moderními zbraněmi disponuje. Snaží se odstrašit?
Čína je velmi transparentní v tom, že chce být mocností i ve vojenském smyslu slova. Během posledních několika dekád v zemi probíhá rapidní vojenská modernizace, která je spojená s navyšováním výdajů na obranu a také s čínským technologickým postupem.
Vojenské analýzy dříve uváděly, že na předcházejících přehlídkách jsme viděli téměř kopie západních vojenských systémů. Dnes vidíme určitý pokrok, protože Čína už má v mnohých oblastech vlastní kapacity a dokáže vyvíjet vlastní vojenské platformy.
Přehlídka měla samozřejmě i politický rozměr, kdy Peking ukázal, že jeho globální postavení je podpořené významnou vojenskou mocí, a že je odhodlaný ji použít. Z čínského i objektivního pohledu je nejpravděpodobnější scénář pro využití těchto kapacit obsazení Tchaj-wanu a dosáhnutí takzvaného znovusjednocení Číny. To je historická mise, o které hovoří také současné čínské vedení.
K čemu Čína používá Šanghajskou organizaci pro spolupráci?
Organizace dlouhodobě slouží jako uskupení zemí, které se shodnou na potřebě reformovat globální systém. Je to však uskupení velmi vágní, kde není úplně jasné, čeho konkrétně se snaží dosáhnout. Pro Čínu jde o laboratoř prosazování svých globálních iniciativ nebo norem.
Nemyslím si, že představuje základ pro budoucí vojenskou alianci podobnou NATO. A není to ani nějaký silný svazek – mezi členy patří Indie a Pákistán, kteří jsou nepřátelé. Takže bych byl skeptický ohledně vzniku nějakého nového geopolitického bloku.
