Žádný miliardář nemá na průběh pandemie koronaviru tak obrovský vliv jako zakladatel Microsoftu Bill Gates. Ten se z technologického magnáta úspěšně přetransformoval do jednoho z nejmocnějších světových filantropů, jehož soukromé aktivity na poli veřejného zdraví zastiňují i Světovou zdravotnickou organizaci. Můžeme přitom očekávat, že i další technologičtí miliardáři půjdou v jeho filantropických stopách, stejně jako jej následovali při budování svých firem.
„Jestli něco v následujících dekádách zabije přes deset milionů lidí, bude to pravděpodobně vysoce nakažlivý virus,“ předpověděl Bill Gates na přednášce TED Talk v roce 2015. Stál přitom před obrázkem viru, jež svými výčnělky nápadně připomíná ten, který způsobil současnou pandemii. Právě tato přednáška se stala zdrojem mnohých legend, podle kterých Gates pandemii naplánoval, aby mohl „očipovat a ovládnout lidstvo“. Na jaře 2020 byl Bill Gates hlavním terčem falešných zpráv o koronaviru v USA a o jeho údajném naplánování pandemie se vyjadřoval kde kdo, včetně české zpěvačky Ilony Csákové.
V mainstreamových médiích si naopak Gates i díky této prozřetelnosti vybudoval obraz významného odborníka na koronavirovou pandemii. Respektované deníky jej oslavují jako „předního podporovatele na vědě založených řešení“ světových problémů a stal se i hrdinou netflixových dokumentů Pandemic: How To Prevent An Outbreak a Inside Bill’s Brain.
Gates má díky své pozici třetího největšího donora WHO obrovský vliv na to, kterým prioritám se organizace věnuje.
Gates se o průběhu pandemie pravidelně radí s hlavním americkým epidemiologem Anthonym Faucim, do vývoje a distribuce léčiv a vakcín proti koronaviru investoval 1,75 miliardy dolarů a stal se největším soukromým aktérem zapojeným do iniciativy COVAX, která má zajistit distribuci těchto prostředků v rozvojových zemích.
V roce 2021 lze zkrátka těžko uvěřit, že před 25 lety měl Bill Gates podobně negativní image, jako má dnes například Jeff Bezos nebo Mark Zuckerberg: Tedy image monopolisty, který železnou rukou ovládá většinu klíčové infrastruktury osobních počítačů (tehdy ne internetu) a konkurenty nemilosrdně ničí. Jakou cestu tedy Bill Gates ušel od založení Microsoftu a jak máme hodnotit to, co dnes reprezentuje na poli veřejného zdraví i dalších dobročinných aktivit?
Kradete mi software
Autor knihy o technologických magnátech The Know it Alls Noam Cohen Billa Gatese popisuje jako otce všech internetových velkopodnikatelů, jemuž se jako prvnímu podařilo propojit nezávislou a nekomerční kulturu programování s podnikatelskou ziskuchtivostí a vybudovat tak impérium. „Než přišel v 70. letech na scénu, většina hackerů sdílela vše, co vytvořila. Ze svých milovaných počítačů nechtěla vydělávat peníze,“ popisuje Cohen.
Zakladatelé Microsoftu Bill Gates a Paul Allen na střední škole. Zdroj: Wikimedia Commons
Mladý Gates naopak počítače nebral jako svůj koníček, ale jako práci, které obětoval veškerý svůj čas. Podle dokumentu Inside Bill’s Brain pracoval Gates tak urputně, že se v době založení Microsoftu v rychlosti stravoval sladkou šťávou, kterou si olizoval z rukou během programování. I v pozdějších letech pak kontroloval parkoviště, aby zjistil, kdo z jeho kolegů zůstává v práci dlouho do noci. Jeho workoholismus a očekávání od okolí ostatně vedlo i k odchodu Gatesova přítele a spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena z této firmy.
Gates proto s nekomerčním přístupem ostatních počítačových nadšenců zásadně nesouhlasil. „Jak si asi uvědomujete, většina z vás krade software,“ napsal jim v roce 1976 tehdy 21letý Bill v Otevřeném dopisu hobbistům. V něm si stěžoval, že navzdory popularitě svého prvního operačního systému BASIC dostává od hobbistů pouze drobné, kvůli čemuž s kolegy nebudou mít finance na jeho další vývoj.
Gates zasláním tohoto dopisu vytvořil příkop mezi internetovými „hobbisty“ a byznysmany a sebe na dlouhou dobu pasoval do role nepřítele hnutí za otevřený software, jež propaguje bezplatné šíření softwaru a naopak odporuje jeho patentování a komerčnímu prodeji. Zaryté nepřátelství Microsoftu k otevřenému softwaru skončilo až na konci desátých let s nárůstem významu cloudových služeb pro podnikání Microsoftu.
Čtěte také: Infrastrukturu digitálního světa si rozparcelovali giganti. Jaká je budoucnost světa v cloudu?
Soud, který umožnil vznik Googlu
Od zaslání dopisu hobbistům Gates každopádně přišel na to, jak tvorbu softwaru zpeněžit. Zejména díky spolupráci s hlavním výrobcem osobních počítačů IBM příjmy Microsoftu mezi 70. a 90. lety exponenciálně rostly. V roce 1998 byl Gates nejbohatším mužem světa a Microsoft nejhodnotnější firmou, jejíž operační systém byl zabudován ve více než 90 procentech osobních počítačů.
Dominance Microsoftu však zároveň čelila ohrožení. Firma zaspala rozvoj internetu a hrozilo jí, že jako vstupní bránu k programování aplikací ji nahradí internetové prohlížeče, zejména v té době dominantní Netscape. Gates se snažil Netscape co nejrychleji v dominantní pozici nahradit. Od výrobců počítačů se svým operačním systémem proto Microsoft vyžadoval předběžnou instalaci prohlížeče Internet Explorer a znesnadňoval uživatelům jeho odstranění a nahrazení konkurenčními aplikacemi. A právě toto zneužívání dominantního postavení se stalo základem žaloby amerického ministerstva spravedlnosti a dvaceti amerických států proti Microsoftu.
Slyšení mezi slovíčkařícím Gatesem a zástupci ministerstva tehdejší novináři vesměs interpretovali jako příklad Gatesova pohrdání vládou. Jeho právníci i marketéři v masivní veřejné kampani celý případ vykreslovali jako nespravedlivý útok byrokratů a neúspěšných konkurentů na firmu a jejího vizionářského zakladatele, čímž vláda podle nich ohrožovala rozvoj revolučních technologií i americký globální vliv. Kritici Gatese naopak popisovali jako nepřipraveného autokrata, který v krizových situacích nedokáže čelit nepříjemným otázkám, protože je za normálních okolností nedovoluje nikomu pokládat.
Původní rozsudek proti Microsoftu v dubnu 2000 byl zdrcující: Firma podle něj zneužívala svého monopolní postavení, a proto měla být rozdělena na dvě části: jednu vyvíjející operační systém a druhou jiný software (například prohlížeče). Microsoft se proti tomuto rozhodnutí obratem odvolal a v červnu 2001 od soudu odešel s daleko mírnějším vyrovnáním, v němž se zavázal otevřít konkurentům své rozhraní pro tvorbu aplikací.
Čtěte také: Nezdolný Jeff Bezos: Kdo je muž, který vybudoval Amazon a nyní chce kolonizovat vesmír?
I přesto odborníci tento případ připomínají jako definující moment, který Microsoftu znemožnil vybudovat si v internetových aplikacích stejně dominantní postavení jako v operačních systémech a umožnil vzestup jiných firem. „Jenom díky tomuto případu máme dnes Google,“ řekl serveru Ringer někdejší právník Netscapu Gary Redback.
Nadace
Zatímco ve Washingtonu zuřila soudní tahanice, založil Bill Gates s manželkou Melindou a dalším miliardářem Warrenem Buffetem v roce 2000 v Seattlu Nadaci Billa a Melindy Gatesových (BMGF). V ní si postupně navyšoval úvazek na úkor Microsoftu, až svoji firmu v loňském roce opustil definitivně. Jeho odklon od firmy ilustruje i fakt, že v současnosti v Microsoftu drží pouze necelá 2 % akcií, zatímco čile investuje do jiných oblastí.
Bill a Melinda Gatesovi vedou nejbohatší soukromou nadaci na světě. Zdroj: Wikimedia Commons
Jak v podcastu The Daily vysvětlili reportéři The New York Times, založení BMGF na přelomu milénia lze jistě částečně připsat Gatesově snaze vylepšit si pošramocenou reputaci. Podnikateli však zároveň přiznávají upřímný zájem pomoci veřejnému zdraví a kompenzovat tehdejší nezájem farmaceutických firem investovat do nevýnosných léků a očkování proti tropickým nemocem. Jak vykresluje i dokument Inside Bill’s Brain, v oblasti léčiv mohl Gates naplno využít své zkušenosti v podpoře inovací, zajišťování složité distribuce a vymýšlení finančně výnosných podnikatelských plánů.
Původní výzkum udělá instituce financovaná Gatesem, projekt provede nezisková organizace financovaná Gatesem a o tom všem píší média, která rovněž sponzoruje Gates.
Za prvních dvacet let BMGF investovala do dobročinných aktivit necelých 54 miliard dolarů, z čehož téměř tři čtvrtiny šly do globálního rozvoje a globálního zdraví. V oblasti zdraví mezi hlavní priority patří hygiena, včetně výzvy na vynález přenosné toalety, založení fondu na boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii či kampaň za vymýcení dětské obrny. Kromě zdraví se však nadace věnuje také klimatu, vzdělávání v USA, rovnosti pohlaví a relativně nově také zemědělství.
Vrchní světový vakcinátor
Dlouhodobě významnou roli v aktivitách BMGF hraje vakcínová aliance Gavi. Bill a Melinda Gatesovi ji pomohli nastartovat úvodní dotací ve výši 750 milionů dolarů a jsou stálými členy její výkonné rady. Podle Gatesových Gavi pomohla do roku 2020 naočkovat 760 milionů dětí a tím, že na trh přivedla více producentů i vakcín, také snížila cenu jednotlivých očkovacích dávek. V praxi Gavi funguje jako mezičlánek mezi rozvojovými státy a farmaceutickými společnostmi, kterým pomáhá se státy vyjednávat a zároveň jim garantuje odkup vakcín.
Mediátorské role, kterou se naučil v Gavi, Gates naplno využil na začátku koronavirové pandemie, kdy své cenné kontakty z řad státníků, epidemiologů i farmaceutických firem začal upozorňovat na závažnost situace a vyjednávat s nimi o možných řešeních. Tato jednání vyústila ve spuštění iniciativy COVAX, skrze kterou státy i soukromé firmy investují do slibných vakcín proti koronaviru, aby je potom distribuovaly v nejchudších zemích.
Mission Innovation: Bill Gates a jeho mocní přátelé. Zdroj: Wikimedia Commons
Vliv Billa a Melindy Gatesových na fungování COVAXu lze jenom těžko přecenit, neboť všechny čtyři vedoucí subjekty této iniciativy – Gavi, CEPI, UNICEF a WHO – sponzorují, spoluzaložili nebo se podílí na jejich vedení. BMGF je konkrétně po USA a Velké Británii třetím největším donorem WHO i Gavi, dalšího partnera CEPI (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations) BMGF spoluzaložila.
Aktuálním cílem COVAXu je proočkovat více než dvě miliardy obyvatel středně a nízkopříjmových zemí do konce roku 2021. Zatím však není jasné, zda se tohoto cíle letos podaří dosáhnout a zda bude sám o sobě stačit. Ač se většina bohatých států světa na COVAXu podílí, zatím se prioritně soustředí na nakupování očkování pro své obyvatelstvo. Do začátku dubna se tak pomocí COVAXu podařilo rozdistribuovat pouze 36 milionů vakcín a zakoupit 1,2 miliard dávek, zatímco bohaté státy jich už koupily přes 4,5 miliardy.
Opět ty licence
Tato nerovnost vede některé odborníky k otázkám, zda COVAX záměrně neodvrací pozornost od jiného problému. Přístup k vakcínám podle nich blokuje ochrana duševního vlastnictví, která rozvojovým státům brání vakcíny vyrábět a v dlouhodobějším horizontu si vybudovat farmaceutický průmysl, který by snížil jejich závislost na západních firmách. Většina rozvojových států i vlivné neziskové organizace jako Doktoři bez hranic proto podporují aktuální návrh Jihoafrické republiky a Indie, které žádají u Světové obchodní organizace pozastavení patentové ochrany léčiv a vakcín proti koronaviru.
Billa a Melinda Gatesovi mají v tomto případě opačný názor. Stejně jako většina vlád bohatých zemí argumentují, že zveřejnění patentovaných receptů by neurychlilo produkci vakcín a do budoucna snížilo motivaci farmaceutických společností do potřebných léčiv investovat.
Nadace zároveň čelila kritice za to, že Oxfordskou univerzitu přemluvila dát exkluzivní práva na výrobu vakcíny švédské firmě Astra Zeneca namísto toho, aby tento recept volně sdílela, jak měla původně v plánu. Gatesovi se proti této kritice ohrazují s tím, že univerzita potřebovala komerčního partnera, aby vakcínu dokázala uvést z laboratoří na trh.
Od autora Otevřeného dopisu hobbistům každopádně jiný přístup k patentům asi nešlo čekat. „Bill Gates upřímně věří, že ochrana duševního vlastnictví je podmínkou inovací. Založil na tom svůj úspěch,“ poukázal pro The Daily novinář Nicholas Kulisch.
Až příliš dlouhé prsty?
Bill a Melinda Gatesovi zásadně odmítají, že by jejich nadace chtěla nahrazovat vlády v poskytování základních služeb občanům. Otázka však je, zda se tomu dá vůbec vyhnout v situaci, kdy je jejich nadace movitější než většina afrických států a kdy na ní finančně závisí i řada institucí v oblasti veřejného zdraví. Podle novinářky New York Times Megan Twohey si „těžko lze představit radikální proměnu systému globálního zdraví bez Billa Gatese.“
Jak upozornilo i evropské Politico, Gates má díky své pozici třetího největšího donora WHO obrovský vliv na to, kterým prioritám se WHO věnuje. Pozornost organizace tak například může nasměrovat k nemocem, které jsou mediálně vděčnější a zároveň výnosnější pro farmaceutické firmy než méně známé (zejména tropické) nemoci. Někteří akademici a neziskové organizace se zároveň obávají, že skrze Gatese WHO ovlivňují farmaceutické firmy, se kterými je Gates úzce finančně i personálně provázaný: mezi zaměstnanci farmaceutických společností a Gatesovou nadací se čile otáčejí dveře, Gates navíc dle reportáže The Nation do řady těchto společností investuje.
Jedním z důsledků Gatesova vlivu na globální zdraví je podle jeho kritiků také takzvaný Bill Chill – strach odborníků Billa Gatese kritizovat, neboť jsou na něm finančně závislí. „Existují případy, kdy původní výzkum udělá instituce financovaná Gatesem, projekt provede nezisková organizace financovaná Gatesem a o tom všem je oslavně napsáno médii, která rovněž sponzoruje Gates,“ uvedla v reportáži pro Al Jazeeru zaměstnankyně britské organizace Global Justice Now Polly Jones.
Tato organizace ve speciální zprávě o Billu Gatesovi varuje, že aktivity jeho nadace pomáhají velkým globálním společnostem vydělávat v rozvojových zemích na úkor místních firem i komunit. Upozorňuje také na to, že navzdory darovaným miliardám jmění Billa Gatese dále roste a Microsoft se ještě v době Gatesova působení vyhýbal zdanění, zejména tím, že cenné duševní vlastnictví danil v Irsku a Singapuru.
Global Justice Now zároveň poukazuje na Gatesovu přílišnou víru v technologická řešení chudoby i třeba klimatické změny, která jej vede k jednostrannému prosazování očkování či například geneticky modifikovaných semen, namísto aby se soustředil na podporu veřejných institucí rozvojových států, zdravotnických systémů či tradičního farmaření.
Asi nikde není Gatesův „technologický solucionismus“ tak evidentní jako právě v zemědělství. Nadace Gatesových, kteří mimochodem aktuálně vlastní největší plochu americké zemědělské půdy, v loňském roce oznámila vznik výzkumného zemědělského institutu Gates Ag One. Jejím deklarovaným cílem je „poskytnout malým farmářům, zejména v Africe a jižní Asii, cenově dostupné a kvalitní nástroje a technologie, které jim pomohou překonat chudobu,“ a zvýšit produkci, která je ohrožovaná klimatickou krizí.
Ani v této oblasti se však Gates nevyhnul kritice: „Bill Gates nasadil kamery do domů a na pole indických farmářů. Využil k tomu telefony, které jim rozdal s podporou indického Telecomu. Následně ukradl jejich data i tradiční praktiky, zanalyzoval je a potom je prodával jako nové informace. Místo, aby zdigitalizoval farmy, přeměnil indické farmáře ve zdroj dat,“ komentuje tyto aktivity přední indická kritička Billa Gatese Vandana Shiva.
Filantropie Sillicon Valley
Noam Cohen ze začátku textu mluví o Billu Gatesovi jako o „otci“ všech technologických miliardářů. Ti jej následovali při budování svých firem a dá se předpokládat, že tak budou činit i v oblasti filantropie.
Dvacet let poté, co v Kongresu neochotně odpovídal Gates, před zákonodárce loni předstoupili zakladatelé Amazonu, Facebooku, Googlu a Applu, aby podobně jako Gates varovali, že kritika jejich firem za monopolistické praktiky ohrožuje inovace i globální vliv USA.
Jeff Bezos i Mark Zuckerberg si již také založili vlastní dobročinné organizace, které financují miliardami dolarů. Na příkladu „otce“ Gatese můžeme částečně předpovědět základní obrysy této „filantropie ze Sillicon Valley“: V jejím popředí bude stát důvěra v technologie jako řešení všech problémů lidstva, přičemž tato technologická řešení budou aplikována na široké spektrum oblastí i států bez většího ohledu na lokální kontext či veřejné instituce. Zároveň budou tyto filantropické instituce svými zakladateli pojímány jako určitá náhražka daní, které naopak tyto firmy notoricky odmítají platit.
Miliardáři své peníze samozřejmě mohou, jako Bill Gates, směřovat do bohulibých a potřebných oblastí. Jak však poukázala Global Justice Now, peníze na charitu jsou pod menší kontrolou než prostředky veřejných institucí. O jejich využití rozhoduje jedinec, firma či nadace samostatně bez nutnosti demokratické diskuse. Filantropii proto můžeme vnímat také jako krok k jakémusi osvíceneckému autoritářství.
Čtěte také: Hrozí obchodní válka nad Atlantikem. Důvodem je digitální daň
Příběh Billa Gatese, jehož podle kritiků opsal kruh od monopolistického podnikatele k monopolistickému filantropovi, ilustruje vliv bohatých jedinců na světovou politiku. Ve světě stále se rozevírajících nůžek bohatství, krizí zkoušených státních rozpočtů a zastaralého daňového systému se dá očekávat, že význam miliardářů v této oblasti bude i nadále narůstat.
