Jednání o míru v Ukrajině během víkendu poskočilo zase o kus vpřed. Ze strany západu ale stále chybí jasný plán tlaku na Moskvu – a ze strany Ruska důvod třeba jen o krok ustoupit.
V pátek 9. května v Moskvě proběhla velká oslava Dne vítězství, největšího ruského civilního svátku doprovázeného vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí. Tři roky po začátku ruské invaze na Ukrajinu byl ten letošní pro Vladimira Putina zvlášť důležitý.
Potřeboval ukázat, že jeho země není v problémech ani v izolaci a může tak o míru jednat z pozice síly. Jako člověk, který mír ve skutečnosti ani nepotřebuje.
Kremlu se letos podařilo uspořádat oslavu osmdesáti let od konce války ve velkém. Zatímco dva první roky po napadení Ukrajiny se na Rudém náměstí ukázali jen lídři zemí jako je Bělorusko, bývalé sovětské republiky v Centrální Asii, Kuba nebo Laos, letošní oslavy měly početnější státnické zastoupení.
Mezi více než dvaceti zahraničními představiteli dorazili prezidenti Číny, Brazílie, Egypta, Srbska a za Evropskou unii dokonce i slovenský premiér Robert Fico.
Právě kvůli významu letošní oslavy v kontextu jednání o míru na Ukrajině panovaly kolem účasti vypjaté emoce. Putin dokonce přišel s nabídkou jednostranného pozastavení bojů na tři dny, aby měl na oslavy klid. Volodymyr Zelenskyj naopak záhadně prohlašoval, že nebude schopen zajistit bezpečí mezinárodních návštěvníků přehlídky.
Ve snaze odradit zahraniční lídry od účasti vypustila Ukrajina ve dnech před oslavami na Rusko bezprecedentní množství dronů. Kvůli nim se mimo jiné zavírala letiště v západní části Ruska a byly zrušeny stovky letů.
Nějakou dobu sice panoval chaos, ale i přes určité napětí to od účasti skoro nikoho neodradilo – na poslední chvíli ji zrušili Ilham Alijev z Azerbájdžánu a Thongloun Sisoulith z Laosu, takže možná ukrajinská strategie aspoň malý úspěch měla.
Čtěte také: Nejen Rusové a Američané. Kdo před osmdesáti lety umíral za Československo?
Putinovi se však podařilo uspořádat akci, ukazující ho jako lídra, který objímá severokorejské vojáky, následně si třese rukou s Ficem a nakonec sedí na pódiu se Si Ťin-pchingem nebo brazilským Lulou da Silvou.
I když účast odmítl například Narendra Módí, Recep Tayyip Erdogan nebo Mohammed bin Salman, takhle zkrátka izolovaní prezidenti nevypadají.
Putin nebyl jediný, kdo dokázal osmdesát let po konci druhé světové války shromáždit silnou podporu pro své cíle.
A tady se už dostáváme k aktuálnímu dění, které vygradovalo až do dnešní návštěvy představitelů největších Evropských zemí v Kyjevě.
Před pár dny jsem psal, že Trumpovi zřejmě dochází trpělivost s Ruskem. Tenhle předpoklad se nejspíš dál potvrzuje: Trumpa vede k hrozbám novými sankcemi proti Rusku a USA přibližuje k táboru zemí, které pevně stojí za Ukrajinou.
Americký prezident měl ve čtvrtek dva důležité telefonáty. Jeden s Volodymyrem Zelenským a druhý s novým německým kancléřem Friedrichem Mertzem. Během hovorů se státníci dohodli, že USA bude se zeměmi Unie úzce spolupracovat na ukončení války.
Podle Berlína měl Trump během hovoru říct, že „silně podporuje úsilí Německa společně s Francií, Británií, Polskem a dalšími evropskými partnery na dosažení trvalého míru.“ Následně vzkázal Putinovi, aby přijal Ukrajinou navrhované třicetidenní příměří, jinak se svými spojenci uvalí na Rusko další sankce.
Merz zároveň ujistil Zelenského, že je otevřený vyzbrojení Ukrajiny německými střelami Taurus s plochou dráhou letu, které předchozí kancléř Olaf Scholz ukrajině odmítal dodávat.
Čtěte také: Na plný plyn. Rheinmetall posílí výrobu i na Ukrajině
Taurusy s doletem přes pět set kilometrů mohou v konfliktu představovat game changer. Ukrajina by získala možnost útočit na ruské jednotky a zásobovací i logistické uzly prakticky kdekoliv na okupovaných územích a v přilehlých oblastech Ruska.
Proto jsme z Ruska v souvislosti s Taurusy například slyšeli, že by se jejich dodávkou stal z Německa úhlavní nepřítel a pro německé občany by měla „strašlivé dopady“.
Zkrátka se zdá, že Evropa začíná být v otázce obrany svého spojence rozhodnější, a spolu s tím Trump nejen připouští Evropany do jednání s Ruskem, ale také jim začíná po třech měsících svých diplomatických neúspěchů přenechávat iniciativu. Zároveň ale nenaznačuje, že by měl v plánu nechat své spojence bránit se úplně samotné.
Jako u všeho, co se týká Donalda Trumpa, nechci příliš předbíhat – zítra se může probudit s nápadem otočit o sto osmdesát stupňů.
Mezitím v Ukrajině
Zatímco Vladimir Putin slavil se svými povětšinou autoritářskými spojenci v Moskvě, v západoukrajinském Lvově se v pátek sešli představitelé Evropské unie a Británie, aby ukázali, že pevně stojí za napadenou zemí.
Společně s Ukrajinou ohlásili vznik zvláštního soudního tribunálu ke stíhání válečných zločinů Putinova režimu. Tribunál vzniká pod Radou Evropy, a když bude jeho vznik schválen dvěma třetinami členů, dostane své vlastní vyšetřovatele a soudce a může začít fungovat.
Hlavní posun ale přišel v sobotu 10. května. Do Kyjeva se vydali lídři hlavních evropských spojenců Ukrajiny: Německa, Francie, Velké Británie a Polska. Od jejich příjezdu se očekávalo něco velkého – podobnou návštěvu Kyjev od začátku války nezažil.
V roce 2023 sice město navštívil Joe Biden, nicméně aktuální návštěva jeho cestu svým významem převyšuje. Mimo jiné i proto, že kromě samotné návštěvy čtyř významných evropských lídrů byl naplánovaný i společný telefonát, na kterém spolu s Volodymyrem Zelenským spojili s americkým prezidentem.
Všichni se měli shodnout, že od pondělí bude z ukrajinské strany vyhlášen třicetidenní klid zbraní. A pokud ho Putin odmítne dodržovat, má následovat masivní vlna nových sankcí vůči Rusku a zemím, které pomáhají držet ruskou ekonomiku nad vodou.
Čtěte také: „Máme se lépe než před válkou,“ tvrdí ruský sociolog. Co by ohrozilo podporu Putina?
Těžko očekávat, že by se Kreml do příměří hrnul. I během třídenního klidu zbraní vyhlášeného Putinem na Den vítězství přiletěly rakety na město Sumy na severu Ukrajiny a ruská vojska sice na nějakých místech zastavila, ale na jiných postupovala dál. To mi potvrdili i sami bojující ukrajinští vojáci.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov navíc už dříve reagoval na požadavky třicetidenního příměří konstatováním, že nejdříve musí západní země přestat dodávat zbraně Ukrajině. Rusko dlouhodobě drží pozici, že dočasné příměří jen umožní ukrajinským vojákům vykopat hlubší zákopy, opevnit a dozásobit se, odpočinout si a naverbovat nové vojáky.
Agresor zkrátka nevidí důvod přerušit svůj postup, když má iniciativu a daří se mu jít vpřed. Proto také neustupuje ze svých přemrštěných podmínek, jako je požadavek na odevzdání všech území, které si na začátku války Rusko zapsalo do ústavy – včetně těch, která v současnosti ani neovládá. Jde o celou Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast.
Britský premiér Keir Starmer po jednání v Kyjevě prohlásil, že Evropa zvyšuje tlak a vyzývá Putina, aby dokázal, že to s mírem myslí vážně. Jenže kdo vyjednávání dlouhodobě sleduje, tak ví, že to Putin s mírem vážně nemyslí. Kdyby to vážně myslel, v první řadě by na Ukrajinu v roce 2022 neútočil.
Posun na místě
Putin očekávání potvrdil během tiskové konference v noci ze soboty na neděli 11. května, kde jen zopakoval dlouhodobě známé ruské pozice, podle kterých přerušení bojů nedává smysl. A navrhl už na nadcházející týden jednání mezi Ukrajinou a Ruskem v místě, kde v roce 2022 naposledy skončilo: v Turecku.
Klid zbraní, který má platit od pondělí, tím prakticky odmítl. Uvidíme, jestli západní země dostojí svým hrozbám a ohlásí v takovém případě novou vlnu sankcí.
V jejich podobě nicméně vidím největší slabinu aktuálního vývoje. Ještě jednou si zřejmě potvrdíme, že Putin mír nechce, dokud nenaplní své cíle, nebo k němu nebude donucen. A i když zaznělo, že sankce budou tvrdé, ale žádný z lídrů v Kyjevě nedokázal říct, jak konkrétně budou vypadat.
Putin si tedy přinejmenším počká, s čím dokážou západní země doopravdy přijít. Kdyby to bylo opravdu moc tvrdé, jednat může začít kdykoli se mu bude chtít.
Přesto si myslím, že je současné dění je významné. Západní země jasně řekly, že budou dál podporovat Ukrajinu a plánují podporu ještě posílit. A zřejmě přijdou s dalším tlakem na Rusko, když se ke klidu zbraní nepřipojí.
Očekávat ale blízký konec války by bylo opravdu předčasné.
