V Súdánu se už přes dva měsíce válčí. Počty obětí se počítají v tisících a konec je v nedohlednu. Ozbrojenci mezitím znásilňují, rabují a vraždí civilisty. Teror se z hlavního města rozlil i do dalších oblastí a hrozí destabilizace regionu. S napětím to pozorují mezinárodní hráči, včetně žoldáků z Wagner Group.
Chartúm se už přes dva měsíce den co den probouzí do děsivé reality. Když jdou spát, mohou ale občas lidé v televizi nebo rádiu zaslechnout zprávu o novém příměří. „Každé ráno ani nemusíme otevírat okno, abychom si uvědomili, že válka stále pokračuje,“ líčí své časté zklamání Abderahman, který ve městě zůstal.
Naposledy byli místní takto rozčarováni na začátku předminulého týdne, byť v té době došlo k dohodě o třídenním klidu zbraní. V hlavním městě Súdánu se nepřestaly ozývat zvuky boje, i tak to ale bylo pro jeho obyvatele za dlouhou dobu nejklidnější období. Příměří skončilo ve středu v šest ráno. Ihned potom opět vypukly intenzivní ozbrojené střety.
Mrtvoly v metropoli
Počet obětí násilí, které rozpoutali dva muži soupeřící o moc, stále roste. „Těla se hromadí v márnicích, hnijí v prachu ulic,“ popisuje situaci mluvčí odborů lékařů Rachid Badr. Za více než dva měsíce bojů bylo podle tamního ministra zdravotnictví zabito nejméně 3000 lidí a 6000 zraněno. Řada očitých svědků a humanitárních pracovníků je ale přesvědčena, že skutečná čísla musejí být mnohem vyšší.
Není důležité, kde je pohřbíváme, prioritou je pochovat těla. Cesta na hřbitov je dlouhá a odstřelovači jsou všude.
Červenému kříži ani Červenému půlměsíci se nedaří těla sbírat a pohřbívat. Tato práce tak převážně spočívá na několika civilistech, kteří na to mají dost odvahy. Jedním z nich je Omar, který pohřbil tři své sousedy v jejich vlastních domech a další pak u příjezdové cesty. „Je to lepší než otevřít dveře a vidět, jak pes přežvykuje část lidského těla,“ zdůvodňuje své počínání pro BBC.
Podobnou zkušenost má i Hamid. Ten kopal hrob i pro vojáky, které našel poblíž zříceného armádního letounu. „Není důležité, kde je pohřbíváme,“ komentuje fakt, že většina mrtvých se nedostane na hřbitov. „Prioritou je pochovat těla. Cesta na hřbitov je dlouhá a odstřelovači jsou všude,“ podtrhuje. Navíc je to podle něj morální i náboženská povinnost, a vyhýbají se tím i zdravotní katastrofě.
Čtěte také: Útěkem ze Súdánu to nekončí. K prahu okolních zemí kráčí uprchlická krize
Jenže podle šéfa odboru lékařů Abdulaha Attiiho by mohli i nesprávně pohřbení mrtví přispět k šíření nemocí. Varuje, že pokud je hrob příliš mělký, může být tělo vykopáno toulavými psy. Zároveň tak podle něj lidé neúmyslně zahlazují důkazy o válečných zločinech. Apeluje proto na ně, aby nechali pochovávání zesnulých na úřadech a vycvičených dobrovolnících.
Omar i Hamid jsou si nicméně rizik vědomi a hroby prý kopají alespoň metr pod zem. Navíc před uložením mrtvých fotí jejich tváře a těla, aby je později bylo možné identifikovat. A navzdory Attiiho kritice nevidí lidé jinou možnost, než tlející těla jejich blízkých ukládat do země svépomocí. K tomu nakonec přikročil i bratr dvou lékařek z Chartúmu. Sousedé mu pomohli pohřbít je na dvorku. Na místě smrti totiž jejich těla ležela 12 dní a okolí bylo zamořeno mrtvolným pachem.
Peklo jménem Dárfúr
S pokračujícími boji a rozkládajícím se státem se rozšiřuje i utrpení. Mohou za to dva generálové: Abd al-Fattáh al-Burhán, který vede Súdánské ozbrojené síly (SAF) – pravidelnou armádu země – a Muhammad Hamdanem Dagal, jenž velí polovojenské frakci Sil rychlé podpory (RSF). Ty se od 15. dubna násilně přetahují o moc, přičemž umírají tisíce lidí.
Kromě hlavního města je jedním z nejvíce zasažených regionů Dárfúr na západě země. Před dvaceti lety zde zuřila krvavá válka a při genocidě bylo zabito asi 300 tisíc lidí a více než 2,5 milionu obyvatel přišlo o střechu nad hlavou. K opětovnému nárůstu etnického násilí v regionu dochází od roku 2020 a současná situace přilila do tamních stále ještě žhnoucích uhlíků bývalých zvěrstev pořádnou dávku oleje.
A zatímco v Chartúmu je zmatek, v Dárfúru je to dle všeho ještě horší. Boje mezi SAF a RSF ještě znepřehledňují rozbroje mezi kmeny s jejich bezohlednými válečníky, mezinárodní podporovatelé různých stran a snahy získat kontrolu nad nerostnými surovinami.
Nejvíce skličující je pak situace v západním Dárfúru. I přes výpadky komunikace přicházejí z této oblasti strašlivá svědectví. Například z Džunajná, hlavního města oblasti – i tam se povalují těla a obyvatelé jsou nuceni je pohřbívat přímo na ulicích nebo uvnitř domů.
V jednom případě ozbrojenci unesli 24 žen a dívek, a opakovaně je pak znásilňovali po dobu tří dnů. Nejstarší oběti bylo 56, nejmladší 14 let.
Kdo může, snaží se uprchnout. Ale vydat se na cestu znamená čelit mnoha dalším nebezpečím. Nejčastěji lidé míří do nedalekého Čadu, kde vypovídají o hrůzách z bojů nebo o tom, co je potkalo na poušti.
„Jmenovala se Fatima. Její příjmení neznám,“ vypráví Butheina Nourin. Přijela do Čadu v autě plném žen a dětí. Seděla vzadu vedle těhotné dívky, jejíž oděv byl nasáklý krví. Děti, tísnící se u jejích nohou, naříkaly. Po cestě je totiž zastavili bojovníci RSF a požadovali peníze za průjezd. Fatima ale už veškerou hotovost dala vojákům na předchozích stanovištích. „Kulka prošla jednou stranou její hlavy a druhou vyšla ven. Všichni jsme křičeli,“ popisuje Nourin.
Čtěte také: Drama v Súdánu: Na krvavý souboj o moc mezi dvěma generály nejvíce doplácejí obyčejní lidé
Není pochyb o tom, že nynější násilí je v Dárfúru nejhorší od roku 2003. Tehdy ho charakterizovalo i masové znásilňování. Podle svědků je tato brutální taktika opět na stole. „RSF široce využívá znásilňování žen k ponižování domorodého obyvatelstva,“ potvrdila televizní stanici CNN Hala al-Karib, regionální ředitelka skupiny pro práva žen SIHA.
V jednom případě ozbrojenci unesli 24 žen a dívek, a opakovaně je pak znásilňovali po dobu tří dnů. Podle SIHA bylo nejstarší ženě 56 let a nejmladší 14. Takové agrese jsou hlášené i z hlavního města. Dokumentuje je také řada videí – mezi nimi i to, na němž bojovník RSF znásilňuje ženu, zatímco druhý opodál hlídá.
ثلاثه أفراد من مليشيا الجنجويد @RSFSudan يغتصبون امرأة في الخرطوم بحري حي كافوري
3 Janjaweed militiamen (also known as Rapid Support Forces) rape a woman in public in the city of Khartoum North, Kafoori#RSF #Rape #WonenRights #SaveWomen #Sudan#جنجويد_رباطة#جيش_قومي_موحد 🇸🇩 pic.twitter.com/cEzphiRKnN— Dr. Asaad Ali Hassan (@asaadali17) June 21, 2023
Podobně hrůzných svědectví stále přibývá a mnozí se obávají, že právě v Dárfúru by se mohlo násilí rozhořet nejsilněji. OSN varuje, že může docházet ke zločinům proti lidskosti a výbušná kombinace regionálních a etnických spojenectví ve střední Africe má potenciál roznést krvavé střety po celém regionu.
Ďáblové na koních
Příběh obou válčících generálů je přitom s Dárfúrem úzce spjat. V roce 2003, za vlády diktátora Umara al-Bašíra, byly hlavní síly SAF zaměstnány občanskou válkou v jižním Súdánu, kde byli mimo jiné brutálně týráni civilisté, a právě na západě země se objevila válka nová.
Povstalecké jednotky tehdy v Dárfúru zaútočily na armádu, a místo toho, aby se Bašír spoléhal na SAF, rozhodl se vyzbrojit místní arabské milice Džandžavíd (v doslovném překladu Ďáblové na koních), které vedl Dagal. Ten od diktátora dostal přezdívku Hemedti, což je hra s arabským slovem „hemmati“, které znamená „můj ochránce“.
Džandžavídi spolu s SAF zničili tisíce vesnic a je jim připisováno masové vraždění, znásilňování a cílené vysidlování obyvatelstva. Tolik podobné událostem dnešních dní. V roce 2011 pak získal Jižní Súdán nezávislost, Bašír tím přišel o mnoho zdrojů ropy a jeho země se ocitla v ekonomické krizi. K udržení si moci udělil Hemedtiho bojovníkům status polovojenských sil RSF a učinil je svými bodyguardy.
Wagnerovské koncese na těžbu zlata přežily dva další puče v Súdánu, a místní doly tak pomohly financovat i ruskou agresi proti Ukrajině.
Spolu s tím získal vůdce Džandžavídů finanční autonomii a kontrolu nad některými zlatými doly. Začal také pašovat zbraně a suroviny do Čadu a Libye a své vojáky pronajímal jako žoldáky. SAF mezitím kontrolovala velkou část průmyslu, včetně toho zbrojního, a obstarávala telekomunikaci země. Obě frakce bohatly, lidé strádali a Bašír si myslel, že jsou všichni spokojeni.
V roce 2019 při největší revoluci v dějinách Súdánu generálové SAF a RSF zbavili Bašíra moci. Lidé ale Hemedtiho i al-Burhana považovali za zločince – nezapomněli totiž na zvěrstva, která společně páchali v Dárfúru. Oba se proto krátce nato obrátili proti protestujícím. V červnu 2019 zabily jednotky RSF více než 100 lidí na protestním shromáždění. Další masakry pokračovaly po celé zemi.
Čtěte také: Další puč v Súdánu: Generál Burhán hraje o to, zda ho svět uzná jako nového vůdce
Posléze se do situace vložili mezinárodní partneři a donutili oba podepsat dohodu o předání moci lidu. Nakonec musela být v prosinci 2020 podepsána další úmluva, podle které měla do dubna 2023 vzniknout přechodná civilní vláda. RSF se pak měly stát součástí armády, ale na časovém harmonogramu tohoto kroku se generálové neshodli. A to byl nesoulad, který vedl až k nynějšímu konfliktu.
V něm SAF disponuje letectvem a neštítí se bombardovat obydlené oblasti, RSF má pak k dispozici Hemedtiho finance, které mu umožňují vyzbrojovat stále více mužů na zemi. Jejich krvelačnost pak podle pozorovatelů podněcuje i vliv ruské žoldnéřské skupiny Wagner Group. Ta pomohla učinit Hemedtiho „silnějším“ a „horším“.
Podpora wagnerovců
Podle výpovědí několika zdrojů, se kterými mluvili novináři CNN, dodává ruská žoldnéřská Wagnerova skupina zbraně pro Hemedtiho RSF. Má jít například o rakety země-vzduch, které jsou významnou pomocí v boji proti letectvu. Navíc se Hemedti řídí jejich modem operandi, tedy vytvořit chaos a chopit se moci.
Pro wagnerovce je napojení na tohoto muže mimořádně výhodné, jelikož má kmenové a příbuzenské vazby po celém regionu. Nezdráhají se tak využívat tíživé situace k prosazování vlastních zájmů – s výhodnými vyhlídkami do politické budoucnosti.
Wagner Group je v Súdánu od roku 2017, kdy měla podporovat Bašíra výměnou za koncese na těžbu zlata. Ty vydržely i přes dva další puče uvnitř Súdánu, a místní doly tak pomohly financovat i ruskou agresi proti Ukrajině.
Řešení je zatím v nedohlednu a nejspíš to bude muset skončit poražením jednoho z vůdců. Lidské utrpení v Súdánu dále pokračuje.
Náklad mnohých letadel mířících ze Súdánu do Ruska byl označen jako „sušenky“, ale není pochyb o tom, že při zakousnutí se do části z nich by si člověk vylomil zuby. Jednalo se totiž o zlaté cihly a Moskvě zajišťovaly potřebné finance na přežití západních sankcí. „Zbytek světa se před Ruskem uzavřel a oni mohou ze vztahu s generály mnoho získat,“ komentoval pro CNN tehdejší situaci bývalý americký úředník.
Výhody zmíněným africkým armádám ale neposkytoval pouze Kreml. Evropská unie poslala v posledních deseti letech ve snaze zastavit uprchlické vlny súdánské vládě nejméně 200 milionů dolarů. Hemedti se tak například chlubil, že „EU v boji proti migraci ztrácí miliony, a proto nás musí podpořit“. Velkým hráčem v oblasti – včetně podnikání v těžbě zlata – jsou i Spojené arabské emiráty.
Čtěte také: Rusko hledá africké přátele. Za odměnu nabízí zbraně, moc, vraždění a znásilňování
„Toto monstrum (Hemedtiho) vytvořilo mezinárodní společenství,“ vidí to jasně súdánská aktivistka za ženská práva Karib.
Vyslání mírové mise OSN do Dárfúru by nejspíš zabránilo v Radě bezpečnosti Rusko, a stejně není jisté, zda by byla vůbec úspěšná. Předchozí dvě totiž nezvládly řešit základní příčiny násilí. Jde o velmi zamotaný etnický „gordický uzel“, který ještě víc utahuje podpora lybijského velitele Chalífy Haftara – dlouholetého Hemedtiho spojence.
Násilí se tak v Súdánu stále prohlubuje a těla se dále hromadí. Východisko z této situace je zatím v nedohlednu a nejspíš to bude muset skončit poražením jednoho z vůdců. Lidské utrpení na severovýchodě Afriky mezitím pokračuje.
„Vždycky se ptám sám sebe, proč se mi to děje,“ řekl v roce 2021 novináři Justinu Lynchovi jeden z obyvatel Dárfúru. „Jediný důvod, který mě napadá, je, že jsem byl prokletý.“
