Běž domů, Donalde. Co čeká americké vojenské základny v Evropě

Jakmile americké a izraelské stíhačky koncem letošního února zamířily na první cíle v Íránu, přišla reakce z nečekaného směru – Evropy.

Španělsko ústy svého premiéra Pedro Sáncheze odmítlo, aby Američané během útoků používaly dvě vojenské základny ležící na španělském území: Rota a Morón de la Frontera v Andalusii.

Premiér země na Pyrenejském poloostrově tak jako první z evropských státníků sáhl po vůbec nejmocnější páce ve svém arzenálu vůči Spojeným státům. A znovu vrátil do hry otázku amerických vojenských základen v Evropě.

Bez nich se Washington jen tak neobejde – potřebuje je k operacím prováděným po celém světě. 

Ke španělské stopce se záhy přidaly Francie a Itálie, které stanovily podmínky pro využití základnen nebo rovnou zakázaly přelety americkým letounům směřujícím na Blízký východ. 

S využitím základen zpočátku konfliktu v Íránu zaváhal dokonce i klíčový americký spojenec: Velká Británie.

Ostrá reakce ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa byla předvídatelná – Donald Trump opakovaně zpochybňuje existenci NATO a zatlouká klíny do transatlantické spolupráce.

Tentokrát dokonce Alianci označil za „papírového tygra“. Podobných hrozeb na adresu evropských spojenců přišlo od Trumpa už tolik, že mu francouzský prezident Emmanuel Macron vyslal jasný vzkaz: „Pokud někdo tento závazek denně zpochybňuje, ztrácí smysl.“

Sporů mezi Spojenými státy a evropskými zeměmi neustále přibývá. Trumpův zálusk na Grónsko a následně s nikým nekonzultovaný útok na Írán doprovázený kritikou, že se mají evropské státy do nesmyslné války zapojit, prohlubuje v transatlantických vztazích příkop.

Čtěte také: Chlast, nebo Trump. Pro co se rozhodne Grónsko?

Italské manželství

Italská premiérka Giorgia Meloni se od návratu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu snažila vystupovat jako spojka Evropy do Bílého domu. Těžila zejména z ideologické spřízněnosti s Trumpem a patřila do úzkého okruhu Evropanů, kterým prezident skutečně naslouchá.

Ještě před rokem Trump na její adresu nešetřil superlativy. Mluvil o Meloni jako o „skvělé ženě“ a „vynikající lídryni“.

Dnes je všechno jinak. Její vláda totiž americkým bombardérům během přesunu na Blízký východ nepovolila přistání na sicilské základně Sigonella.

Italský ministr obrany Guido Crosetto následně vysvětlil, že využití italských základen upravuje vzájemná dohoda z roku 1954 stanovící jasná pravidla: Američané nemusí žádat o povolení k přistání z technických nebo logistických důvodů, avšak v tomto případě byl souhlas italského parlamentu nutný.

Američané přitom o povolení požádali až ve chvíli, kdy byla letadla už ve vzduchu. 

Když později Meloni podpořila papeže Lva XIV. v jeho sporu s Trumpem, americký prezident se nechal slyšet, že ho italská předsedkyně vlády „šokovala“ a označil její postoj za „nepřijatelný“.

Střet ilustruje, jak klíčové jsou pro amerického prezidenta a USA vojenské základny rozeseté po celém starém kontinentu. Pro evropské političky a politiky pak představují trumf, který vůči Spojeným státům drží.

Americká vojenská přítomnost v Evropě se opírá o síť základen a zastoupení většinou v členských státech NATO.

Na evropské půdě zůstaly americké síly od konce druhé světové války, kdy se Washington rozhodl podržet je na kontinentu, aby zabránil případnému dalšímu velkému konfliktu, zajistil bezpečnost svých spojenců a především odradil Sovětský svaz.

V době, kdy vrcholila studená válka a kontinent byl rozdělen ostnatým drátem, pobývalo v Evropě téměř půl milionů vojáků a vojaček ze Spojených států. 

„Pokud by za studené války došlo k napadení NATO, jeho obrana by spočívala v příchodu posil ze Spojených států. A aby mohl proběhnout rychle, bylo potřeba logistické zázemí v Evropě,“ popisuje Vojtěch Bahenský z Institutu politologických studií na FSV UK.