Hory problémů a změn. Druhé nejvyšší pohoří Česka se musí vyrovnat nejen se změnou klimatu, ale také s „přízemnějšími“ problémy. V cestovním ruchu se tu projevují neshody krajů i změny v chování a preferencích turistů. Jak bude na změny reagovat příroda i místní lidé?
V severní části Jeseníků, uprostřed hustých lesů daleko od nejbližšího města, se nachází až překvapivě malebné místo. Oáza klidu uprostřed drsné horské krajiny. Na otevřené náhorní plošině jsou tady kolem páteřní silnice nepravidelně roztroušené domky a chalupy s tradiční horskou architekturou.
Jméno Rejvíz, které tahle horská osada nese, je odvozeno od původně německého výrazu pro bohaté louky. Ty jsou spolu s rašeliništi s typicky černou vodou jedním z hlavních lákadel zdejšího regionu.
Poslouchejte také: PULS | Děsí vás léto v dubnu? Klimatickou úzkost z hořící planety neprožíváte sami
Před jedním z domů se dávám do řeči s Petrem Mrkvicou, který v Jeseníkách žije odmala. Na Rejvízu bydlí, pronajímá několik apartmánů a organizuje různé sportovní i jiné aktivity. V zimě pak usedá za knipl rolby, se kterou se stará o jesenické běžkařské trasy. I díky tomu má dobrý přehled o tom, jakým výzvám dnes Jeseníky i zdejší turistický ruch čelí.
Jedny hory, tři kraje
Rozvoj Jeseníků podle Petra brzdí hlavně jejich roztříštěnost. Fungující značka se podle něj zbytečně dělí mezi několik částí.
Centrálně sice český cestovní ruch koordinuje agentura Czech Tourism spadající pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Hlavní slovo ale nakonec mají jednotlivé kraje. Právě pod ně totiž spadají oblasti cestovního ruchu, takzvané destinačky. A protože jsou Jeseníky docela velkým územím, je tady krajů a destinaček hned několik.
Petr Mrkvica se svou rolbou. Většinu zimy letos stála na trávě. Foto: Jiří Kostka
Každý kraj si totiž chce řídit svou část hor sám. Východní polovinu pohoří tak tvoří moravskoslezské Jeseníky – východ, západní polovinu pak olomoucké Jeseníky – západ. Nejzápadnější konec Jeseníků si zase nárokuje Pardubický kraj se svou destinačkou Králický Sněžník, která se dokonce s olomouckou částí hor částečně překrývá.
Koordinace mezi jednotlivými částmi hor proto často vázne.
„Vznikají tady úplně absurdní situace,“ říká mi Petr ve své pracovně a ukazuje při tom na mapu našeho druhého nejvyššího pohoří. Svůj prst zapichuje k nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku – 1492 metrů vysokého Pradědu. Běžkařské tratě tady protínají hranice Olomouckého i Moravskoslezského kraje.
„Mám tady smlouvu na jejich zimní údržbu. Moravskoslezský kraj už dva roku urguju, aby mi dal povolenku na vjezd, kterou pro tu práci potřebuju,“ vysvětluje mi se zřetelnou nespokojeností v hlase Petr.
Jedny hory jsou rozděleny na tři díly. Každý kraj si chce svůj díl řídit sám. Zdroj: CzechTourism
Povolenku nemá ani teď. Do oblasti se tak dostává oklikou, z olomoucké strany.
Situaci by podle Petra mohl zlepšit zákon o cestovním ruchu. Ten Česko zatím nemá. K jeho přijetí se sice ve svém programovém prohlášení zavázala současná vláda, Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Ivana Bartoše ale jeho přípravu loni v srpnu zrušilo.
Kola a ovce místo lyží
Běžně by byly rejvízské louky začátkem dubna zbarvené do hnědavých odstínů suché zimní trávy. Možná by tady ještě ležela vrstva sněhu.
Místo toho teď ale krajina hraje odstíny zelené. Stejně jako jinde, i sem – do výšky téměř osmi set metrů nad mořem – přišlo letos jaro nezvykle brzo.
Místo lyžařů se tady už od února prohání stádo ovcí.
Loučím se s Petrem a vyrážím do dalších částí Jeseníků. Zajímá mě, jak moc kratší zimy ovlivňují životy místních. Na zimním cestovním ruchu tady totiž závisí velká část obyvatel.
Podle Českého hydrometeorologického ústavu byla letošní zima o více jak tři stupně teplejší než ty v posledních letech. V Jeseníkách navíc teploty oproti zbytku republiky narostly ještě výrazněji. Na většině míst tady průměrnou teplotu naměřili vyšší o čtyři, někde dokonce o více než pět stupňů Celsia.
Velkou část zimy letos boby a lyže zůstaly na suchu. Foto: Jiří Kostka
Kousek před Andělskou Horou, podhorským městečkem s jen pár stovkami obyvatel, míjím menší lyžařský areál. O zájem lyžařů tady v sezoně nouzi nemají. O poznání horší je to ale poslední roky se sněhem. Sjezdovka totiž leží na jižním prosluněném svahu. Místo lyžařů se tady proto už od února prohání stádo ovcí.
Využití sjezdovek pro pastvu dobytka je pro provozovatele skiareálů jedním z vítaných způsobů, jak mimo sezonu přinést do svých rozpočtů nějaké peníze a ušetřit náklady na jinak nezbytné sečení traktory.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
