• Analýzy
  • 28. dubna 2021

Bidenových 100 dní: Sázka na spektakulární nudu i tiché navázání na Trumpa

Úvodní foto: Joe Biden na základní škole McKinley / Zdroj: Phil Roeder/Flickr (CC BY 2.0) /
Úvodní foto: Joe Biden na základní škole McKinley / Zdroj: Phil Roeder/Flickr (CC BY 2.0) /
Autor
Matěj Schneider
Joe Biden za sebou má prvních sto dní v úřadě prezidenta USA. Během těch se většinou jasně ukáže energie i odhodlání nové administrativy naplňovat své předvolební sliby. Proto se po této době americkým prezidentům tradičně vystavuje první „vysvědčení“.

„Šťastný je člověk, který ráno vstane, postaví se oběma nohama na zem, ví co jde dělat a navíc je přesvědčen, že na tom záleží,“ končí kniha Lucky o prezidentské kampani Joea Bidena od novinářů Aimee Parnes a Jonathana Allena. Tento citát má údajně patřit Bidenovu otci. Allen s Parnes se s ním ale rozhodli zarámovat celý příběh cesty dnešního prezidenta USAdo Bílého domu. Notná dávka štěstí ho v knize totiž provází po celou dobu – ať už jde o demokratické primárky, sérii škobrtnutí Donalda Trumpa nebo paradoxně i pandemii koronaviru. „COVID je ta nejlepší věc, co se mu kdy přihodila,“ říká v knize o Bidenovi jeden z jeho poradců.

Oproti svému prostořekému předchůdci Biden úspěšně vsadil na to, že trumpovský spektákl už Američany spíše vyčerpává a jsou připraveni na notnou dávku nespektakulární nudy.

Joe Biden má za sebou vskutku pozoruhodný rok, ke kterému se špatně hledají paralely v americké prezidentské historii. Nic neskončilo ani samotnými volbami. Neobvyklé bylo jak období do inaugurace, tak i začátek jeho úřadování. Ještě žádný prezident nestartoval v Bílém domě za dozvuků rabování Kongresu, které by provázela snaha o zpětné odvolání jeho předchůdce, zatímco za okny stále řádí pandemie.

Američtí prezidenti přitom dostávají jakési první symbolické vysvědčení už po přibližně třech měsících v úřadě. Traduje se totiž, že i v tak mocném úřadě, jako je prezident Spojených států, se většina hybné síly nové administrativy vyčerpá po první stovce dnů. V následné době se většinou zahlazují detaily, velké a razantní změny jsou ale prosazeny málokdy. Bude to tak i u nezvyklého úřadování Joea Bidena?

Zapomenutá reforma zdravotnictví

Joe Biden postavil velkou část své kampaně na ostrém kontrastu s Donaldem Trumpem. Oproti svému prostořekému předchůdci, který chrlil jeden „šokující“ výrok za druhým, vsadil Biden úspěšně na to, že trumpovský spektákl už Američany spíše vyčerpává a jsou připraveni na notnou dávku nespektakulární nudy. Ostatně je to znát i na číslech sledovanosti amerických zpravodajských televizních kanálů – všechny stanice zaznamenaly od Trumpova odchodu propad sledovanosti. Tým novinářů pokrývající administrativu přímo z Bílého domu si po čtyřech letech antagonistických vztahů s Donaldem Trumpem taky podle všeho (občas až trochu příliš) oddechl.

Co ale Biden a demokraté zatím skutečně udělali? Nejviditelnějším aspektem, který má zároveň největší vliv na životy Američanů je postupující očkování proti koronaviru. Je to sféra, ve které dostává Biden další dárek od štěstěny – podobně jako u loňských primárek jde hlavně o to, aby jeho administrativa nezastavila dobře rozjetý vlak, který částečně i zdědila od Trumovy administrativy. S odezníváním efektům pandemie se očekává pochopitelně i postupný návrat ekonomické aktivity a Bidenova administrativa z něho bude psychologicky těžit.

Čtěte také: Volby v Izraeli: Pomůže Bibimu očkovací zázrak?

Distribuce očkování zásadně upozadila největší téma demokratických primárek, kterým byla reforma amerického zdravotnictví. Biden se sice vymezoval proti státem hrazenému pojištění, jaké navrhoval především Bernie Sanders. Sám ale sliboval zavedení takzvané „public option“ – státem hrazené pojištěný nikoliv jako jediná, ale pouze jedna z mnoha možností. Uprostřed pandemie tento slib v podstatě zmizel z Bidenovy agendy. Otázkou je, jestli se se stoupající proočkovaností opět vrátí a jestli na jeho případné prosazení nebude příliš pozdě.

Zdaleka nejzásadnější dosavadní událostí Bidenova úřadování je další koronavirový balík, který byl schválen na začátku března pod názvem American Rescue Plan Act (ARP). Ten přinese mimo jiné další várku koronavirových šeků, u kterých budou pravděpodobně mnozí demokratům vyčítat zavádějící kampaň ohledně slibované částky.

Demokraté v čele s Bidenem se nejprve snažili dosáhnout dohody s republikány v Senátu, kde disponují jen tou nejtěsnější většinou. Vyjednávání však nikam nevedla a demokraté se rozhodli balík prohlasovat sami za pomocí senátní procedury „budget reconciliation.“ Ta umožňuje schválení omezeného množství rozpočtové legislativy, aniž by dala menšinové straně možnost zákon blokovat za pomocí obstrukcí umožněných takzvaným „filibusterem“ (více si můžete o filibusteru poslechnout v nedávném díle podcastu Redneck). Další legislativa demokratů záleží v podstatě zcela na jejich ochotě právě filibuster buďto úplně zrušit, nebo alespoň razantně osekat.

Zmařené konopí i zahraničí

Zatímco na Kapitolu zatím trvá patová situace, vcelku velké možnosti poskytují americké zákony prezidentovi pro kroky, do kterých se může pustit sám, bez jakékoliv součinnosti Kongresu. Nejpodrobněji se tomuto tématu věnuje americký progresivní časopis The American Prospect, který v uplynulém roce a půl (v očekávání blížícího se legislativního patu) identifikoval 77 kroků, které by Biden mohl uskutečnit sám za pomoci prezidentských dekretů.

Biden dosud přijal osm z nich zcela a další čtyři částečně. Některé mají poměrně drobný efekt, ale další jsou významné. Nejrazantnější změnou je asi garance minimální mzdy 15 dolarů za hodinu pro zaměstnance pracující na federálních zakázkách. Naopak nejzásadnějšími kroky, které Biden zavrhl, bylo prozatimní odmítnutí seškrtání studentských půjček, jejichž celková hodnota činí v USA přes 1,5 bilionu dolarů nebo reklasifikace konopí na federální úrovni do kategorie, která by implikovala méně razantní postihy (na státní úrovni je konopí v různých formách legální už ve více než dvou třetinách států). Biden nechal naproti tomu vyrazit zaměstnance Bílého domu, kteří se přiznali k tomu, že v minulosti konopí užili.

Největší volnost má americký prezident ve sféře zahraniční politiky. Joe Biden se v této oblasti opět pokusil vykreslit ostrý kontrast se svých předchůdcem. „Amerika je zpátky, diplomacie je zpátky,“ říkal Biden v únorovém proslovu. Skutečnost je ale taková, že kromě symbolických kroků se žádný velký obrat zatím nekoná. Mezi ty dílčí změny patří například opětovné přistoupení k Pařížské klimatické dohodě, nebo zjednání výboru, který se má zabývat možností zavření kontroverzní věznice v Guantánamu. Největší započatou změnou je pak ohlášené stažení amerických sil z Afghánistánu, které má proběhnout do 11. září letošního roku. Nicméně odchod ze země sliboval jak Trump tak i Obama a vždycky z něho kvůli odporu americké národně-bezpečnostní komunity sešlo.

Čtěte také: Spor Bellingcatu a Seymoura Hershe ukazuje, kde leží jádro vztahu médií a vlád

Ve Washingtonu v posledních letech platí, že republikáni se v zahraniční politice soustředí především na ostré snahy kontrovat Číně, kdežto demokraté se po traumatu voleb roku 2016 zaměřují zase na Rusko. Nový prezident i jeho ministr zahraničních věcí Tony Blinken neponechávají nic náhodě a ostré výroky mají za sebou na účet obou mocností. Z Bidenovy strany je to zjevná snaha opět vykreslit kontrast mezi ním a Trumpem, který měl udržoval blízké vztahy s mnoha autoritářskými vůdci. Podrobnější pohled ale opět prozrazuje, že pod povrchem Bidena a Trumpa mnohé spojuje – například neochota kontrovat brutálnímu Muhammadu bin Salmánovi a Saudské Arábii obecně.

Největším symbolem Trumpovy éry je pochopitelně bájná zeď na jižní hranici Spojených států. Ve věci deportací imigrantů sice za dosavadní setrvání na trumpovském kurzu Biden úplně nemůže (jeho moratorium na deportace zablokoval texaský soud), zatím se ale zdá, že ve věci samotné zdi Biden příliš měnit nehodlá. Během kampaně sice sliboval, že výstavbu zdi zastaví, ale ještě v půlce dubna jeho administrativa pokračovala v politice vyvlastňování půdy potřebné na její dokončení. Cynický pozorovatel Washingtonu může jen poznamenat, že přes velký rétorický odpor k Trumpovi nachází některé kroky bývalého prezidenta tichou oblibu napříč vedením obou stran.

Proklatý filibuster

Američtí voliči se ve svém rozhodování většinou řídí kroky administrativy na domácí scéně. Až na drobné (byť nadějené) výjimky, jako například vcelku razantní postup ve věci antimonopolní politiky, je Bidenova domácí agenda zaseknutá ve filibusterem zablokovaném Senátu. Je to paradox, Biden je totiž od doby Lyndona B. Johnsona snad nejvýraznějším příkladem, kdy se dlouholetý senátor probojoval do Bílého domu. Na vytěžení svých dlouholetých zkušeností a kontaktů z Kapitolu se proto také snaží stavět. K výrazným úspěchům se ale nedopracuje bez toho, aby svou stranu dotlačil k reformě senátních pravidel.

Reforma filibusteru je tak klíčem, který může odemknout cestu k Bidenovým úspěchům. Teprve jeho omezení či zrušení by umožnilo demokratům prosadit značnou část jejich další agendy, mezi kterou patří zvýšení federální minimální mzdy, zavedení bezplatné předškolní péče, reforma na posílení odborů nebo masivní investice do americké trouchnivějící infrastruktury.

Právě na investice do infrastuktury je navázána velká část Bidenovy klimatické agendy. Další sférou jsou koronavirovým ARP Actem dosažené výhody, jako například prodloužení daňových úlev na děti nebo snaha srazit ceny léčiv. Drtivá většina těchto opatření ARP Actu jsou jen dočasné a jejich případné prodloužení bude znamenat nové kolo tahanic v Kongresu.

Jak bystře podotýká David Faris na webu časopisu The Week, zrušení filibusteru by paradoxně mohlo pomoci tomu, aby se vládnoucí a opoziční strana alespoň částečně dohodly na podobě nových zákonů. V aktuálním nastavení totiž nemá opoziční strana motivaci vyjednávat, když může novou legislativu prostě zablokovat.

Prvních sto dní nanovo

Hodnocení Bidenova startu v úřadu je tak po první stovce dnů možná trochu předčasné. Velká část Američanů ale vidí nastupující administrativu nadějně. Přesto, že Bidenova čísla nejsou v historickém srovnání bůhvíjak skvělá, má podle průzkumů výrazně vyšší podporu, než jakou měl ve stejné fázi úřadování Donald Trump.

Na jednu stranu může Biden očekávat pokračující dobrou vůli ze stran amerických občanů čistě díky odeznívající pandemie. Jestli bude chtít ale skutečně předčít očekávání, budou muset být demokraté s Bidenem v čele ochotni riskovat. Jediný způsob, jak otevřít cestu k novým možnostem vede přes zásadní reformu zmíněného filibusteru. V tuto chvíli není zdaleka jisté, jestli se k tomuto kroku demokraté odhodlají, ani jestli si přímo Biden něco takového nutně přeje. Shánět pro tento krok podporu ale bude s postupujícím časem a blížícími se volbami do Kongresu na podzim roku 2022 těžší a těžší.

Aby se tento tah demokratům politicky vyplatil, musí Američané do zmíněných voleb pocítit účinky Bidenovy agendy, kterou toto rozvázání rukou umožní. Jestli se to nepovede, zůstane voličům v ústech jen hořká pachuť narušování norem. Pokud se k tomu demokraté odhodlají, bude skoro zbytečné mluvit o první stovce Bidenových dnů v úřadě, protože doba hájení začne nanovo. Jestli se neodhodlají, vyzní Bidenova stovka pravděpodobně vcelku naprázdno.

Sledujte naši nedávnou reportáž: