Odpověď Strany zelených vypracoval pro Voxpot Petr Kutílek, zahraničněpolitický expert SZ. Ve svém komentáři reaguje zejména na výzvy uvedené v našem seznamu. Zde originální znění odpovědi i s původním nadpisem.
Zelenější Evropa znamená bezpečnější svět
Zahraniční politika České republiky musí brát v úvahu reálné globální problémy a reálné možnosti jejich řešení. Místo imaginárních hrozeb řešit ty skutečné – ono jich je tak či tak dost. Dobrá zpráva je, že měnící se svět můžeme a musíme předvídat, a zároveň ho aktivně dotvářet, mimo jiné i díky našemu ukotvení v evropských a dalších strukturách.
Čína a Rusko a jejich autoritářské systémy jistě znamenají jednak výzvu pro systém mezinárodního práva a ochrany míru a lidských práv, ale jejich vazby a aktivní působení u nás také útok a ukotvení České republiky do evropských a spojeneckých struktur i na kvalitu právního státu a společenské koheze v domácím prostředí. Oba státy se – v různých momentech různě aktivně a systematicky – snaží o vytržení naší země z těchto struktur, posílení svých vazeb u nás a vstup do klíčových odvětví naší ekonomiky.
Uprchlictví a migraci je třeba řešit na místě – ale skutečně, nikoli jen verbálně, jak to dělaly české vlády posledních let. To znamená například jednak skutečně přísnou regulaci vývozu zbraní, zabraňující zcela a skutečně efektivně jejich exportu a reexportu do rizikových oblastí, ale také předcházení konfliktům nebo třeba i postupující klimatické změně, a také navýšení rozvojové pomoci na adekvátní úroveň vyplývající z mezinárodních závazků. Vedle toho má být takováto rozvojová pomoc cílená i na posilování dobrého vládnutí v těchto zemích, aby se předcházelo dalším krizím. A jistě, určitou míru migrace brát jako přirozený fakt globálního soužití a většinovou českou společnost i nové spoluobyvatele naší země na ni připravovat prostřednictvím integrační politiky a třeba i reforem ve školství.
Lidská práva mají samozřejmě zůstat klíčovou prioritou české zahraniční politiky, nejen na papíře ministerské koncepce, ale konzistentně v praxi – což bohužel už od dob Nečasovy vlády přestávalo platit. Jejich uplatňování má vycházet jednak ze zkušenosti naší země s nedemokratickými režimy, ale také aktivně reagovat na nové hrozby, kterým ochrana lidských práv čelí – ať už se jedná o další potlačování ženských práv v Afghánistánu, genocidu Ujgurů nebo šmírovací stát velkého bratra v Číně. Důraz na ochranu lidských životů a lidských práv obecně má informovat českou zahraniční politiku například i v izraelsko-palestinském konfliktu, kde klíčovým cílem má být snaha o deeskalaci a ochranu nenásilného mírového a demokratického soužití.
Pro to všechno můžeme a máme využívat pák, které nám nabízí zapojení do západních struktur, zejména Evropské unie. To se týká nejen právě vztahu k imperiálním antidemokratickým mocnostem typu Rusko a Čína, ale také nového nastavení férového systému zdanění velkých globálních společností a boje proti daňovým únikům obecně.
České strategické zájmy se – z vnitropolitického i mezinárodního hlediska – musí dále více prolnout s fungováním v rámci evropských a dalších spojeneckých struktur. Je na nich ostatně závislá nejen naše prosperita, ale i naše společná budoucnost na této planetě. Dobrá zpráva je, že při aktivním prosazování lidských práv, transparentního a spravedlivého daňového systému, regulace obchodu se zbraněmi nebo řešení klimatické výzvy budeme mít možnost opřít se o naše sousedy a přátele. Tedy o Evropu, která je jednak čím dál zelenější, jednak i v obnoveném transatlantickém partnerství čím dál respektovanější a vlivnější i mezinárodně.