Společnost

11. 07. 2025, 09:31

Za tahle slova můžete dostat kulku. Súdanský rap mluví za celý zkoušený národ

Filip Brychta

K čemu je trpělivost, ptá se rapper Veto | Foto: BLVCK B / YouTube
K čemu je trpělivost, ptá se rapper Veto | Foto: BLVCK B / YouTube

Země prožívající brutální konflikt ventiluje své frustrace v nesmlouvavém rapu. O čem veršují tamní umělci a umělkyně a kam až sahá tradice súdanského odporu skrze hudbu?

„Můj bratr byl zabit a ještě nebyl pohřben. A na ulicích jsou těla sžírána hnilobou.“

Takhle rapuje súdánský umělec Veto. Ve svých textech popisuje realitu své země, zmítané přes dva roky krvavou válkou, ve které není nikdo ušetřen.

„Naše děti byly zabity, ženy znásilněny, rodiny utekly, města zničena,“ pokračuje ve výčtu hrůz.

Jeho skladby na rozdíl od jiné tamní hudební produkce nevolají po harmonické súdánské společnosti, ale jasně vyzývají k pomstě.

„Trpělivost je k ničemu, pokud nelétá olovo,“ rapuje a za ním do rytmu přikyvuje několik jeho fanoušků. „Není prostor ke kapitulaci, to slovo je zakázané.“

Jasně tím předává frustraci a nepřátelství, které se v mnoha lidech po letech útlaku a bojů nastřádalo. A mimochodem tím potvrzuje, že Súdán ke konci války rozhodně nemíří.

Na rozdíl od Veta něj se celá řada tamních rapperů svou hudbou snaží docílit míru – nebo alespoň upozornit na zvěrstva, která se v jedné z nejhorších humanitárních katastrof světa dějí.

Hudba je v Súdánu s politikou spjata už z dob britského kolonialismu. Nyní nabírá na významu právě rap, v němž mladí lidé vidí platformu pro vyjádření svých obav, stížností i snů.

Zlatý věk

Súdánský rap zaznamenal velký boom v roce 2018, kdy probíhala revoluce a lidé se po dlouhé době útlaku nakrátko přestali bát mluvit otevřeně.

Ulice hlavního města Chartúmu byly tehdy nacpané lidmi – a také písněmi, jejichž texty protestující zpaměti skandovali. Nešlo jen o vyjádření nesouhlasu s krutovládou Omara al-Bašíra, ale také o výbuch tvůrčí svobody.

Jedním z prvních, kdo už před revolucí uchopil pochodeň změny, byl Ayman Mao se svým trackem Krev z roku 2016. V něm ostře a zuřivě obžalovává mocné z vykořisťování lidí.

„Za kolik si vás koupili, abyste to tu proměnili v krev?“ ptá se.

Mao tím riskoval život a skladba se poslouchala jen potají. Když ale vyšli do ulic lidé rozhodnutí diktátora svrhnout, rezonovala jeho slova mezi budovami a protestující je nahlas opakovali: „Jsme jako lvi na náměstí, opustili jsme domov abychom osvobodili Súdán.

K hudebníkům, jejichž skladby zněly v tisícihlavých davech patřil i Flippter. Ten se k revolucionářům přidal svou skladbou Nenávist.

„Za tahle jednoduchá slova můžu dostat kulku,“ rapuje s vědomím trestu.  

Jeho hlas se přitom Chartúmem nenesl poprvé. Už jako teenager se ještě pod svým civilním jménem Loay Karim účastnil tamních rapových soubojů. Vyrůstal na hudbě od Eminema a Busta Rhymes díky čemuž se později naučil anglicky a nyní ji kombinuje s arabštinou. Jeho písně tudíž zasahují širší publikum.

Po svržení al-Bašíra se vlády ujali dva generálové: Abd al-Fattáh al-Burhán a Muhammad Hamdanem Dagal, kteří válčí dodnes. Proti jejich převzetí moci vyšly opět protestovat tisíce lidí. A hip hop šel s nimi.

Hudba ale v ulicích utichla 3. června 2019, kdy armáda protesty násilně potlačila. Zmasakrováno bylo tehdy nejméně 120 lidí, stovky protestujících byly zraněny a mnoho zatčeno.

Flippter byl tou dobou v Etiopii. Projížděl Twitter a mezi seznamem mrtvých uviděl jméno svého blízkého přítele Mohammada Mattara. Jeho oblíbená barva byla modrá – a rappera inspirovala ke stejnojmennému tracku.

V Súdánu byl blokován internet, ale několik odbojných rozhlasových stanic se k nahrávce dostalo a navzdory cenzuře pomáhaly udržet hiphopovou scénu naživu.

„Džandžavíd mě opravdu zastřelí, hned poté, co tento beat skončí,“ rapuje Flippter anglicky a postupně přidává slova v arabštině. Končí hrdým odříkáváním mantry: „Můj dědeček je Tarhaqa a moje babička je Kandaké. Můj dědeček je Tarhaqa a moje babička je Kandaké.“

Džandžavíd

V doslovném překladu „Ďáblové na koních“. Jde o rasistické arabské milice, vedené momentálně Muhammad Hamdanem Dagal. Spáchaly první genocidu 21. století v Dárfúru a nyní patří k Silám rychlé podpory, kde se dopouští dalších válečných zločinů.

Taharqa byl jedním z pětadvacáté dynastie egyptských faraonů, zároveň vládl království Kuš, které se rozkládalo na území dnešního Súdánu. Kandaké je jméno pro královny.

I súdánskou revoluci vedly z velké části ženy – začalo se jim proto říkat Kandaké, královny bojovnice. Ikonickým výjevem z protestů se stal snímek ženy, burcující dav ze střechy auta.

K hudební scéně na straně protestů se přidala i diaspora. Často se hrál track Nezbyly žádné možnosti od umělce AKA Keyze. Noví rappeři byli zároveň podpořeni súdánskými legendami jako je například A.G Nimeri. Jeho píseň Súdán bez Kizanu představovala vizi budoucnosti, po které protestující touží.

V naší redakci toužíme po stabilitě, díky které půjde pokračovat v naší nezávislé novinařině. Nehrajeme si na větší médium, než kterým jsme – ale víme, že odvést světovou práci jde i odsud, když za vámi stojí komunita, která to vidí stejně. Podpořte Voxpot vstupem do našeho klubu a neztraťte se v rozbouřeném světě.

„Súdán bez obchodníků s peklem a nebem,“ zpívá a odsuzuje ty, kteří používají náboženství k násilí a nadvládě.

Jeho slova odkazují na politické elity napojené na Írán, které se ze Súdánu snažily vytvořit tvrdou islamistickou diktaturu. I dnes se osa spojenců Íránu snaží ze súdánského neštěstí vytěžit body pro sebe.

Kořeny tamního hudebního politického aktivismu jdou do minulého století. Umělci a umělkyně hráli klíčovou roli v podněcování k odporu proti cizímu vměšování a vykořisťování.

Nepřátelé státu

Už v roce 1924 vyzval básník a pedagog Obeid Abdul Nur v básni Dáma se spletenými vlasy mladé, aby povstali proti britské koloniální správě. Právě jeho báseň inspirovala další generace hudebníků.

Průkopnice žen v hudbě a nebojácná bojovnice za svobodu Hawa al-Tagtaga pak zpívala politicky nabité písně živící antikoloniální odboj. Za své aktivity byla několikrát uvězněna.

Po získání nezávislosti v roce 1956 patřil k nejhlasitějším súdanským hudebníkům Mohammed Wardi. Jeho skladba Lide, tvůj plamen je tvá revoluce povzbuzovala masy v dobách práva šaría.

Wardi byl novými vládci také několikrát zadržen, a nakonec uprchl do USA.

V průběhu desítek let byli umělci a umělkyně označováni za nepřítele státu. Byl to ale až al-Bašír v devadesátých letech, kdo odstranil z éteru veškerou hudbu, která nepodporovala jeho vidění světa.

Větší radikalizace společnosti vedla také k potlačení hudebnic. Například tříčlenná ženská kapela Al Balabil byla pod přísným dohledem policie a zpěvačky nakonec uprchly do jiných zemí Afriky.

Na přelomu tisíciletí se pak v Súdánu objevuje hip hop. První rapperská formace jménem Zrozeni v černé vydala debutové album Historie v roce 2004.

O rok je předběhl Nas Jota, který se stal známějším opět díky spojení hudby s odporem proti režimu. Rap začal znít na univerzitách a občas i veřejných parcích. Velkého věhlasu dosáhla skupina B4K se svým trackem Rikša.

Krutovládu ukončili lidé za skandování textu Prostě padni od Aliho G. Bohužel jejich tance a zpěv v ulicích netrvaly dlouho.

Nejhorší humanitární krize světa

V dubnu 2023 se naděje přeměnila v tragédii. Dva generálové spolu začali soupeřit o moc a neváhali vraždit civilisty.

Počty mrtvých se dnes odhadují až na 150 tisíc a válka vyhnala z domovů přes čtyři miliony lidí – celkově je v Súdánu vysídleno téměř dvanáct milionů lidí.

Čtěte také: Umírají kvůli generálům. Súdán zažívá peklo stranou světové pozornosti

Nahrávací studia zůstala opuštěná a ulice prázdné. Hip hop ale nezmizel. Umělci, kterým se podařilo uprchnout, nadále tvoří a snaží se vyrovnat s tragédií probíhající v jejich rodné zemi.

Životně důležitými se staly platformy jako Rap Shar3, které súdánským rapperům v exilu poskytují prostor. Objevily se díky tomu nové hlasy jako Awab, Ghayaz nebo v úvodu zmíněný Veto.

Třiadvacetiletý Dafencii mísí pozorovatelskou lyriku s vtipnými slovními hříčkami a kombinuje arabštinu, angličtinu i súdánský dialekt. Jeho krátký singl Letadlo letělo pak napřímo popisuje válku.

„Vyhodili jste do povětří náš dům. Ukradli jste naši ropu. Bůh nám teď pomáhej,“ rapuje a na pozadí zní prostřihy ze zpravodajství o nejnovějším vývoji konfliktu.

Chytlavý refrén pak zní téměř jako dětská říkanka: „Letadlo letělo, doletělo a udělalo nálet. Letadlo letělo, doletělo a zasáhlo budovu. Letadlo letělo, doletělo a trefilo Samanu. Letadlo letělo, doletělo a roztrhlo oponu.“

Mnoho rapperů do svých textů také vtiskuje svůj stesk po domově, ze kterého často zbily jen sutiny. Soulji v písni Dny vyslovuje pocity mnoha vysídlených lidí.

„Cesta rozchodu, cesta slz, jednorázová cesta, bez návratu,“ upozorňuje na bezvýchodnost situace. „Utlačujeme ty, kteří nás milují, a chceme ty, kteří nás utlačují.“

Zatímco tak někteří Súdanci skrze rap ventilují své naštvání a vyzývají k pomstě, jiní se zaměřují na nejniternější pocity.

Od politiky se tak hip hop posouvá k hledání míru uvnitř sebe. Až potom nejspíš půjde – i za pomocí rapu – uzdravit celou tamní společnost.

Témata: Společnost, Afrika, Hudba, Kultura, Súdán