Mamut

27. 10. 2021, 04:10

Vědci chtějí oživit „mamuta“. Měl by lidem pomoct se zastavením oteplování Země

Filip Brychta

Tající permafrost na Sibiři odhaluje svá tajemství. Ať už jde o kosterní nálezy pravěkých živočichů nebo obrovské množství skleníkových plynů. Obojí má obrovský dopad na životní prostředí a životy lidí. Možnými zachránci by mohli být mamuti. Jak by mohli dávno vyhynulí obři pomoci?

„Haló! Pane mamut, jsme tady dobře v pravěku?“ ptá se malý Jirka v legendárním filmu Karla Zemana Cesta do pravěku. Čtveřice kluků se v něm vydává na dobrodružnou cestu proti proudu Řeky času. Dnes vypadá pravděpodobněji, že mamut přijde za námi a balit si na cestu do pravěku nemusíme.

Velké úspěchy v genetice totiž posouvají fantaskní představy blíže realitě. Vědci pracují na navrácení vyhynulých druhů a svatým grálem tohoto snažení je mamut. Stáda chlupatých obrů by se mohla prohánět po Sibiři, a dokonce pomoct zachránit planetu.

Tým pod vedením Georga Churche chce do sloní DNA přidat geny pro mamutí rysy, jako jsou husté chlupy či podkožní tuk.

Velkým problémem pro klima Země je totiž tající permafrost. Ten drží pod pokličkou množství škodlivých plynů i neznámých virů. K životu se dokonce probouzejí i větší organismy. Zároveň tání spustilo nový byznys. Mluví se o novodobé zlaté horečce. Jen místo zlata se hledají mamutí kly a jiné ostatky.

Stvoření mamuta

Minulý měsíc tým vědců a podnikatelů oznámil, že založili novou společnost, která má za cíl vzkřísit mamuta. Colossal dostala počáteční financování patnáct milionů dolarů. „Je to pro nás zásadní milník,“ řekl vedoucí výzkumník George Church pro deník New York Times.

Biolog z Harvardské lékařské fakulty se touto myšlenkou zabývá již dlouho. Osm let vedl vědecký tým, který podle Churche fungoval spíše na dobrovolnictví a čerpal finance z jednorázového daru od investora (100 000 dolarů pozn. redakce) a ročních dotací organizace Revive & Restore.

Tým pod vedením Churche nechce vytvořit věrnou kopii ikonických obyvatel doby ledové, ale upravit sloní DNA. Chtějí do ní přidat geny pro mamutí rysy, jako jsou husté chlupy či podkožní tuk. Doufají, že během několika let vzniknou embrya těchto slonů podobných mamutům, a nakonec stvoří celou populaci.

https://www.instagram.com/p/CUdEtnwj1QQ/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Již od roku 2013, kdy Church svou ambici představil v projektu TEDxDeExtinction, přemýšlel, zda pro odnošení embrya použít sloní matku. Za tu dobu věda výrazně pokročila. Objevila se například metoda CRISPR, za kterou byla udělena Nobelova cena. Nakonec se rozhodl pro vytvoření umělé dělohy vypěstované z kmenových buněk. „Nedělám troufalá prohlášení, že to bude snadné,“ komentoval Church. „Ale všechno až do tohoto bodu relativně jednoduché bylo.“

[infobox id=”2″]

Někteří vědci jsou ale skeptičtí. A pokud se společnosti podaří zdolat vědecké obtíže, bude čelit etickým překážkám. Nové finance o nich rozpoutaly diskusi. „S příchodem Colossalu už tato debata není abstraktní,“ uvedla odbornice na mamuty z Přírodopisného muzea v Londýně Tori Herridge.

Otázkou pak může být, jak Church zaručí mláďatům socializaci bez starších jedinců jejich druhu. Sloni, a nejspíš tedy i jejich vyhynulí příbuzní mamuti, jsou velice společenská zvířata a stádo potřebují. Někteří pochybovači ale projekt vítají. Paleontoložka z Kalifornské univerzity Beth Shapiro doufá, že genetické objevy pomohou i jiným druhům. „Obávám se, že pro mnoho zvířat je dnes rychlost změny klimatu a degradace prostředí taková, že je evoluce nedokáže zachránit,“ prozradila.

Takové úspěchy již byly zaznamenány. V roce 2009 genetikové úspěšně naklonovali vymřelý poddruh kozorohů, ten ale po několika minutách zemřel. Nadějnější výsledek oznámila v dubnu minulého roku organizace Revive & Restore a Zoo v San Diegu. Klonovali ohrožený druh tchoře černonohého, aby vnesli do jeho chovů větší rozmanitost, a podařilo se jim to.

Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě

Spící obr a pozoruhodný experiment

Tým, který chce vytvořit zvířata podobná mamutům, se nespojil pouze s podnikateli. Doufá, že by jejich první zvířata mohly žít v Pleistocenním parku. Tomu se nebrání ani jeho zakladatel Sergej Zimov.

Unikátní experiment se nachází v sibiřské Arktidě. Byl založen v roce 1996 ruským geofyzikem a rozprostírá se na šestnácti kilometrech čtverečních. Nyní se po jeho pláních toulají bizoni, pižmoni, losi, jakové, koně a sobi. Cílem Zimova je dokázat, že zvířata mohou změnit současný ekosystém do vysoce produktivních pastvin a zároveň zpomalit tání permafrostu.

Permafrost obsahuje velké množství uhlíku a metanu, uvězněné nízkými teplotami. „Velkým množstvím“ se myslí dvojnásobek skleníkových plynů, než je dnes v atmosféře. Toto nebezpečí bývá trefně přirovnáváno ke „spícímu obru“. Pod zamrzlou půdou nespí ale pouze plyny. Na povrch planety se vrací dávno zmrzlé viry a bakterie.

„Většina bakterií v půdě je neškodná, nebo i prospěšná – například rostlinám. Malé procento ale může být pro člověka patogenní,“ uvedl mikrobiolog Jiří Bárta z Jihočeské univerzity pro Český rozhlas. Epidemie podle něj naštěstí nehrozí a možné je také objevení nových druhů antibiotik. Z permafrostu se dokonce probral k životu mnohobuněčný organismus pijavenky. V nízké teplotě čekal 24 tisíc let.

Shon na mamutí slonovinu láká do ruské divočiny nový typ horníka a vytváří dolarové milionáře v některých z nejchudších vesnic Sibiře.

Oteplující se Země zároveň způsobuje problémy infrastruktuře, což nutí některé skupiny obyvatel opouštět své domovy. Jednou z katastrof, které má fenomén na svědomí, je únik dvaceti tisíc tun nafty, především do řek, ve městě Norilsk. Ruský prezident mimo jiné následně oznámil, že je nutné hledat řešení tání permafrostu v ruské arktické oblasti.

A jak do toho zapadají noví mamuti a Pleistocenní park? Chlupatí obři a jejich přátelé v minulosti neustále šlapali na mechy a keře, vyvraceli stromy a pozměňovali krajinu. Působili tak jako přírodní geo-technici a vytvářeli terén plný trav a bylin. Zimov to nazval pastevními ekosystémy a na jejich přínosnost poukazoval již v roce 1988.

Teorie říká, že tráva absorbuje méně slunečního světla a způsobuje menší zahřívání půdy. Zvířata by navíc pošlapávala sněhovou pokrývku, čímž by zabránila sněhu fungovat jako izolace, a to by opět udržovalo zemský povrch chladnější. Zahřívání permafrostu pak problémy znásobuje. Čím je teplejší, tím více se uvolňuje plynů, které zahřívají planetu. Napadený sníh potom uzavře teplo v zemi, kde díky tomu působí déle. A to zas zahřívá permafrost. Vše se podporuje navzájem.

V nedávné době Sergej Zimov se svým synem Nikitou, který mu v parku pomáhá, dokázali, že jejich plán funguje. Pastviny, na kterých se pasou zvířata, odrážejí více slunečního světla než okolní les. A to i v zimě. Bílá barva sněhu totiž neabsorbuje tolik záření. Ve své vědecké studii z minulého roku potom uvádějí, že půdy v Pleistocenním parku jsou místy až o dvanáct stupňů chladnější než ty okolní.

Stvoření podobná mamutům by takové regulaci pomáhala svojí váhou a velikostí. „Budeme-li přemýšlet o ekosystému jako o tělu, mamut je jeho pravá pěst,“ řekl Nikita Zimov magazínu National Geographic.

Čtěte také: Více než polovina druhů stromů je v ohrožení. S jejich zmizením hrozí kolaps ekosystému

Lovci mamutů

Živí chlupatí obři ovšem nezajímají překupníky, přestože kvůli mamutům na Sibiř přijíždějí. Míří hlavně do Jakutska, kde se kosterních pozůstatků pravěkých velikánů nachází nejvíce. Rozmrzající permafrost umožňuje jejich těžbu a odhaluje mnoho nálezů.

Objevena byla takto například zachovalá hlava vyhynulého vlka, 40 000 let stará. Naštěstí se dostala do rukou odborníků. Většina tajemství ukrytých pod zamrzlou zemí ale po vyhrabání do muzeí neputuje.

Kosterní pozůstatky plní hlavně nenasytný čínský trh. Největší poptávka je právě po mamutích klech. „Tento shon na mamutí slonovinu láká do ruské divočiny nový typ horníka a vytváří dolarové milionáře v některých z nejchudších vesnic Sibiře,“ píše novinář Amos Chapple, který do takové komunity pronikl.

K těžbě se nejčastěji používá vodní čerpadlo, které vysává vodu z nejbližší řeky. Následně jí horník pomocí proudnice tryská na zeminu, která se rozmělňuje a vytváří tak tunely. Chapple byl v tunelu, který měl okolo šedesáti metrů.

Takovýto postup má negativní dopady na životní prostředí. Hlína s vodou stéká zpět do řek a jejich hladina prudce stoupá a znečišťuje se. Zároveň tunely podemílají povrch. „Vím, že je to špatné, ale co mohu dělat? Žádná práce, hodně dětí,“ pověděl jeden z hledačů klů novináři. Počet těžařů v Jakutské oblasti, která je osmkrát větší než Německo, každým rokem stoupá.

Vydělat se dá opravdu hodně – kel vážící 65 kilo byl prodán za 34 000 dolarů. Dva muži, kteří ho našli, objevili další tři za pouhý týden, kdy jeden z nalezených kusů měl 72 kilogramů. Možným výdělkem je také například roh nosorožce srstnatého, který lze rozemlít na prach a prodat jako lék třeba ve Vietnamu. Naproti tomu pokuta za nelegální „lov klů“ je pouze 45 dolarů, a až po třech takových spíše symbolických sankcích mohou být vznesena vážnější obvinění.

Popsaná situace způsobila, že mnoho vědců volalo po přísném zákazu těžby. Místní výzkumník ale VICE News řekl, že těžaře potřebují, protože jinak by se k pozůstatkům nedostali. Paleontolog z Jakutské akademie věd Albert Protopopov prozradil, že občas lovci klů věnují své nálezy vědě. „Přibližně od roku 2003 se stali hlavním vědeckým zdrojem mamutích ostatků. V roce 2010 pak našli mamuta jménem Yuka,“ sdělil.

A právě tento poklad, který byl 39 tisíc let zmrazen v permafrostu, je nejlépe zachovalým mamutím pozůstatkem. Možná i díky němu se noví mamuti vrátí na planetu Zemi. Ale potřebujeme je opravdu na záchranu před spícím obrem, nebo se spíš stanou reklamním poutačem? Není lepší ochraňovat již žijící druhy a vytvářet podobná místa jako Pleistocenní park i bez mamutů?

Témata: Mamut, Sibiř, Klima, Věda