Děsivé svědectví z Gazy, francouzští novináři nové doby, čaj plný sexuálního zneužívání i možné porušování Ženevské úmluvy. O tom jsou některá videa či účty na sociálních sítích, na které dlouho nezapomeneme.
Zřejmě máte také několik svých oblíbených dokumentů či účtů na sociálních sítích, které vás tento rok zaujaly. Napište nám, které to jsou. A jaké nejlepší a nejintenzivnější videoreportáže, dokumenty nebo profily na sociálních médiích doporučují reportéři a reportérky Voxpotu?
Eva Čeplová, redaktorka Voxpotu
Na Ukrajině ho zná téměř každý. Jeho kanál odebírají bezmála dva miliony lidí a na jeho videa se dívají pravidelně statisíce z nich. I když své první příspěvky začal nahrávat na YouTube už v polovině března 2022, stále se těší neutuchající popularitě nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Jmenuje se Volodymyr Zolkin a už 21 měsíců předkládá široké veřejnosti odvrácený obraz války na Ukrajině. Nikoliv pohledem obětí, nýbrž samotných agresorů. Natáčí totiž pravidelně několikahodinové rozhovory s ruskými válečnými zajatci, telefonuje jejich příbuzným anebo v poslední době zpovídá ty, kdo přešli na stranu nepřítele – tedy kolaboranty.
Podle mnohých kritiků porušuje Zolkin svou tvorbou třetí Ženevskou úmluvu. On to však odmítá a odpovídá, že takto bojuje proti kremelské propagandě a snaží se působit na běžné Rusy.
Jak moc je v této misi úspěšný, je zatím těžké posoudit. Jeho videa každopádně svůj dosah stále zvyšují, zvláště v poslední době, kdy se zaměřuje na Ukrajince, kteří se rozhodli spolupracovat s Rusy a nyní některým z nich hrozí za údajné kolaborantství až 12 let vězení. Tím mimo jiné jako jeden z mála otevírá kontroverzní téma a ukazuje, že ne všude je podpora Ukrajiny bezbřehá. Vznikají tak ojedinělá svědectví, která nemají na žádných jiných kanálech obdoby.
Marie Ramaugé, novinářka na volné noze a spolupracovnice Voxpotu
„Na zemi leží můj dědeček!“ To byla slova protestujícího, do kterého strčila policie a jehož video se v březnu 2023 objevilo na sociálních sítích. Uprostřed protestů proti novému francouzskému důchodovému zákonu je na nahrávce vidět, jak policisté tlučou demonstranty a brání tomuto muži zvednout svého sraženého dědečka. Pořad „Le dessous des images“ věnuje deset minut chladné analýze této sekvence, a to o několik měsíců později.
Co skutečně vyniká, je svědectví novináře, který tento okamžik natočil. Vrhá světlo na vznik nové kategorie novinářů v posledních letech ve Francii. Jmenuje se Amar Taoualit a býval dětským bavičem. V roce 2018 natáčel na sociálních sítích protesty Gilets jaunes (Žluté vesty). Videa se stala virálními a během několika měsíců se z něj stal novinář. Je představitelem nové vlny novinářů-samouků, kteří se odklánějí od institucionalizovaného a tradičního zpravodajství o sociálních hnutích. Místo toho natáčejí dlouhé záběry vysílané živě a obracejí své telefony na policii, což je úplný opak toho, co jsme vídali před deseti lety. Na videu se dokonce objevuje další novinář, který působí jako prostředník mezi policií a demonstranty. Je to příběh o tom, jak několik lidí dokáže změnit způsob tvorby zpráv a odhalit skrytou realitu.
Matěj Schneider, redaktor Voxpotu
Na málokteré téma je tolik dokumentů, jako je tomu u druhé světové války. O to jsem sám překvapenější, že bych chtěl doporučit další takový. Jmenuje se Druhá světová válka: Na frontě a je dost čerstvě na Netflixu. Je to šest dílů pokrývajících základní obrysy celé války. Začnu tím, co od dokumentární série nečekat: pokud chcete detailní a hluboký rozbor celého předválečného vývoje války a všech jejích zlomů, v tomto počinu to nenaleznete. V narativní rovině je to vesměs průměrné dílo, místy hodně zjednodušující. Ale to nevadí, protože jiných hlubších dokumentů je tu celá řada.
Čím vyčnívá jsou především použité záběry: těch je tu celá kupa velmi vzácných, které jsou navíc precizně vyčištěné a kolorované. Myslím, že jsme si všichni trochu zvykli koukat na černobílé záběry z druhé světové války, které pak ale působí jako v muzeu vystavená dávná minulost, která se nás už zas tak moc netýká. I taková drobnost jako svěžest a pestrobarevnost záběrů v Druhé světové válce: Na frontě má pak schopnost člověku daleko přímočařeji zpřítomnit hrůzy posledního celosvětového konfliktu – nejlépe vše v tomto ohledu funguje v kombinaci s historkami přeživších. Bohužel bych řekl, že v dnešní době rozhodně není od věci si realitu světové války takto doslova barvitě připomenout.
Jolana Humpálová, redaktorka Voxpotu
Už nějakou dobu sleduju práci britské novinářky Isobel Yeung, která pro VICE News natáčí dlouhé videoreportáže. Vydává se do nejrůznějších koutů světa, od Ruska přes Afghánistán až po Čínu, kde se věnuje zejména otázce lidských práv. Naposledy reportovala se svým týmem z Íránu, kde se dostali do nepříjemného střetu s místními bezpečnostními složkami. Reportáž o tom, jak to bylo s protesty, jež vyvolala smrt Mahsy Amíní, přikládám níže.
Reportáže Yeung mě baví z více důvodů. Novinářce a jejímu týmu se daří dostat na místa a k lidem, kteří drtivé většině z nás zůstanou skrytí. Její „no bullshit“ přístup je inspirativní – řekla bych, že nejen pro novinářstvo. No a nakonec: jde o zahraniční reportérku, která v mainstreamové žurnalistice kvalitně a vytrvale akcentuje otázku nerovností a práv žen.
Simone Radačičová, redaktorka Voxpotu
Varování: doporučení zahrnuje video, které obsahuje drastické záběry. Pokud se na to necítíte, tak video vynechte.
Zhruba v polovině prosince se americká novinářka Clarissa Ward společně se svým týmem pracujícím pro CNN dostala do Pásma Gazy. Bylo to vůbec poprvé, co se od 7. října, kdy teroristická skupina Hamás napadla Izrael, do Gazy dostali západní novináři.
Ve své reportáži ukazuje obrovskou míru zkázy, kterou do tohoto úzkého pruhu území přináší izraelské údery, jejichž hlavním cílem jsou ozbrojenci z Hamásu. Silnice obklopují trosky domů a hromady suti, všude jsou patrné následky ostřelování. „V Gaze není nikde bezpečno,“ konstatuje novinářka. Občas jsou slyšet rány od dopadajících raket.
Ward se společně se svým týmem dostala do polní nemocnice v jižní části Pásma Gazy. Provádí ji tamní lékař, který ukazuje na polní podmínky zdravotníků. Vidí mladé lidi a děti, kteří skončili s různě vážnými zraněními v nemocnici. Zrovna přiváží muže a mladého kluka, oběma jim chybí část nohy a lékaři se nad nimi rychle sklání.
Pomalu se snáší tma a tým novinářů zase odjíždí pryč. Stovky tisíc Palestinců ale zůstávají a nemají kam jinam jít.
Rare access inside Gaza: @clarissaward, @scottycnn, and @BrentSwailsCNN visited an Emirati field hospital set up in the south and saw firsthand the effects of Israel’s bombardment on the Strip’s civilian population. pic.twitter.com/XBd5sOJ8z2
— Becky Anderson (@BeckyCNN) December 14, 2023
Filip Brychta, redaktor Voxpotu
Víte, jaký příběh je za šálkem vašeho čaje? A jaké podmínky musí snášet lidé, kteří čajové lístky trhají? Přesně o tom je investigativní reportáž BBC a Panorama s názvem Sex for Work: The True Cost of Our Tea. Tým novinářů v čele s Tomem Odulem odhalil rozsáhlé sexuální zneužívání na farmách v Keni, které dodávají lístky nejoblíbenějším značkám čaje včetně PG Tips nebo Lipton.
Odula vyšetřováním strávil 18 měsíců a nakonec za svou práci dostal novinářskou cenu za nejlepší africkou investigativní práci roku. Toto ocenění věnoval všem přeživším jím odhaleného zneužívání. Je to nejen ukázka prvotřídní novinářské práce, ale také důvodu, proč podobnou žurnalistiku potřebujeme. V neposlední řadě to samozřejmě vypovídá o tom, jak svět funguje a jaká nechutná minulost se může skrývat za produkty na našem stole.
David Scharf, redaktor Voxpotu
TikTokový feed mi už nějakou dobu zpříjemňuje účet @etymologynerd. Lingvista Adam Aleksic na něm vyprošťuje „mluvení o jazyku“ ze zajetí akademického žargonu a otravné povýšenosti tzv. „grammar nazis“. Ukazuje slova, přízvuky i gramatická pravidla v nepředvídatelných souvislostech, zároveň vždy s maximální empatií k mluvčím. Aleksic s nakažlivě chaotickou energií střídá lingvistické analýzy textů Cardi B s metafyzickými úvahami o vztahu času a jazyka, aby vás v zápětí ohromil vlastním jazykem vycházejícím ze zvuků delfínů nebo vysvětlil koloniální původ slova „kanibal“.
Z audiovizuální produkce „na větších obrazovkách“ jsem toho – tak jako každý rok – neviděl tolik, kolik bych chtěl. Nejvíce mě dojal dokument Všechno živé o dvou bratrech provozují ptačí nemocnici v indickém Dillí. Jejich nádherně citlivý vztah k více-než-lidskému vychází z kosmologie islámu, proti kterému přitom na pozadí snímku brojí a páchají násilí hinduističtí nacionalisté. Film je sice silně ukotvený v lokálním ekosystému a prostředí, ale v době, kdy si kromě klimatické katastrofy „zvykáme“ také na války, etnické čistky a doprovodnou dehumanizaci, pokládá diváctvu i naléhavé univerzální otázky.
