Mnohé ruské regiony prožívají po rozpoutání války v Ukrajině zlaté časy a mění se k nepoznání. Oblastní kasy se plní díky velkorysým finančním balíčkům z Moskvy i obrannému průmyslu, který povzbudil lokální ekonomiky. Co všechno ale ukrývá realita za novými fasádami?
„Za hranicemi Moskvy nic není. Jen bída a zmar!“
„Na Sibiři nemají ani pořádné nemocnice. Jeď pár kilometrů od Moskvy a uvidíš to pravé Rusko!“
Podobné komentáře šířící obraz Ruska coby spálené země zaseknuté kdesi v „hladových“ devadesátých letech už patrně četl nebo slyšel každý z nás – o to víc po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022.
Podobně o Rusku možná ještě před pár měsíci smýšlel i Alexandr Gronskyj. Pětačtyřicetiletý fotograf na volné noze žije v Moskvě a za její hranice se vydával zřídkakdy.
Letos v létě se však vypravil v rámci obsáhlé fotoreportážní cesty pro server Vjorstka do vzdálenějších koutů země. Úkol? Zachytit, jak válka a spolu s ní sílící militantní propaganda proměnily ruská města a periferii.
Gronskyj došel k zajímavému závěru. Vedle všudypřítomných reklam lákajících muže do armády, vystavené vojenské techniky i sovětských vlajek si všiml výraznějšího fenoménu: propast mezi Moskvou a regiony se oproti předcházejícím letům výrazně ztenčila.
Raději parky a silnice
„Města jsou udržovanější. Zarostlá roští vystřídaly čisté parky,“ líčí ve své reportáži dojmy z Tulské oblast, Nižného Novgorodu, Ivanova nebo třeba Lipecku.
Fotografa obzvlášť překvapil rozvoj tamního veřejného prostoru v centrech, kde viděl upravená náměstí nebo také širokou paletu různých kulturních akcí. Není přitom zdaleka jediný, kdo na pozadí krvavé agrese mluví o rozkvětu Ruska – tedy alespoň na první pohled.
Za poslední dva roky se v online prostoru vyrojil zástup ruských i zahraničních influencerů včetně těch napojených na státní média, kteří se selfie tyčí v ruce objíždí různé oblasti a odhalují takzvanou novou tvář Ruska.
Dříve zakázky nešly bez úplatků.
Je libo projít se spolu nimi po moderních bulvárech uralského Jekatěrinburgu? Nebo raději nedávno dostavěnou luxusní čtvrtí v tatarské metropoli Kazani? A co takhle navštívit moskevský zábavní park Ostrov snů?
Jedná se o prostou propagandu, nebo válčící země skutečně rozkvétá? Záhy po útoku na Ukrajinu v únoru 2022 rozjela vládnoucí garnitura jiný proces: výrazně navýšila státní investice do rozvoje infrastruktury. Ty zahrnují především rekonstrukci a výstavbu silnic i škol, zlepšení dopravy a zkrášlování veřejného prostoru.
Čtěte také: Energetické pokrytectví. Evropské země zvyšují dodávky z Ruska
„Známí, kteří pracují v podnicích realizujících místní zakázky, museli dříve platit úplatky úředníkům, aby zakázky vůbec dostali. Teď nikomu nic neplatí, protože objednávek je mnohonásobně víc a nestíhají je všechny uskutečňovat,“ vysvětluje Vladislav Inozemcev, ruský ekonom, sociolog a vysokoškolský pedagog, který založil moskevské Centrum pro výzkum postindustriální společnosti.
Nárůst útrat mířících do infrastruktury po roce 2022 se podle něj pohybuje okolo čtyřiceti procent. Vzápětí ale expert pro Voxpot upřesňuje, že systém přerozdělování prostředků z federálního rozpočtu na dané projekty je mimořádně spletitý a propisuje se do něj více faktorů.
Klíčovou roli hrají takzvané mezirozpočtové transfery regionům, které se sice za rok 2022 navýšily jen o 6,5 procenta, ale změnily se sféry, kam peníze šly.
Zatímco subvence směřující do sociálně-zdravotní oblasti klesly o 17,7 procent, narostly naopak takzvané subsidie, z nichž se financují například národní programy obnovy jako Bezpečné a kvalitní cesty nebo Infrastruktura pro život.
Díky tomu přiteklo v roce 2022 výrazně více peněz do městských rozpočtů, ze kterých se financuje právě městská infrastruktura nebo komunální služby. Prostředky vyrostly ve srovnání s předválečným rokem v průměru o 19,6 procenta.
„Když lidé říkají, že se zlepšila doprava, objevily se parky a na ulicích zavládl pořádek, mají pravdu,“ potvrzuje nám expert.
Fenomén „Nižnij“
O rovnocenném přístupu k tokům z federální kasy však úplně hovořit nelze. Existují oblasti, které se těší podstatně větší péči Moskvy a putují do nich tedy i štědřejší finanční balíčky.
Zpravidla se jedná o regiony, v nichž sídlí klíčový – především ropný – průmysl. Prioritní jsou ale podle Inozemceva ve válečné éře také oblasti orientované na vojensko-průmyslový komplex. Ten dnes celkově zaměstnává okolo tří a půl milionu lidí a jeho hlavní oblastí je zejména teritorium Uralu a Povolží.
Drony, obrněnými vozidly anebo komponenty protivzdušné obrany zásobují ukrajinskou frontu Sverdlovská a Nižněnovgorodská oblast či republika Tatarstán. Naplno rozběhnutá kola tamních zbrojních závodů tak posilují nejen pozornost rozhodovacích úřadů, ale přispěly i k růstu lokální ekonomiky.
| Rok | Výše dotace | Nárůst oproti předešlému roku |
| 2022 | 4 382,6 miliard rublů | +19,6% |
| 2023 | 4 796,5 miliard rublů | + 9,4% |
| 2024 | 5 292 miliard rublů | + 10,3% |
Z druhé strany však nelze tvrdit, že za nynějším „blahobytem“ stojí pouze válka. Ruské regiony se ve skutečnosti již těšily rozvoji, jen ne v aktuálním válečném tempu.
První větší kroky k proměně zaostalé periferie, především pak větších milionových měst, začal Kreml podnikat v roce 2010 a nepolevil ani v následujících letech. Mnohá regionální centra se tak ještě na počátku ruské agrese na Ukrajině přetransformovala takřka k nepoznání.
Dokonalým příkladem za všechny je Nižnij Novgorod. Více jak milionová metropole na soutoku řek Volhy a Oky se stala jedním ze symbolů novodobého rozkvětu.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
