Masivní vojenská přehlídka v polovině srpna ve Varšavě měla demonstrovat polské ambice postavit nejsilnější armádu v Evropě, a také odradit Rusko od další eskalace na polských hranicích. Voxpot byl u toho.
Po polských silnicích se každý den i noc stahují k východní hranici země vojáci i armádní technika. Podle ministra obrany jich tam má dorazit během dalších měsíců až deset tisíc. Kupí se u ní i houfnice, tanky, obrněnce, vrtulníky nebo terénní čtyřkolky. V plánu je teď dokonce vybudování základny raketové brigády v Ořiši, města nedaleko od ruské exklávy Kaliningrad i od hranice Běloruska.
Zatímco do země od loňského začátku války přišlo přes hraniční přechody milion uprchlíků z Ukrajiny, pohraniční stráž na terénních čtyřkolkách v hlubokých lesích hledá uprchlíky z Afriky i Blízkého a Středního východu, kteří dokázali překonat pohraniční ostnatý plot. Polská vláda je označuje za hybridní hrozbu. Bělorusko jim má pomáhat s překonáním hranice, aby způsobilo rozkol v polské společnosti uzavřené vůči příchozím z neevropských zemí. Polští pohraničníci tvrdí, že od začátku roku zastavili už 19 tisíc lidí, kteří se snažili překročit hranici ve skrytu lesa mimo oficiální přechody. To nicméně není hlavní problém, který u hranice způsobuje obavy.
Už rok a půl probíhá za naší východní hranici brutální válka. Ruská agrese přinesla smrt, bolest a utrpení. Její konec je přitom v nedohlednu.
Ve Varšavě zatím vládne unavený letní klid. Přímo za posledními domy zdejšího starého města, kompletně zničeného během druhé světové války a po ní opět postaveného, se nicméně schází davy lidí. Někteří z nich poklidně mávají červeno-bílými vlaječkami, ženy mají sem tam ve vlasech květiny stejných barev, jiní mají polskou vlajku připnutou kolem krku jako plášť.
„Silná červeno-bílá“ se jmenuje i samotná událost, na které se všichni sešli. Pořádá ji polské ministerstvo obrany, k příležitosti výročí vítězství nad Rudou armádou na Visle v roce 1920 oslavuje polské vojáky. Když se rozhlédnu kolem sebe, přijde mi jako Čechovi nepochopitelné, že se v horku sešlo takové množství lidí, aby se dívali na vojáky. Může jich tu být i pár desítek tisíc.
„Jako tolikrát v naší historii, už zase jsme se objevili v nebezpečné době,“ rozléhá se hlas polského prezidenta Andrzeje Dudy.
„Už rok a půl probíhá za naší východní hranici brutální válka. Ruská agrese přinesla smrt, bolest a utrpení. Její konec je přitom v nedohlednu.“
Čtěte také: Polsko už brzy v čele Evropy? Jak válka urychlila mocenský vzestup Varšavy
Ne všichni jsou z projevu prezidenta nadšení. Někteří dál nepřítomně mávají, jiní vypadají, že by dali ve spalujícím horku přednost chladné vodě v řece opodál. Všichni ale trpělivě čekají.
„My Poláci jsme bez váhání podali pomocnou ruku Ukrajině. Je to i díky naší pomoci, že se Ukrajina ubránila a dodnes je schopná válčit,“ pokračuje Duda dál s tím, že právě proto je Polsko bezpečnějším místem.
Zahrádky restaurací ve starému centru prakticky na dohled odsud jsou mezitím plné turistů. Jen o několik minut cesty dál se u stánků s občerstvením kolem řeky opalují lidé v látkových lehátkách. Nerušený klid se ale mísí s obavami, jako když do horkého vzduchu zafouká vlažný vítr od řeky. V posledních měsících zafoukalo hned několikrát.
Nenechat Poláky vydechnout
V dubnu našla výletnice v lese v centrálním Polsku ruskou raketu, která sem zřejmě omylem přiletěla už o pět měsíců dříve. Polská protivzdušná obrana ji nedokázala zlikvidovat a když ji nedokázala armáda poté ani najít, tak o tom raději neinformovala veřejnost ani politické vedení země. O to větší pozdvižení způsobil její náhodný nález. V květnu se pak měl o něco blíž k Varšavě zatoulat zřejmě špionážní balón z Běloruska, po kterém se stále vede pátrání.
/1. The Polish Air Force Institute of Technology's preliminary findings are that it was a Russian Kh-55 cruise missile that was found in late April, near Bydgoszcz, Poland. - according to Polish RMF FM media. https://t.co/CS8txwrgkf pic.twitter.com/CuJZMvN8Pc
— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) May 10, 2023
O něco později, 1. srpna, přes hranici přeletěly běloruské bojové helikoptéry. Běloruská i polská vláda nejprve odmítly, že by k incidentu vůbec došlo. Nicméně když začali lidé z příhraniční Bělověže zveřejňovat fotografie vrtulníků na sítích, polská vláda otočila a přiznala, že k události sice došlo, ale kvůli nízkému průletu nestihla nijak zareagovat.
Všechny tyto události působily jako omyl, provokace nebo zkouška polské schopnosti reagovat, a na začátku léta se pak objevila výzva nové úrovně. Po neúspěšném puči v Rusku se tisíce vojáků z Wagnerovy skupiny přesunuly do Běloruska a jejich šéf Jevgenij Prigožin světu v narážce na neschopnost ruské armády oznámil, že hodlá pomoct běloruské armádě stát se „druhou armádou světa“.
Lukašenko to během schůzky s Vladimírem Putinem komentoval slovy, že by mu měli být Poláci vděční, protože kdyby se o Wagnerovce nepostaral, v mžiku by zemí proběhli, kompletně zničili východopolský Řešov a hned táhli na Varšavu. „Neměli by mě kritizovat. Měli by mi poděkovat,“ smál se běloruský prezident.
Polsko si nestihlo ani vydechnout a už na konci prvního srpnového týdne začalo cvičení běloruských vojsk nedaleko Suvalského koridoru – necelých sto kilometrů dlouhé hranice mezi Polskem a Litvou, která odděluje na jedné straně Pobaltí od zbytku NATO a na druhé Bělorusko a ruskou kaliningradskou exklávu. V těchto místech NATO dlouhodobě očekává provokace ze strany Ruska a trénuje scénáře, kdyby se koridor pokusilo Rusko obsadit.
Čtěte také: Odříznuté Pobaltí? Wagnerovci se pohybují u obávaného Suvalského průsmyku
Ve chvíli, kdy začne prezident mluvit o hrozbě wagnerovců trénujících běloruské síly v blízkosti Suvalského koridoru, vytrhne mě jeho řeč z vlastních myšlenek a zase se zaposlouchám. Provokace u polských hranic podle něj dokazují, že nezávislá a svobodná Ukrajina i Bělorusko jsou základním předpokladem bezpečí Polska.
Nerozumíte vůbec ničemu!
„Co na něj říkáte?“ ptám se tří kluků kolem osmnácti, kteří stojí vedle mě. Všichni prakticky zároveň pokrčí rameny, jakoby na to úplně neměli názor. Jeden pak zahoupáním dlaně naznačí, že tohle úplně není to, proč přišli.
Zeptám se, proč tedy. Odpovídají, že ne každý den se poštěstí vidět stíhačky F-35, raketomety HIMARS nebo tanky Leopard. Do armády se ale nechystají. A prý nehrají ani válečné počítačové hry. Prostě se jen přišli podívat. Prezident podle nich kvůli blížícím se volbám zbytečně protahuje začátek přehlídky. Letmý pohled kolem napovídá, že by s nimi dost lidí souhlasilo. Prezident je nicméně neúnavný.
„Jestli někdo nerozumí tomu, proč jsme se pustili tak aktivně do podpory Ukrajiny, tak se dá říct, že takový člověk zkrátka nerozumí naprosto ničemu,“ opře se do oponentů vládní politiky otevřených dveří pro ukrajinské uprchlíky a významné finanční i zbrojní pomoci.
Když mluví o tom, že obrana východní hranice Polska a tím pádem i východní hranice Evropské unie a NATO je jedním z hlavních důvodů existence polského státu, uvědomím si, že na mě jeho epická řeč působí. Připadám si jako ve velkofilmu ze 30. let. Následuje část o tom, jak Polsko v minulosti ubránilo Evropu před Ruskou komunistickou revolucí a na stráži kontinentu stojí i dnes. Podobný patos si u českých politiků nedokážu představit. V Polsku vždy líp věděli, jak voliče vtáhnout do velkého příběhu věčného boje dobra a zla.
A nemusí jít o boj Poláků proti Rusům. Prezident nepozorovaně přechází od slov o ruském nebezpečí k tomu, jakému nebezpečí vystavila před lety Polsko opozice, když dostala armádu do nebojeschopného stavu. To se s nástupem Dudy a potažmo vládní strany Právo a spravedlnost údajně změnilo.
Z projevu je stále víc znát, že zemi v polovině října čekají volby. Ukázka toho, že je země připravená se s pomocí moderních amerických, korejských i německých zbraní bránit, má být jedním z velkých dnešních trumfů.
Po jeho skončení se po nábřeží rozjedou desítky obrněnců, tanků, raketových systémů HIMARS i Patriot, pontonových mostů na kolech i ženijních minovacích vozidel. Chvíli po nich postupně nebem proletí přes tucet formací vrtulníků i stíhaček. Podobnou techniku jsem viděl naposledy koncem května kolem Kramatorsku na Donbase.
Podívám se do mobilu na Google mapy. Přes Kyjev a Charkov by to tam mělo být nějakých 1400 kilometrů, autem necelých 19 hodin. Kdyby všechny tyto zbraňové systémy nebyly na přehlídce v centru Varšavy, ale na frontě, mohlo by to obraně Ukrajiny dost pomoct, pomyslím si.
Zatímco tady z tanků salutují vojáci ve svátečních uniformách, o kus dál na východ na nich seděli od bláta a oleje umazaní kluci v maskáčích. Někteří jen o pár let starší, než ti, kteří se sem přišli podívat. Přemýšlím, jak daleko jsme od toho, aby se museli do zeleného obléct i oni. Zatímco v Česku mám běžně pocit, že válka je něco vzdáleného, v čem je potřeba napadené straně pomáhat, tady mám najednou pocit, že klepe na dveře takovou silou, že by je mohla za chvíli vyrazit.
„Myslíte si, že útraty na obranu jsou přiměřené?“ zeptám se pána kolem čtyřicítky, který stojí kousek ode mě. Polsko se s více než 4 procenty HDP na obranu totiž stalo druhou nejvíce zbrojící zemí v NATO.
„Žijeme v nebezpečné době,“ zopakuje slova prezidenta. „Když budeme připravení, k ničemu nemusí dojít.“
Obtáhnout Ukrajinkám auto klíčem
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
