Pod Tatrou se opět blýská. Na Slovensku minulý týden odstartovaly protesty proti vládou navrhovaným změnám v justici. O nich i síle tamní občanské společnosti si Voxpot povídal s politologem Radoslavem Štefančíkem.
Výměna policejního vedení, policejní inspekce nebo soudní rady. Reorganizace útvarů Strategické komunikace a odborů boje proti hybridním hrozbám. Zastavení financování nevládních projektů na ministerstvu životního prostředí… To je jen malý výčet změn, které za 48 dní stihla zatím provést vláda Roberta Fica. A zdá se, že stále bobtnající seznam brzy doplní i zrušení úřadu speciálního prokurátora, které chce trojkoalice protlačit ve zrychleném řízení.
Právě tento návrh schválil nový kabinet minulý týden a reakce společnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Ve čtvrtek mu na popud opozice přišly vystavit červenou tisíce Slováků. A protesty pokračují i tento týden v Bratislavě, Košicích i dalších slovenských městech. Existuje šance, že staronový premiér tlaku veřejnosti podlehne? Čím může současná vlna protestů v zemi skončit? Na otázky Voxpotu odpovídal slovenský politolog Radoslav Štefančík.
Ficova vláda není u moci ani 50 dní. Stalo se někdy v minulosti, že by se Slováci vyšli do ulic proti vládě tak brzy?
Osobně si nepamatuji, že by se někdy dřív konaly protesty tak rychle. Vždy bývalo zvykem, že nová vláda dostala prvních sto dní, aby se rozkoukala a rozběhla. Tento kabinet však hned poté, co přišel k moci, stihl převálcovat spoustu dobrých věcí, které se tu léta budovaly. Část společnosti na to proto zareagovala a dala najevo, že si takový vývoj nepřeje. Naše země prošla od vstupu do EU určitým pokrokem a ti, co stáli na náměstí, se už nechtějí vracet zpět do časů Vladimíra Mečiara.
Osobně nevnímám jako úplně šťastné, že protivládní demonstrace organizuje zrovna opozice.
Nová vláda těch změn za krátkou dobu svého působení udělala poměrně dost. Jak byste vzhledem k situaci ohodnotil účast na čtvrtečním protestu?
Je třeba si uvědomit, že na Slovensku příliš není zakořeněná tradice demonstrace. Lidé tu zatím protestovali jen v opravdu krizových momentech, třeba jako ve chvíli, kdy byl zabit Ján Kuciak a jeho přítelkyně. Já tedy naopak hodnotím velmi pozitivně to, kolik lidí navzdory dlouhodobé frustraci z politického vývoje v posledních letech vyrazilo před Úřad vlády. Mrzli tam, aby ukázali, že slovenská občanská společnost žije a nikdo si nemůže tento stát nárokovat. Lidé se chtějí podílet na tvorbě vlastní budoucnosti a nenechají si ukradnout svůj stát.
Ano, pravdou je, že Bratislava je v kontextu Slovenska dost specifická, protože tam se zrovna Smeru nedaří. Uvidíme, jak budou v následujících měsících reagovat obyvatelé menších měst. Koneckonců Smer neovládl celé Slovensko. Hlasovala pro něj ve volbách jen pětina lidí. Byla by proto obrovská škoda, kdyby takto menšinový pohled zvítězil.
Čaputová kontra Fico
I tak bych se ale vrátila k opozici. Jak hodnotíte její počínání? Někteří podobně smýšlející kritici jí vyčítali, že měla mobilizovat ještě dříve.
Hlavní opoziční strana Progresívne Slovensko je zatím mladý politický subjekt, který se musel teprve najít. Dostal se poprvé do parlamentu. Nedivím se tedy, že jim to trochu trvalo. Potřebují zkrátka ještě nějaký čas na rozběh. Co se týče zbylých opozičních stran, tedy Svobody a Solidarity (SaS) Richarda Sulíka a nového hnutí Igora Matoviče, nemyslím si, že zrovna oni dva někoho přilákají. Všichni si totiž dobře pamatují jejich vzájemné šarvátky a spory ještě z doby, kdy spolu seděli ve vládní koalici. Ostatně sám Igor Matovič a jeho působení patří mezi ty, kteří svým chováním pomohli Fica vzkřísit.
Obecně však musím přiznat, že nevnímám jako úplně šťastné, že protivládní demonstrace organizuje zrovna opozice. Mnohem lepší by bylo, kdyby je zase vzaly do rukou primárně občanské spolky podobně jako v roce 2018, kdy po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky vyburcovala lidi na náměstí iniciativa Za slušné Slovensko.
Kolik lidí by muselo vyjít do ulic, aby se trojkoalice lidově řečeno lekla?
Já myslím, že by se muselo naplnit celé náměstí Slovenského národního povstání. Když zavraždili Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou, shromáždilo se tam zhruba 70 tisíc lidí. Tehdy to Ficovu vládu položilo.
Na druhou stranu nejsme ve stejné situaci jako před pěti lety. Současný kabinet netvoří jen Smer. Když pomineme SNS, je její součástí i Hlas Petra Pellegriniho a právě on bude pravděpodobně chtít kandidovat na prezidenta. Nepřijde mi proto reálné, že by Pellegrini měl na takovém rozdělování veřejnosti zájem. Bude totiž chtít oslovit voliče napříč celým společenských spektrem.
Zrušení speciální prokuratury může v konečném důsledku znamenat, že některé velké kriminální kauzy zůstanou absolutně nevyjasněné.
Pořadatelé protestů avizovali, že mají v plánu rozhodně pokračovat. Co od této vlny očekáváte?
Obávám se toho, že se v následujících dvou adventních týdnech Slovensko vypne. Lidé se z Bratislavy rozjedou domů do všech koutů země. Zajímavější to ale bude pak v lednu. Zákon by měl vejít v platnost 15. ledna, tak uvidíme.
[infobox id=”2″]
V pátek oznámila prezidentka Zuzana Čaputová, že vládní návrhy na zrušení speciální prokuratury bude vetovat. Co to v kontextu slovenského ústavního systému znamená?
To, že snahy o změnu právního státu bude hlava státu vetovat, se dalo očekávat a je to zcela přirozené. Stojí na stejné straně jako většina odborné obce, která se jasně vyjadřuje proti rušení speciální prokuratury. Naopak jsem předpokládal, že zareaguje daleko dřív. Trojkoalice má ale v parlamentu dost křesel na to, aby veto přehlasovala.
Čtěte také: „Balím kufry a mizím pryč.“ Ficův kabinet čeká těžký boj o slovenské mozky
Mnozí zastánci zrušení úřadu speciální prokuratury často argumentují tím, že takový útvar není ve většině evropských zemí, včetně Česka. Co je tedy špatného na tom, že se jednotlivé kauzy posunou okresním a krajským prokuraturám?
Úřad je třeba chápat v kontextu slovenského právního systému. Na Slovensku existuje post generálního prokurátora, který má pravomoc jakémukoli prokurátorovi pod sebou odebrat případ. Vzhledem k tomu, že v této nejvyšší funkci bývá často politický nominant, objevují se pochybnosti o tom, zda vždy rozhoduje nezávisle a v souladu s právem.
Vedle toho tu už téměř dvacet let funguje úřad speciálního prokurátora, jež se zabývá obzvlášť závažnými trestnými činy a v našem monokratickém právním systému představuje jakousi pojistku nezávislosti. Jestliže se tato složka zruší, její případy se pak rozhodí na jednotlivé menší prokuratury. Pak může nastat to, že nejvyšší prokurátor nějaké vyšetřování třeba úplně zastaví nebo ho posune dál. To může v konečném důsledku znamenat, že některé kriminální kauzy zůstanou absolutně nevyjasněné.
Veřejnoprávní média příští rok v ohrožení
Existuje nějaký konkrétní případ, jehož vyšetření se Robert Fico zvláště bojí, a proto se zrušením speciální prokuratury tolik pospíchá?
Neřekl bych, že se Fico a potažmo Robert Kaliňák bojí rozuzlení nějakého konkrétního případu. Jde jim především o lidi, kteří jsou úzce spjatí se Smerem a dřívější koalicí, podnikatele a různé oligarchy. Mnozí z nich jsou nyní ve vězení a čekají na vynesení rozsudku.
Podaří-li se vládě nakonec skutečně prosadit zrušení speciální prokuratury, jaký další krok kabinetu by mohl v příštím roce opět vyhnat lidi demonstrovat?
To je velmi těžká otázka. Řekl bych, že se trojkoalice více zaměří na veřejnoprávní média. Vezmou jim z rozpočtu velkou část financí, tímto způsobem vyštvou generálního ředitele a dosadí tam své lidi. Poté je rozdělí na dvě samostatné jednotky, tedy televizi a rozhlas. Takto odděleně se totiž lépe ovládnou a postupně se opět stanou hlásnou troubou Smeru. Bude to stejné jako v letech 1994–1998. Souběžně s tím bude zajímavé sledovat, nakolik bude vláda omezovat peníze pro mimovládní organizace. Ty přitom zahrnují řadu opravdu potřebných sdružení a spolků, jež třeba pomáhají invalidům nebo lidem s rakovinou. Je těžko představitelné, že by je nyní čekalo nějaké omezené fungování.
Jak jsem ale řekl na začátku – dokud budou Fico a jeho vládní koalice demontovat principy právního státu, lidé budou dál aktivně protestovat.
